Šlehačková oblaka

by Tereza Salte, Lucie Jelínková (Illustrator)

Deníkovými zápisky na svém blogu TerezaInOslo motivuje tisíce lidí, aby přestali snít a začali si své sny plnit. Tady a teď!
Měla kupu snů a bezhlavě se za nimi vrhla až na sever. Tereza vypráví svůj životní příběh s retrospektivou do dětství, které bylo kouzelné a zároveň plné dřiny. Propocené vzpomínky na tréninky gymnastiky se mísí s vůní šeříkové zahrady starého domu na Ořechovce, ve kterém vyrůstala. V Norsku prožívá svou pohádku, ale i hořké chvíle odloučení od rodiny, ztrátu nejbližšího člověka a momenty, kdy musí začít svůj život zase a znovu téměř od nuly.

Genres: Czech Literature, Nonfiction, Audiobook, Ebooks

268 pages, Hardcover

First published January 1, 2017

Reviews

[Mollyvknize · Rating 4 out of 5]

Hodně příjemná knížka, která mě mile překvapila! Tereza umí svoje čtenáře "nakopnout"! :) pro mě jednoznačně hlavním posláním knihy je, že když vám osud zavře dveře, tak ale vždy otevře okno.

[Alžbětina · Rating 2 out of 5]

Psát příspěvky na blog není to stejné jako psát knihu. A ačkoliv vzít několik článků a dát jim knižní podobu nezní jako špatný nápad, musela by se Salte trochu odprostit od svého zaběhlého formátu (případně ji k tomu musela pomoct redaktorka). Co vzniklo je totiž naprostá stylistická tragédie.
V prvních dvaceti stranách vás čeká změna časování sloves několikrát v rámci jednoho odstavce a Salte má ve zvyku sekat věty na drobné kousky. Jenže místo toho, aby zkracováním docílila tempa / důrazu / napětí, daří se jí jen rozbourat plynulost čtení.
Celou knihu provází opakování stejných metafor. Jen titulní šlehačková oblaka jsou použita na dvoustraně 185-6 dvakrát k popisu blažené situace. Nadužívání metafor celkově (a hned několikrát jsem si u čtení vzpomněla na tweet od Mike Ginna: We get it poets - things are like other things) je ale asi záležitostí vkusu. Na mě to přespříliš rozplizovalo text. Za extrém považuju vložky s hypotetickými orchestry a dirigenty. Running joke, který nefunguje ani napoprvé a ukotvuje Salte jako někoho, kdo tráví víc času v alternativní skvělém světě než tom vlastním.
Ze svých blogových příspěvků Salte také převzala členění textu do několika krátkých odstavců oddělených zvýrazněnou myšlenkou. Do jisté míry je to pro ni zjednodušením, navede čtenáře i vizuálně na myšlenku, kterou ona chce zdůraznit. Pro mě jako čtenáře je to trochu líné, těžko si pak najdu něco zajímavého sama. Ale to je spíš otázka názoru.
Přitom Salte musí mít nesporný talent, její životní cesta totiž zcela upřímně není nijak neobvyklá či dechberoucí, přesto je čtivá a rychle ubíhající. Očividně také funguje na mnohé čtenáře její optimismus (paradoxní, vzhledem k tomu, v kolika různých situacích se hroutí v slzách).
Celkově je to feel-good záležitost na dvě odpoledne. Pokud má ale Tereza Salte větší literární ambice, potřebovala by důslednějšího parťáka z nakladatelství.

[Ef Grey · Rating 2 out of 5]

Nejprve to bylo fajn, potřebovala jsem něco "nakopávacího" ve své aktuální situaci. Pak jsem myslela, že to nedám (tu knihu, ne své životní dramíčka) jak to bylo přeslazené a až moc snové. Ale Tereza píše lehce, takovým tím deníčkovským stylem, u kterého prostě vypnete, takže i když jsem někdy měla sto chutí vyhodit to z okna, tak jsem se tím nakonec úspěšně prokousala.
A jako jo, zas tak špatné to nebylo, ilustrace krásné.
Vytýkám jen přeslazenost a opakování výrazu "šlehačková oblaka".

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Terezin hlas bych zkrátka mohla poslouchat pořád a knížka byla krásným doplněním k jejím podcastům - ty poslouchám už od samého začátku. Obsahově je to motivující a realistický příběh a zároveň upřímná zpověď holky, která si splnila nejeden ambiciózní sen.
4,5/5*

Celou recenzi najdete na blogu.

[Tereza · Rating 4 out of 5]

Přiznejme si, asi nikdo od téhle knihy nečekal jasnozřivý literární styl, kvůli tomu to lidé nečtou. Je ale milé si připomenout, že i když nejvíc nemůžeme, je dobré "po zátopkovsku" ještě přidat, uvědomit si, jaké máme v mnoha ohledech štěstí a zamyslet se nad tím, jak dál. Ano, místy je knížka možná až nesnesitelně motivačně optimistická, ale když zažijete to, co Terka, a přežijete v duševním zdraví, je optimismus na místě.
Pro mě přišla Šlehačková oblaka v ten pravý čas, u některých pasáží jsem se dojímala, u některých smála a u některých vzpomínala na svoje zážitky a karamboly. A nakonec jsem měla pocit milé pohody a chuť na horkou čokoládu s kopcem šlehačky. Takže za mě dobrý:-)

[Tereeeza · Rating 3 out of 5]

V prvni rade musim rict, ze Terezu sleduju jen na instagramu, takze vim, co zhruba dela, ale jeji blog nectu. Ke knizce me strhly vseobecne ohlasy, krasna obalka a ilustrace.
Nemuzu rict, ze lituju, to ne, bylo to mile, ale asi to vidim spis na ten blog nez na knizku. Kdybych nevedela, ze Tereza vypravi svuj pribeh, nepusobilo by to na me jednolite, ruzne se preskakovalo a uplne nevtahlo, byla jsem takova odosobnena. Nektere myslenky se mi ale libily a verim, ze fanouskum tehle blogerky knizka radost udelala. Za me 3,5*.

[Ochwey · Rating 3 out of 5]

Ta holčičí část ve mně si říká, že to je romantická pohádka, ale ta druhá část, co pije 5 piv za večer a chodí na výlety s krosnou spát pod širák, si říka "wtf, co jsem si to půjčila za přeslazené klišé". Bohužel to na mě bylo sladké až moc, všechny ty smutné a dramatické momenty byly tou přeslazeností přebity. A motivační řeči o spojení vesmíru taky nemusím. Ale Tereza umí moc pěkně navodit atmosféru a popsat ji, to zas jo.

[Annie · Rating 1 out of 5]

Tereza má příjemný hlas a líbí se mi její životní příběh, odhodlanost a cílevědomost, dokonce jsem slyšela i pár podcastů, ale od knihy bych čekala mnohem víc. Poslouchala jsem Terezou namluvenou audioknihu a měla celou dobu dojem, jako by Tereza stála v deváté třídě před tabulí a četla pro celou třídu slohovku, takovým stylem je to napsané.. Pokud je její cílovka v tomhle věku, tak je to asi ok, dovedu si představit, že by mě tohle na základce bavilo a třeba i inspirovalo, ale tohle je prostě jen blog na papíru s hezkou obálkou.

Tu extrémní přeslazenost, jak říká Tereza sama na začátku "cukrlinky a kudrlinky", bych asi zvládla přejít, ale z toho zvláštního neuspořádání děje mám dojem, že to je "honem rychle musim vydat knížku, když je to teď trend" – fajn potenciál, ale hodně bídně využitý. Kdyby osekala ty cukrlinky plus vycpávky textu a dala tomu víc hlavu a patu, možná by to bylo mnohem lepší čtení.

[Veru Březinová · Rating 4 out of 5]

Terky psaní mám moc ráda a její příběh opravdu v některých chvílích připomíná pohádku. Jsem ale moc ráda, že do knihy zahrnula i spoustu špatných zkušeností, které ji posunuly dál. Oceňuji krásné ilustrace a poměrně krátké kapitoly, které se četly skvěle. Jediné, co bych vytkla, byly někdy poněkud složitější věty, ke kterým sem se musela vracet a číst znovu. V určitých částech také autorka zmiňovala něco, co pak nedovysvětlila - např. jak vůbec začala psát blog. Konec se mi také zdál trochu uspěchanější, ale čtyři hvězdy si určitě zaslouží.

[Eva Kadlecová · Rating 2 out of 5]

Kniha mě nenadchla ani neurazila, vracet se k ní určitě nebudu. Ničím mě neinspirovala ani nemotivovala, smýšlení autorky je mi natolik vzdálené, že jsem měla občas problém se do ní vcítit a v některých chvílích, kdy autorka cedila hromadu slz, jsem pociťovala zcela neempaticky jen mírnou nudu. Vlastně jediné, co na mě zapůsobilo a vyvolalo ve mně nějakou emoci, bylo psaní o její mamince. Asi jsem udělala chybu, že jsem knihu četla rovnou celou, měla jsem si ji možná víc dávkovat. Takhle mi všechno to cukrování brzy začalo lézt na nervy a přišlo mi to dost nevěrohodné.

[Jona Novak · Rating 1 out of 5]

Napište vyprávění na téma "co jste dělali o prázdninách". Ta kniha je jedna dlouhá slohovka, nic víc.

Namísto dvou měsíců tu ovšem máme popis několika let (asi?), a to už autorka neutáhne. Nepotřebuju, aby se děj odehrával chronologicky, ale tady působí přeskakování až náhodně. Překáží to. Kniha taky potřebuje mnohem větší zásahy ze strany redaktora.

[Ivetka Tonhauserova · Rating 3 out of 5]

Netreba mat prehnane ocakavania. Kniha nie je zla, je predovsetkym pre citatelov Terezinho blogu, ktori su na jej styl pisania zvyknuti. Prva polovica sa mi citala velmi dobre a aj ma dost bavila, pri druhej som sa uz casto musela nutit, aby som pasaze nepreskakovala, prisla mi uz nekonzistentna a akosi narychlo "zbuchana", najma africka cast.
Ako uz bolo spomenute, su to v podstate dennikove zapisky z jedneho casoveho obdobia, opis zivota v cudzej krajine - to mam osobne vzdy rada, a preto ma kniha povacsine bavila.
Kniha mi vsak napriek jej "poslaniu" nepride motivacna - naopak, skor ako memento o tom, ake velmi dolezite je mat kvalitnu 'safety net', rameno na vyplakanie a povzbudenie a podporujuce okolie. Ak taketo okolie absentuje, budete k uspechu potrebovat toho omnoho viac ako len velke sny a oci. Na to pri citani nezabudnite a kniha sa vam bude pacit :-)
Este jedna poznamka - nabuduce prosim ubrat z toho cukru!

[Ivana · Rating 4 out of 5]

Moc milé. Přesně takové, co člověk od knížky blogových/deníčkových zápisků čeká. Hrozně mi to připomínalo sebe samu, když jsem brečela do polštáře, že mi nevyšly přijímačky nebo nedostala tu práci, co jsem chtěla. A moje mamka mi vždycky říkávala: Všechno zlý je pro něco dobrý. A měla pravdu. Takže Terezko, díky za připomenutí toho hezkého období hledání a životních kotrmelců, kdy na druhé straně čeká přesně to, co má:)

[Barbara · Rating 2 out of 5]

Terezky blog sleduju už tak rok dva, celkově je mi velice sympatická. Bohužel kniha mě nijak nenadchla, první třetina knížky je hodně chaotická a lítá z jedné události na druhou, čekala jsem ucelenější obrázek. Velice často se i opakují stejná přirovnání a zmínky o šlehačkových oblacích a horké čokoládě. Nebyla jsem kvůli tomu schopná přečíst třeba půlku knížky na jeden zátah.

[Adele · Rating 5 out of 5]

Naprosto skvěl�� knížka! Styl psaní Terky mě strašně moc bavil. Smála jsem se, brečela, motivovala, přemýšlela... Úžasné!

[Můj život knihomolky · Rating 4 out of 5]

Knížka, která mě neskutečně překvapila. Ať už svým dějem, skvělou atmosférou, nebo autorčiným stylem psaní. Popravdě jsem měla pocit, jako by seděla vedle mě a vše mi vyprávěla. Skvělé!

[GinaCantina · Rating 3 out of 5]

Oddychovka na cestu vlakom do prace. Kniha nema literarne ambicie, takze mozno v nejakej kategorii "knihy vydane blogermi" by dostala aj vyssie hodnotenie :) Ale co sa knihe neda upriet je fakt, ze vas namota na Norsko, ktore si po precitani knihy zaradite na prvu priecku dovolenkovych destinacii!

[elisciny knihy · Rating 5 out of 5]

4,5⭐ protože Terez nesmírně zbožňuju, Šlehačková oblaka, jakozto její prvotina ode mne nemohou dostat horší hodnocení než toto🥹 někdy mi přišlo, že se nějaké fraze opakovaly a nebo že některé kapitoly byly poměrně zmatečně rozvržené, ale jinak jsem se absolutně zamilovala!! <3

[Bety · Rating 4 out of 5]

Tak tohle bylo za mě super! Miluju Terez vyprávění v podcastech a číst její historky, by mě nikdy nemohlo nebavit.
Nejvíc mě bavilo vyprávění z Afriky, to jsem četla celý se zatajeným dechem.
A Johny je tak strašně boží, že to ani nejde popsat. Aahh🤍
Smála jsem se i brečela a fakt to doporučuju🤍

[Lucie B. · Rating 4 out of 5]

Každé hodnocení je subjektivní a tato kniha je toho perfektní ukázkou. Anotace totiž nelže, jedná se opravdu o jakési deníkové zápisky, autobiografické vzpomínky autorky a proto při hodnocení knihy velmi záleží na tom, jak je Vám Tereza Salte sympatická. Proto jsou hodnocení knihy tak velmi různorodá (od "odpadu" po pět hvězdiček). Pokud máte rádi její blog, cítíte povzbuzení při čtení jejích motivačních článků, nacházíte útěchu v tom, jak se vypořádává s nepřízní osudu, pak se Vám bude její kniha číst dobře a udělá Vám radost. Pokud ji vnímáte jako další ze zástupu blogerek, které vytváří na sítích falešně pozitivní obraz své osoby a snaží se vytřískat peníze ze zástupu obdivovatelek, pak Vás její kniha logicky nenadchne. Pokud ji dosud neznáte a nemáte na ni názor, pak velmi záleží na tom, jak Vám "sedne" ona i její styl psaní (je Vám otevřena celá škála hodnocení).

(Pro mne osobně to bylo milé čtení, které si ráda zopakuji, byť uznávám, že po stránce jazykové žádného sečtělejšího čtenáře k vytržení neuvede. Ale opět, je to taková blogo-deníko-autobiografie, nikoliv román, proto jsem i ty jazykové nedostatky autorce snáz odpustila.)

[Tereza Mikulová · Rating 4 out of 5]

Terezu Salte ani její blog jsem nikdy nějak extra nesledovala, jestli jsem ho někdy četla, tak už si to nepamatuji. Kdyby na Databázi neprobíhala čtenářská výzva a mezi úkoly nebylo i to, aby člověk přečetl knihu, kde se jedna z postav nejmenuje jako on, dost pravděpodobně bych se ke knize nedostala.

A to by dle mého názoru byla škoda. Jde o poměrně útlounkou knížečku, která vám toho však hodně dá. Ostatně, když člověk umí číst mezi řádky, najde si něco i v románku pro dívky - tedy podle mého názoru. V knize Šlehačková oblaka jsem našla pár takových stránek, kde byly tak krásné myšlenky, že jsem si ty stránky musela rovnou i založit.

Byla to tedy zajímavá knížka. Ale proč ty čtyři hvězdičky a ne plný počet? Ač mě to ze začátku bavilo, připadalo mi, že to všechno ke konci spěje až moc rychle a asi by mě i zajímalo, jak probíhala Terezina svatba, trošku mě mrzelo, že zrovna tohle vynechala. Četlo se to tedy dobře a autorka zajisté psát umí, ale bylo to na mě hrozně moc uspěchané a části, které mě zajímaly, byly zbytečně useknuté.

[Marie Háková]

V mém okruhu se nosí spíš dělat si srandu z přeslazenosti článků na blogu Tereza In Oslo, z exaltovanosti anotace Šlehačkových oblak i z toho, že nějaká blogerka napsala knížku o tom, jak se přestěhovala do Norska (protože co je tohlecto za literaturu, viď).

Tak jsem si ji ze zvědavosti půjčila v knihovně. Takhle. Tereza jenom popisuje svoje zážitky. ALE! Musím uznat, že má pozorovací talent a docela hezký styl (nebo šikovného editora). Přečetla jsem zhruba pětinu, spíš jen tak na ochutnávku, a ta byla jako konzumní, vysloveně odpočinkové čtení překvapivě fajn. Vzhledem k tomu, že nevím, jak vypadá zbytek knihy, to je bez hvězdiček, jenom s touhle poznámkou.

[Vera · Rating 3 out of 5]

Knizka se mi libila.
Terezky blog uz sleduju par let a bylo zajimave sledovat jeji zacatky v Norsku, ktere jsem zpetne blogem neprocitala.
Me se osobne 'purple prose' libi. Takove to hrani se slovicky, slehackova oblaka a snehem pocukrovane chodniky mi pokazde uvnitr zahreji.
Jedine, s cim jsem mela trosku problem je to, jak k sobe obcas Terezka mluvila. Asi proto, ze tak jsem k sobe taky tak nekdy mluvila. Takovy ten prisny a sebekriticky hlas mi v hlave kolikrat pekne 'zatopil'. :-)
Pekna prvni knizka, ktera si zaslouzi velikou gratulaci!

[Tereza Pochylá · Rating 4 out of 5]

Konečně jsem se k této knize dostala a přečetla jí jedním dechem. Tereza je pro mě inspirací už dlouho a její první kniha mě moc mile překvapila, těším se až zfouknu Karamelovou džungli. Kapitolu o mámě jsem celou probrečela. Ostatní kapitoly mě naučily učit se ze svých chyb a hledat v každé z nich nějaké pozitivum. Díky Terez!
Za mě osobně není kniha psaná “přecukrovaně”, jak jsem se někde docela. Doufám, že se k ní za pár měsíců vrátím a naučí mě opět něco nového!

[Magdaléna · Rating 4 out of 5]

Příjemná oddychovka, kdo zná Terezy blog či Instagram, asi ho obsah moc nepřekvapí. Bylo moc příjemné číst pár kapitol před spaním, myslím ale, že není dobré číst knihu v kuse, neboť větší dávky "šlehačkovosti" může působit místa až moc sladce.

[Tereza Hažmuková · Rating 4 out of 5]

Tyhle rádoby blogerský dílka dlouhodobě ignoruju, ale Terezu jsem si kvůli Norsku přečetla. A nejradši bych si za ty prvotní předsudky nafackovala. Lajk it! 4/5 ⭐️

[Blančitos · Rating 3 out of 5]

Nebylo to zase tak špatné. Šlehačková oblaka jsou příjemnou jednohubkou o jednom velkém snu, který má pokračování. ☺

[Iveta Skutková · Rating 5 out of 5]

Přemýšlela jsem, jestli není těch pět hvězd moc, ale... ono asi není. Pro mě jsou Šlehačková oblaka opravdu pětihvězdičkovou knížkou, z velké části asi i díky tomu, jak moc mě překvapily. Vlastně moc nevím, co jsem čekala, ale to, co jsem dostala, mě vskutku dostalo do kolen. Jednoznačně musím říct, že se jedná o nejlepší blogerskou knihu, kterou jsem doposud četla. A to jsem si knížku koupila vlastně ještě mnohem dřív než jsem Terezu začala sledovat.

Knihu má doma téměř od jejího vydání, kdy mě zaujala především názvem a pozitivními ohlasy všude po blogosféře, ale Terezu jsem začala pořádně sledovat až letos, kdy jsem se zamilovala do jejích podcastů. No a až teď jsem se konečně rozhoupala k tomu si přečíst i tu její knihu. A když nad tím tak přemýšlím, možná mě tak moc dostala i tím, jak mi Terka s každou další stránkou víc a víc připomínala mě samotnou. Ne tedy tím, že bych toho dokázala tolik, co ona, o tom si můžu zatím nechat leda tak zdát, ale to je právě to - připomíná mi mě tím, jaký je to neuvěřitelný snílek, který se snaží tak nějak proplouvat tím životem s hlavou v oblacích a zároveň se nezbláznit z každého pádu, ale vytrvat až do konce, i když to někdy fakt není jednoduché. Na tom zatím tedy usilovně pracuju a myslím, že Terčina kniha mi toho v tomto ohledu hodně dala. A mám pocit, že když budu potřebovat pomoc při zvedání se z některého z těch pádů, možná a snad ji najdu právě v jejích slovech.

Samozřejmě nemůžu opomenout asi to hlavní, co českého čtenáře na knize zaujme a co vám při čtení prostě navodí takovou..no, zkrátka jinou atmosféru. Myslím samozřejmě Terčin život v Norsku, který kniha mapuje a který ve mně jen víc a víc probouzel touhu zažít jednou taky něco takového, ať už v Norsku nebo někde v Tramtárii. Stejně tak kniha poodkryla ten nádherný příběh plný lásky Terky a Johniho, který se sice možná jeví pohádkovější než třeba ve skutečnosti je, ale i tak se v průběhu čtení stali mými ultimátními couple goals a já jim jen přeju, ať jejich láska stále tak kvete, protože takovou člověk nenajde každý den.

Měla jsem nějakou neodbytnou potřeba se zrovna u této knihy rozepsat, tak se omlouvám za delší čtení, ale ještě v závěru musím zmínit překrásné, byť jednoduše černobílé ilustrace, které knihu naprosto kouzelně doplňovaly. A samozřejmě vám chci knihu celým srdcem doporučit, nejlépe při nějakém pošmourném (pod)zimním večeru s hrnkem teplého nápoje, ať si ten kousek Norska vytvoříte i doma.

[Kateřina · Rating 3 out of 5]

Na Terezu Salte jsem poprvé narazila při poslechu podcastu Linka. Zaujala mě svým vyprávěním, jejími zážitky, vzpomínkami na Norsko a taky jsem o její knize slýchávala v podcastu Tady a teď od Kačky Zobačové, která sama říkala, že jí tato kniha v mnohém změnila život. Ze zajímavosti nad jejím životem jsem se tedy rozhodla, že si ji také přečtu.

Musím říct, že její blog jsem nikdy nečetla, jen jsem slýchávala podcasty. Kniha není moc dlouhá a za docela krátkou dobu dočtená. Tereza píše květnatým stylem, kterému kraluje spousta metafor. A bohužel až příliš, až to čtenáře tak nějak začne otravovat. Také se zde objevují zvýrazněné pasáže textu, které mají čtenáři přijít zajímavé, které chce autorka tak nějak „vypíchnout“, ale čtenáři třeba už tolik zajímavé nepřijdou a už není schopen si v textu moc najít něco svého, protože to prostě tak nějak zanikne mezi těmi zvýrazněnými pasážemi. Dalším problémem je takové mnohé skákaní v ději knihy, občas jsem se trochu zamotávala v tom, jak vlastně dané události jejího života na sebe chronologicky navazovaly.

Tereza popisuje ztrátu maminky, život v Norsku, problémy se sháněním práce (čemuž jsem se teda trošku smála, protože co byste s vystudovanou politologií čekali, to asi nebude úplně snadné něco hned najít), zásnuby a svatbu s jejím nastávající a další životní okamžiky. Kniha obsahovala mnoho hezkých zážitků, ale také ty špatné, bohužel všemu tak nějak škodila ta halda metafor, které byly až příliš sladké a kazily dojem z knihy. Kniha je popsaná skoro jako nějaká pohádka, možná až příliš jako pohádka, a ne jako prostě klasická autobiografie.

Musím však vyzdvihnout pěkné ilustrace, některé pěkné úvahové myšlenky, a hlavně i popis norského životního stylu, který byl velmi zajímavý. Rozhodně to však nebyla kniha, co by mi změnila život nebo mě někam svými moudrostmi posunula. Dalo se to, zkousla jsem to, byl to takový průměr, který sice úplně neurazí, ale taky nenadchne.

[Karolína Štěpánová · Rating 3 out of 5]

Kniha vlastně tak nějak splnila moje očekávání - Terezu sleduji na sítích a zajímala mě její cesta, zároveň jsem i podle recenzí nečekala žádné veledílo. Každopádně v knize hezky popsala proces stěhování do Norska a samotnou mě překvapilo, kolik klacků pod nohy jí život naházel. Z tohoto hlediska je to fajn čtení, milé, nenáročné, i když na někoho možná až moc “snové”, a odnesla jsem si pár pěkných myšlenek.

Vadilo mi ale několik věcí - opravdu tu knihu četl nějaký editor, nebo ji nakladatelství poslalo do světa tak jak ji dostalo? Při čtení mě šíleně rušilo nadužívání ukazovacích zájmen, zbytečně moc krátkých vět, který vůbec neplnily (asi) zamýšlený účel. Všechno je rozkošný a roztomilý a máte pocit, že by autorka většinu života nejradši seděla doma pod chlupatou dekou a pila čaj (nebo to minimálně asi 20x zmíní). Tereza hodně skáče v čase, což místy funguje, ale často spíš ne a osobně jsem se pak ztrácela v posloupnosti jednotlivých událostí.

Je škoda, že text neprošel větším editem, pak by si možná vysloužil i méně negativních recenzí..