What do you think?
Rate this book
Patrick Melrose #4-5
Patrick Melrose: Mleko matki / W końcu
Wydaje ci się, że świat brytyjskiej arystokracji to wyścigi w Ascot i obrazki rodem z Downtown Abbey? St. Aubyn zagląda pod jego podszewkę, pokazując drugie, mroczne dno.
Patrick Melrose, ofiara pochodzącego z arystokracji ojca-sadysty, na różne sposoby próbuje poradzić sobie z dawnymi traumami. Choć jest statecznym mężem i ojcem dwóch synów, to życie rodzinne również nie przynosi mu upragnionego ukojenia. Udręczony wewnętrzną pustką, za sprawą testamentu matki pozbawiony majątku i skrycie tęskniący za dawną świetnością, jest typowym przedstawicielem wyższych sfer, które St. Aubyn opisuje z bezlitosną ironią.
Patrick Melrose, ofiara pochodzącego z arystokracji ojca-sadysty, na różne sposoby próbuje poradzić sobie z dawnymi traumami. Choć jest statecznym mężem i ojcem dwóch synów, to życie rodzinne również nie przynosi mu upragnionego ukojenia. Udręczony wewnętrzną pustką, za sprawą testamentu matki pozbawiony majątku i skrycie tęskniący za dawną świetnością, jest typowym przedstawicielem wyższych sfer, które St. Aubyn opisuje z bezlitosną ironią.
416 pages, Hardcover
First published January 1, 2014
60 people are currently reading
454 people want to read
About the author
Edward St. Aubyn
20 books1,196 followersEdward St Aubyn was born in London in 1960. He was educated at Westminster school and Keble college, Oxford University. He is the author of six novels, the most recent of which, ‘Mother’s Milk’, was shortlisted for the 2006 Man Booker Prize, won the 2007 Prix Femina Etranger and won the 2007 South Bank Show award on literature.
His first novel, ‘Never Mind’ (1992) won the Betty Trask award. This novel, along with ‘Bad News’ (1992) and ‘Some Hope’ (1994) became a trilogy, now collectively published under the title ‘Some Hope’.
His other fiction consists of ‘On the Edge’ (1998) which was shortlisted for the Guardian Fiction Prize and A Clue to the Exit (2000).
His first novel, ‘Never Mind’ (1992) won the Betty Trask award. This novel, along with ‘Bad News’ (1992) and ‘Some Hope’ (1994) became a trilogy, now collectively published under the title ‘Some Hope’.
His other fiction consists of ‘On the Edge’ (1998) which was shortlisted for the Guardian Fiction Prize and A Clue to the Exit (2000).
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 67 reviews
December 10, 2025
Las dos novelas que contiene este volumen retoman la altura alcanzada por Never Mind , la primera de las tres novelas reunidas bajo el título de El padre . Todas ellas forman la magnífica pentalogía acerca de la vida de Patrick Melrose, el alter ego del autor.
Aquí pueden leer lo que escribí sobre estas dos últimas:
Leche materna
Por fin
June 26, 2025
Kończę z rodziną Melrose. Historia trudna o traumie, o dzieciństwie naznaczonym przemocą i próbą uratowania własnego, dorosłego Ja. Oparta na wątkach biograficznych, potęguje swoją moc. Wszystko jest podlane brytyjskim humorem, które chcąc łagodzić nastroje, jeszcze bardziej je pobudza.
July 21, 2018
Rekommenderas endast till den som är väldigt pretto
November 9, 2023
The last two volumes of the Patrick Melrose pentalogy, in which the hero achieves something of a closure, but pleasant to read it ain't. St Aubyn changes his technique in volume four, which is still very good, though frustrating plot-wise; volume five is a little too self-helpy for my taste, although it does pack a punch - as just when you think you've learnt everything about the Melroses, a new cascade of horrid information falls on your head.
What bothers me is that Patrick never seems to go to therapy, or we don't see its effects. The only professional voice we hear is that of Patrick's friend, who happens to be a developmental psychologist, and makes a conscious effort not to diagnose his friend (but the voice is present nonetheless). It probably is indicative of the upper-class approach to allowing other people to mess with their emotions/ heads; and while Patrick himself shows a huge upgrade in awareness of his feelings compared to the older generation, if you have issues even remotely similar in scale to his, and children to transfer them to, consider seeing a therapist instead of making more people unhappy ("coastal shelf" etc.)
Quote in Polish below.
What bothers me is that Patrick never seems to go to therapy, or we don't see its effects. The only professional voice we hear is that of Patrick's friend, who happens to be a developmental psychologist, and makes a conscious effort not to diagnose his friend (but the voice is present nonetheless). It probably is indicative of the upper-class approach to allowing other people to mess with their emotions/ heads; and while Patrick himself shows a huge upgrade in awareness of his feelings compared to the older generation, if you have issues even remotely similar in scale to his, and children to transfer them to, consider seeing a therapist instead of making more people unhappy ("coastal shelf" etc.)
Quote in Polish below.
March 9, 2019
Cały cykl to niełatwa lektura, jednocześnie fascynująca i odpychająca. Doskonałe studium postaci - nie tylko głównego bohatera, ale także ludzi go otaczających - zepsutych i podłych, czasami po prostu głupich, czasami przeraźliwie okrutnych. Ludzi otumanionych światem arystokratycznych przyjęć i złudnego bogactwa, w rzeczywistości pustymi w środku szukającymi zaspokojenia w najgorsze sposoby. Natężenie zła i patologii osiąga apogeum, jednak nie sposób odłożyć powieść napisaną tak fenomenalnym językiem, błyskotliwym czarnym humorem i ironią opanowaną do perfekcji. Budzi mnóstwo sprzecznych emocji, ale zdecydowanie nie daje o sobie łatwo zapomnieć.
October 25, 2019
Jó ismerősünk, Patrick Melrose a regényfolyam záró két fejezetében nekilát, hogy elnyerje jutalmát: a társadalmi konvenciókba való harmonikus betagozódást. Feleség, gyerek, miegymás, egy dolgos élet díja, ahogy mondani szokták. Kívánja a normalitást, de mivel a múlt árnyai ott állnak mögötte, és reszelős, kárörvendő kuncogással a kezüket dörzsölik, ezért viszonyuk leginkább Tom és Jerry kapcsolatára emlékeztet, ahol Patrick Tom, a normalitás pedig Jerry, aki bár könnyű prédának látszik, de hát tudjuk, végül meg fogja szívatni a szürke kandúrt. Ha az első három kisregény középpontjában az apa, az apa halála és az apa okozta traumák álltak, itt az anya, az anya betegsége és halála körül tömörül a szöveg – és ha az öreg nemző esetében az volt a kérdés, amit tett, az anya esetében az, amit nem tett, és hát magunk közt szólva ez is elég súlyos örökség.
Erős kérdésfelvetések és botrányosan szuggesztív képek sorjáznak itt is, bár megvallom, én az előző kötetet egy picit jelentőségteljesebbnek éreztem. Most mintha Aubyn túl sokat támaszkodna Patrickre, arra, hogy ő hogyan vezényli le a környezetével folytatott szikrázóan szellemes dialógusokat. Persze meg kell hagyni, Patrickre lehet is támaszkodni, mert az ő kétségei, vívódásai és tündökletes iróniája (ami gyanús átfedést mutat a narrátor szintúgy tündökletes iróniájával) jószerével elviszi a hátán az egész sztorit. Sőt, időnként még a sztori hiányát is. Ő világítja be Aubyn regényciklusát – ha osztanának Nobelt nem csak életműveknek, de főszereplőknek is, bizton számíthatna egy nominációra. Az én szavazatomat már bírja.
Erős kérdésfelvetések és botrányosan szuggesztív képek sorjáznak itt is, bár megvallom, én az előző kötetet egy picit jelentőségteljesebbnek éreztem. Most mintha Aubyn túl sokat támaszkodna Patrickre, arra, hogy ő hogyan vezényli le a környezetével folytatott szikrázóan szellemes dialógusokat. Persze meg kell hagyni, Patrickre lehet is támaszkodni, mert az ő kétségei, vívódásai és tündökletes iróniája (ami gyanús átfedést mutat a narrátor szintúgy tündökletes iróniájával) jószerével elviszi a hátán az egész sztorit. Sőt, időnként még a sztori hiányát is. Ő világítja be Aubyn regényciklusát – ha osztanának Nobelt nem csak életműveknek, de főszereplőknek is, bizton számíthatna egy nominációra. Az én szavazatomat már bírja.
December 31, 2018
To jedna z najlepszych książek jakie w tym roku przeczytałam.
Porażający "pokaz miażdżącej elokwencji" (użyję słów książki), ironii, sarkazmu, szyderczej drwiny, cierpkich uwag i innych tego typu zjadliwości.
Cały smutek, wyrządzone zło i przerażająca krzywda jakiej Patrick Melrose doświadczył kryje się właśnie pod pokładami tego cynizmu i salonowej fasady.
Ze wszech miar książka wyjątkowa i literacko świetna.
Serial tego popisu językowego nie oddaje (choć zły nie jest).
Porażający "pokaz miażdżącej elokwencji" (użyję słów książki), ironii, sarkazmu, szyderczej drwiny, cierpkich uwag i innych tego typu zjadliwości.
Cały smutek, wyrządzone zło i przerażająca krzywda jakiej Patrick Melrose doświadczył kryje się właśnie pod pokładami tego cynizmu i salonowej fasady.
Ze wszech miar książka wyjątkowa i literacko świetna.
Serial tego popisu językowego nie oddaje (choć zły nie jest).
October 24, 2018
Brittiläinen Edward St Aubyn Toivoa sopii sisältää hänen omaelämäkerralliset teoksensa Äidin maitoa ja Loppujen lopuksi. Teokset kuuluvat Patrick Melrosen tarinaan, joista kolme ensimmäistä ilmestyi suomennettuna teoksessa Loistava menneisyys. Kirjailija nostaa esille brittiläisen yläluokan salaisuudet ja etuoikeudet, joista olemme katselleet vain median sivuilla. Teoksista nousee selkeästi esille huumori, joka muuttuu välillä ironiaksi ja sarkasmiksi ja toisinaan jopa itseään vastaan.
Patrick Melrose on todella vihainen äidilleen siitä, että tämä jätti pienen poikansa sadistisen isän huomaan. No niin olisin minäkin vihainen. Ei lasta saa kohdella siten. Äiti oli myös väkivaltaisen miehensä uhri, mutta yleensä aikuiset laittavat oman lapsensa etusijalle ja suojelevat häntä kaikelta pahalta. Patrick Melrose oli molempien vanhempiensa uhri. Isän väkivallan ja äidin välinpitämättömyyden uhri.
Patrick Melrose on aikuistunut ja päässyt väkivaltaisesta pedofiili-isästään eroon. Lapsuuden traumat eivät jätä häntä rauhaan aikuisuudessakaan, vaan hän on kroonisesti masentunut, alkoholisoitunut ja lääkeriippuvainen. Yöt ovat unettomia ja vähäiset unet pelkkiä painajaisia. Siinä sitten pitäisi elää lapsiperheen arkea jatkuvassa väsymystilassa. Upporikkaan äidin poika ja pojanpojat eivät elä ylellisyydessä, sillä äiti on luovuttanut omaisuutensa vähä vähältä pois ja sekin ottaa päähenkilöä päähän ja lisää yläluokalle annettuja raipaniskuja. Ihmiskuvaukset ovat viiltäviä ja tunteettomia, vihaa ja mustamaalausta täynnä.
Monitasoinen tarina kaikin puolin. Yläluokkaisuus ei tuo onnea mukanaan.
Patrick Melrose on todella vihainen äidilleen siitä, että tämä jätti pienen poikansa sadistisen isän huomaan. No niin olisin minäkin vihainen. Ei lasta saa kohdella siten. Äiti oli myös väkivaltaisen miehensä uhri, mutta yleensä aikuiset laittavat oman lapsensa etusijalle ja suojelevat häntä kaikelta pahalta. Patrick Melrose oli molempien vanhempiensa uhri. Isän väkivallan ja äidin välinpitämättömyyden uhri.
Patrick Melrose on aikuistunut ja päässyt väkivaltaisesta pedofiili-isästään eroon. Lapsuuden traumat eivät jätä häntä rauhaan aikuisuudessakaan, vaan hän on kroonisesti masentunut, alkoholisoitunut ja lääkeriippuvainen. Yöt ovat unettomia ja vähäiset unet pelkkiä painajaisia. Siinä sitten pitäisi elää lapsiperheen arkea jatkuvassa väsymystilassa. Upporikkaan äidin poika ja pojanpojat eivät elä ylellisyydessä, sillä äiti on luovuttanut omaisuutensa vähä vähältä pois ja sekin ottaa päähenkilöä päähän ja lisää yläluokalle annettuja raipaniskuja. Ihmiskuvaukset ovat viiltäviä ja tunteettomia, vihaa ja mustamaalausta täynnä.
Monitasoinen tarina kaikin puolin. Yläluokkaisuus ei tuo onnea mukanaan.
June 9, 2018
I was really touched by these books. Somehow they seem to deeply consider such a wide range of ideas, concepts and emotional issues so eloquently through the wide range of characters (not just through Patrick). I am glad I read the books, as whilst the show is beautiful, there's so much bitter beauty in the books that is hard to display on screen.
It's ability to course through a life, from a 5 year old boy to a shattered middle aged man, was a great way to show a cross section of brokenness which exists within the upper classes. I kind of took it all as a backhanded parody of money. All in all, very thought provoking, and exactly my kind of thing to read.
It's ability to course through a life, from a 5 year old boy to a shattered middle aged man, was a great way to show a cross section of brokenness which exists within the upper classes. I kind of took it all as a backhanded parody of money. All in all, very thought provoking, and exactly my kind of thing to read.
June 2, 2018
Only 2 stars as I read both volumes back to back and I can't stand any more endless dialogues between vile people in a book totally devoid of plot, excitement or interest.
April 2, 2018
Contrary to the first three novels, the last two are less ironic and dedicate less space to mocking the external world. instead, it concentrates on introspection, there are less sex and drama and more internal fighting. Patrick Melrose is fighting his demons, which real counterparts are dying. The story which the reader used to enjoy while laughing at the unrelated world of deteriorating elites becomes a story about any of us victims of our own intellectual defenses, the prolonged ironic and sarcastic attitude to the world, sweet retreats of substance overdose and the general will to stop being so present in a substandard and disappointing reality. A great read surely, but a much more serious one too.
March 3, 2018
Me enteré de la existencia de Edward St. Aubyn y sus libros sobre Patrick Melrose porque Showtime ha hecho una miniserie que no tardará en emitirse. Sabiendo que probablemente veré la serie he querido leer antes los libros y, aunque no me hayan encantado, no me arrepiento de haberlo hecho.
La Madre contiene los dos últimos libros sobre la vida de Patrick Melrose: Leche materna y Por fin. Si tuviera que escoger diría que me gustó más El Padre pero no porque este segundo volumen sea peor, simplemente es una cuestión de gusto personal.
La Madre contiene los dos últimos libros sobre la vida de Patrick Melrose: Leche materna y Por fin. Si tuviera que escoger diría que me gustó más El Padre pero no porque este segundo volumen sea peor, simplemente es una cuestión de gusto personal.
February 22, 2019
Eniten pidin herkullisesti kielestä, omintakeisesta huumorista kirjassa, jonka tarinoilla ei paljon naurun aihetta ole. Käsittämätön ihmiskohtalo, kunnon selviytymistarina. Kirja, jossa vain muutama ihminen on silmittömän ja täysin paha, eikä kukaan ole täysin hyvä.
May 18, 2017
Åh, den brittiska ironin...
May 7, 2019
Długo zwlekałam z przeczytaniem „Patricka Melrose’a” Edwarda St Aubyna mając poczucie, że to typowa „gulity pleasure” czy jak to określiła Zadie Smith w doskonałym wstępie „książka na lato”.
I obyło się bez zaskoczeń.
Doskonały, inteligentny humor ułatwia przełykanie niezwykle trudnych treści. Świetna konstrukcja powalająca zajrzeć w kolejnych tomach w życie głównego bohatera w różnych momentach i z bardzo odmiennych perspektyw.
Mimo tego daleka jestem od zachwytu. Momentami nużyła mnie, nie potrafiłam się prawdziwie zaangażować, czułam się jakbym czytała zbiór przezabawnych anegdot z życia angielskich wyższych sfer. Można mieć z tego frajdę, ale ponad 800 stron to gruba przesada. Wstęp Zadie Smith wybiera z tej książki to, co najlepsze i myślę, że zyskałabym mnóstwo czasu, a niewiele straciła, gdybym ograniczyła się tylko do niego. Jeśli jednak zamierzacie się porwać na całość, to z wstępu zróbcie posłowie :-)
I obyło się bez zaskoczeń.
Doskonały, inteligentny humor ułatwia przełykanie niezwykle trudnych treści. Świetna konstrukcja powalająca zajrzeć w kolejnych tomach w życie głównego bohatera w różnych momentach i z bardzo odmiennych perspektyw.
Mimo tego daleka jestem od zachwytu. Momentami nużyła mnie, nie potrafiłam się prawdziwie zaangażować, czułam się jakbym czytała zbiór przezabawnych anegdot z życia angielskich wyższych sfer. Można mieć z tego frajdę, ale ponad 800 stron to gruba przesada. Wstęp Zadie Smith wybiera z tej książki to, co najlepsze i myślę, że zyskałabym mnóstwo czasu, a niewiele straciła, gdybym ograniczyła się tylko do niego. Jeśli jednak zamierzacie się porwać na całość, to z wstępu zróbcie posłowie :-)
October 15, 2018
Kelpo lopetus pentalogialle. Ensimmäisessä osassa kidutaan äitiparan viimeisiä vuosia, kun äiti tekee parhaansa hävittääkseen Patrickin perintöä, eikä oikein suostu kuolemaan. Toisessa osassa ollaan sitten äidin hautajaisissa ja käydään läpi henkistä sukuperintöä, hirviöisän ja huonon äidin jättämiä traumoja.
Melkoista lapsuuden traumojen purkamista ja toisaalta yläluokan häijyyttä tämä on. Vähän raskasta luettavaa kaikkineen, eikä ehkä lopulta ihan niin vetävä kuin Loistava menneisyys, mutta toki jos on sen lukenut ja viihtynyt, kannattaa tämäkin lukea, kyllähän tässä sen verran Patrickin elämän jatkoa vedetään kasaan.
Melkoista lapsuuden traumojen purkamista ja toisaalta yläluokan häijyyttä tämä on. Vähän raskasta luettavaa kaikkineen, eikä ehkä lopulta ihan niin vetävä kuin Loistava menneisyys, mutta toki jos on sen lukenut ja viihtynyt, kannattaa tämäkin lukea, kyllähän tässä sen verran Patrickin elämän jatkoa vedetään kasaan.
November 1, 2020
Not sure what I would have made of these books had I read them in five different stages. I think the breakdown in these two volumes worked really well. This volume contains the last two books.
Mother's Milk takes the focus away from Patrick and introduces his sons who are preternaturally witty and unsurprisingly morbid. I actually missed Patrick when he wasn't around.
At Last is an extended funeral sequence with a cremation and after party with Patrick once again front and centre. Taken all together, it's a terrific work. It's quick and funny, and lots of other good things, but by the end it is overwhelmingly sad and brave.
Mother's Milk takes the focus away from Patrick and introduces his sons who are preternaturally witty and unsurprisingly morbid. I actually missed Patrick when he wasn't around.
At Last is an extended funeral sequence with a cremation and after party with Patrick once again front and centre. Taken all together, it's a terrific work. It's quick and funny, and lots of other good things, but by the end it is overwhelmingly sad and brave.
Read
April 25, 2023Äntligen klar med dessa.
Ja de har sina kvaliteter och alldeles för många hemskheter, i form av våld, psykisk och fysiskt, och så mycket mer.
Patrick är en vidrig karaktär, av anledningar som tydligt framgår i böckerna, men ändock en jag är glad att jag är klar med nu.
Ja de har sina kvaliteter och alldeles för många hemskheter, i form av våld, psykisk och fysiskt, och så mycket mer.
Patrick är en vidrig karaktär, av anledningar som tydligt framgår i böckerna, men ändock en jag är glad att jag är klar med nu.
January 19, 2019
Mleko matki 3/5
W końcu 3/5
W końcu 3/5
June 10, 2018
Just like for Volume 1 of this book series, I read the stories alongside the TV adaptation from Sky/SunnyMarch and I have to say I preferred those two last stories a lot more than the first three ones.
I don’t know what exactly pleased me more in them, but I guess the hopeful notes on which the last book ends is the best ending that could be after everything the main character, Patrick, went through.
It is still not something I would have read if it was not for comparison with the TV adaptation, but I’m glad I gave those books a chance nonetheless.
I don’t know what exactly pleased me more in them, but I guess the hopeful notes on which the last book ends is the best ending that could be after everything the main character, Patrick, went through.
It is still not something I would have read if it was not for comparison with the TV adaptation, but I’m glad I gave those books a chance nonetheless.
December 21, 2017
Pierwsze trzy tomy kojarzyły mi się mocno z Oscarem Wilde’em: błyskotliwe, ostre, kunsztowne, ale trochę (mimo nagromadzenia tragedii i krzywd) powierzchowne, taka sztuka dla sztuki, popis wirtuozerii. W Mleku matki i W końcu to wytworne brzęczenie nabiera ciężaru i mocy. Jako całość – porażające.
July 20, 2018
Moving. A visual treat with words.
August 2, 2018
Excellent
It's hard to explain the affect this series of novels has on me. I'll carry Patrick with me forever more.
It's hard to explain the affect this series of novels has on me. I'll carry Patrick with me forever more.
December 12, 2018
Really well written, hard to put down !
September 30, 2021
These novels are just phenomenal
October 2, 2022
Komentář k oběma svazkům této pentalogie:
Na rovinu bych úvodem chtěla napsat, že nebýt seriálového zpracování s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, na které se chci podívat, tak bych se s největší pravděpodobností do Patricka Melrose asi vůbec nepouštěla. Ale i když jsem měla s druhým svazkem určité problémy, tak jsem nakonec ráda, že jsem tomu dala šanci.
Pentalogie Patrick Melrose je dost zevrubně pojaté hledání identity jedince. Autor, který se tu do určité míry vypovídává z vlastních životních zážitků, tu pracuje s myšlenkou, jak moc člověka do budoucna ovlivňuje chování ostatních, rodinné zázemí, manipulace, výhružky, ubližování. Samotný hlavní hrdina je sám o sobě dost komplikovaný svým sebedestruktivním chováním - otázka pak je, jestli by se k tomuto chování dostal, kdyby měl jiné dětství? Nebo byl ke svému divokému způsobu života předurčen již při narození? Co všechno nás vlastně na cestě životem ovlivňuje?
Patrick není člověk, kterého by každý chtěl mít ve svém životě, jeho chování je dost často na pár facek. Ale přitom si nemyslím, že by to byla 100% zcela jeho vina. Vlastně mi ho bylo dost často líto, protože se jako člověk stal obětí, které nebylo pomoženo v tu chvíli, kdy to potřeboval nejvíc. Patric je dle mého svým způsobem kontroverzní postava, která není nijak černobílá - má své klady i zápory a je dost komplexní, což mám v knihách ráda. A tady to je hodně vidět, protože je Patrick vystaven dost toxickým věcem, které tu jeho povahu dost podtrhují a obnažují ji na dřeň. Ve výsledku - toxické prostředí a chování jsou v této pentalogii na denním pořádku a dost těžko se z toho vymaňuje. V tomto ohledu na mne příběh působil hodně tíživě jako balvan plný bolesti a deprivace, který se nedá jen tak odvalit.
Nesnadná byla kniha i po jazykové stránce. Od čtenáře vyžaduje silnou míru soustředění - ideálně má-li člověk možnost knihu číst ve větších časových blocích někde v klidu, aby měl možnost pořádně se do textu ponořit a nechat se textem pohltit, aby na něj text co nejvíce zapůsobil. Přiznám se, že mě osobně "rozkouskované čtení" při cestách MHD s touto knihou moc nepomohlo.
První svazek, který obsahuje knihy 1, 2 a 3, jsem hodnotila 4 hvězdami. Emočně na mne dost silně dopadaly osudy hlavního hrdiny. Hodně mne to nutilo přemýšlet nad otázkami prostředí, v němž se člověk pohybuje, a co všechno mohlo být v Patrickově životě jiné, lepší, kdyby měl někoho, kdo by se staral. Docela dost jsem to prožívala. Druhý svazek, který obsahuje knihy 4 a 5, nakonec hodnotím 3 hvězdami. Přiznám se, že kniha 4 mi dala docela dost zabrat - trochu mne dostala do čtecí krize. Nevím, co přesně se změnilo, ale najednou jsem se do toho příběhu vůbec neuměla ponořit. Těžko jsem se tím prokousávala, jako bych zabředla do nějakého emočního bahna, z kterého jsem se neuměla vymotat. Skoro jsem přemýšlela, že celý svazek odložím nedočtený. Kniha 5 mi to ale zase vynahradila, protože se podle mne nesla dost podobně v duchu knih 1, 2 a 3. Jako by kniha 4 prostě něčím dost vybočovala a byla něčím děsně odlišná. Ale nevím přesně čím.
Každopádně i když jsem s Patrickem místy trochu bojovala, jsem ráda, že jsem to zkusila. Tato pentalogie přináší drsná témata, která v čtenáři vyvolávají nejednu otázku. Za to jsem určitě moc ráda, protože mne to zas přinutilo o něčem více přemýšlet. A teď už mi zbývá si jen pustit tu minisérii s Benedictem Cumberbatchem, kvůli které moje anabáze s Patrickem Melrosem vůbec začala...
Na rovinu bych úvodem chtěla napsat, že nebýt seriálového zpracování s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli, na které se chci podívat, tak bych se s největší pravděpodobností do Patricka Melrose asi vůbec nepouštěla. Ale i když jsem měla s druhým svazkem určité problémy, tak jsem nakonec ráda, že jsem tomu dala šanci.
Pentalogie Patrick Melrose je dost zevrubně pojaté hledání identity jedince. Autor, který se tu do určité míry vypovídává z vlastních životních zážitků, tu pracuje s myšlenkou, jak moc člověka do budoucna ovlivňuje chování ostatních, rodinné zázemí, manipulace, výhružky, ubližování. Samotný hlavní hrdina je sám o sobě dost komplikovaný svým sebedestruktivním chováním - otázka pak je, jestli by se k tomuto chování dostal, kdyby měl jiné dětství? Nebo byl ke svému divokému způsobu života předurčen již při narození? Co všechno nás vlastně na cestě životem ovlivňuje?
Patrick není člověk, kterého by každý chtěl mít ve svém životě, jeho chování je dost často na pár facek. Ale přitom si nemyslím, že by to byla 100% zcela jeho vina. Vlastně mi ho bylo dost často líto, protože se jako člověk stal obětí, které nebylo pomoženo v tu chvíli, kdy to potřeboval nejvíc. Patric je dle mého svým způsobem kontroverzní postava, která není nijak černobílá - má své klady i zápory a je dost komplexní, což mám v knihách ráda. A tady to je hodně vidět, protože je Patrick vystaven dost toxickým věcem, které tu jeho povahu dost podtrhují a obnažují ji na dřeň. Ve výsledku - toxické prostředí a chování jsou v této pentalogii na denním pořádku a dost těžko se z toho vymaňuje. V tomto ohledu na mne příběh působil hodně tíživě jako balvan plný bolesti a deprivace, který se nedá jen tak odvalit.
Nesnadná byla kniha i po jazykové stránce. Od čtenáře vyžaduje silnou míru soustředění - ideálně má-li člověk možnost knihu číst ve větších časových blocích někde v klidu, aby měl možnost pořádně se do textu ponořit a nechat se textem pohltit, aby na něj text co nejvíce zapůsobil. Přiznám se, že mě osobně "rozkouskované čtení" při cestách MHD s touto knihou moc nepomohlo.
První svazek, který obsahuje knihy 1, 2 a 3, jsem hodnotila 4 hvězdami. Emočně na mne dost silně dopadaly osudy hlavního hrdiny. Hodně mne to nutilo přemýšlet nad otázkami prostředí, v němž se člověk pohybuje, a co všechno mohlo být v Patrickově životě jiné, lepší, kdyby měl někoho, kdo by se staral. Docela dost jsem to prožívala. Druhý svazek, který obsahuje knihy 4 a 5, nakonec hodnotím 3 hvězdami. Přiznám se, že kniha 4 mi dala docela dost zabrat - trochu mne dostala do čtecí krize. Nevím, co přesně se změnilo, ale najednou jsem se do toho příběhu vůbec neuměla ponořit. Těžko jsem se tím prokousávala, jako bych zabředla do nějakého emočního bahna, z kterého jsem se neuměla vymotat. Skoro jsem přemýšlela, že celý svazek odložím nedočtený. Kniha 5 mi to ale zase vynahradila, protože se podle mne nesla dost podobně v duchu knih 1, 2 a 3. Jako by kniha 4 prostě něčím dost vybočovala a byla něčím děsně odlišná. Ale nevím přesně čím.
Každopádně i když jsem s Patrickem místy trochu bojovala, jsem ráda, že jsem to zkusila. Tato pentalogie přináší drsná témata, která v čtenáři vyvolávají nejednu otázku. Za to jsem určitě moc ráda, protože mne to zas přinutilo o něčem více přemýšlet. A teď už mi zbývá si jen pustit tu minisérii s Benedictem Cumberbatchem, kvůli které moje anabáze s Patrickem Melrosem vůbec začala...
June 16, 2021
Personal Note
This is not a review, just a log for myself.
Book Five: At Last
14th June - 16th June
3 1/2 stars
Well. That was overdue.
It has been a long journey, or at least felt like it. Maybe my brain just isn't able to digest Aubyn's writing style - or maybe the note I made after finishing a chapter rings true.
"Now I didn't understand any of that. But I seem to say that a lot with Patrick Melrose. Something something add it here
It was just so wordy and mentally strenuous throughout. I remember finding books one and two difficult but not as hard as the last three - then again I suppose I did prefer the former more anyway.
The last chapter, like many books I'm realising, saved the experience. I was feeling resentful of the book wanting more than anything to just be done with it - but as soon as Patrick had his small not-even-an-epiphany epiphany in the last lines, I felt sad to let it go.
I have to say my favourite thing about the last book was the point of view changes. Nicholas realising he's about to die, repenting, wanting his mother - holy shit. Holy shit in a different way towards Nancy because holy shit.
It's bittersweet I suppose finishing. I haven't formed an attachment, and I know I probably won't reread the whole series anytime soon, but the sentiment is still there.
Bit confused about why people, especially Mary, liked Henry all of a sudden. Didn't he insult the kids or something?
Speaking of the kids, holy hell I loved them both. Roberts whole point of view, the similarities between him and his father, the way he thinks - I just loved it. And then the contrast with his little brother, Thomas. (Found it adorable how he did voices for him and the games they played.) Those kids, despite their difference in personalities, are both so smart and charming. Very neat, 12/1o, did not want to punt the children.
How can I hate and feel sorry for all the characters. They all suck (except for tha kids) but also I wanna pay for their therapy.
Anyway my head hurts and I'm tired.
Goodbye Patrick.
This is not a review, just a log for myself.
Book Five: At Last
14th June - 16th June
3 1/2 stars
Well. That was overdue.
It has been a long journey, or at least felt like it. Maybe my brain just isn't able to digest Aubyn's writing style - or maybe the note I made after finishing a chapter rings true.
"Now I didn't understand any of that. But I seem to say that a lot with Patrick Melrose. Something something add it here
It was just so wordy and mentally strenuous throughout. I remember finding books one and two difficult but not as hard as the last three - then again I suppose I did prefer the former more anyway.
The last chapter, like many books I'm realising, saved the experience. I was feeling resentful of the book wanting more than anything to just be done with it - but as soon as Patrick had his small not-even-an-epiphany epiphany in the last lines, I felt sad to let it go.
I have to say my favourite thing about the last book was the point of view changes. Nicholas realising he's about to die, repenting, wanting his mother - holy shit. Holy shit in a different way towards Nancy because holy shit.
It's bittersweet I suppose finishing. I haven't formed an attachment, and I know I probably won't reread the whole series anytime soon, but the sentiment is still there.
Bit confused about why people, especially Mary, liked Henry all of a sudden. Didn't he insult the kids or something?
Speaking of the kids, holy hell I loved them both. Roberts whole point of view, the similarities between him and his father, the way he thinks - I just loved it. And then the contrast with his little brother, Thomas. (Found it adorable how he did voices for him and the games they played.) Those kids, despite their difference in personalities, are both so smart and charming. Very neat, 12/1o, did not want to punt the children.
How can I hate and feel sorry for all the characters. They all suck (except for tha kids) but also I wanna pay for their therapy.
Anyway my head hurts and I'm tired.
Goodbye Patrick.
September 6, 2024
Patrick Melrosen elämäntarina jatkuu vielä kahden kirjan verran. Teoksen molemmissa osissa ollaan Melrosen äitisuhteen äärellä, ensimmäisessä kipuillen sen kanssa, että äidinperintö ei olekaan putoamassa pojan syliin vaan menee epämääräiselle henkiselle johtajalle ja toisessa äidin hautajaisissa mennyttä muistellen.
Valitettavasti kerronta latistuu sitä mukaa, kun Patrickin oma elämä arkipäiväistyy (jos nyt englantilaiseen yläluokkaan kuuluvasta niin voi sanoa). Nelososassa Patrick on päässyt irti huumeista ja onnistunut perheenkin perustamaan, mutta alkoholi, rauhoittavat ja sivusuhteet pitävät hänet vakaasti sivuraiteella vakavista elämän pyrinnöistä. Vaimon muuttuminen (vai muuttaminen?) pelkäksi äidiksi puolison sijaan on klisee ja kuten kaikki koko sarjassa, Melrosen omasta navasta katsoen kuvattu. Viimeisen osan hautajaisten lomassa käydyt pohdiskelut puolestaan liittyvät omien vanhempien suhteen pohdintaan ja ehkä lopulta niiden taakasta irtautumiseen.
Nämä sarjan kaksi viimeistä osaa tuntuvat enemmän terapiakirjallisuudelta kuin oikealta kirjallisuudelta, vaikka aika ajoin St. Aubyn saa kiteytettyä jonkun yleistettävänkin ajatuksen perheen sisäisistä suhteista ja niiden monista mahdollisuuksista mennä pieleen. Ei voi kuitenkaan välttyä vaikutelmalta, että kirjailijan piti kirja kirjoittaa, jotta pääsi omasta menneisyydestään irti.
Valitettavasti kerronta latistuu sitä mukaa, kun Patrickin oma elämä arkipäiväistyy (jos nyt englantilaiseen yläluokkaan kuuluvasta niin voi sanoa). Nelososassa Patrick on päässyt irti huumeista ja onnistunut perheenkin perustamaan, mutta alkoholi, rauhoittavat ja sivusuhteet pitävät hänet vakaasti sivuraiteella vakavista elämän pyrinnöistä. Vaimon muuttuminen (vai muuttaminen?) pelkäksi äidiksi puolison sijaan on klisee ja kuten kaikki koko sarjassa, Melrosen omasta navasta katsoen kuvattu. Viimeisen osan hautajaisten lomassa käydyt pohdiskelut puolestaan liittyvät omien vanhempien suhteen pohdintaan ja ehkä lopulta niiden taakasta irtautumiseen.
Nämä sarjan kaksi viimeistä osaa tuntuvat enemmän terapiakirjallisuudelta kuin oikealta kirjallisuudelta, vaikka aika ajoin St. Aubyn saa kiteytettyä jonkun yleistettävänkin ajatuksen perheen sisäisistä suhteista ja niiden monista mahdollisuuksista mennä pieleen. Ei voi kuitenkaan välttyä vaikutelmalta, että kirjailijan piti kirja kirjoittaa, jotta pääsi omasta menneisyydestään irti.
July 24, 2020
This series just got better and better; Mother’s Milk and the switch in perspective to Patrick’s children was the stand-out novel in terms of the series.
Rarely has a series of books caused me to read out so many passages to Olivia - the writing in this second volume was particularly brilliant.
I read the previous volume before watching the Sky production - although there were minor narrative differences - I thought the central performance of Cumberbatch was exemplary - and in general the dramatisation captured the essence of St Aubyn’s conception.
Final thoughts are that although some readers might discount this series as a world only inhabited by the super wealthy few and therefore inaccessible to the rest of us - ‘first world problems’ you might describe it - but at its heart this is about the parent-child relationship and further reinforces the idea that protecting a child and giving it a stable base is the most precious gift you can give to your offspring.
Rarely has a series of books caused me to read out so many passages to Olivia - the writing in this second volume was particularly brilliant.
I read the previous volume before watching the Sky production - although there were minor narrative differences - I thought the central performance of Cumberbatch was exemplary - and in general the dramatisation captured the essence of St Aubyn’s conception.
Final thoughts are that although some readers might discount this series as a world only inhabited by the super wealthy few and therefore inaccessible to the rest of us - ‘first world problems’ you might describe it - but at its heart this is about the parent-child relationship and further reinforces the idea that protecting a child and giving it a stable base is the most precious gift you can give to your offspring.
October 12, 2021
Takové dvě až tři hvězdičky, protože narozdíl od adorované první části jsem si tu druhou vůbec neužila. Četlo se mi to pomalu, vlekle (asi jako moje ranní cesty MHDČkem v zacpané Praze, always kromě pátku, ehm) a dočetla jsem to jen s velkou dávkou sebezapření.
Vše se točí furt dokola jen kolem vlastnictví Saint-Nazaire a smrti Eleanor.
Snad mě bavila jen první část knihy z pohledu Roberta, který měl na svůj věk velmi vyspělé myšlenky, ale to není ještě nic, protože jeho tříletý bratr srší sarkasmem a ostrovtipem, ještě více i v šesti letech. Takhle děti nemluví, troufám si říct i jako bezdětná...
Takže kdyby to bylo třeba o polovinu až čtvrtinu kratší, dejme tomu. A korekturu by si to taky ještě jednu zasloužilo (ale to asi není problém Arga, to je problém všech, mám poslední dobou pocit).
Vše se točí furt dokola jen kolem vlastnictví Saint-Nazaire a smrti Eleanor.
Snad mě bavila jen první část knihy z pohledu Roberta, který měl na svůj věk velmi vyspělé myšlenky, ale to není ještě nic, protože jeho tříletý bratr srší sarkasmem a ostrovtipem, ještě více i v šesti letech. Takhle děti nemluví, troufám si říct i jako bezdětná...
Takže kdyby to bylo třeba o polovinu až čtvrtinu kratší, dejme tomu. A korekturu by si to taky ještě jednu zasloužilo (ale to asi není problém Arga, to je problém všech, mám poslední dobou pocit).
Displaying 1 - 30 of 67 reviews