Godina pijetla

by Tereza Boučková, Renata Kuchar (Translator)

Godina pijetla autobiografski je i kontroverzni roman Tereze Boučkove, stilski izbrušen, prepun grubog humora i samoironije, koji je postao senzacija u Češkoj te otvorio polemiku u koju su bili uključeni različiti društveni i kulturni slojevi od književnih krugova, socijalnih ustanova, domova za nezbrinutu djecu pa do samih roditelja. Autorica progovara glasno i neuvijeno o usvajanju romske djece ne posežući u rječnik za dopuštenim i korektnim izrazima te svoju nutrinu otvoreno izlaže javnosti. Usprskos osobnoj frustraciji zbog neuspjeha na liniji žena-majka-spisateljica, Boučkova je lucidno premrežila svoj tekst brojnim referencama na poznata književna, filmska i kazališna ostvarenja čime je napravila odmak od pukog dnevničkog narativa.
Pijetao je jedan od dvanaest znakova kineskoga horoskopa (i znak autoričina rođenja), značajke kojega su „poboljšanje i rješenje problema iz prethodne godine“. Međutim, Terezi se događa upravo suprotno, ona proživljava najtežu godinu: njezina dvojica posvojenih sinova romskoga podrijetla u pubertetu postaju problematični, neukrotivi i neprepoznatljivi te nadjačavaju sva njezina dobronamjerna nastojanja. Posljedično, brak joj je poljuljan te zapada u stvaralačku krizu rastrgana željom da ispuni sve svoje uloge. Ipak, godina pijetla ima i pozitivnu putanju – vodi je od pukog beznađa do oslobađajuće hrabrosti.

Genres: Czech Literature, Biography

392 pages, Paperback

First published January 1, 2008

Reviews

[Đurđica Novak · Rating 2 out of 5]

„Godina pijetla“ privukla me temom o usvajanju romske djece. No o tome autorica vrlo malo piše. Sadržaj knjige više se odnosi na njezino nezadovoljstvo postojećom karijerom i brakom. Ona putuje, pjeva, glumi, piše, uči, spava kod mame, muž bezvoljan, biciklira, popravlja bicikle. Kad odgajaju djecu?
Dobar naslov. Odlična tema. I to je sve. Od odgoja i odnosa s posvojenom djecom ostaje samo; „Ne mogu više.“ „Ukrao je.“ „Nema ga.“ „Obećao je.“ „Tražim ga.“ „Umorna sam.“ „Ne mogu više.“
Ni ja ne mogu više (ipak sam pročitala do kraja).
O metodama odgoja ništa. Savjetovali su joj: „...neka se dječacima posvećujumo, neka ih odgajamo, neka s njima razgovaramo, neka ih pohvalimo, neka ih kaznimo kućnim zadatkom, neka ih motiviramo, neka ih naučimo pameti, neka ih onemogućimo, neka ih ne puštamo...“ ali, od toga u knjizi gotovo da nema ništa. Probleme rješava novcem tj. novčanim nagradama. Ne razumijem kako može po stoti put nasjesti na foru jer je on rekao da će..... Ne ide s njom jer on mora... Ma nema toga s djecom, djeca moraju imati pravila.
„...Lukaš je ponovno markirao. Vratio se kući u čudnom stanju: crvene bjeloočnice, slaba ravnoteža, beskrajno blebetanje. Što sada?...“ Ništa, malo vike i u krevet. Svako put isto.
Autorica se u jednom razgovoru opravdava kako ona u knjizi samo iznosi osobno iskustvo. Međutim, u knjizi iznosi i vlastite stavove.
Polazi od pretpostavke da „...osjećaj odgovornosti ni u koga nije moguće usaditi, ako ga već nema u sebi.“
„...O čemu bi trebala razmišljati obitelj koja nije romska, a razmišlja o prihvatu romskog djeteta? Svakako da će živjeti s djetetom koje potječe iz drukčijeg plemena...“ Pa nije ponašanje djeteta genetski uvjetovano.
Ako joj je scenarij za film o kojem govori u knjizi kao knjiga, nije čudo što ga nitko nije htio snimiti.

[Aya Miknas · Rating 4 out of 5]

حافلة بالأحداث ، مليئة بالتفاصيل ، وجبة دسمة من حياة امرأة خفيفة الظل .

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

Dost tazko sa mi cela tato smutna kniha citala. Nielen kvoli tomu ako bola napisana, ale aj preto, ze vzbudila viac otazok a dala velmi malo odpovedi, resp.ziadne. V zavere som si uz len priala, nech toto utrpenie cim skor skonci, nech uz sa netrapi ani autorka, ani ja, tymi pocitmi bezhranicnej bezmocnosti. 3,5*

[Sara Zovko · Rating 3 out of 5]

Koja depresija od knjige. Dotukla me, teško mi je uopće objasniti zbog čega. Kombinacija autorice sklone neurozi , njezin brak i djeca, iskrenost s kojom piše, ako ništa drugo svaka joj čast na hrabrosti.

[Mela · Rating 4 out of 5]

Great Czech prose. The story of the adoption of children of Roma origin was brilliantly presented, with questions about racial/genetic determinism. A fascinating, complex situation, though also simple on a certain level.

The story of systemic (post-communist) reckoning interested me less (probably because I'd read about it many times before).

The writer/screenwriter's dilemmas seemed unnecessary.

At the same time, I understand the combination of life's tensions and the overload of the protagonist resulting from everything she was dealing with.

The relationship between the main couple was also valuable. It's human and comforting that, through all the shouting and resignation, they kept coming back to each other, remaining a support to each other.

[4-4.5 stars]

[Irena Pranjić · Rating 4 out of 5]

Knjiga govori (imam osjećaj da to već i ptice na grani znaju) o autoričinom iskustvu majčinstva - ona i suprug roditelji su usvojene romske djece koja su stupanjem u pubertet potvrdila sve predrasude o romima ne prestajući sa konstantnim krađama, skitnjom i ovisnostima. Prepričavajući osobnu traumu, autorica je u potpunosti izbjegla patetiku - mogu zamisliti mnoge stvarne osobe koje bi na njenom mjestu imale potrebu stalno isticati svetost svoje požrtvovnosti, no autorica djeluje puno realnije, stalno se propitkuje, dozvoljava da do nje dolazi osuđivanje okoline, te hrabro ističe svoje nesavršenosti i sudaranje sa svim emocijama koje se u tom kaosu događaju, od ljubavi, mržnje, brige, prezira, nesanice, depresije, ljutnje i očaja zbog uzaludnih pokušaja da poduzme nešto što bi njenu djecu izvelo na pravi put i uzaludnih pokušaja da se jednom za svagda pomiri sa porazom. Također mi se čini primjerenim što priču nije opteretila nekim nabrijanim stilom koji bi je udaljio od stvarnosti već je stil podredila sadržaju i djelovalo mi je kao da ju je ispričala prijateljica koja vjeruje da ću je razumjeti upravo zato što je sasvim otvorena i bolno iskrena. Obzirom da s autoricom dijelim nevjerojatan niz sličnosti (troje sinova, umjetničko zanimanje, pisanje scenarija, kreativne krize, prijavljivanje na razne državne natječaje za umjetničko stvaralaštvo, suradnje s producentima, prijateljevanje s umjetnicima, muž opsjednut biciklizmom itd) bilo mi ju je vrlo lako prihvatiti i biti na njenoj strani.

[Natalie · Rating 3 out of 5]

Teška, depresivna...dobra. :)

[Veru H · Rating 5 out of 5]

Přes veškerá varování jsem si stejne nedovedla představit, jakej masakr to ve skutečnosti bude. Silný a bolestivý příběh me nenechal se nadechnout ničeho jiného, než obrovského mraku složeného pouze z deprese, tísně, strachu, úzkosti, pocitu beznadeje, vyčerpání a tak dále.. bylo to náročné, ale na druhou stranu jsem rada za takovou lekci. Ovšem nemůžu rict, ze je to knížka pouze o nevydařené adopci - stránky jsou naplněné tezko zvladnutelnymi překážkami osudu, ale zároveň autorcinou silou bojovat. Jak někteří píší - věty mohou působit jen jako neustálé stezovani si bez kapky energie něco delat. To si ale nemyslim, Tereza Boučková je pro me bojovnice už jen tim, ze to dokázala přežít. Je hezke se teď koukat na aktuální videa/rozhovory, kde se usmívá

****
update po tydnu: nad knizkou porad premyslim a pri několika momentech si na ni vzpomenu. Myslim, ze tohle ma knížka zanechat a 4 ☆ měním na 5

[po.czytane · Rating 2 out of 5]

O matko, całkowicie odbiłam się od tej książki. Bardzo chciałam się w nią wczytać i im bardziej próbowałam, tym silniejsze było uczucie uderzania czołem w mur. Nawet nie do końca wiem, z jakiego powodu. Po prostu nie zostałyśmy stworzone dla siebie.

[Aurora · Rating 3 out of 5]

1/2

[Mohamed Yehia · Rating 2 out of 5]

الكثير من التفاصيل والتكرار حول الرواية لما يشبه اليوميات

[Karolína · Rating 2 out of 5]

Čím víc nad tím přemýšlím, tím míň se mi kniha líbila. Hlavní problém bude asi v tom, že jsem po knize sáhla na doporučení, že "jde o knihu o nevydařené adopci". Jenže o tom ta knížka moc není. Respektive je, ale tak z 40%. Pasáže o trablích s adoptovanými dětmi jsou vždy vtěsněné mezi vyhořelé odstavce o tom, jak paní Boučková nemůže psát. Mezi odstavce o tom, jak myslí na jiné chlapy než je její manžel, o tom jak si serou vlastně všichni a všechno kolem, od scénááristů přes dramaturgy a režiséry až po vlastního manžela a samozřejmě i ty adoptované sígry.

A mě tak 60% knihy žalostně nebavilo. V té knížce toho prostě bylo strašně moc, páté přes deváté, jak tu někdo pode mnou napsal, jedná se o nějaký výkřik, kdy se autokra asi chtěla vykecat.

Že lituje adopce dvou romských kluků, to jí za zlé nemám, přeci jen znám z okolí pár podobných příběhů a rozhodně mi nepřijde, že by nad nimi lámala hůl předčasně. Naopak jim několikrát za sebou nabízela jednoduchou dohodu - respektujj základní pravidla slušného chování a my ti pomůžeme - což se ovšem chlapcům nechtělo.

Jak ale píšu výše, kniha rozhodně není "o adopci" a jen s veškerým sebezapřením jsem se snažila nepřeskočit 60% knihy s nezáživnými pasážemi života ženy, která se potýká s jakousi životní krizí v práci i manželství.

[Lukáš Cabala · Rating 4 out of 5]

dosť surové, o nepríjemných veciach, často až príliš úprimne, ba boli miesta, kde som si vravel, že je tá úprimnosť až nevkusná. Ale ok, kniha je to napriek všetkému dôležitá.

Začalo snežiť v marci a autorka napísala, že a to prej globální oteplování - ale pred 9 rokmi to možno ešte bolo cool, takto šaškovať...

ideálne si pred touto knihou prečítať Indiánský běh, ktorý tomuto príbehu predchádza (a podľa mňa je sám o sebe aj lepší, ako Rok kohouta)

[Arie Farnam · Rating 1 out of 5]

Extremely racist. Should be read next to Mein Kampf to show the workings of the extremist mind. This is filth, the worst sort of filth. Shame on this woman for harming children!!!! Someday she will answer to humanity. The only reason this is not a major international issue is that Czech is a tiny language and the book has only been translated into Hungarian. Yuck! Ostuda naroda!

[Maja Antolić · Rating 4 out of 5]

enjoyed it, Theresa is really my hero, I cannot imagine how she managed to go through this ordeal and still believe in love in spite of everything- even though love sometimes means to close our doors and be at peace-sort of. Highly recommend.

[Saša Potisk · Rating 4 out of 5]

"Če kdo tega ne razume, je to pravilno!"

Boučková je hči Pavla Kohoutá, znanega češkega pisatelja in disidenta. Sama je podpissla pri dvajsetih letih Listino 77 in to gesto plačala z komunistično obsodbo na življenje na družbenem obrobju (prepoved študija, dovoljena le najslabše plačana dela kot npr. čistilka, poštarica, hišnica…). Njen dekliški priimek pomeni v češčini 'petelin' in zato Leto petelina, ki je njen avtobiografski roman ustvarjen iz dnevniških zapiskov, ki so bili očitno del njene psihološke terapije. Po družbeni izolaciji oz. kot sama zapiše zaradi 
"… nezmožnosti, da bi s svetom shajal tako, da ne bi bolelo…", se človek ponavadi obrne v intimno zavetje družine in bližnjih prijateljev, kjer pa prav tako ni nikakršnih garancij za idilo in srečo. Boučková je zaradi težav z zanositvijo z možem posvojila dva romska dojenčka, Patrika in Lukáša, kasneje pa vendarle donosila še lasnega Matěja. Leto petelina 2017,  je 49. leto njenega življenja, ko njeno že tako krhko življenje "razpade na kose". Vzgoja obeh romskih otrok dokončno propade (droge, klateštvo, garje in smrad, stalne kraje, neodgovornost, nosečnost mladoletnice z Lukášem, centri za socialno delo, popravni domovi, bežanja, sodišča, policija, sosedi…), biološki sin je edini uspešen - zolajevska ali pa cankarjanska situacija, da bolj ne more biti. Nič bolje se ji ne godi profesionalno, kjer še vedno v objemu prekarnosti piše scenarije za gledališče in film na zalogo oz. na zaupanje ter se nahaja v permanentnem ustvarjalnem krču. Vez z molčečim možem, ki kadar se le da nekam odkolesari in potem preračunava povprečne hitrosti in kilometre, visi zgolj še na rutini in na skupni ujetosti v usodo razpadajočega življenja. Groza se blažì z antidepresivi, alkoholom, mehaničnim seksom, obiskovanjem gledališča, branjem romanov samomorilnega Rudolfa Slobode, poslušanjem popevk, gledanjem Buñuelov, Fellinijev… in solzami, iz dneva v dan, vsak dan. 
Roman je napisan neposredno, dnevniško, grobo. Včasih se izgubi v podrobnostih, včasih postane poročevalski, je pa ves čas nabit s čustvi in se vseskozi bori za zrak med utapljanjem pod težo mlinskega kamna, ki ga ima avtorica obešenega okoli vratu.. Spontanost pisanja zgodbo legitimira in zato ji z lahkoto verjamemo. Pisateljica je do konca iskrena, celo naivno iskrena. Tako zelo, da jo to spravlja v težave s politično in družbeno korektnim. Pisateljski kolega jo obtoži, da je 'bivša kraljica posvojitev', ki svetuje 'črnih ne jemljite!'. Tudi pisma bralcev in forumi jo linčajo. 

"Drage dame, gospa… je razvpita zaradi svoje 'iskrenosti'. Pred leti je blatila svojega očeta, danes pa smo izvedeli za otroka s 'slabimi geni'. Če bi odraščala z drugo materjo, bi bila morda drugačna. Če ste brali njene knjige, v njih zahaja deloma v protislovja in kup stvari namenoma ne pove do konca. Če pogledam njenega očeta, ni nujno, da se tudi lastni otroci vedno posrečijo, ne?"

Po pravici povedano - Boučková dejansko ne zavzame odkritega protirasističnega stališča, niti ne pokaže pretirane strpnosti do multikulturnosti. Vendar pa ostaja dvom v avtohtonost teh zametkov njenih stališč. Kljub vsemu je drago plačevala svojo zavezanost svobodi vse življenje, prav tako ni imela težav s posvojitvijo romskih otrok. Ali je bila ta svoboda konkretizirana zgolj zanjo in posvojitev Romov samo dejanje v stiski ali pa za tem stojijo načela, ki jih trenutno krhajo utrujenost, izgorelost in prehajanje v menopavzo na vseh področjih njenega življenja, presojamo bralci sami. Njeno Leto petelina se ne konča niti srečno, niti optimistično. A bodimo pošteni - bolj ali manj vsi preživljamo vsak svojo petelinsko variacijo, zato kljub resnemu vrednostnemu konfliktu ne sodimo prestrogo.

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Autobiograficky laděný román je upřímná výpověď ženy, které se rozpadne život a ona hledá sílu, s níž by ho dokázala znovu poskládat dohromady. Rozpad rodiny, tvůrčí krize, krize středního věku. Autorka hledá východisko, někdy s drsným humorem, někdy s velkou depresí.

Kniha je vlastně deníkovým zápisem autorky, kde najdete její tok myšlenek, její činy, ale i ukázky z jiných děl, které ona právě čte, které filmy zhlédla, jaké divadla navštívila.

Téma rozpadlé rodiny a řešení, jak dál fungovat, mě moc bavilo, je to téma, které mě zajímá. Určitě si budu o autorce zjišťovat i další věci.

Bohužel mě nebavil styl, jakým byla kniha napsána. Způsob zpracování. Možná mi vadila absence přímé řeči, možná to, že se hodně situací opakovalo. Chvílemi jsem se musela i nutit do čtení. Ale i přesto si chci pořídit další knížky autorky, protože ve mně knížka vyvolala emoce a zanechala další zájem.

[Jona Novak · Rating 4 out of 5]

Velké téma adopce a výchovy, možná jsem ji neměla číst teď, když jsem těhotná, docela to se mnou zamávalo, nicméně původně jsem netušila do čeho jdu a vzápětí se nemohla odtrhnout. Depresivní se vším všudy. Konečně někdo vystihl depresi takovou, jaká je, se vší tou nekonečností, prázdnotou a ztrátou životní energie, aniž by ji jakkoliv banalizoval na úroveň smutku. Téma kluků mě bavilo, téma manželství a scénáře ani ne, jenže ono by to bez té provázanosti nefungovalo, ta deprese by nebyla reálná, pokud by nezasahovala do všech aspektů života a pokaždé trochu jinak.

No, bylo to solidní čtení. Trochu mě mrzí, že to nebylo víc uzavřené, dost by mě zajímalo, jak to s kluky dopadlo, jak jsou na tom teď. Iluze si nedělám, ale zvědavá jsem. Na druhou stranu chápu, že to v té době autorka ještě sama netušila.

[Jacek Zadrożny · Rating 4 out of 5]

Nie mogłem się oderwać od czytania, chociaż nie ma w tej książce zwrotów akcji, a raczej powtarzalność, schematy zachowań i codzienna udręka narratorki. I chociaż moja dusza buntowała się przeciwko przyjęciu do wiadomości tej historii, to jednak brzmi ona zbyt prawdziwie, by była wymyślona. A zatem czy romska krew ma moc silniejszą od rodzicielskiej miłości, kilkunastu lat wychowania i wpajania norm społecznych? A może cała ta książka jest tylko usprawiedliwieniem niepowodzenia wychowawczego. Nie wiem i książka pozostawia mnie z niepokojem. Jest naprawdę dobra, chociaż pamiętnikowa forma w tak obszernym dziele nieco może nużyć. Tu, gdzie mieszkam, jest spora diaspora romska i czasem miasto trafia do mediów jako to prześladujące Cyganów. A ja nie wiem, jak poukładać to w głowie. Zachęcam, szczególnie tych o bardziej lewicowych poglądach, by spróbowali postawić sobie pewne pytania.

[Blazz J · Rating 5 out of 5]

5/5. Leto petelina (besedna igra ima smisel v originalu - avtoričin dekliški priimek je bil Kohout - slo. petelin) je brutalni avtobiografski zapis oddaljene hčerke češkega disidenta, filmske delavke, predvsem pa mame dveh problematičnih posvojenih romskih fantov v pozni puberteti, v času, ko je življenje v posttranzicijski češki družbi že z vidika posameznika eno samo kruhoborstvo. Boučkovo pred očitnimi živčnimi zlomi vselej "reši" njena brezkompromisna, na trenutke odrezava iskrenost.

[Anna Jasurek · Rating 3 out of 5]

Kniha plná úzkosti, zúfalstva a beznádeje.... Autobiografický denník ženy, ktorá si adoptovala dvoch rómskych chlapcov a tí jej a jej manželovi dávajú poriadne zabrať. Spŕška depresívnych myšlienok a nálad z ešte depresívnejších situácii, ktoré každý deň prežíva. Druhý krát by som si túto knihu asi neotvorila. Trošku mi prekážal štýl písania.

[Marcela Kleinbitch · Rating 2 out of 5]

Téma knihy je zajímavé a určitě se z něj dalo hodně vytřískat, ale bože! Ta hlavní postava, která se jen lituje a fňuká, melancholicky se zamýšlí a zamilovává se aspoň na deset minut jednou denně, vás bude štvát od první stránky a v její nesympatičnosti zaniknou jiné aspekty knihy, které měly potenciál. Škoda.

[Ziky :o) · Rating 3 out of 5]

Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na její styl psaní.
Žádné uvozovky při přímé řeči zde nenajdete. To mi na začátku chybělo a mátlo mě to.
Autorka zde nejen popisuje život dvou romských adoptovaných chlapců, ale i svoji kariérní cestu. Tereza Boučková se zajímá o scenáristiku a sní o tom, že jednou natočí film (což se jí později vyplní → napsala scénář k filmu Smradi).

[Nina · Rating 4 out of 5]

Trebalo je imati hrabrosti napisati ovako iskrenu knjigu o tome što znači posvojiti romsku djecu. Trebalo je imati hrabrosti i priznati sebi samome, a onda i cijelom društvu da je zaribala, da je pogriješila, da nije bila uspješna. Nije samo ogolila svoje majčinstvo, već i sebe samu, razumjela sam ju, žalila, veselila se s njom (rijetko doduše) i znala sam da joj nije lako.

[Michaela · Rating 3 out of 5]

Zpocatku jsem se nemohla zacist, utrzkovite denickove psani, Kratila bych!
Ale Bouckova jako vzdy brutalne uprimna a s citem pro rytmus textu. Zajimave z hlediska narocnych peripetii s adopci, spisovatelske kazdodennosti nebo zivota na samote.
Ze zaveru ohledne romskeho etnika jsem rozpacita, ale asi bych dokazala najit pochopeni, jde o 20 let starou knihu, navic plnou osobni bolesti.

[Marina Horvat · Rating 2 out of 5]

Roman o tome kako djeca ispadnu točno onako kako ih odgajaš. Čitavim romanom me nervira majčin, uvjetno rečeno, autizam, prema posvojenoj djeci. Neprestano ponavljanje istih pogrešaka i nadanje da će one dovesti do drugačijih rezultata. Ukratko, upropastila je dva života.

[Verena · Rating 3 out of 5]

Mogoče sem preveč pričakovala od knjige. Vtis sem dobila, da je avtorica razočarana nad življenjem, kariero, zakonom, otroci...pričakovala sem kaj več o problematiki glede posvojenih otrok, kje se je tako zalomilo,...

[Tady je Lubošovo · Rating 3 out of 5]

Zajímavé téma, ale bohužel mi vůbec nesedl autorčin styl psaní. Mrzí mě to.

[Mudlovská Šmejdka · Rating 2 out of 5]

Doporučuji audioknihu k maturitě.

[Tadeáš Fořt · Rating 5 out of 5]

příběhy//silný příběhy//ženský příběhy. fakt fajn.