What do you think?
Rate this book
W ciemność
Rytm życia Anny Bartákovej wyznaczają cowtorkowe wizyty w skupie. Zioła, które z pasją zbiera już od dzieciństwa, kontynuując rodzinne tradycje (babcia, za której duchową spadkobierczynię się uważa, słynęła ze swych zielarskich talentów na całą okolicę), stopniowo stają się przedmiotem obsesji, pieczołowicie planowane wyprawy po nie – jedynym sensem i celem życia.
W ciemność to opowieść o życiu w dusznym postkomunistycznym miasteczku i o kontakcie z przyrodą, która staje się ucieczką, ale to również studium rozpadu osobowości. Wszystko, o czym opowiada narratorka, jest jednocześnie przefiltrowane przez zakorzenioną w ludowej, magicznej wizji świata wrażliwość – rośliny, zwierzęta, rzeki, a nawet strychy bywają tu reprezentantami tajemniczych, nadprzyrodzonych sił.
W ciemność to opowieść o życiu w dusznym postkomunistycznym miasteczku i o kontakcie z przyrodą, która staje się ucieczką, ale to również studium rozpadu osobowości. Wszystko, o czym opowiada narratorka, jest jednocześnie przefiltrowane przez zakorzenioną w ludowej, magicznej wizji świata wrażliwość – rośliny, zwierzęta, rzeki, a nawet strychy bywają tu reprezentantami tajemniczych, nadprzyrodzonych sił.
296 pages, Paperback
First published May 1, 2015
26 people are currently reading
998 people want to read
About the author
Anna Bolavá
19 books70 followersAnna Bolavá (vl. jménem Bohumila Adamová, roz. Veselá) vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze a v současné době pracuje jako redaktorka a spisovatelka. Ve volném čase chytá ryby, pěstuje červenou řepu a fotografuje. Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 164 reviews
September 23, 2019
Roman "U mraku" stvarno je nešto posebno i definitivno je riječ o knjizi koja je nekako potpuno drugačija do svega što sam do sada čitala. Nije riječ o knjizi iz koje izbija događajnost, ali istovremeno je puna nekih malih životnih radosti i veoma mračnih momenata. Gotovo nevjerovatno koliko snage se osjeti u redovima posvećenim na prvi pogled jednostavnom skupljanju ljekovitog bilja po češkim livadama i koliko opisivanje takve radnje može reći o nečijem unutrašnjem svijetu, o usamljenosti, bolesti, o odnosima u maloj sredini. Knjiga koja dosta toga ostavlja nejasnim, maglovitim, nedovršenim, ali se to tako uklapa u prirodu junakinje, iz čije perspektive sve i saznajemo, da je to nekako jedini logičan način prikazivanja radnje.
July 26, 2016
Do tmy mě lákala od okamžiku, kdy jsem zjistila, že vyšla. Lákala mě do té míry, až jsem se bála, že to bude zase průšvih, prostě těšit se na knihu je dost ošemetné. Ani si nejsem úplně jistá, co jsem vlastně čekala, mám dojem, že příběh nějaké staré bylinkářky, které už odchází rozum. Tož tak. No a teď Do tmy :) Ta je totiž úplně jiná. A výborná. Anna Bartáková rozhodně není žádná bylinkářka léčící všechny neduhy světa sušenými květy. Problém je v tom, že my vlastně vůbec nevíme, co je Anna zač. Hned v první větě na čtenáře vychrstne proud Anniných myšlenek, jejího vědomí, jejích vzpomínek. To není vypravěčka, která by se spořádaně představila, vysvětlila vztahy k postavám, které zalidňují její příběh a postupně nám s patřičným odstupem vyjevila příběh svého života. Tohle je vír, o to překvapivější, že Annino vědomí se věnuje z velké části rozkoši ze sběru bylin a jakkoli ji to bere, čekala bych, že já se budu nudit. Nemám představu, jak to autorka zaonačila, ale byly okamžiky, kdy byste mi knihu o téhle potrhlé ženské z rukou vyrvali jen stěží. Nesbø hadr. Tápání v Annině světě bylo prostě neodolatelné a ona sama jako Siréna čtenáře láká stále hlouběji do svého nitra. Kudos autorce za napsání tak sugestivní knihy.
February 5, 2017
Do tmy je příběh osamělý pobzíkaný vesnický pani z jižních Čech, která sbírá byliny. Víceméně nedělá nic jinýho, než že sbírá, suší na půdě a v úterý prodává. A je taky čim dál tim víc nemocná. V knize jsou popsaný symptomy i prášky co bere, ale mě nic nedošlo. Ani teda nevim jestli mi to dojít mělo. Ale to že mi to je jedno vypovídá dost o tom jak se mi kniha líbila.
Knize nechybí komplikovaný vztahy v rodině a ve vesnici. Celý je to celkem pěkný, trochu temný, ale ne moc, aby to zbytečně čtenáře nevyděsilo jak černoch v letáku od Lidlu. Oceňuji, že po dlouhé době kniha zvládla jít komplet mimo mě a vzbudit takovou míru lhostejnosti, kterou jsem nezažil od posledního mistrovství světa v biatlonu. 5/10
Knize nechybí komplikovaný vztahy v rodině a ve vesnici. Celý je to celkem pěkný, trochu temný, ale ne moc, aby to zbytečně čtenáře nevyděsilo jak černoch v letáku od Lidlu. Oceňuji, že po dlouhé době kniha zvládla jít komplet mimo mě a vzbudit takovou míru lhostejnosti, kterou jsem nezažil od posledního mistrovství světa v biatlonu. 5/10
February 1, 2020
Nelituji, že jsem to četla, ale nějak mě to minulo. Krom toho u mě nastal "klasický" problém - mám chuť knihu hodnotit mizerně kvůli nesnesitelné hlavní postavě. Ale neudělám to. Mně se to svým způsobem líbilo, ale . Hlavně kvůli mému utrpení, kdy jsem se prokousávala místy dost otravným vyprávěním evidentně psychicky narušené hrdinky. Bavilo mě to tak do půlky, protože jsem stále čekala na postupné rozkrývání rodinných křivd, ale stránky ubíhaly a mé nadšení taky.
November 6, 2021
Ovo je najužasnija knjiga koju ćete pročitati ako vas je ikada poznato boleo vaš unutrašnji svet.
November 14, 2024
Ja ću ovoj knjizi na kraju dati 5⭐️, a zašto, to sami anđeli ne znaju! Kao što rekoh, ova knjiga mora da se čita sporo, inače vas obuzme usamljenost, očaj, pa i ludost glavne junakinje, usput se sve pitajući zašto ovo radi, zar je toliko skrenula s pameti, je li ona potpuno nenormalna, hvatajući se za glavu kao ona za biljke, na kraju dolazeći do zaključka da je u svoj toj konfuziji ipak razumijete i samo želite da legnete pored nje i slušate šuštanje lišća! Što bi naš narod rekao- Bože me sačuvaj, ali 5⭐️!
May 21, 2022
Иронично је претварање мог носа у водоизвориште услед алергена који као да су избијали и из овог романа у коме јунакиња највећи део времена (страна) бере биљке. Све је сведено, сужено, минималистичко – стил, ритам, звучање, приказана предметност, перспектива, па и осећајност. Драго ми је што знам да и ми коња за трку имамо и мислим да би списатељица морала да прочита Раичковићеве
Мале прозе
како би позајмила лирске титраје који овде тако болно недостају. Болно као рука јунакиње, као њена неименована болест што је полако сатире.
Природа није романтизована, а черупање биљака је опсесивно-компулсивни поремећај и ескапистички манир, бег од сеоског трачарења и бремена распалог брака, осамљеност (“нико ме не познаје”).
Плус за приповедачки презент.
Минус за (ауто)деструктивност јунакиње којој ни природа ни сопство нису свети.
Виђао сам екокритикице базиране и на мањем броју референци, али ми је жао што нам ауторка тако важне теме пружа на кашичицу (пропуштена прилика да се богатије ишчитава):
“[П]ланета се загрева и ближи се крај света[.]”
“Зашто нисам студирала ботанику? Тако се не бих сваке године чудила обичним стварима и знала бих све одговоре.” Боље што ниси јер би све заборавила и природа би ти била механизована и празна, као хибрид телефонског именика и сајџијског практикума.
“[Тетка Марија] је пре неколико година полудела зато што је све око ње почело да се производи од пластике. Не подноси овај свет и преостале дане живота проводи затворена у кући. Преплашена је и сумњичава.”
“Налазишта честих биљака се смањују[.]”
“[О]сећај заштите угрожене врсте је диван.”
“Вашек је за мене платио другу казну за оштећивање заштићеног подручја.” + палила ватру у дворишту. 😡
Природа уједа, али постоји жудња за телесним растакањем у истој, за смрћу.
Природа није романтизована, а черупање биљака је опсесивно-компулсивни поремећај и ескапистички манир, бег од сеоског трачарења и бремена распалог брака, осамљеност (“нико ме не познаје”).
Плус за приповедачки презент.
Минус за (ауто)деструктивност јунакиње којој ни природа ни сопство нису свети.
Виђао сам екокритикице базиране и на мањем броју референци, али ми је жао што нам ауторка тако важне теме пружа на кашичицу (пропуштена прилика да се богатије ишчитава):
“[П]ланета се загрева и ближи се крај света[.]”
“Зашто нисам студирала ботанику? Тако се не бих сваке године чудила обичним стварима и знала бих све одговоре.” Боље што ниси јер би све заборавила и природа би ти била механизована и празна, као хибрид телефонског именика и сајџијског практикума.
“[Тетка Марија] је пре неколико година полудела зато што је све око ње почело да се производи од пластике. Не подноси овај свет и преостале дане живота проводи затворена у кући. Преплашена је и сумњичава.”
“Налазишта честих биљака се смањују[.]”
“[О]сећај заштите угрожене врсте је диван.”
“Вашек је за мене платио другу казну за оштећивање заштићеног подручја.” + палила ватру у дворишту. 😡
Природа уједа, али постоји жудња за телесним растакањем у истој, за смрћу.
September 4, 2017
Strhla mě. Pozvolna a aniž bych si to uvědomovala, do chvíle, kdy mi oči zavadily o hodinky a já zjistila, že vstávám za tři hodiny. Zapomínala jsem, že je třeba dělat i další věci. A přirozeně mám sto chutí popadnout košík a běžet s nůžkama na louku. Maminka mě varovala.
Očekávala jsem pomalejší tempo. Nepředstavovala jsem si, že mě kniha o životě osamělé nemocné ženy sbírající byliny pohltí. Jenže při čtení jsem si uvědomovala, že to je přesně to, na co slyším. Její samota je chtěná a záměrná. Ví, pro co žije, ačkoli ji to ničí. Jakékoli slabší chvilky, záchvěvy ochoty a snad i touhy sdílet okamžitě potlačí. Takhle to chtěla a je za to ráda.
Člověku je leccos líto, ale Anna je nezdolná a tvrdá, ač pod tím vším jsem zranitelnost cítila. Maličkou a nepřiznatelnou.
Je snadné se při čtení Do tmy přistihnout, jak zatínám pěsti a čekám. Co teď? Síla živlů se lehce dostane ven; přírodních i Annina ducha. Obrnět se proti nim je těžké. A škoda.
Očekávala jsem pomalejší tempo. Nepředstavovala jsem si, že mě kniha o životě osamělé nemocné ženy sbírající byliny pohltí. Jenže při čtení jsem si uvědomovala, že to je přesně to, na co slyším. Její samota je chtěná a záměrná. Ví, pro co žije, ačkoli ji to ničí. Jakékoli slabší chvilky, záchvěvy ochoty a snad i touhy sdílet okamžitě potlačí. Takhle to chtěla a je za to ráda.
Člověku je leccos líto, ale Anna je nezdolná a tvrdá, ač pod tím vším jsem zranitelnost cítila. Maličkou a nepřiznatelnou.
Je snadné se při čtení Do tmy přistihnout, jak zatínám pěsti a čekám. Co teď? Síla živlů se lehce dostane ven; přírodních i Annina ducha. Obrnět se proti nim je těžké. A škoda.
November 2, 2019
Tahle kniha je svou tísnivou a temnou atmosférou jako stvořená pro dlouhé podzimní večery. Příběh šílené a nemocné Anny, žijící ve vesnici, kde se vše odehrává tak nějak pomaleji. Její život se točí kolem sběru léčivých rostlin, člověk ale během čtení stále doufá, že se dozví, proč se hlavní hrdinka rozhodla takhle žít či co jí k tomu donutilo. Navzdory lehkým náznakům se ale nic bližšího nedovíme a zbývají nám jen vlastní dohady. V knize jsou téměř jen popisy sběru, sem tak protnuté dialogem, jinak se vše odehrává uvnitř hlavy hlavní hrdinky. Kniha - ačkoli se na první pohled nezdá - patří podle mě mezi ty náročnější, hlavně po emoční stránce. Šílenství a samota člověka jsou zde popsány dokonale.
November 20, 2017
Anna Bolavá je liekom na boľavú dušu. Možno keby som ju čítala v inom období, či už ročnom alebo životnom, neocenila by som ju toľko ako práve teraz. Z každej stránky sála melanchólia, no i radosť z opakovaných činností a každodennej rutiny, ktoré som so záujmom sledovala. Nikdy by mi nenapadlo, že ma kniha, v ktorej žena v podstate "iba zbiera bylinky," tak chytí za srdce. Pomedzi denné rituály sa predierajú na povrch momentky a obrázky zo života hlavnej postavy, s pribúdajúcimi stranami je stále ťažšie byť iba nestranným pozorovateľom. Niekedy v živote prichádzajú dni, keď si večer ľahneme do postele a ponorenie sa "do tmy" nám na pár hodín prinesie jedinú úľavu.
January 18, 2021
3.5
Przebywanie w głowie Anny Bartákovej, bohaterki "W ciemność", nie było łatwe. Było tam duszno, było niekomfortowo, było nieswojo i bywało też męcząco. Ale! W tym szaleństwie jest metoda.
"W ciemność" to opowieść o kobiecie opętanej. O szaleństwie, w które zmienia się codzienne hobby. Szaleństwo ma różne oblicza. Może to być obsesyjne uprawianie sportu, mogą to być używki, może to być sprzątanie, itd. Bolavá wybiera zbieranie i suszenie ziół i taką pasją obdarza bohaterkę swojej powieści. Ale spokojne w to miejsce wstawić można każde inne hobby, bo stopniowe zatracanie się w uzależnieniu identyfikowanym jako istota życia może mieć podobny przebieg. To pasja, która staje się sednem codzienności i zaczyna dominować nad każdą inną sferą życia. Powoli zabiera życie prywatne, niszczy relacje, życie zawodowe, życie społeczne.
Gdzieś tam między zbieraniem a suszeniem pojawia się wspomnienie o mężu, o teściu, o przyrodnich siostrach, o dawnych znajomych. Minimalne wzmianki, jakby powkładane między liście i możliwe do wyłapania dla uważnych, pokazują, że Anna nie żyje w odizolowaniu, że nadal ma wokół siebie świat zewnętrzy, od którego coraz bardziej się oddala. A my razem z nią. Bo przez to, że w ciemność wybieramy się razem z bohaterką i na świat patrzymy jej oczami, nie zauważamy początkowo tego zatracenia, które powinno być widać gołym okiem na zewnątrz. Ale z czasem tłumaczenie się, subiektywne interpretowanie rzeczywistości, przeczenie sobie, nieświadome łamanie postanowień, utraty poczucia czasu, zawodzenie pamięci - to wszystko zaczyna być widoczne również przez czytelnika, co może być tożsame z początkiem rozpoznawania przez bohaterkę w sobie pewnych oznak obłędu.
Jest coś hipnotyzującego w tej powieści, coś co każe do niej wracać. Bolavá stworzyła bardzo wiarygodną bohaterkę. Choć muszę przyznać, że te zioła mnie trochę przytłoczyły i ciężko było mi się przebić przez tę metaforę. "W ciemność" jest dla mnie trochę w tej metaforze zbieractwa trochę zbyt dosłowna. Mam jednak świadomość tego, że dopiero tak szczegółowo przedstawiona metafora ma taką siłę rażenia. I dlatego też ten amok jest tak wiarygodny i oszałamiający.
Przebywanie w głowie Anny Bartákovej, bohaterki "W ciemność", nie było łatwe. Było tam duszno, było niekomfortowo, było nieswojo i bywało też męcząco. Ale! W tym szaleństwie jest metoda.
"W ciemność" to opowieść o kobiecie opętanej. O szaleństwie, w które zmienia się codzienne hobby. Szaleństwo ma różne oblicza. Może to być obsesyjne uprawianie sportu, mogą to być używki, może to być sprzątanie, itd. Bolavá wybiera zbieranie i suszenie ziół i taką pasją obdarza bohaterkę swojej powieści. Ale spokojne w to miejsce wstawić można każde inne hobby, bo stopniowe zatracanie się w uzależnieniu identyfikowanym jako istota życia może mieć podobny przebieg. To pasja, która staje się sednem codzienności i zaczyna dominować nad każdą inną sferą życia. Powoli zabiera życie prywatne, niszczy relacje, życie zawodowe, życie społeczne.
Gdzieś tam między zbieraniem a suszeniem pojawia się wspomnienie o mężu, o teściu, o przyrodnich siostrach, o dawnych znajomych. Minimalne wzmianki, jakby powkładane między liście i możliwe do wyłapania dla uważnych, pokazują, że Anna nie żyje w odizolowaniu, że nadal ma wokół siebie świat zewnętrzy, od którego coraz bardziej się oddala. A my razem z nią. Bo przez to, że w ciemność wybieramy się razem z bohaterką i na świat patrzymy jej oczami, nie zauważamy początkowo tego zatracenia, które powinno być widać gołym okiem na zewnątrz. Ale z czasem tłumaczenie się, subiektywne interpretowanie rzeczywistości, przeczenie sobie, nieświadome łamanie postanowień, utraty poczucia czasu, zawodzenie pamięci - to wszystko zaczyna być widoczne również przez czytelnika, co może być tożsame z początkiem rozpoznawania przez bohaterkę w sobie pewnych oznak obłędu.
Jest coś hipnotyzującego w tej powieści, coś co każe do niej wracać. Bolavá stworzyła bardzo wiarygodną bohaterkę. Choć muszę przyznać, że te zioła mnie trochę przytłoczyły i ciężko było mi się przebić przez tę metaforę. "W ciemność" jest dla mnie trochę w tej metaforze zbieractwa trochę zbyt dosłowna. Mam jednak świadomość tego, że dopiero tak szczegółowo przedstawiona metafora ma taką siłę rażenia. I dlatego też ten amok jest tak wiarygodny i oszałamiający.
October 22, 2017
kniha, která mi zachránila krk, když jsem měla "pražskou krizi".
už mnoho dnů v Praze. chybí mi hory. dýchatelný vzduch. naše vesnice. sahám po této knize.
najednou jsem úplně někde jinde. sama. v mé vlastní chalupě obklopené kvetoucími kvítky. cítím červen. teplý vzduch. rosu na chodidlech. hada v botech? hah.
...
bála jsem se, moc jsem se bála, jak ta kniha bude pojatá. protože kytky jsou krásná věc, ale mohou být natolik kýčovitě popsané, že ztrácejí svou krásu. jenže tohle nebyl ten případ.
bylo to čisté, ale když jste prohlédli hlouběji, tak jste odhalili i stinné stránky, které vám nedovolili dále tvrdit, že je to tak pure.
Anna jakožto samotářská osoba žijící z vášně pro sběr bylin stojí v centru dění. když se soustředíte jen na ni, tak se s ní nechávate unášet. prožívate to, co ona a hlavně nevnímáte okolní svět. jdete přes mrtvoly. jediné, co vás zajímá je úterý a odevzdání sběru. tento den je pro vás klíčový. věnujete mu celý týden příprav.
když se však odpoutáte od Anny a soustředíte se na okolí, přijdete si strašně smutně. je vám na nic z lidí, které hlavní hrdinku obklopují a částečně i z ní samotné.
jenže mě Anna pohltila. zápalem pro věc. moc.
"Za jak dlouho bych dokázala otrhat celý strom? Aby na něm nezůstal ani kvítek? A kam bych to všechno dala? Musela bych zasypat celou půdu v několika vstvách. A muselo by být pořád teplo a mírně větrno, aby všechno rychle proschlo. Možná bych do té hromady bylin vlezla a umřela tam. Existuje hezčí smrt? Nikdo by mě tam nikdy nenašel. Rozpustila bych se v té pronikavé vůni, seschla bych tam ve tmě na zemi na novinách jako jeden podivný lidský květ. Jak dlouho by to trvalo lípě a jak dlouho mě? Jaký je vlastně sesychací poměr člověka..."
už mnoho dnů v Praze. chybí mi hory. dýchatelný vzduch. naše vesnice. sahám po této knize.
najednou jsem úplně někde jinde. sama. v mé vlastní chalupě obklopené kvetoucími kvítky. cítím červen. teplý vzduch. rosu na chodidlech. hada v botech? hah.
...
bála jsem se, moc jsem se bála, jak ta kniha bude pojatá. protože kytky jsou krásná věc, ale mohou být natolik kýčovitě popsané, že ztrácejí svou krásu. jenže tohle nebyl ten případ.
bylo to čisté, ale když jste prohlédli hlouběji, tak jste odhalili i stinné stránky, které vám nedovolili dále tvrdit, že je to tak pure.
Anna jakožto samotářská osoba žijící z vášně pro sběr bylin stojí v centru dění. když se soustředíte jen na ni, tak se s ní nechávate unášet. prožívate to, co ona a hlavně nevnímáte okolní svět. jdete přes mrtvoly. jediné, co vás zajímá je úterý a odevzdání sběru. tento den je pro vás klíčový. věnujete mu celý týden příprav.
když se však odpoutáte od Anny a soustředíte se na okolí, přijdete si strašně smutně. je vám na nic z lidí, které hlavní hrdinku obklopují a částečně i z ní samotné.
jenže mě Anna pohltila. zápalem pro věc. moc.
"Za jak dlouho bych dokázala otrhat celý strom? Aby na něm nezůstal ani kvítek? A kam bych to všechno dala? Musela bych zasypat celou půdu v několika vstvách. A muselo by být pořád teplo a mírně větrno, aby všechno rychle proschlo. Možná bych do té hromady bylin vlezla a umřela tam. Existuje hezčí smrt? Nikdo by mě tam nikdy nenašel. Rozpustila bych se v té pronikavé vůni, seschla bych tam ve tmě na zemi na novinách jako jeden podivný lidský květ. Jak dlouho by to trvalo lípě a jak dlouho mě? Jaký je vlastně sesychací poměr člověka..."
October 17, 2025
Чимось нагадує атмосферою Веди мій плуг, тільки замість тварин трави.
January 21, 2019
Instantní poetická deprese, která by byla asi ještě působivější, kdyby bylo místo mínus deseti plus třicet, ale jinak rozhodně zanechá dojem a taky je to trošku ironická variace na mou oblíbenou představu "jako introvertní překladatelka se zavřu někde v chajdě na samotě a nikdy už neuvidím žádný lidi". A to grafické zpracování panebože, krása střídá nádheru.
April 27, 2024
Un libro fascinante. Lleno de oscuridad y hierbas. Casi se puede oler la manzanilla y soplar el diente de león. Casi casi.
February 21, 2025
4.75
Co to była za duszna i narkotyczna wręcz książka. Czytałam jak na haju. Cudowności
Co to była za duszna i narkotyczna wręcz książka. Czytałam jak na haju. Cudowności
June 19, 2024
Vypnite telefon. Odpojte internet. Zopnite vlasy (yop, budu vam vadit, verte mi!) Uvarte caj. Nic viac vam k tejto knihe netreba. Akekolvek vyrusenie budete brat osobne, pretoze vo svete v ktorom sa ocitnete sa zbiera, susi a odovzdava. Iba malokedy sa stane, ze vas tak jednoduchy koncept absolutne pohlti. Rovnako ako Houbarka, je to jedna z tych knih, ktora vo vas zostane na mnoho rokov.
May 12, 2024
Devastating. I loved it.
December 1, 2016
Knihu mi doporučil kolega, který ji doslova hltal . Tak jsem na ni byl natěšený a komentáře zde nebo na Facebooku o její temnotě nebo depresívnosti u mne jen posilovali chuť si knihu přečíst. Nakonec možná byla ta očekávání trochu přehnaná ale buď jak buď je to výtečná kniha a čte se dobře.
-- Členění knihy dle toho, v jakou dobu se která léčivá bylina sbírá mi připomnělo členění Jména růže (podle liturgických hodin) nebo Foucaultovo kyvadlo (podle sefirot kabalistického stromu života). Ano atmosféra knihy je dost ponurá a s počtem přečtených stránek pomalu houstne ale četl jsem mnohem větší temnoty.
-- Hrdinkou či spíše hlavní postavou knihy je starší paní, která je chorobně posedlá sběrem léčivých bylin. A to tak, že od raného dětství a s postupujícími léty tato obsese narůstá a ta paní jí podřizuje naprosto všechno. Od osobního života, po výběr zaměstnání. Balancuje na tenké hranici mezi absolutním zaujetím pro věc a počínající poruchou osobnosti.
-- Autorka šikovně míchá pasáže ze současnosti, s flashbacky do dětství i období, kdy byla hlavní hrdinka mladší, s pasážemi, které se odehrávají jen v její mysli a některé věci nechává úmyslně jen naznačené nebo nejednoznačné. Plusem je také to, že fyzický úpadek hlavní hrdinky je neoddělitelně propojen s tím, jak v hrdinčině mysli narůstá iracionalita. Skvěle je také vykreslena atmosféra maloměsta či spíše téměř vesnice s tím, jak si všichni vidí do talíře a vědí o svých kostlivcích ve skříních a různé křivdičky, animozity a dloužky se táhnou dlouhé roky a někdy i několik generací.
-- Pokud vám nedělá problém ustát trochu temnější a ne zrovna optimistický příběh, tak by vás tato kniha neměla zklamat. Uhrane vás jako stará vesnická čarodějnice nebo víla ve výslužbě a pustí vás omámené až na poslední stránce. Čtenářky a ty, kterým se líbily Žítkovské bohyně obzvláště si ještě připíší pár bodíků navíc.
-- Členění knihy dle toho, v jakou dobu se která léčivá bylina sbírá mi připomnělo členění Jména růže (podle liturgických hodin) nebo Foucaultovo kyvadlo (podle sefirot kabalistického stromu života). Ano atmosféra knihy je dost ponurá a s počtem přečtených stránek pomalu houstne ale četl jsem mnohem větší temnoty.
-- Hrdinkou či spíše hlavní postavou knihy je starší paní, která je chorobně posedlá sběrem léčivých bylin. A to tak, že od raného dětství a s postupujícími léty tato obsese narůstá a ta paní jí podřizuje naprosto všechno. Od osobního života, po výběr zaměstnání. Balancuje na tenké hranici mezi absolutním zaujetím pro věc a počínající poruchou osobnosti.
-- Autorka šikovně míchá pasáže ze současnosti, s flashbacky do dětství i období, kdy byla hlavní hrdinka mladší, s pasážemi, které se odehrávají jen v její mysli a některé věci nechává úmyslně jen naznačené nebo nejednoznačné. Plusem je také to, že fyzický úpadek hlavní hrdinky je neoddělitelně propojen s tím, jak v hrdinčině mysli narůstá iracionalita. Skvěle je také vykreslena atmosféra maloměsta či spíše téměř vesnice s tím, jak si všichni vidí do talíře a vědí o svých kostlivcích ve skříních a různé křivdičky, animozity a dloužky se táhnou dlouhé roky a někdy i několik generací.
-- Pokud vám nedělá problém ustát trochu temnější a ne zrovna optimistický příběh, tak by vás tato kniha neměla zklamat. Uhrane vás jako stará vesnická čarodějnice nebo víla ve výslužbě a pustí vás omámené až na poslední stránce. Čtenářky a ty, kterým se líbily Žítkovské bohyně obzvláště si ještě připíší pár bodíků navíc.
February 2, 2019
Do tmy plyne pomalu a uhrančivě. Několikrát jsem se během čtení přistihla ve stavu ne nepodobném transu. Pravidelná jednotvárnost knihy na vás může zapůsobit jako skutečný sběr bylin: Pustíte se do práce, časem přestanete vnímat okolí, mysl se zklidní... a na světě jsou jenom ty bylinky, vaše bolavé ruce a pravidelný pohyb. Můžete na chvíli zapomenout na všechno ostatní. Dokonce i na bolest.
V tom všem bylo vyprávění nesmírně sugestivní. Chybělo mi ale větší vysvětlení rodinné historie, která celou dobu ovlivňuje jednání hrdinky a na povrch prosvitne jen tu a tam. Nemám moc ráda literární konstrukty typu "domysli si sám" a "vylož si to po svém". Ani napůl snové pasáže a propad do imaginativního šílenství nejsou můj šálek kávy.
Přesto se těším, až se mi do ruky dostane další Bolavá.
V tom všem bylo vyprávění nesmírně sugestivní. Chybělo mi ale větší vysvětlení rodinné historie, která celou dobu ovlivňuje jednání hrdinky a na povrch prosvitne jen tu a tam. Nemám moc ráda literární konstrukty typu "domysli si sám" a "vylož si to po svém". Ani napůl snové pasáže a propad do imaginativního šílenství nejsou můj šálek kávy.
Přesto se těším, až se mi do ruky dostane další Bolavá.
January 25, 2017
Ak by mi niekto povedal že sa nebudem vedieť odtrhnúť od knihy o zbieraní byliniek tak by som ho zrejme vysmial. No presný opak je pravdou. Dusná kniha o samote,závislosti a postupnej ceste do tmy. Opisy pri ktorých som zostával v nemom úžase nad možnosťami jazykovo navodiť pocit ťaživého letného sparna. Kondenzovaný príbeh tak "čtivý" že aj Nesbo môže potichu závidieť. Kniha ku ktorej sa isto budem chcieť vrátiť a autorku si dávam na svoj pomyselný zoznam jedinečných literárnych objavov.Som zvedavý kto sa pokúsi knihu sfilmovať.
June 22, 2025
,,𝐉𝐮𝐧 𝐢 𝐜̌𝐨𝐯𝐞𝐤 𝐳𝐚 𝐬𝐨𝐛𝐨𝐦 𝐢𝐦𝐚 𝐩𝐫𝐨𝐥𝐞𝐜́𝐞 𝐢 𝐬𝐯𝐚𝐬̌𝐭𝐚 𝐣𝐞 𝐩𝐫𝐨𝐳̌𝐢𝐯𝐞𝐨, 𝐚𝐥𝐢 𝐣𝐨𝐬̌ 𝐮𝐯𝐞𝐤 𝐧𝐢𝐣𝐞 𝐮𝐦𝐨𝐫𝐚𝐧."
Bogami sam umorna, ali nećemo o tome. 😅
Razvukla sam ovu knjigu tokom juna zato što mi zaista nije bilo lako štivo. "Pripovedača" sam progutala, dok je "U mraku" zahtevala da joj se vraćam dozirano. Radnja se i odvija u junu, pa je to bilo prigodno, dodatno što sam je čitala sunčajući se na terasi, tako da sam osetila svaku sparinu i svaki pokret naratorke dok bere bilje i trpi vrućinu.
Bolavina naratorka je slojevita, introspektivna i čudnjikava – nešto što mene instant kupi. Njeni dani su okrenuti biljkama i jednom malom svetu koji je ipak pod reflektorima samim tim što živi u malom mestu. Naratorka je bolesna i čitalac prati sve fizičke promene i tegobe koje dodatno stegnu na ovu vrućinu, a večita igra između fever dream-a i stvarnosti dodatno opčinjava.
Bogami sam umorna, ali nećemo o tome. 😅
Razvukla sam ovu knjigu tokom juna zato što mi zaista nije bilo lako štivo. "Pripovedača" sam progutala, dok je "U mraku" zahtevala da joj se vraćam dozirano. Radnja se i odvija u junu, pa je to bilo prigodno, dodatno što sam je čitala sunčajući se na terasi, tako da sam osetila svaku sparinu i svaki pokret naratorke dok bere bilje i trpi vrućinu.
Bolavina naratorka je slojevita, introspektivna i čudnjikava – nešto što mene instant kupi. Njeni dani su okrenuti biljkama i jednom malom svetu koji je ipak pod reflektorima samim tim što živi u malom mestu. Naratorka je bolesna i čitalac prati sve fizičke promene i tegobe koje dodatno stegnu na ovu vrućinu, a večita igra između fever dream-a i stvarnosti dodatno opčinjava.
August 20, 2016
Tato kniha voní bylinkami a bolí životem.
Anna Bolavá napsala knihu, o které budete hodně dlouho přemýšlet a které se jen tak nezbavíte. Leitmotivem je sběr bylin, ale taky zápas se životem. Nechce se mi psát klasickou recenzi, ale na té knize oceníte hluboký ponor do duše nemocného člověka. Autorka (vlastním jménem Bohumila Adamová) nepíše fádně, na české poměry je to mimořádně zdatná vypravěčka. Další prvek, který na knize oceňuji je vykreslení života na českém maloměstě. Věřil jsem jí to více, než třeba tolik oslavovanému Hájíčkovi. Do tmy je velmi zdařilá kniha, která ale určitě nenadchne každého. Je potřeba té knize věnovat péči a vstoupit do ní. Povrchnímu čtenáři bude hodně věcí nejasných.
Anna Bolavá napsala knihu, o které budete hodně dlouho přemýšlet a které se jen tak nezbavíte. Leitmotivem je sběr bylin, ale taky zápas se životem. Nechce se mi psát klasickou recenzi, ale na té knize oceníte hluboký ponor do duše nemocného člověka. Autorka (vlastním jménem Bohumila Adamová) nepíše fádně, na české poměry je to mimořádně zdatná vypravěčka. Další prvek, který na knize oceňuji je vykreslení života na českém maloměstě. Věřil jsem jí to více, než třeba tolik oslavovanému Hájíčkovi. Do tmy je velmi zdařilá kniha, která ale určitě nenadchne každého. Je potřeba té knize věnovat péči a vstoupit do ní. Povrchnímu čtenáři bude hodně věcí nejasných.
February 5, 2023
Do tmy som čítala po druhýkrát. Môj pocit, očarenie atmosférou knihy, všetkými nedopovedanými dejmi a úplným vnorením sa do uvažovania a vnímania okolitého sveta hlavnej hrdinky bolo pre mňa rovnako fascinujúce.
Čas od prvého stretnutia s tvorbou Anny Bolavej na tom nezmenil vôbec nič. Postava ženy úzko spätej s prírodou, chorej a vnímajúcej všetkých ľudí okolo seba vlastnou optikou je pre mňa jednou z najlepších postáv súčasnej českej literatúry.
Čas od prvého stretnutia s tvorbou Anny Bolavej na tom nezmenil vôbec nič. Postava ženy úzko spätej s prírodou, chorej a vnímajúcej všetkých ľudí okolo seba vlastnou optikou je pre mňa jednou z najlepších postáv súčasnej českej literatúry.
February 26, 2019
Predsa len čosi napíšem. Mne by sa tak veľmi páčilo, keby tento príbeh niekto sfilmoval. Bolo krásne vizualizovať si ho počas čítania, to iste. Ale aj tak, v réžii Jara Riháka a hereckom obsadení s Frances McDormand - to by bylo něco! Skvelá kniha, silne zarezonovala.
March 29, 2021
Čistě za literární sty bych knize s klidem dala plné hodnocení, ale jenom styl prostě nestačí. Tahle kniha mi v lecčems připomíná Houbařku Viktorie Hanišové, ale ta mi příběhově sedla víc. Tady se totiž poměrně záhy dozvídáme, o co kráčí, ale autorka to nikdy nedotáhne. Nedovysvětlí. A tak se dvě třetiny plácáme, příběh negraduje, a pak najednou... skončí. A ač byl styl psaní fenomenální a prostředí neskutečné, tohle prostě nestačí. Mně ne.
2,5/5*
2,5/5*
Read
December 7, 2023babka chodzi po wsi i zbiera zioła.
May 27, 2021
Anna Bolavá stála dlouho na mém seznamu autorek k přečtení. Do tmy je prozaický text, který získal v roce 2016 Magnesii Literu za prózu a splňuje všechna kritéria, která bych od vítězného titulu čekala. Má podmanivou atmosféru, úžasně zachycuje genius loci české vesnice, která v sobě snoubí to staré (divoká příroda, sběr bylin, láska k půdě) s tím novým (zejména lány babišovské řepky) a v neposlední řadě disponuje velmi zajímavou hrdinkou. Má pomalé tempo a svou baladičností mi připomněl Erbenovu Kytici. Bolavá navíc příběh hlavní postavy halí do tajemného hávu, není explicitní a byť v průběhu spřádá nitky, ze kterých si čtenář může vytvořit celkem kompaktní obraz, rozhodně není doslovná, což mám moc ráda. Do tmy jsem poslouchala jako audioknihu, pro naraci byla velmi vhodně zvolena (pro mě do té doby neznámá) Anita Krausová. Její hlas je křehký, jemný, ale i trochu záhadný a zastřený, což perfektně vystihuje náladu textu. Zvukové podkresy evokují pobyt v přírodě, možná jste někdy zažili ten pocit svobody bytí někde sám venku, kdy je člověk na jednu stranu šťastný a na druhou trochu vyděšený, tak přesně tak mi zněly. Kniha i audiokniha rozhodně stojí za pozornost.
May 3, 2021
Poslouchala jsem to jako audioknihu – ta interpretace byla naprosto skvostná.
Příběh sám o sobě byl zvláštní, ale spíš v tom dobrym slova smyslu než naopak. Zanechalo to ve mně spoustu otázek, ale tak to asi mělo být. Na to, že se jedná o knihu úplně mimo můj obvyklej šálek kávy, dopadlo to dost dobře a dokonce nevylučuju, že bych se ke knize jednou vrátila.
Příběh sám o sobě byl zvláštní, ale spíš v tom dobrym slova smyslu než naopak. Zanechalo to ve mně spoustu otázek, ale tak to asi mělo být. Na to, že se jedná o knihu úplně mimo můj obvyklej šálek kávy, dopadlo to dost dobře a dokonce nevylučuju, že bych se ke knize jednou vrátila.
Displaying 1 - 30 of 164 reviews