Doupě

by Jakuba Katalpa

Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a jemuž by mohla vyprávět svůj životní příběh.
Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení.
Hoang Thi Anhová opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohla své dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží při tom na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.
Jakkoliv jsou cesty protagonistů zprvu mimoběžné, v jednom okamžiku se protnou v Praze, aby pak nadále pokračovaly vlastním směrem. Všechny tři příběhy tak představují míjení, nedorozumění i paralelnost lidských osudů.

Genres: Czech Literature

312 pages, Hardcover

First published January 1, 2017

About the author

Jakuba Katalpa (vlastním jménem Tereza Jandová) je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii.

Reviews

[Tereeeza · Rating 5 out of 5]

Čtení téhle knížky vyloženě bolí. Působí neskutečně silně a svými tématy a zobrazenými osudy se čtenáře opravdu dotýká.
Máme zde tři linky - osamocenou Květu žijící jako vězeň ve vile, kde byla zřejmě jen zdánlivě šťastná, která se vyprávěním vrací ve vzpomínkách, které si tak trochu upravuje do vysněné podoby; Akiko umírající na rakovinu s manželem Hidekim, v této linii je tolik rozporů, tolik morálních otázek, nepochopení - rozumíte všemu, ale bolí to; Hoang vytrženu ze svého přirozeného prostředí v zemi, ve které se nedomluví, a s příbuznými, kteří jí nerozumí zase jinak.
Není to lehké čtení, ale příběh ve vás bude doznívat ještě dlouho po zaklapnutí.

[Eva Lavrikova · Rating 3 out of 5]

Čítalo sa to dobre a príbeh Květy a jej Ptáčka rozhodne zaujal. Bolo vlastne až zvláštne, aký prapodivný pokoj z textu, napriek ťaživej téme, išiel.
Vyrušovala ma však línia s Akiko a Hidekim - nerozumela som, prečo je potrebná; nechcelo sa mi o nich čítať, príbeh mi nedopĺňali, skôr ho rušili.

[Denisa Ballová · Rating 4 out of 5]

Všetky ich premohla samota. Květu po smrti manžela vo veľkej pražskej vile, z ktorej sa stalo väzenie. Hoang vytrhnutú zo známeho prostredia a stratenú v neznámej Prahe, kde ju nechápu miestni ani rodina. A Akiko, ktorá umiera na rakovinu a choroba jej neničí len zdravie, ale aj manželstvo.

Je to silné čítanie o obyčajných ženách, ktoré vedú viac vnútorných monológov ako reálnych rozhovor. Ich správanie môžeme ľahko odsúdiť, avšak nakoniec ho vlastne pochopíme a stotožníme sa s ním.

Krátke (často jednoodsekové) kapitoly striedajú dlhšie, rozprávanie je úsporné, zbytočne nevysvetľuje ani nepopisuje detaily, je úderné, keď v jednoduchých vetách oznamuje, čo nasledovalo.

Príbehy troch žien sa pretnú len okrajovo, ale ladia spolu a navzájom sa dopĺňajú, miestami vyvolávajú úzkosť a melanchóliu.

„Mít tajemství je stejné jako uvázat si na krk pytel kamení a naklonit se nad hlubokou studnu.“

Výborná kniha o živote, v ktorom je veľmi ľahké prísť o vlastný kúsok láskavého a bezpečného sveta.

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

Moc se mi kniha líbila. Více se vyjádřím na svém Instagramu a později na book clubu :D

[Melindaaaa · Rating 5 out of 5]

Tahle kniha při čtení na člověka působí tak strašně silně, že to ani není možné. Budete považovat chování některých postav za odsouzeníhodné, ale ve skrytu duše je budete chápat. Naprosto. Bude vám z toho trochu blbě, trochu smutno, ale hlavně budete hodně přemítat. Přestanete si stěžovat na blbosti, protože díky Doupěti uvidíte, že je na světě vždycky někdo, kdo má podělanější život, než vy....
https://books-postcards-geocaches.blo...

[Simona · Rating 4 out of 5]

Trosku som sa bala toho nametu, ale velmi dobre to bolo napisane

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 4 out of 5]

Doupě je velmi originálním počinem, minimálně na poli české literatury určitě. Je úsporné, a přesto úderné. Všechny tři příběhy, byť se protnou opravdu jen zvolna, se mi do knihy hodily. Člověka zasáhnou a po dočtení je pocit úzkosti, osamocení, ale možná i jisté naděje velmi hmatatelný. Autorka umí dobře pracovat s postavami a zároveň jim nepotřebuje věnovat dvacet zbytečných stran. Jí stačí dva řádky. Opravdu silně na mě její román zapůsobil a fandím i polootevřenému konci, byť to normálně v knihách moc ráda nemám.

[ansvarcova · Rating 3 out of 5]

V porovnání s autorčinou předcházející knihou Němci je tahle podle mě o něco slabší, ale ani tak jsem se u čtení nenudila a knihu přečetla během dvou dní.
Opět se zde setkáváme s více dějovými linkami, přičemž jedna z nich je o japonském páru žijícím v Americe. Žena z tohoto páru umírá na rakovinu a její muž už to nedokáže snést a tak odjíždí na cesty. I když si je vědom toho, že se může vrátit a ona už tam být nemusí. (...) Další dějovou linií je starší Vietnamka, která byla před lety nucena přijet za svou dcerou do České republiky, ve Vietnamu už jí totiž nikdo nezbyl. Už je to sice několik let, co tu žije, ani tak si tu ale nepřipadá doma a jediné, co jí váže s domovem je hedvábí a kondenzovaný zázvor. A nakonec linka hlavní - důchodkyně Květa, která se několik let starala o svého nemocného muže a najednou, když už tu není, jí schází někdo takový. O koho by se mohla starat, komu by mohla vařit a hlavně, komu by mohla odvyprávět celý svůj život. A tak začne ve sklepě svého domu vytvářet Doupě. Doupě obložené novinami, Doupě, které je vybaveno knihovničkou, kobercem a postelí s voňavým povlečením. Koho do Doupěte chytí?

Dějové linky se - jak už to tak většinou u takových knih bývá - místy protnou. Není to ale nic násilného a ani nečekejte nějaké wow. Trochu mě mrzel useknutý závěr, jako by kniha skončila příliš rychle. Jinak ale dávám tři hvězdičky. Líbilo se mi to, kniha se četla lehce i díky krátkým kapitolám, které autorka používala už v již zmiňované knize Němci.

[Thea · Rating 4 out of 5]

3,5* Pribeh Kvety, postaka a Hoang se mi libil velmi – Kveta vecne pecujici o svou Kvetouci zahradu, kterou chrani pred vybuchy vzteku vlastni dcery, a to i presto, ze v dome, ktery k ni nalezi, neprozila vzdy jen stastne chvile. Ale je to domov. Domov, ktery zaplni pritomnost postaka, ktery do nej necha zabalit jako do matcina luna a uci se byt sam se sebou, snit a fantazirovat.

Hvezdicky dolu za linku s Akiko a Hidekim. Prestoze tema uteku od umirajiciho mi prijde nesmirne zajimave, to, ze jsou akteri Japonci zijici v Americe (a navic se Hideki vydava na cestu kolem sveta, pri ktere se uplnou nahodou se dostane k vile na Hanspaulku), mi prijde uz velmi prekombinovane a trosku to pro me zbytek knihy shazuje. Nevim, jestli za tim byla snaha udelat knihu vice multi-kulti, ale pro me to takto nefunguje.

[TheVampireBookworm · Rating 4 out of 5]

Tahle kniha se strašně hezky četla - měla krátké kapitoly a hodně se tam střídaly tři příběhy, takže se člověk u toho neměl čas nudit. Co bylo ale pro mě trochu problémem, za který ubírám hvězdičku, je to letmé prolnutí oněch tří příběhů (vzhledem k tomu, jak byly barvitě vyskládány, čekala jsem trošku větší posunutí děje) a konec, který mi tak nějak nedošel - zase jsem předpokládala něco dramatičtějšího a pokud tam byla paralela k významnému datu, ve kterém příběh končí, tak jsem ji nenašla. Jinak ale příběh starší paní, která urputně potřebuje vypovědět svůj příběh a která je schopná všeho, byl úžasný.

[Lilianne · Rating 3 out of 5]

Sice jsem moc nechápala Květu a nedokázala jsem si představit, že by ten konec probíhal takhle jednodušše, ale překvapilo mě, jak málo jsem nakonec odsuzovala Hidekiho. Je velmi snadné říct, že byl slaboch, když utekl od své umírající ženy, ale jen málokdo ví, jaké to je dívat se na někoho, kdo vám umírá, nemít možnost tomu nějak zabránit a navíc zůstat silný.

[Veru H · Rating 5 out of 5]

Stručné, strohé, ale naopak velmi výstižné. Kazdé slovo bylo vybráno s obrovskou pečlivostí a diky tomu mohlo presne splnit svůj účel. Kniha opravdu hladce a lehce plynula (tak, jak by si to Květa urcite přála), přestože vyprávěla dost těžké příběhy. Kompozicne do sebe vse zapadalo a jako čtenář jsem se vůbec necitila ztracena, naopak unášení příběhem jako v pomalé řece bylo vazne příjemné

[Bára Tichavová · Rating 4 out of 5]

Je to hodně čtivé. Nejsilněji ve mně zůstala linka příběhu Akiko a Hidekiho, útěk před umíráním blízkého, pohár smíchaný z bolesti a sobectví.

[Marie Ode · Rating 4 out of 5]

Po knize Němci je tu Doupě. Po delší úvaze dávám 4 hvězdičky. Nejedná se vysloveně o zklamání, kniha byla velmi čtivá a tři různé příběhy člověka tak zaujaly, že se těžko odtrhl. Oceňuji krátké kapitoly, díky kterým se kniha velmi dobře četla z mnoho důvodů - mezi krátkými zastávkami MHD, nebo "ještě jednu kapitolu."
Ale čekala jsem trochu víc a třeba příběh Květy a pošťáka se mi zdál trochu zvláštní a naivní. Pokud chcete skvělou knihu od autorky, bude to pro mě dílo Němci.

[Martina Jandová · Rating 3 out of 5]

Toto byla velmi zajímavá kniha. A přesto mi trvalo poměrně dlouho ji přečís a zas tolik mne nebavila, ač kapitoly byly krátké.
Tři příběhy, jejichž středobodem je samota. Stará Květa, která přišla o manžela, vietnamská rodina 3 žen (matka, dcera, vnučka), které vlastní obchod naproti domu Květy. A Japonci žijící v USA - manželé. Žena Akiko má rakovinu a v knize vidíme její boj a na konci i zemře. Vidíme, jak se s tím vypořádává manžel Hideki a jak už to nezvládá a několikrát od její nemoci "utíká".
Květa se rozhodne vybudovat ve sklepě doupě, do něhož uvězní pošťák Bohumila Ptáčka. Ten je zprvu nešťastný, ale pak si tam tak zvykne, že zapomíná na předešlý život, naslouchá trpělivě Květiným příběhům jejího života (ty si přibarvuje), čte si, je spokojen a bez starostí a vzniká tam jakási forma stockholmského syndromu řekla bych. Na konci ho pustí a on odejde a tím kniha končí. Motiv samoty - Květa je sama, neb si už skoro nerozumí s dcerou Evou a umřel jí manžel a proto si našla náhradu v podobě Bohumila, Huong (babička z obchodu odnaproti) je sama v zemi, kde nikomu nerozumí, Hideki je osamocen kvůli Akičině nemoci a Akiko sužuje rakovina.
Přes zajímavé motivy a spád mě kniha nedokázala oslovit jak jsem čekala. Nápad dobrý, ale čekala jsem větší propojení osudu všech 3 linií, takhle to bylo pouze zlehka nepatrně a vlastně to tam ani tak nemuselo být. Vyvolává to zajímavé až morální otázky, ale dle mého to není nic světoborného. Otevřený konec mi kupodivu nevadil a vcelku se tam hodil. Byl to lepší průměr. Z české tvorby jsem četla už i lepší. Inu, jsem zvědavá na Němce. Styl psaní nebyl špatný.

[Star · Rating 5 out of 5]

Začátek knihy působí velmi chaoticky jak skáče mezi příběhy různých postav které spolu zdánlivě nijak nesouvisí, proto mi jakožto ne tak zapálené čtenářce trvalo rok a 2 měsíce knihu přečíst. Během karantény jsem si však umanula ji přelouskat a na pomoc jsem si vzala bloček kam jsem si vypsala všechny informace o všech postavách abych nebyla zmatená pokaždé když knihu po pár dnech otevřu. A světě div se pomohlo to.
Příběhy postav, které se ze začátku zdaly že nemají nic společného, se najednou propletly v jeden zamotaný uzel a já to milovala.
Je to velmi originální koncept, postarší dáma která se jeví velmi sofistikovaně a put together, je ve skutečnosti velmi osamělá komplikovaná postava s dost smutným osudem a rozhodne se někoho unést aby už nebyla tak sama.
Tok příběhu byl skvělý, do poslední chvíle člověk netuší kdo se stane Květinou obětí a jak spolu postavy souvisí. Všechny postavy řešily časté problémy se kterými se lidé potýkají (smrt blízkých, změna, nemoc, osamění,...) a tím jim je čtenáři líto a zároveň jsou mu blízké.

[Dasaabtova · Rating 5 out of 5]

Mozna je to tim babim letem venku, ale i kdyz jsou tyto tri pribehy o obavach, utecich a zoufani si, mam z celeho pribehu neskutecne uklidnujici pocit. Vse, co se udalo chapu, prijimam, neodsuzuji a ani nepremyslim, jak bych to prozila ja? Samozrejme nejsilneji ve mne rezonuje pribeh Kvety a Bohumila. Kveta mi prijde neuveritelne vitalni, akcni, i kdyz je jasne, ze strada a ani vztah s dcerou neni dobry. Prestoze je uvezneni Bohumila v normalnim zivote trestuhodne, nakonec si rikam, ze je to pro ni neuveritelna terapie a osvobodi ji to od demonu z drivejska. Stejne tak Hoang najde smir a uklidneni ve svem zivote mimo Vietnam a Hideki po smrti Akiko. Moc bych si prala, aby Jakuba psala dal. Doupe je velmi podarene dilo.

[Veru Březinová · Rating 3 out of 5]

Styl psaní této autorky mám hrozně moc ráda, už od Němců. Mám ráda prolínání postav a různých příběhů, které do sebe v určitém momentu zaklapnou. Většinou jsou pro mě takové knížky jistotou, že se mi budou líbit. Doupě má určitě zajímavý námět, ale spoustu věcí mi tam nesedělo. K žádné z postav, jsem si nenašla žádné pouto, i když jsem se snažila chápat jejich motivace. Japonská linie, jak psalo mnoho lidí předemnou, mi přišla zbytečná a dost uměle naroubovaná na další dva příběhy, které mi dávaly větší smysl. Na konci jsem čekala něco zcela jiného a hlavně mi přišlo, že aby celá kniha dávala smysl, měla by být ještě o pár stránek delší. Není to špatné, ale rozhodně jsem z knihy dost rozpačitá.

[Zuzka-knižníček · Rating 4 out of 5]

Spokojenost střídá spokojenost, po jedné české autorce (Petra Dvořáková) jsem se vrhla do druhé (Jakuba Katalpa) a ano, budu se snažit víc a víc číst knihy z pera českých spisovatelů a spisovatelek :-) Hodně dobrá věc. Na první dobrou mě nadchnuly krátké (a výstižné) kapitoly, to mi vyhovovalo moc. Prolínání všech tří příběhů je také pohodové a nenásilné. SPOILER: Největší sílou je, jak člověk dokáže "zdegenerovat", jak Bohumil první den, chce ze svého vězení utéct a po nějaké době zjistí, že mu to vlastně vyhovuje, neuvěřitelně bravurně je to autorkou popsáno tak, že vám to přijde až normální, že někdo někoho zavře do sklepa a chce jej vlastnit. Wow, za mě můžu určitě doporučit.

[Jana Černá · Rating 3 out of 5]

Samostatně jsou tři dějové linky silné příběhy (Huong i Akiko s Hidekim by si zasloužili aspoň povídku), ale dohromady tak úplně nefungují. Stěžejní linku příběhu – Květina – nikam neposunují, neběží ani na pozadí, ani se ve skutečnosti neprotínají (příběh by se obešel bez těch několika setkání – Květa v obchodě s Huong, Hideki v obchodě s Huong, ději to nic nepřináší), jenom se tam zcela individualisticky mihnou. Přestože se autorce podařilo dobře uchopit téma osamělosti – ve stáří, v nemoci, v cizím prostředí… - můžu dát jenom 3/5, protože na konci jsem si řekla, že to bylo sice silné, ale nechápu, co to spolu dělá v jedné knize.

[Lucie Králová · Rating 4 out of 5]

Napsáno opravdu čtivým a krásným jazykem, krátké kapitoly utíkaly jedna za druhou. Přesto jsem zhruba někde po půlce chytla lehkou čtecí krizi, která byla zřejmě umocněna příběhem Hidekiho, u kterého mě najednou přestalo zajímat jeho sobecké putování po Evropě. A to jeho letmé a náhodné zastavení na Hanspaulce mi vlastně moc nedávalo smyl. Asi jsem čekala větší střetnutí příběhů.

Plus za příběh ukotvený na Hanspaulce, kde zrovna v podobné obrovské vile (leč rozdělené na jednotlivé byty) bydlím, jen o ulici vedle. Mínus za to, že se v ulici Fetrovská bohužel nenachází žádná vietnamská večerka. Vlastně nikde v okolí.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Od autorky jsem už četl knihu ZUZANIN DECH, která se mi líbila (závěr mohl být propracovanější). DOUPĚ se mi také líbilo. 3 příběhy, které se protnou.

Hlavní postavami jsou: KVĚTA, která po manželovi smrti trpí pocitem samoty, AKIKO IKEDAOVÁ, která dochází na chemoterapii a HOANG THI, která opouští Vietnam a vydává se do Prahy.

Autorka má svůj styl psaní, asi nemusí sednout všem čtenářům, ale mě se příběhy líbily, kniha se mi četla dobře. Autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči.

Na knihu mě nalákal některý z natáčejících knižních videí, ale už si přesně nevzpomínám, o koho se jednalo. Časem vyzkouším další autorčiny knihy.

[Michaela Porcel Fernández · Rating 3 out of 5]

Tohle bylo něco úplně jiného, než jsem čekala. Bohužel, taky jsem čekala něco víc. Kniha má rozhodne i spoustu kladu (je ctiva, postavy jsou zajímavé, styl také, příběhy napínavé), ale nějak mi ty tři příběhy spolu nehrály. Cely čas jsem musela přemýšlet, jak metafora je spojuje, co je to “doupě” v příběhu Hidekiho a Hoang. Proč se jedna dějová linie odehrává u japonských imigrantů v USA, když nejuveritelneji stejně působí Květin český příběh? Přišlo mi to trochu zbytečné.
No a pak ten hlavní námět, ze důchodkyně ve sme sklepě vězni pošťáka.. trochu bizár.

[Klara (klarinkniznisvet) · Rating 4 out of 5]

Moje první kniha z pera Jakuby Katalpy a rozhodně ne poslední.

Přestože mi chybělo více propojeností mezi jednotlivými dějovými liniemi, moc mě zaujal originální námět a samotný způsob zpracování. V tomto nevšedním románu totiž sledujeme Květu, osamělou ženu, která si po smrti manžela vybudovala ve sklepě místnost - doupě - čekající na návštěvníka, kterému by se mohla svěřit se svým příběhem.

Postavy jsou skvěle charakterizované a téma samoty a nečinnosti skvěle pojaté.

Rozhodně se těším na další autorčiny knížky.

[Adri Dosi · Rating 4 out of 5]

Hmmm
Potom, co jsem přečetla Zuzanin dech, chtěla jsem poznat autorku více a tak jsem sáhla po starší knize. Z roku 2006 jsou hodnoceny strašně nízko, nejlepší jsou prý Němci. Překvapilo mě, že kniha je napsána ve zcela odlišném stylu.
Pravdou je, že i toto je dobře napsané, ohromně čtivé, do detailu promyšlené, dobré psycho. A i když se mi tentokráte obálka nelíbí. Kniha se mi líbí moc. Je originální, psychologická, hotová mozaika, která postupně do sebe po kostickach zapadá.

[Barbora · Rating 4 out of 5]

Příběh o samotě, se kterou se každý vyrovnává po svém. Květa potřebuje vzpomínat na manžela a maminku, ale svoje vzpomínky upravuje tak, aby z jich nikdo nevyšel špatně. Akiko a Heideki jsou do samoty vhození kvůli A. nemoci.. Hideki utíká a upina se na svůj fotoaparát, Akiko v osamoceni umírá. Huong žije sw svou dcerou v cizi zemi, nikomu nerozumí a nikdo nerozumí ji.. náhodné setkání je na okamžik spoji a zase rozpoji.

Nelehké i lehke čtení zároveň. Nelehké svým tématem, lehké stylem psaní.

[Petra Urbanová · Rating 4 out of 5]

Taková ta vězení uvnitř nás a kolem nás, ať už jde o samotu a hledání smyslu života po smrti manžela, životní nejistotu a následné nedobrovolné nalezení bezpečného útočiště, vlastní nemoc, nemoc blízkého člověka nebo odlišnou kulturu. Autorka neplýtvá slovy a přitom toho dokáže vyjádřit tolik... Hodně silná a zároveň čtivá kniha.

[Zuzana Kolouchova · Rating 3 out of 5]

Já nevím, napsaný je to dobře,ale postavy mi byly všechny tak cizí, že jsem to přečetla takřka bez zájmu. Nějakou propojenost tam taky nevidím a ze všeho tak zbyl pocit kombinující lhostejnost a smutek.

[Romana · Rating 3 out of 5]

Jako, četlo se to krásně, text plyne hladce a je nádherně vyňuňaný skoro k dokonalosti... ale příběh mě úplně za srdce nevzal, ke konci je to už trochu moc repetitivní a závěr mi nepřinesl to rozhřešení, které bych asi chtěla...

[Katerina Hrabeova · Rating 4 out of 5]

Tak trochu dost John Fowles Jen malicko postmoderni. Libil se mi jazyk, psychologie postav, empatie a neha, co se nese celym romanem, kazdym jednim ze tri pribehu, ktere se prirozene prolinaji az do zaverecneho klimaxu. Jakuba Katalpa umi a Doupe se zvlast vyvedlo.