Promrhané dny

by Tomáš Kosačík

Máte občas chuť někoho poslat do... ? A bojíte se to udělat?
Máte pocit, že ostatním vychází vše lépe? Jiní lidé jsou štastnější než vy a mají v životě více?
Chcete něco změnit a nemůžete se k činům dokopat? Chcete být úspěšní?

Tato kniha vás nebude litovat, nebude vám říkat, že vše bude dobré a nakonec se vše vyřeší. Naopak vám ukáže skutečnost. V mnoha ohledech totiž škodíme sami sobě. Ale pomůže vám! Ukáže vám totiž kroky, kterými opravdu budete moci změnit svůj život a posunout ho k lepšímu. Bez zbytečných řečí, ale popravdě a otevřeně.

Autor bestsellerů, Tomáš Kosačík, v ní popisuje jak pomůžeme během několika kroků naprosto převrátit náš život. Jak nemá smysl některé věci vůbec řešit, nemáme si brát názory jiných k tělu, být občas sobci, jak získat naději, nový cíl a splnit si sny.

V této knize najdete myšlenky, které vám můžou pomoci ke změně:
- Nežij život nápojového automatu
- Když ucítíš foukat vítr...
- Limity jsou jen v naší hlavě
- Energetičtí upíři ve vašem životě
- Vztahy, které tvoří náš život
- Život jako jízda na horské dráze
- 6 kroků k vyššímu sebevědomí

A další desítky kapitol nejen o Vás.

224 pages, Paperback

Published January 1, 2017

Reviews

[Marek · Rating 5 out of 5]

Po dlouhé době jsem se pustil do čtení motivační knihy. Tomáš Kosačík je autorem knihy BŘICHÁČ TOM (Jak jsem zhubl 27 kg a jak můžete i Vy!) a dalších knih, které byly kladně přijaty mezi čtenáři. Knihami jsem jen listoval, a když jsem mamce pověděl o knize BŘICHÁČ TOM, tak mne požádala, abych knihu přinesl a mohla do ní nahlédnout.

Ale zpátky ke knize PROMRHANÉ DNY. S většinou názorů se ztotožňuji a jak to u motivačních knih bývá, mají za cíl zvýšit sebevědomí čtenáře a nasměrovat je k tomu, aby zlepšili kvalitu svého života. Autor se svěřuje se svými komplexy z dětství, popisuje svoje zážitky v dospělosti, dává čtenářům různé rady. Zajímavé byly názvy některých kapitol, například Buď nasraný, Zbav se negáčů ve svém životě.. Má osobitý styl, kniha se četla dobře, má krátké kapitoly. Jak se autor svěřil, při psaní knihy BŘICHÁČ TOM měl zpočátku problém zvolit správný styl, jak psát knihu, nakonec se rozhodl, že ji napíše způsobem, jakoby mluvil ke svému kamarádovi. Také kniha PROMRHANÉ DNY na mě takto působila. Někdy autor schválně použil věty, které na mě působily humorně. Tímto způsobem chtěl, aby se čtenář nad sebou zamyslel, že není všechno na první pohled tak černé, jak se zdá a většinou každý problém má nějaké řešení. Kniha obsahuje také ilustrace, které se povedly. Samozřejmě, že některé informace jsem se už dočetl v jiných motivačních knihách, které jsem četl v minulosti, ale přesto kniha byla fajn. V kapitole Počmárej to jsem se trochu vyděsil, protože autor čtenáře nabádá k tomu, aby si vzal fix a napsal své jméno, obtáhnul ho, nakreslil srdíčka, hvězdičky, vykřičníky apod.! Nerad vidím, když někdo píše propiskou do knihy. Mám pocit, že tímto způsobem je kniha znehodnocená. Právě tato kapitola byla zaměřena na to, aby člověk někdy vybočil ze zajetých kolejí a udělal něco, co by jindy neudělal. Samozřejmě pokud bych vlastnil tuto knihu, nikdy bych takovou neuváženost neudělal. :)

Rozcházím se s autorem například v tom, že člověk nemůže vždy a za všech okolností říkat pravdu, ačkoliv by to tak bylo správné. Záleží pochopitelně na dané situaci. Pokud mi někdo položí nějaké dotazy, snažím se pravdivě odpovědět. Nerad sklouzávám do polopravd, anebo do poloviční odpovědi, jako bych řekl jednu část a druhou záměrně nedořekl. Vždy mám potom z toho nepříjemný pocit, že jsem se nezachoval správně. Podle mého názoru je lépe nezodpovědět otázku a říci, že na tento dotaz nechci odpovědět než odpovědět tímto způsobem. Z minulosti jsem si vzal mnoho poučení, kterými se snažím řídit. Rovněž je pro mě lépe dělat věci s předstihem, než jim být vystaven v krátkém časovém intervalu. Z jedné strany to může přinést asi větší efektivitu, protože člověk musí rychle přemýšlet a nemá čas na otálení, ale z mého pohledu je to více stresující.

Zajímavé byly také postřehy o sociálních sítích, na kterých se člověk může stát závislým a nežije svůj reálný život, což se mi přihodilo, když jsem v minulosti začal natáčet knižní videa na svém YouTube kanálu. Jako bych se odtrhnul od reálného života a žil jen ten virtuální život. S autorem souhlasím v tom, že je důležité žít svůj život, setkávat se s lidmi osobně, osobní kontakt nic nenahradí, odstřihnout se od lidí (upírů), kteří nám berou energii, pokud je to možné. Samozřejmě člověk může používat sociální sítě, může nalézt hodně kamarádů a přátel, ale mělo by to být v rovnováze. Rovněž zajímavé postřehy byly ohledně televize a televizních novin. Na televizi se dívám velmi málo, raději dávám přednost knihám. Myslím si, že lépe a smysluplně využiju čas s knihami, než sledováním televize. Televizní noviny nesleduji vůbec a jak autor píše, pokud si někdo chce vyhledat informace, nepotřebuje k tomu televizní noviny. Zajímavá je myšlenka odtrhnout se alespoň na jeden den v týdnu od Internetu a sociálních sítích a místo toho se například projít do přírody, která může člověk dodat hodně energie.

Někdy chceme někomu podat pomocnou ruku, což je určitě fajn, ale na druhé straně člověk musí pomocnou ruku chtít přijmout, jinak to nemá smysl. Autor uvádí na různých příkladech, že i vhodně zvolená otázka může být významná, například když se necítíme dobře, a někdo se nás zeptá: "Co ti je?" bude určitě působit jinak, než kdybychom se zeptali: " Jak se cítíš? " "Jak ti můžu pomoci?" "Co pro tebe můžu udělat?" Zamyslel jsem se i nad význam otázek, před které někdy klademe slůvko NE. Například bude působit jinak otázka, když se zeptám: "Nepomohl bys mi?" než kdybych se zeptal: "Pomohl bys mi"? Autor uvádí další příklady. Na první pohled se to může zdát jako bezvýznamné hraní se slovy, ale něco to do sebe má, když se nad tím čtenář zamyslí.

V závěru knihy uvádí autor svůj názor na CUKR a určitě se ztotožňuji s tím, že strava může ovlivňovat člověka po fyzické i psychické stránce. Říká se, že největšími zabijáky lidstva jsou cukr, bílá mouka a sůl.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Pokud je něco těžké, přiznej to!
Pokud ti někdo ublížil, řekni mu to!
Pokud potřebuješ pomoc, ozvi se!
Když to máš na jazyku, mluv!

I bez okouzlujícího charismatu,
bez úsměvu na rtech,
bez výkřiků radosti,
bez uznání druhých
můžeš být uvnitř šťastným člověkem!

Nedaří se vám? Nevadí!
Máte depky? Paráda!
Nevíte, co chcete? Výborně!
Někdo vás podvedl? Bezva!
Zklamali jste se v někom? Super!
Nerozumí vám okolí? Úžasné!

[Jana Jindřichová · Rating 3 out of 5]

Další z řady tolik oblíbených motivačních knih. Možná jsou to tak trochu motivační knihy "v kostce", protože se jedná o krátké kapitolky (sloupky) na různá na sebe nijak nenavazující témata. Kniha je zajímavá především tím, že ji napsal ten "Břicháč Tom" Kosačík. Svým způsobem to pojal velmi dobře marketingově. Ti, kdo ho znají, těm má možnost promluvit do duše a ukázat správnou cestu nejen v hubnutí, ale i v životě. A ti, kdo ho neznají, tak nemohou uniknout stálému připomínání autorství třech knih o hubnutí a jejich dech beroucího úspěchu.
Poučky obsažené v knize všichni známe, více o nich a moc je nedodržujeme, protože je milion důvodů proč to nejde. Tak zkusme alespoň ten počet důvodů zredukovat.:-)

[Tady je Lubošovo · Rating 3 out of 5]

Kniha je psaná jednoduchým stylem a je z ní jednoznačně cítit autorům dobrý úmysl a optimismus. Některá témata jsou zajímavá více, některá méně. Na kvalitě ubírá to, že jednotlivá témata nejsou propojena žádným příběhem ani nějakým uceleným pořadím. Tím pádem bohužel dílo může působit jako soubor článků, které autora zrovna napadly. Veliká škoda. Potenciál tam byl.

[Jana Pokorná · Rating 4 out of 5]

I když si některé myšlenky skoro až protiřečí a je vidět, že autor se snažil za každou cenu do knihy vmáčknout co nejvíce obsahu, musím říct, že mě mnohokrát donutila se zamyslet, a to se, myslím si, počítá.

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

Recyklované "myšlenky".

[Kacule · Rating 4 out of 5]

Je to takové povídání o všem a o ničem. Už u knihy Kouzlo obyčejné radosti mě vytáčelo, že je to psáno stylem "co mě zrovna napadne, to hodím na papír, pak to všechno sepnu koněm (teda sešívačkou) a je z toho kniha". Tady to působilo tak nějak podobně, autor jako by sám nevěděl, o čem chce vlastně psát a potřeboval do knihy dostat všechny myšlenky, i když spolu vůbec nesouvisí. Úplně to ale shazovat nechci, je to milé povídání, s něčím souhlasím, s něčím ne, každopádně čas strávený u knihy určitě nebyl promrhaný :)

EDIT 11.11.2024 teda já jsem musela být nějak špatně naladěná, když jsem to poslouchala poprvé. V podání Davida Prachaře se to moc hezky poslouchá a na druhý poslech mi přišlo, že jsem se dozvěděla tolik zajímavých věcí, které jsem musela přeslechnout, nebo je nechtěla slyšet. Je to prostě hezké a čas od času je třeba to slyšet/přečíst znovu. Zvyšuji hodnocení ze tří na čtyř hvězd.