Lapači prachu

by Lucie Faulerová

Románový debut Lucie Faulerové je nesentimentální a drásavá prozaická výpověď o dnešní mladé ženě – o jejím „ne vztahu“ k dětem a k mateřství, jež je únikem ze samoty a dosažením doživotní moci ovládat někoho druhého. Jsme svědky postupně vyjevovaného komplikovaného sesterského vztahu, mezilidské poziční bitvy plné opakovaných prostředků, pastí a nášlapných min. Střetávají se zde dva přístupy k životu – život mateřský jako naplnění a život opevněný proti „vetřelcům“ zvenčí. To, co je považováno za normu, a to „nenormální“. Hlavní hrdinka se postupně propracovává k nevyřčené a vnitřně potlačované pravdě, za níž její matka dostane dlouholetý trest vězení, dcera v útěku před sebou samou a před skutečností ji nenavštěvuje a deformuje při tom v sobě celou minulost i přítomnost v nevyřčeném pocitu viny. Jde o nelíbeznou, hlubokou, věrohodnou a napínavou prózu, v otevřenosti výpovědi odvážnou.

Genres: Fiction, Czech Literature

224 pages, Paperback

First published January 1, 2017

About the author

Lucie Faulerová (born 1989) is a Czech writer. She got a degree in Czech studies from Palacký University in Olomouc. Her debut novel Lapači prachu (Dust Catchers) was nominated for the 2017 Magnesia Litera Award and the Jiří Orten Award.
In 2020, Faulerová published the novel Smrtholka (Deathmaiden). It won the 2021 EU Prize for Literature and was nominated for the 2021 Magnesia Litera Award.

Reviews

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

Kniha, na kterou díky pořádné emoční jízdě jen tak nezapomenu. Opravdu drásavý, naturalistický a víceméně depresivní román o mladé ženě, která úplně neví, co se svým životem a hezky se v něm plácá. Nicméně má to důvod — ale ten vám samozřejmě nemůžu prozradit. Na druhou stranu, Lapači prachu obsahují i řadu vtipných momentů, při kterých jsem se alespoň já smál hezky nahlas. A mimo jiné je to taky kniha, ve které hlavní postava vyměšuje — a celkem hojně, takže mi kompenzuje nedostatek z jiných románů. (Vždy mě totiž zaráží, jak nikdo v knihách ani filmech nechodí na záchod.) Už teď se těším na druhý román Lucie Faulerové s názvem Smrtholka.

[Ludmila Haasová · Rating 2 out of 5]

Forma převyšuje obsah a není to dobrý.

Cool antihrdinka, co ráda kouří dicky a je děsně nad věcí, i když je vlastně totálně v prdeli, protože ( ano pozor!) si prožila obrovský trauma v dětství. Dlouho mě kniha nevysírala tak jako tato.

[Jana Černá · Rating 2 out of 5]

Tak ano, občas se mi stane, že náš vztah s knihou začne špatně už věnováním (v životě jsem viděla asi dvě dobré a jedno z nich bylo „Tatínkovi“) a skončí špatně fotkou autorky se zakrytým obličejem na zadní straně přebalu (tam snad pózy netřeba). Ale hvězdy ubírám za prostředek.

Nespolehlivý vypravěč po stopadesáté první. Nic proti, pokud by se tomu nespolehlivému vypravěči dalo skutečně nevěřit. Ne na první dobrou, že na straně šedesát jsme se s Jakubem seznámili ve frontě na banány (ve kterém roce, prosím?), na straně osmdesát jsme se s Jakubem seznámili v kině… ale kdyby to po celou dobu šlo tak, jak se to autorce podařilo na posledních několika stranách. To už bohužel bylo pozdě, abych si spravila dojem, a řekla si, že to předtím někam vedlo. Nevedlo to celkem nikam, protože témata jako trauma z dětství, domácí násilí a nemilované dítě je těžké dobře zpracovat na dvě stě stránkách a přitom nesklouznout ke klišé zaobalených v originální formě - která mně osobně nesedla, ale ok, jsem ochotná smířit se s postavou dalšího vypravěče, která ale potřebuje dotáhnout, i s opakováním klišoidních obrazů, které ale asi mají dokázat, že autorka si uvědomuje, že je to fuj. Co mě ale vytáčelo, byly prosté otazníky („?“) místo celých otázek nebo těch tázavých výrazů, povytažených obočí a nechápavých kroucení hlavou, které se pro to obvykle používají. Na facebook dobrý, ale asi jsem na to moc málo mileniál.

Proč jsem to dočetla? Protože „Máš už konečně někoho?“ Téma frustrovaných, nespokojených a nešťastných ženských („Děti, tatínek mě sice asi jednou zabije, ale kvůli vám s ním zůstanu. A kdy i tvůj život bude konečně tak na hovno jako ten můj?“) nechápajících, že frustrovaně, nespokojeně a nešťastně lze žít i bez chlapa a dětí, mě prostě neomrzí, za to dík.

Jestli autorka vydá něco dalšího, tak si to přečtu, ale jestli tam zase bude dělat tu věc s otazníky, tak naposled.

[Renata Hrubá · Rating 5 out of 5]

Neuvěřitelně originální styl vyprávění. Tak moc jsem se vžila do postavy, až jsem měla pocit, že bych měla doma začít vytvářet výstavku svého života, kouřit a přestat vést ty povrchní rozhovory se svojí sestrou.

[Vero-Nika · Rating 5 out of 5]

Jazykově i stylem vyprávění asi nejzajímavější kniha, co jsem v posledních letech četla. Skvělý závěr, který mě vyvedl z omylu, že příběh bude předvídatelný...

[Steklina · Rating 4 out of 5]

4,5 *
Velmi milé překvapení a skvělý čtenářský zážitek. Netradiční role vypravěče, výborně vystavěný narativ, mistrná práce s jazykem, metaforami, obrazy, náladou. A ty dialogy! A kvůli čemu jsem nedala plný počet bodů? Trošku mě rušil stereotyp až klišé nemilovaného dítěte, které se s traumaty z dětství nedokáže v dospělosti vypořádat. Ale rušil opravdu jen půlhvězdičkově. Lucie Faulerová si nominaci na Magnesii Literu plně zaslouží a doufám, že jsme o ní neslyšeli naposledy...

[Lubomír Tichý · Rating 4 out of 5]

Tahle kniha se mi válela na stole tak dlouho, že se z ní stal malém též lapač prachu (páč číst knihy o úzkosti během úzkosti není zřejmě zrovna ideální). Ale po nakousnutí to už jelo.
Jízlivá a zdrcená žena, kterou všecko štve, není schopna pro to nic udělat a moří se stále v tom stejném. Trauma, vliv výchovy, vzpurnost. Psychologická vernisáž s naturalistickými detaily. Zní to otřepaně? Pokud ano, tak to forma naprosto smývá. Ať už nespolehlivým vypravěčem, tak autentickým jazykem.
Co musím třeba osobně vypíchnout, je vnímání plevelných frází u sestry Anny, která je jí naprostým kontrastem, a říkáte si, kdo se vám vlastně víc protiví, jestli Dana z konzumní společnosti, nebo nihilistická Anna.
Další postavou, jíž je "doktor Viktor", už tak okouzlen nejsem, neb je zřejmé, že je to trochu nastrčená figura, aby Anna promlouvala. Ale budiž, účel splnila.
Naprosto fádní aspekt, ale je to fakt čtivé. Jízlivé poznámky (má oblíbená „vypadá jak nějakej futuristickej obraz“ s. 87) tomu značně napomáhají.
Ve výsledku velký dobrý i na to, že mě to generačně míjí.

Na ulici jsem si koupila trdelník, procházela jsem městem, dala si rande naslepo se slepcem, co o mé přítomnosti na lavičce nevěděl, a přemýšlela, co mám dělat, co mi zbývá, jak jsem se sem vůbec dostala. Jak se to stalo? Přišlo to zčista jasna? Nebo se to ke mně už nějakou dobu kradlo? (s. 91)

[Klara Slavikova · Rating 5 out of 5]

Netradicni text, ktery dokaze dokonale zaujmout a vtahnout do deje. Knizka ve me v prubehu cteni zanechavala dost realisticke pocity hnusu a litosti nad hlavni postavou. Rozhodne me zajima dalsi tvorba teto autorky, jakmile se oklepu z teto.

[The_Bob_147 · Rating 3 out of 5]

tak Anna ma ako protagonistka fakt neskutocne srala prvú polku knihy. vedlajsie postavy ako Viktor alebo Dana sú super a niektoré Annine neskoršie scény za to stoja ale inak su fakt lepsie knihy, lepsie napisane, s lepším dejom s postavami ktore si zaslúžia vašu pozornosť. keby to nemáme na cool seminár tak to asi nepočítam. ehhhh 3* a zaver je tiez na nič

[Tereza Hrádková · Rating 5 out of 5]

Zajímavý, místy strhující příběh ženy, která prožívá svůj vnitřní boj sama se sebou, svou minulostí i přítomností. Nahlédnutí do "hlavy" hrdinky je velmi autentické. Surovost vyprávění čtenáře přivádí do Annina vnitřního světa, který postrádá naději, přesto jsem jako čtenářka doufala, že se pro ni nějaká najde. Překvapivý "závěr" byl oproti mnoha jiným knihám nečekaný, ne docela předvídatelný a o to víc uspokojující.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Knížka je výpovědí mladé ženy, o jejím „ne vztahu“ k dětem a mateřství. Komplikovaný sesterský vztah i minulost, kterou nám Anna postupně odhaluje a dostává se tak k pravdě, kterou se snažila zatajit i sama před sebou.

Po dočtení Smrtholky jsem se rozhodla i pro prvotinu Lucie Faulerové Lapači prachu. A musím říct, že to bylo daleko drsnější, než jsem čekala. Vyprávění plné depresivních myšlenek. Prolínání představ, pravd i lží, že se v tom občas budete „plácat“ stejně, jako hlavní hrdinka.

Napsat o této knize, že byla pěkná, prostě nejde. Byla čtivá, byla překvapující i napínavá, rozhodně byla nevšední. Takže, pokud si chcete přečíst něco ne tak obvyklého, ale přesto ze života. Pokud jste naladěni na něco depresivního, ale chvilkami snad i úsměvného, tak směle do toho.

Smrtholka se mi líbila o něco víc, avšak obě knihy obsahují nezaměnitelný a úžasný styl autorky.

[Barbora Votavová · Rating 5 out of 5]

Že prý hrdinka je strašně negativní, nesympatická a v pr... Já jsem se s ní dost identifikovala. Skvělé zvraty, které bych vůbec nečekala (což asi znamená dobře napsanou anotaci), strašně zajímavá práce s postavou vypravěče, kterého ovládá hlavní postava a někdy je to, zdá se, spíš naopak. Zaslouží si to všechny ceny, na které to bylo nominované. Pro lidi, co si myslí, že nemají rádi lidi, pro ty, kdo potřebujou profackovat a pro sofistikovanější čtenáře a čtenářky nespolehlivých vyprávění.

[Pakobylka · Rating 3 out of 5]

Další knížka, o které těsně po přečtení moc nevím, co napsat. Styl psaní zvláštní, ze začátku mě štval, pak jsem si ale zvykla a už to šlo. Hrdinka mě bavila asi tak do dvou třetin knihy, některé úvahy a situace zajímavé, závěrečné gradování mi ale přišlo už skoro přes čáru, co bude podstatou odhalení z minulosti bylo celkem jasné už dávno.
Rozhodně je to ale kniha, která je "jiná", hodnocení bych dala tak 3,5

[Eva Staněk · Rating 2 out of 5]

Výborný způsob vyprávění.
Celou dobu čtení jsem ale cítila velkou tíseň. Chybí mi nějaký kus cynismu, abych od příběhu mohla poodstoupit. Na čtení takových knih jsem slabá povaha.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Lapači prachu jsou hodně syrovým a dost naturalistickým vyprávěním s nihilistickou "antihrdinkou" v hlavní roli. Kniha samotná balancuje na hranici reality, vzpomínek, myšlenek, příčetnosti a trochy šílenství.
Tahle kniha odráží toxické vztahy mezi postavami (i ve vztahu k sobě samým)... mezi postavami, které nedokážou pořádně komunikovat, že je to občas i ničí. Vzniká z toho do určité míry psycho, ze kterého se člověku občas svírá žaludek. Není to příliš pozitivní kniha, spíše naopak. Kniha byla pro mne dost emoční - autorka šla pro mne v tomto ohledu místy až na dřeň. A občas to i trochu zabolelo. A přitom jsem v některých věcech hlavní hrdince tak moc rozuměla. Chce žít po svém, aniž by ji za to někdo odsuzoval, žít si svůj život navzdory zaběhlým konvencím. V tomhle to bylo pro mne dost silné a Anna jako postava skvělá.
Autorka si skvěle hraje s jazykem, střídá se jazyk spisovný i nespisovný, občas se sáhne i k vulgaritě, ale zároveň autorka umí být i krásně poetick��.
Nejedná se o knihu se silnou dějovou linkou, děj je zde záměrně upozaděn na vedlejší kolej. Autorka se zaměřuje na nimrání se v duši a mysli hlavní hrdinky. Spousta věcí je tu navíc schovaná mezi řádky a čtenář musí být ochoten se občas zastavit, hledat, přemýšlet, procítit.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Nejsem si jistá tím koncem, což může být ve skrze moje chyba, ale zatím si nejsem na 100 % jistá, co přesně jsem si z něj měla odnést. Ale jinak celkově mohu doporučit, pokud máte rádi literaturu, kde víc roli hraje vnitřní svět postav než děj jako takový.

[Martin Kollouch · Rating 3 out of 5]

Anno, Anno... na konci knihy píše "jsem to, co jsem, jsem to, co jsem, a ničím jiným nikdy nebudu,...".Těžko s Annou souhlasit. Jsme to, co jíme, jsme to, co oblékáme. Možná... ale Anno, jsme to, co jsme, ale můžeme být cokoliv, co si usmyslíme.

Annu jsem nedokázal pochopit, scházela mi u ní vůle k životu. Žij si každý, jak uznáš za vhodné. Kdo nechce žít, nežij. Ale s nechutí k životu vstupovat do života jiných? Fér? Nefér? Kdoví...

Vlastně je to zajímavý počin. Je naplněna nihilismem a to je pro mě něco těžko uchopitelného, ale chápu, že pomáhat lze pouze člověku, který si pomoc přeje. A Anna je ztracena. Neví. Ten trochu ošuntělý Nietzscheho citát "Kdo dlouho do propasti hledí, toho propast pohltí" možná tady neplatí, protože Anna nehledí do propasti, to Anna je ta propast.

Zvláštní kniha. Dobrá? Špatná? Kdoví...

[Ellie Beranová · Rating 2 out of 5]

Já nevím, až moc jsem z toho cítila snahu psát jako Chuck Palahniuk. A taky mi vadilo, že je to celé až tak vyhrocené, že už jsem nakonec nedokázala věřit v podstatě ničemu z hrdinčina života, ani s ní soucítit, ani ji nenávidět, prostě vůbec nic. Na druhou stranu, témata domácího násilí, duševního zdraví a ženství (opravdu je život ženy naplněn, jen pokud chce a bude mít děti?) považuji za nesmírně důležitá a jsem ráda, že je v české literatuře někdo reflektuje. Jen si myslím, že kdyby se autorka více zaměřila pouze na tato tři stěžejní témata knihy a vynechala nejasnou vraždu, divné pronásledování bývalého psychologa, úvodní autonehodu a podobné senzací zavánějící podivnosti, celému dílu by to jedině prospělo. Méně je někdy fakt více.

[Geoffrey Mandiano · Rating 3 out of 5]

Dobře, opravdu dobře napsáno tak, aby si čtenář až do konce nebyl jistý téměř ničím. Výsměch tradičnímu vypravěči. Střepy Annina rozbitýho světa do vás řežou, jak se prodíráte skrz stránky k jádru toho všeho. Skládáte to dohromady, snažíte se hledat nějakou souvislost. Nakonec zjistíte, že se to po vás vůbec nechce. Vina a trest, hrůza z obyčejnýho konvenčního života, zrada vlastní paměti, řešit věci po svým, jsem zbytečná nebo nejsem zbytečná, luxus spořádanýho života jako vlak kterej už nikdy nechytím, bezmoc v boji s vlastním osudem, ...všechno kolem vás víří až do poslední stránky. Buď si i bez konvenčních rozuzlení najdete v té knize něco co mluví na vás, nebo, jako já, mírně litujete ztráty času.

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Uplne jsem zapomnela, ze jsem si tuto utlou knizku poridila. Nastesti jsem ji ale objevila a zhltla ji na jeden zatah. Pribeh divky/zeny, ktera se potyka s necim, co se nam postupne odkryva. Jde o nejake trauma? Nespokojenost? Psychicke obtize? Zpocatku to tak ani nevypada (i kdyz zacatek, ktery je zaroven i koncem) mozna neco naznacuje. Nejprve se zda, ze jde mozna o jen divku, ktera se nechce prizpusobit beznym standardum a ocekavanim okoli. Tento dojem ale nevydrzi dlouho. Brzy je jasne, ze ona ma problem. Problem, ktery postupne speje k rozreseni a katarzi. Ale je to opravdu tak?
Zajimave je stridani vypravecu a jejich roli.

[Michal · Rating 5 out of 5]

Geniální! Po Smrtholce jsem měl představu, jak Faulerová píše, a tak jsem si to mohl plně vychutnat. Její rukopis je skvělý, svěží a neokoukaný. Líbí se mi, jak účinně umí pracovat s ironií, strašně to těm tématům sluší, ačkoliv jsou až brutálně drásavá.
Nedávno jsem si někomu postěžoval, že se v současné české točí to samé pořád dokola. Lucie Faulerová mě vyvedla z omylu, protože pokud máš pod palcem formu (a tu má ona zvládnutou bravurně), může ti pak chutnat ledacos i po stopadesáté. A nakonec to nebylo vůbec předvídatelné, naopak je zápletka velmi dobře zvládnutá.

Budu napjatě očekávat další autorčinu knížku, tohle psaní mě hodně baví.

[Petr Hrudka · Rating 4 out of 5]

Nespolehlivý vypravěč a postava, která občas leze na nervy, bývá často ukecaná a v závěru podporuje známé rčení, že všichni lžou. Vtipné, zpočátku rychle se čtoucí. Možná to dějově kulhá a zpětně informace, že Anna pracuje jako telefonní operátorka je tak trochu zbytečná, protože vlastně nehraje úplně roli. Trochu jsem si bohužel říkal, sakra, o čem to vlastně je?! Ale poslední kapitoly mi to vyjasňily a můžu si s klidem říct, že o nevyřešené minulosti a uvědomíní si, co kdo komu udělal, pokud vůbec. A tak je to skoro se vším. Ba-dam-tsss, pu-chššš.

[Kristýna Vondrová (Pilná) · Rating 3 out of 5]

Anotace slibuje nevztah k mateřství, sesterskej vztah a další věci, co se mnou rezonujou. Oceňuju drsnou formulaci názorů, některý pasáže jsem si fotila. Cituju: „Proč ženy vůbec chtějí děti? Protože si připadají důležitější až váženější, mají přece takovou zodpovědnost.“ Přesto jsem se do knížky musela nutit. Přála bych si, aby se český prozaičky vykašlaly na tenhle typ hrdinnek, co se ve svym životě plácaj a celou knížku nám odhalujou svoje trauma z dětství, kterejm vděčí za svou životní mizérii. Nemám s těma holkama soucit ani trpělivost.

[Zubr · Rating 2 out of 5]

Loni jsem byla přímo unešená ze Smrtholky. A to neni nikdy dobrý, brát nějakou knížku do ruku už s tim, že čekáš pecku.
Jsem už trochu udyndaná těmahle osudama ztracenejch třicátnic a zpověďma z traumatickejch dětství. Vyjádřit pocit, že lidský společenství je nějakej divnej klub, ve kterym ti zamítli žádost o členství, a ty tak jseš ztracenej a trochu v prdeli, to jde přece k jinak než popisováním toho, jak sedíš doma pod stolem s flaškou vína a hulíš jednu za druhou.
Líbila se mi poloha, ve který tady funguje vypravěč.
*spoiler alert*
Na konci se úplně odkope jako bůh tohodle fikčního univerza a naznačí, že to tak celý vlastně možná vůbec nebylo; nikdy nic nebylo. A ty se možná trošku naštveš, protože proč jsem přetrpěla desítky stran ubíjejícího pokňourávání, když ani podle vypravěče to nebylo celý skutečný?!
Myslim, že vypravěč je jedinej důvod, proč tuhle knížku stojí za to číst. Všechno ostatní je jenom kulisa.

[Petra · Rating 4 out of 5]

Literární nadání spisovatelky je evidentní. Jejímu stylu jsem chvíli musela přicházet na chuť, ale nakonec mě zcela vtáhl. Především mi utkvěly v paměti dlouhé věty, boj o to, kdo bude vyprávět, zajímavý rytmus a děj, který si čtenář do časové osy občas musí poskládat sám... Nemohu pomalu uvěřit, že se jedná o její debutový román. Určitě se budu těšit na další knihu.

[Eva · Rating 4 out of 5]

Rozhodně nejde o podbízivou knihu, na protivnou protagonistku je třeba si zvykat a hledat si k ní postupně cestu, to je ovšem ztížené nespolehlivým vyprávěním. Na druhou stranu právě pojetí vypravěče a vyprávění je na té knížce rozhodně nejzajímavější a nejhodnotnější aspekt, kvůli kterému stojí za to si Lapače prachu přečíst.

[Ondřej · Rating 4 out of 5]

Knížka jako vír - zpočátku se zdánlivě nic neděje, působí to místy jako vtípek, ale najednou jste tak pohlcení, že není cesty zpátky. Spousta zajímavých nápadů, skvělý vnitřní monolog. Tohle že je debut?

Podle mého vlastně škoda dořečeného konce, obešel bych se i bez něj.

[Anna Wolfová · Rating 5 out of 5]

Velké překvapení! Kniha je zajímavá už jen proto, že je jiná. Anna je velice sympatická kůl borinka, která unáší odporné psy a ráda kouří ptáky. Co víc si od hlavních hrdinů přát? Jo, a taky jsem se zbavila fobie ze současné české prózy. Díky :---)

[Martina · Rating 2 out of 5]

Kniha me zklamala. Styl vypraveni je originalni, ale podle me neskutecne otravny. Kniha me nebavila, myslenky mi odbihaly. Za neco stoji tak poslednich 15-20 stran. Zbytek je jakysi volny tok myslenek hlavni hrdinky, porad dokola, nikam to nesmeruje, proste nuda.

[Bětka · Rating 4 out of 5]

Skvělá hra s nespolehlivou vypravěčkou, která byla zároveň protivná, že v reálném životě bych ji prostě musela ztřískat. A zároveň velmi intenzivní čtení, ten zážitek mám obdobný jako z Nícení.

[Marce · Rating 4 out of 5]

Jen nečekejte, že to někam vede. Nevede. Ale je to skvělé, chytlavé vyprávění