Krásně nakresleno, celé je to značně dada, má to vtipné situace stejně jako ty vážné "o životě" a jednoho překvapí, jak to umí být emocionální. Jenže de Crécy, bohužel, naprosto nezná míru a tak nejeden vtip/linii protahuje tak přepáleně za hranu veškeré validity a byť jen náznaku vtipu, že to musí být sám o sobě nějaký sofistikovaný vtípek na čtenářův účet. A tak neváhá roztáhnout jednu groteskovou eskapádu klidně na čtrnáct stran, jenže již po té první je to repetetivní a kolem desáté již vyloženě otravné.
Takhle nějak to dopadá, když umělec s nezpochybnitelným talentem dostane volnou ruku "dělej si co chceš". Ti nejlepší to ustojí, ti co nemají sebereflexi se utrhnou ze řětězu a nacpou do jednoho díla každičký sebeblbější nápad, který jim kdy prošel myslí bez ohledu na to, zda to celku pomáhá či ne. A v důsledku tak svému dílu dělají medvědí službu více než co jiného.