Moje milá smrti

by Veronika Hájek Hurdová

Rok jsem sbírala odvahu. Rok jsem sbírala prožitky. Rok života po smrti mého milovaného manžela mi přinesl tolik krásných věcí, kolik jsem si nikdy nedokázala představit.Skrz svůj osobní příběh chci zprostředkovat, že smrt se dá vnímat i jinak než ztráta. Že vedle hlubokého zármutku lze zažívat i hluboké, dechberoucí štěstí. Chci vrátit smrt zpátky do našich životů, protože věřím, že díky ní může každý z nás žít mnohem naplněnější a naplňující život plný lásky, vědomé přítomnosti a pochopení sebe samých.

Genres: Czech Literature

278 pages, Hardcover

First published January 1, 2017

Reviews

[Anna Koňaříková · Rating 2 out of 5]

Paní Veronika má můj hluboký obdiv, jak se se svou osobní situací vypořádala. Úvod knihy jsem četla s velkým zájmem, ale dočíst ji až do konce bylo s přibývajícími stránkami stále těžší. Jak se kniha věnuje pouze jedinému tématu, myšlenky se nutně dokola opakují, co je při docela velkém rozsahu takřka tří set stránek místy únavné. Osobně jsem pak měla problém s některými příliš ezo pasážemi, kdy ale chápu, že naopak právě tyhle budou pro mnohé nejsilnější částí. Času nad knihou nelituju, ale výsledný dojem je spíš rozpačitý.

[Markéta Ondrejková Foltýnová · Rating 5 out of 5]

To, jak divné mi připadá, že mě tak nadchla kniha o smrti, jednoznačně ukazuje, jak je důležité toto téma otevírat. Knížku jsem zhltla takřka na jeden zátah. Je pravda, že témata/myšlenky se dost opakují, ale vzhledem k tomu, že to jsou témata pro mě zásadní a která se mnou výrazně rezonují, tak to vnímám jako plus a popostrčení k zamyšlení. Věřím, že někomu nemusí styl a forma sedět, ale za mě rozhodně moc zajímavé čtení.

[Jiří Mareš · Rating 4 out of 5]

Kdyz se stalo co se stalo, moc mi pomohla uvod a predmluva. Nedocenitelne, k nezaplaceni. Dal jsem knihu chut cist nemel. Asi u toho melo zustat. Nebo nemelo?

Kniha je plna deti, porodu, ezo veci, ktere me nepritahuji. Da se s jistotou rici, ze v jadru popisuje to co prozivam, smrt je osvobozujici a projasnujici v jistem slova smyslu.

[Veru Březinová · Rating 3 out of 5]

Kniha se mi velmi špatně hodnotí, protože tři hvězdičky rozhodně nepřísluší popisu životu autorky, ale spíše celkovému dojmu z knihy. Ta pojednává o smrti pro mne ve zcela odlišném duchu, než je nám vlastně od malička vštěpováno. Autorka ukazuje, že i když vám zemře nejbližší člověk, lze na jeho smrt pohlížet zčásti pozitivně, protože vás posune do úplně nové roviny. Je to rozhodně věc, která mi otevřela oči a donutila mne přemýšlet zcela jiným způsobem než doteď. Téma bylo samo o sobě dost nosné, ale neustále se opakující, a stejně jako mnoho komentujících přede mnou, i mně dělalo problémy knihu dočíst. Motala se kolem stejného tématu celou dobu. Nelíbilo se mi ani přeskakování a vracení některých rovin (tzv. o něčem se dozvíme na začátku knihy a skoro to samé je popsáno i v závěru). Útržky rozhovorů do novin a blogové články mi rovněž nepřišly jako dobrá součást knihy.

[Peťulína · Rating 4 out of 5]

Je dobře, že autorka otevírá s upřímností téma, které často přehlížíme. Smrt je součástí života, ať už se nám to líbí, nebo ne. Jenom se o ní dnes málo mluví. Kniha se sestává z popisů událostí týkajících se smrti autorčina manžela, ze zamyšlení, z blogpostů i facobookových příspěvků. Čtenář v ní najde řadu zajímavých myšlenek, i když na někoho můžou být některé úvahové pasáže moc. Osobně si myslím, že by knížka snesla zásah zkušeného editora, který by ji třeba až o třetinu zeštíhlil. Některé myšlenky se opakují (jakkoli jsou pro autorku zásadní), ale v té naředěnosti textem jim to prostě tolik nesvědčí.

[Klaridge · Rating 5 out of 5]

Neotřelý náhled na smrt a jak se s ní "vyrovnat". Mnoho zde uvedených myšlenek se mě hluboce dotklo.

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Veronika přišla o manžela a po roce „jiného“ života sepsala své zážitky a pocity. Otevírá před námi svůj osobní příběh, kdy se smrt dá vnímat i jinak než ztráta.

Autorku jsem do dnešního dne neznala, ač už má na svém kontě pěknou řádku knížek a věnuje se svému blogu Krkavčí matka, pro mě toto setkání bylo nové. Díky tomu jsem ne úplně přesně věděla, co mě čeká. Veronika nám v knížce ukáže svůj život s Honzou i bez Honzy. Otevírá zde důležité a citlivé téma, kdy jde sama se svou kůží na trh. Otvírá nám své srdce, ukazuje své emoce.

Na první pohled by se mohlo zdát, že to bude smutné čtení. Ano, je to smutné čtení, ale zároveň je plné života a naděje. Je zde ukázána cesta, jakou se člověk třeba může vydat.

Autorčiny vzpomínky jsou tu proloženy články z blogu a facebooku, vše je doplněno fotografiemi.

Po dočtení knihy mám trochu rozporuplné pocity. Tím, že jsem sama někoho takhle blízkého neztratila, nedokáži vůbec říci, jak kniha působí právě na tuto skupinu lidí, které je hlavně určena, aby se lépe dokázali vyrovnat s odchodem blízkých. Moc ráda jsem si přečetla o autorčině přístupu ke smrti i k životu.

S některými myšlenkami naprosto souhlasím a jsou důležité i v „běžném“ životě, kdy člověku nevstoupila do cesty smrt. S něčím tak úplně nesouhlasím, ale od toho máme přeci každý svůj názor a každému vyhovuje něco jiného.

Rozhodně zajímavá kniha. Věřím, že spoustě lidem dokázala pomoci.

[Lucie B. · Rating 3 out of 5]

Je zvláštní snažit se ohodnotit knihu, která je velmi niternou výpovědí člověka, který přišel o svého nejbližšího. V tom také spočívá celá její "síla" - ve sdílení zkušenosti, která je sice nepřenositelná, přesto může v člověku otevřít nový pohled na téma smrti. A protože je to téma u nás spíše opomíjené a tabuizované, dělá autorka čtenáři dobrou službu už jen tím, že snaží náš stereotypní pohled na smrt trochu nabourat.

Kniha však trpí řadou neduhů, z nichž některé byly již v komentářích zmíněny. Především by jí prospěl zásah zkušeného editora, který by proškrtal opakující se pasáže (přičemž některé se opakují téměř doslova, např. část o konferenci TEDx). Co mi ale vadilo ze všecho nejvíce je, že valná část knihy se stává z přetištěných příspěvků na blog Krkavčí matka a úryvků rozhorovorů do různých médií. Přetištěných doslova. Což mi připadá v podstatě sprosté, protože čtenář tak platí za knihu, jejíž dvě třetiny si už přečetl někde jinde (nebo to může učinit). Proč není v anotaci knihy uvedeno, že vychází z textů publikovaných na blogu? Měla jsem za to (a domnívám se, že z prezentace na webu to tak působí), že se jedná o nový text.

P. S. Pozor na verzi pro čtečky! Ekniha je skutečně jenom PDF (v eshopu je to přímo uvedeno), takže pokud si nakupujete knihy do čtečky, abyste si upravili písmo apod., kniha vás moc nepotěší.

[LeaVixx · Rating 5 out of 5]

Hned na prvních stránkách jsem musela zadržovat slzy. Je poznat, že Veronika je úžasný a velmi silný človíček se srdíčkem na správném místě a podání knihy a celá myšlenka se mi moc líbila. Rozhodně jsem nikdy nic takového nečetla a je pravda, že o tématu "smrt" se spíše nemluví a to by se mělo změnit. Akorát na konci knížky už se většina myšlenek spíše opakovala, ale jinak rozhodně doporučuji! Začala jsem i poctivě sledovat autorky blog.

[TanaRehakova · Rating 5 out of 5]

Tohle není kniha o smrti, ale o životě. A je to jedna z nejmoudřejších knih, jaké jsem kdy četla.
Od Veroniky jsem četla už Agnes, která sice byla fajn, ale moc jsme si nesedly. Naopak takhle kniha mi sedla více než jsem si dokázala představit. Doporučuji k přečtení opravdu každému.

[Marta Pelagia · Rating 5 out of 5]

Další neskutečný člověk co dokáže hory přenášet. Pecka !!!

[Hesidlo · Rating 4 out of 5]

<3

[Jakub Trpiš · Rating 5 out of 5]

Je skvělá a hlavně pravdivá.

[Wendy · Rating 4 out of 5]

Osobní zpověď poskládaná z textů z blogu, rozhovorů, mnoha zamyšlení a několika vyprávění, která dávají příspěvky do souvislostí. Je cítit, že jak sama autorka zmiňuje, psaní na ni má terapeutický vliv, a celá knížka se tohoto vzorce drží. Někdy prostě se nám některá témata musejí opakovat, než je jako vyřešená můžeme opustit. I přesto obsahuje mnohé myšlenky hodné šíření a je inspirující.

[Lenka · Rating 5 out of 5]

Keď nerátame chvíľky koncoročného bilancovania a iné prudko duchovné momenty nad fľašou vína strávené rozjímaním o našom zmysle na tejto planéte, väčšinu času pobehujeme po svete a riešime povinnosti, úspechy a neúspechy, najnovšie trendy v technológiách a čo ja viem čom ďalšom, politiku, ženieme sa za zážitkami, peniazmi, neustále sa niekam ponáhľame (ale kam vlastne? a PREČO?), porovnávame sa s ostatnými, závidíme, súdime, kritizujeme, mudrujeme a popri tom všetkom sa tvárime, že smrť sa nás netýka a je niekde tam ďaaaleko ďaleko za horizontom najmenej nasledujúcich 50 rokov.
🌿
Detinsky dúfame, že keď na ňu nebudeme myslieť, nebude si nás všímať ani ona a keď už teda horko-ťažko príde rad aj na nás (alebo našich najmilovanejších), budeme už v nejakom vyššom vývojom štádiu, ktoré nám umožní to spracovať s noblesou, nadhľadom a silou, lebo veď vtedy už určite budeme dospelejší a vyrovnanejší.
🌿
Kniha Veroniky Hurdovej (známej aj svojím blogom Krkavčí matka) nie je motivačná kniha plná vzletných myšlienok, zastierajúca realitu plnú sĺz, zúfalstva a smútku, ktorý sa slovami nedá opísať. Nie je ani návod na život a na to, ako zvládnuť situáciu, keď vás smrť prekvapí (Kedy nie, že? No dobre, možno v okamihu, keď práve čakáte so svojím manželom tretie dieťa a on si dovolí odísť, môžete mať pocit, že absurdnejšie načasovanie snáď ani neexistuje).
🌿
Veronike treba za túto knihu povedať jedno veľké ĎAKUJEM. Z jej príbehu sa dá načerpať veľa jemných odtienkov, ktoré prenesené na náš postoj k životu môžu spôsobiť malú revolúciu v tom, ako smrť v našej každodennosti vnímame.

Ja som si odniesla najmä tieto:

✳️ To, či je situácia šťastná alebo nešťastná, určujem sama – tým, ako sa k záležitosti postavím a akú dôležitosť jej prisúdim.

✳️ Dávaj pozor, či „polená“, ktoré ti život hádže pod nohy, náhodou nepružia a nedá sa od nich odraziť ďalej.

✳️ Spomaľ a zabudni na „viac“ a „rýchlejšie“ – často ani sami nepoznáme dôvod, prečo sa toľko ponáhľame.

✳️ Čo by si urobila a ako by si sa rozhodla, keby si sa nebála uskutočniť svoj najväčší sen? Čo také strašné sa môže stať?

✳️ A na záver myšlienka, ktorú ja osobne považujem za najväčšie osvietenie: Veci, ktoré sa počas nášho života dejú, sa nedejú „nám“, oni sa jednoducho len dejú a my máme tú česť byť pri tom.

Možno to celé takto vypichnuté nedáva úplne zmysel, preto určite odporúčam siahnuť po knižke, zhltnete ju maximálne za dva dni. 🙂

Moje milá smrti…

…verím, že až sa v nejakej podobe zase stretneme, zastihneš ma šťastnú.

[Nicol Nekesa · Rating 4 out of 5]

Přečteno na jeden zátah. Veronika bydlí přes park. Vím o ní díky naším společným známým a jsem velmi ráda, že jsme se mohly potkat naživo. Pro mě je tohle téma něco, co se mě na jednu stranu nedotýká. Nemám děti. S partnerem žádne zatím neplánujeme a místo té kupy lásky o které Veronika píše, se spíše únavně dohadujeme. A na druhou stranu, je to téma které se týká všech. Protože jsme smrt opravdu vytěsnili jako něco zlého. Během posledních měsíců jsem si procházela jakousi vnitřní cestou a došla k velmi podobným věcem jako Veronika. Že šteští je v nás. Že duše je tu krátký čas. Že máme odměřený čas a že všechno má svůj smysl. Děkuji Veroniko, že jsi se svojí zkušeností dotkla duší tolik lidí, včetně té mé.

[Vít · Rating 4 out of 5]

Jako celek neskutečně silná životní výpověď, která jen tak mimochodem říká dost důležité postřehy mimo rámec, které ve mně často zvláštně rezonovaly. Mnoho věcí bych podepsal, v několika rozhodně nesouhlasil a ještě víc mě jich inspirovalo. Ano, kdybychom měli hodnotit knihu z hlediska literárního, tak ji můžeme celkem v klidu strhat, protože autorka je sice peromilec a píše hrozně zábavně, jedná se spíš o tématicky setřízené různorodé materiály. A protože je opakování matka moudrosti, tak mi časté zdvojo ztrojování myšlenek až tak nevadilo. Díky Veroniko!

[Veronika Matuscinova · Rating 4 out of 5]

nie je to uplne kniha presne na zenu / mladu vdovu s malymi detmi. ale zaroven nie som v pozicii zlej, ze by som potrebovala hladat utocisko v tejto knihe. napriek tomu kniha mala pre mna vela zaujimavych myslienok, postrehov, postojov k zivotu, s ktorymi sa stotoznujem a snazim zit. pre mna vsak, zial, poslednych 100 stran bolo opakovanie jednej myslienky ci jednej temy roznymi sposobmi.

[Daniel Vinklar · Rating 3 out of 5]

Čtu to... začátek výborný, krásný, nádherný... uvidím, jestli mi to cestou neztěžkne... sleduji totiž autorku i na sociálních sítích, a ona se nám tak nějak trochu radikalizuje... ) uvidíme! )
Update: cestou mi to ztěžklo a přestalo mne to motivovat dočíst... tak dávám hodnocení tak napůl... začátek výborný... později ne tak dobré... )

[Martina V. · Rating 4 out of 5]

Knihu som dlho odkladala, lebo som mala pocit, že ak si ju prečítam (vypočujem), budem ju hneď potrebovať. Potom prišiel deň, kedy ma niečo viedlo k tomu, konečne po nej siahnuť. Stalo sa. Nečakaný odchod mladého človeka z môjho okolia. Súzniem s myšlienkami autorky, lebo mám podobné skúsenosti. Hviezdičku strhávam za opakujúce sa pasáže, keďže kniha je zlepencom článkov z blogu.