What do you think?
Rate this book
Saturnin #2
Saturnin se vrací
„Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství, kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči…“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.
232 pages, Hardcover
First published January 1, 2017
11 people are currently reading
125 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 60 reviews
November 18, 2017
„Tak nám dopsali Saturnina,“, chtělo by se říci společně s paní Müllerovou ze Švejka. Protože bomba v podobě pokračování příhod nekonvenčního sluhy je podobná, jako ta, která v Sarajevu začala nové tisíciletí. Bomba, která byla hozena nečekaně a s razancí, která se v české literatuře hned tak nevidí.
Nálož je dvojího charakteru. Za prvé: Dopsat Saturnina, který je národní poklad? No to je drzost! Jak si to jen někdo mohl dovolit! Hanba! A za druhé: Pokračování napsal Miroslav Macek, kterého sám nakladatel v předmluvě definuje jako “bývalý politik, sukničkář, zubař, podnikatel, spisovatel, překladatel, kuchař, bonviván, snob a milovník života”. Miroslav Macek je postava tak kontroverzní, že větší provokaci už nakladatel vymyslet nemohl. Ale k tomu se ještě dostanu.
Pokud jste z principu odpůrci toho, aby se legendární knihy dopisovaly (a že se to už stalo hodněkrát), zjevně vás žádný argument nepřesvědčí. Jedno je ale jisté: majitel práv, v tomto případě dědicové Zdeňka Jirotky (zemřel v roce 2003), se rozhodl jít s kůží na trh a má na to svaté právo. Vaše svaté právo je myslet si o tom co chcete, ale kniha tu je a stojí za podrobné prozkoumání. A tak jsem v předvečer svátku 17. listopadu usedl do pohodlného ušáku a začetl se.
První dojem byl dobrý. Miroslav Macek dokázal interpretovat styl Zdeňka Jirotky velmi věrně. Kniha opravdu vypadá, jako by ji psal sám Jirotka. Tomuto dojmu do určité míry pomáhají celé opsané pasáže z původního Saturnina a také to, že Miroslav Macek použil nejslavnější motivy, které pozměnil pro účely nového příběhu (příhoda s koblihami, například). Kniha je díky tomu příjemně čtivá a relativně autentická.
Tady ale, bohužel, veškerá pochvala končí. Protože problémů má Saturninovo pokračování celou řadu.
Jestliže se Mackovi povedlo pochopit Jirotkův styl, tak jeho humor se mu přenést nepovedlo. Ne, že by některé příhody (především kolem tety Kateřiny) nebyly k smíchu – opakovaně se mi stávalo, že jsem se u knihy smál. Ale celkově v knize postrádám noblesu a lehkost Zdeňka Jirotky. Možná se vám zdá, že si protiřečím když tvrdím, že Macek dovedl napodobit původní styl. Nemyslím si, že v tom je rozpor. Styl vyprávění je v pořádku, jen to je prostě všechno tak nějak...chtěné. Schválně jsem si zopakoval původní knihu, abych to mohl porovnávat a ten rozdíl je silně citelný. Jirotka plave na vlnách jazykové rozkoše a čtenáře balí do příjemné bavlnky. Miroslav Macek se nedovedl této genialitě přiblížit a to mě mrzí. Jestliže byla ambice, a znovu cituji z nakladatelské předmluvy, “vyvrátit rčení tety Kateřiny, že nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky“, tak já nevidím, že by se to knize povedlo. Abych tedy tento poněkud dlouhý odstavec shrnul: Není snadné napodobit něčí styl a to se Mackovi povedlo skvěle, ale dosáhnout geniality originálu, to Macek nedokázal. Jazykové hříčky, pointy příhod, to vše zůstává jen slabým odvarem originálu.
Dále se jako milovník původního díla musím ptát, jak je možné, že hlavní hrdina (zde opět nepojmenován, podobně jako v knize a v rozporu se seriálem) v pokračování bydlí v bytě u paní Suchánkové, přestože původně přece bydlel na lodi. Děj se odehrává rok po předchozí knize a čekal jsem k této skutečnosti nějaké vysvětlení. Stejný problém jsem měl také s tím, že Macek často řekne, že Saturnin byl například učitelem klavíru, ale k této nové informaci, která má potenciál pro vtipnou historku, dále nic nedodá.
Další věc, která se mi na knize nelíbí se dá uvést (opět) citací tety Kateřiny: Mnoho psů, zajícova smrt.
Totiž, téměř v každé kapitole jsme svědky toho, jak je hlavní hrdina udivený další schopností svého netradičního sluhy. Rozumí vaření, rozumí vínu, rozumí automobilům, golfu nebo antické filozofii. Ze Saturnina tak Miroslav Macek vytvořil novodobého Járu Cimrmana. A stejně tak často nalíčí Saturnin nějakou past, jejímž cílem je obvykle teta Kateřina. Když se to stane poprvé, zasmějete se, ale pak se to stává zas a znovu a místo úsměvu se dostavuje pocit trapnosti. Toto je koření, které kniha určitě potřebovala, ale ve výrazně, výrazně menší míře.
A teď k tomu nejhoršímu. V knize jsem opakovaně našel historky či vtipy, které Miroslav Macek opsal odjinud. Tak například pamatujete si na filmové básníky, díl třetí? Jak tam sestřička mladého Štěpánka vypráví příběh s kocourem, který svého pána sekl do pohybujících se varlat? Tak přesně tuto historku, včetně pointy, najdete zde. Nevěřil jsem vlastním očím do té doby, než se to stalo znovu (příhoda se vzkazem na záhonu je variací na podobnou historku z knihy Jak nevyloupit banku). A mohl bych pokračovat dál. Nejsem s to posoudit, jestli se něčeho podobného nedopustil i Jirotka v původní knize, a dnes to jen nevidíme, protože tehdejší příběhy a anekdoty neznáme. Ale v této knize to, tak jako tak, působí velmi nepříjemně.
Přestože jsem se na knihu Saturnin se vrací velmi těšil a byl jsem rozhodnutý ignorovat kontroverzi kolem autora, jsem z knihy velmi zklamaný. Je možné, že méně citlivým čtenářům mé výhrady nebudou dávat smysl a knihu si užijí. Takovým lidem gratuluji a přeji příjemný čtenářský zážitek. Já si ale myslím, že když už mělo takové dílo vzniknout, mělo vzniknout něco, co si s radostí dám na poličku vedle originálu, jako jeho poctu. V mé knihovně si pokračování nevystavím.
Hodnocení: 30%
Nálož je dvojího charakteru. Za prvé: Dopsat Saturnina, který je národní poklad? No to je drzost! Jak si to jen někdo mohl dovolit! Hanba! A za druhé: Pokračování napsal Miroslav Macek, kterého sám nakladatel v předmluvě definuje jako “bývalý politik, sukničkář, zubař, podnikatel, spisovatel, překladatel, kuchař, bonviván, snob a milovník života”. Miroslav Macek je postava tak kontroverzní, že větší provokaci už nakladatel vymyslet nemohl. Ale k tomu se ještě dostanu.
Pokud jste z principu odpůrci toho, aby se legendární knihy dopisovaly (a že se to už stalo hodněkrát), zjevně vás žádný argument nepřesvědčí. Jedno je ale jisté: majitel práv, v tomto případě dědicové Zdeňka Jirotky (zemřel v roce 2003), se rozhodl jít s kůží na trh a má na to svaté právo. Vaše svaté právo je myslet si o tom co chcete, ale kniha tu je a stojí za podrobné prozkoumání. A tak jsem v předvečer svátku 17. listopadu usedl do pohodlného ušáku a začetl se.
První dojem byl dobrý. Miroslav Macek dokázal interpretovat styl Zdeňka Jirotky velmi věrně. Kniha opravdu vypadá, jako by ji psal sám Jirotka. Tomuto dojmu do určité míry pomáhají celé opsané pasáže z původního Saturnina a také to, že Miroslav Macek použil nejslavnější motivy, které pozměnil pro účely nového příběhu (příhoda s koblihami, například). Kniha je díky tomu příjemně čtivá a relativně autentická.
Tady ale, bohužel, veškerá pochvala končí. Protože problémů má Saturninovo pokračování celou řadu.
Jestliže se Mackovi povedlo pochopit Jirotkův styl, tak jeho humor se mu přenést nepovedlo. Ne, že by některé příhody (především kolem tety Kateřiny) nebyly k smíchu – opakovaně se mi stávalo, že jsem se u knihy smál. Ale celkově v knize postrádám noblesu a lehkost Zdeňka Jirotky. Možná se vám zdá, že si protiřečím když tvrdím, že Macek dovedl napodobit původní styl. Nemyslím si, že v tom je rozpor. Styl vyprávění je v pořádku, jen to je prostě všechno tak nějak...chtěné. Schválně jsem si zopakoval původní knihu, abych to mohl porovnávat a ten rozdíl je silně citelný. Jirotka plave na vlnách jazykové rozkoše a čtenáře balí do příjemné bavlnky. Miroslav Macek se nedovedl této genialitě přiblížit a to mě mrzí. Jestliže byla ambice, a znovu cituji z nakladatelské předmluvy, “vyvrátit rčení tety Kateřiny, že nejde dvakrát vstoupit do stejné řeky“, tak já nevidím, že by se to knize povedlo. Abych tedy tento poněkud dlouhý odstavec shrnul: Není snadné napodobit něčí styl a to se Mackovi povedlo skvěle, ale dosáhnout geniality originálu, to Macek nedokázal. Jazykové hříčky, pointy příhod, to vše zůstává jen slabým odvarem originálu.
Dále se jako milovník původního díla musím ptát, jak je možné, že hlavní hrdina (zde opět nepojmenován, podobně jako v knize a v rozporu se seriálem) v pokračování bydlí v bytě u paní Suchánkové, přestože původně přece bydlel na lodi. Děj se odehrává rok po předchozí knize a čekal jsem k této skutečnosti nějaké vysvětlení. Stejný problém jsem měl také s tím, že Macek často řekne, že Saturnin byl například učitelem klavíru, ale k této nové informaci, která má potenciál pro vtipnou historku, dále nic nedodá.
Další věc, která se mi na knize nelíbí se dá uvést (opět) citací tety Kateřiny: Mnoho psů, zajícova smrt.
Totiž, téměř v každé kapitole jsme svědky toho, jak je hlavní hrdina udivený další schopností svého netradičního sluhy. Rozumí vaření, rozumí vínu, rozumí automobilům, golfu nebo antické filozofii. Ze Saturnina tak Miroslav Macek vytvořil novodobého Járu Cimrmana. A stejně tak často nalíčí Saturnin nějakou past, jejímž cílem je obvykle teta Kateřina. Když se to stane poprvé, zasmějete se, ale pak se to stává zas a znovu a místo úsměvu se dostavuje pocit trapnosti. Toto je koření, které kniha určitě potřebovala, ale ve výrazně, výrazně menší míře.
A teď k tomu nejhoršímu. V knize jsem opakovaně našel historky či vtipy, které Miroslav Macek opsal odjinud. Tak například pamatujete si na filmové básníky, díl třetí? Jak tam sestřička mladého Štěpánka vypráví příběh s kocourem, který svého pána sekl do pohybujících se varlat? Tak přesně tuto historku, včetně pointy, najdete zde. Nevěřil jsem vlastním očím do té doby, než se to stalo znovu (příhoda se vzkazem na záhonu je variací na podobnou historku z knihy Jak nevyloupit banku). A mohl bych pokračovat dál. Nejsem s to posoudit, jestli se něčeho podobného nedopustil i Jirotka v původní knize, a dnes to jen nevidíme, protože tehdejší příběhy a anekdoty neznáme. Ale v této knize to, tak jako tak, působí velmi nepříjemně.
Přestože jsem se na knihu Saturnin se vrací velmi těšil a byl jsem rozhodnutý ignorovat kontroverzi kolem autora, jsem z knihy velmi zklamaný. Je možné, že méně citlivým čtenářům mé výhrady nebudou dávat smysl a knihu si užijí. Takovým lidem gratuluji a přeji příjemný čtenářský zážitek. Já si ale myslím, že když už mělo takové dílo vzniknout, mělo vzniknout něco, co si s radostí dám na poličku vedle originálu, jako jeho poctu. V mé knihovně si pokračování nevystavím.
Hodnocení: 30%
December 4, 2017
Chybí tomu noblesa i vtip. Nevkusné a trapné. Nepomohlo tomu ani to, že opisuje celé pasáže původního díla. Navíc použité vtipy jsou jaksi... převzaté.
Mnohokrát opakovaná věta „Chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se naučil to či ono/odkud to ví, ale nestihl jsem to, protože...“ je otravná.
Ilustrace Petra Faltuse bych velmi ráda oželela.
ji/jí - s. 31
Mnohokrát opakovaná věta „Chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se naučil to či ono/odkud to ví, ale nestihl jsem to, protože...“ je otravná.
Ilustrace Petra Faltuse bych velmi ráda oželela.
ji/jí - s. 31
January 26, 2018
No, nebylo to špatné, ale... prostě to nebylo ono. Neustále jsem měla pocit jako bych sledovala seriál, kde mi vlezlý hlas opakuje: "V minulém díle jste viděli..." Historky hlavních postav měly často předvídatelnou pointu nebo jsem je prostě znala odjinud. Místy jsem zasmála, to zase ano, a taky nemůžu popřít, že se autorovi dobře podařilo napodobit Jirotkův styl, celkově to ovšem na víc jak tři hvězdičky nestačilo.
Co mě dost vytáčelo byly variace na téma "chtěl jsem se Saturnina zeptat, odkud ví/zná/umí" a také zamilované věty na adresu slečny Barbory. Nejsem si jistá, že nad ní hlavní protagonista takhle neustále vzdychal i dřív. To už se daly lépe snášet přívaly přísloví tety Kateřiny.
A jak bych tedy shrnula své dojmy? Pokud od knihy člověk moc nečeká, je to docela dobré čtení na letní dovolenou. Vyloženě neurazí, příliš nenadchne.
Mimochodem, ilustrace p. Faltuse bych rozhodně oželela, opravdu to nebyl můj šálek čaje.
Co mě dost vytáčelo byly variace na téma "chtěl jsem se Saturnina zeptat, odkud ví/zná/umí" a také zamilované věty na adresu slečny Barbory. Nejsem si jistá, že nad ní hlavní protagonista takhle neustále vzdychal i dřív. To už se daly lépe snášet přívaly přísloví tety Kateřiny.
A jak bych tedy shrnula své dojmy? Pokud od knihy člověk moc nečeká, je to docela dobré čtení na letní dovolenou. Vyloženě neurazí, příliš nenadchne.
Mimochodem, ilustrace p. Faltuse bych rozhodně oželela, opravdu to nebyl můj šálek čaje.
November 21, 2017
Zábavné, oddechové a takové milé. Přesně to, co od tohoto příběhu očekáváte :). V mých očích pokračování obstálo, a to i přes některé jen malinko poupravené scény z prvního dílu.
January 30, 2018
Myslela jsem si, že tuhle knížku nikdy nepřečtu (z principu, protože ji nenapsal Jirotka, že jo), ale potom, co jsem viděla Saturnina v ND Brno (doporučuju pokud máte rádi hry se živou hudbou, ale pokud chcete vidět verzi, která se podobá knize, tak jedině Jihočeské divadlo ♡) tak jsem si řekla, že jí dám šanci.
Co k ní říct? Macek dokázal velice hezky kopírovat Jirotkův styl, ze začátku to fakt vypadalo nadějně, ale celkově kniha neměla vůbec žádný originální námět.. v podstatě je to jenom "loni se stalo to a to" - ano, všichni známe to, nemusíte to nám to zopakovat. A ten vtip "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se na naučil to a to" V. Každé. Druhé. Větě. mně už tak lezl na nervy.
Bohužel, tohle není pokračování Saturnina, pouze Saturnin - recyklovaná verze.
PS: jako studentka farmacie oceňuji "medicínské pasáže" doktora Vlacha. a strýc František byl taky lepší než jsem čekala.
Co k ní říct? Macek dokázal velice hezky kopírovat Jirotkův styl, ze začátku to fakt vypadalo nadějně, ale celkově kniha neměla vůbec žádný originální námět.. v podstatě je to jenom "loni se stalo to a to" - ano, všichni známe to, nemusíte to nám to zopakovat. A ten vtip "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se na naučil to a to" V. Každé. Druhé. Větě. mně už tak lezl na nervy.
Bohužel, tohle není pokračování Saturnina, pouze Saturnin - recyklovaná verze.
PS: jako studentka farmacie oceňuji "medicínské pasáže" doktora Vlacha. a strýc František byl taky lepší než jsem čekala.
November 30, 2017
Jestli tohle je nejlepší možné pokračování, tak jsem ráda, že neuvidím ostatní účastníky.
March 17, 2018
Fanfiction.
Tohle je prostě fanfiction.
Více popisu už netřeba.
Tohle je prostě fanfiction.
Více popisu už netřeba.
September 1, 2018
Přidávám se k názoru, že na původního Saturnina to nemá. Snaha pěkná, úsměvné pasáže lze zde najít taky, ale kouzlo zde chybí.
April 7, 2018
Celkem čtivá kniha, docela umně napodobený styl (byť místy těžkopádný), ale nějak to stejně nebylo ono. Tím "Ono" nemyslím, že to nebyl Jirotkův Saturnin, to je jasné, ale nebyla to nějak zvlášť zapamatování hodná kniha. Byla ale příjemná, nenadchla ani neurazila (a už to je úspěch). Ovšem na to, aby kniha získala moje sympatie z nějakého nostalgického vytržení ve vzpomínce na Mou První Četbu Saturnina, ještě nejsem dost letitá.
January 16, 2021
Saturninovo motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální."
Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám od mamky, protože ví, že mám Saturnina ráda. Nedávno jsem se bavila s jedním účastníkem OČJ a on prohlásil, že nový Saturnin nestojí za nic. Přesto jsem se do toho teď pustila a víte co? Sto lidí, sto chutí. Mně se totiž tohle idylické, humorné a čtivé pokračování, které nenapsal Jirotka, ale Miroslav Macek, moc líbilo. Neporovnávám to s originálním Saturninem, ale užila jsem si to, zasmála jsem se a určitě se k tomu někdy vrátím.
Takovéhle knížky jsou potřeba. :)
Tuhle knížku jsem dostala k narozeninám od mamky, protože ví, že mám Saturnina ráda. Nedávno jsem se bavila s jedním účastníkem OČJ a on prohlásil, že nový Saturnin nestojí za nic. Přesto jsem se do toho teď pustila a víte co? Sto lidí, sto chutí. Mně se totiž tohle idylické, humorné a čtivé pokračování, které nenapsal Jirotka, ale Miroslav Macek, moc líbilo. Neporovnávám to s originálním Saturninem, ale užila jsem si to, zasmála jsem se a určitě se k tomu někdy vrátím.
Takovéhle knížky jsou potřeba. :)
December 1, 2017
"Zajímavý nápad, ale všeho moc škodí!" Asi tak by se dala okomentovat kniha Saturnin se vrací . Protože když se Saturnin vrací v podání Miroslava Macka, vrátí se včetně všech vtipů (zopakovaných i víckrát ... pro jistotu ... asi ... abychom je nezmeškali), příhod, historek a replik. Na chvíli je to nostalgicky vtipné, v polovině knihy se to zajídá a na konci uvažujete o tom, co si autor myslel, když takhle bezbožně vykradl předlohu a nabalil na ni svůj příběh.
Nemůžu říct, že jsem se nesmála. I přes všechny výhrady, které mám, je Saturnin se vrací vcelku dobrá kniha, jen bohužel moc tlačí na pilu.
Pokud pro Vás Jirotkův Saturnin byl milou a příjemnou knihou, pokračování Vás pravděpodobně neurazí a užijete si ho. Pokud jste ale původního Saturnina měli fakt rádi nebo je dokonce Vaší oblíbenou knihou, rozhodně pokračování nečtěte a tvařte se, že neexistuje.
Nemůžu říct, že jsem se nesmála. I přes všechny výhrady, které mám, je Saturnin se vrací vcelku dobrá kniha, jen bohužel moc tlačí na pilu.
Pokud pro Vás Jirotkův Saturnin byl milou a příjemnou knihou, pokračování Vás pravděpodobně neurazí a užijete si ho. Pokud jste ale původního Saturnina měli fakt rádi nebo je dokonce Vaší oblíbenou knihou, rozhodně pokračování nečtěte a tvařte se, že neexistuje.
July 17, 2018
Na za��átku člověk s nostalgií vzpomíná na původní text a říká si, že se to panu Mackovi povedlo napodobit dobře. Uprostřed už je z přemíry odkazů na předlohu a neustálého omílání "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se naučil ______, ale zapomněl jsem na to" trochu unavený. A na konci je rád, že už to má za sebou.
December 31, 2024
*Posloucháno jako audiokniha
Neurazí nenadchne, ale na odpočinek to bylo do uší naprosto perfektní.
Neurazí nenadchne, ale na odpočinek to bylo do uší naprosto perfektní.
January 4, 2018
Z milosti dvě hvězdičky za to, že se autorovi podařilo napodobit styl a jazyk původního Saturnina. Jinak je to bohužel velké zklamání. Celá kniha je postavená na zopakování příhod z díla pana Jirotky. Nových historek je opravdu minimum a navíc jsou všechny "vypůjčené" z dalších zdrojů. Není to dobré, fakt ne.
October 5, 2020
Kniha přímo neurazí, ale není to ono. Podobně jako když se úspěšný film dočká natočení dvojky, která opakuje fungující motivy filmu prvního, ale je už jen jeho ozvěnou. Bylo příjemné si u téhle knihy zavzpomínat na Saturnina a přemýšlet, jak by se mohl příběh dál rozvíjet, ale byla to jen vzpomínka. Příběh ač nový je jen dvojkovou verzí toho prvního. Hodnocení někde mezi 2 a 3 hvězdami.
March 16, 2018
Začalo to poměrně solidně, dokonce i humorostické tlačení na pilu, tak typické u tuzemských děl, nebylo tak znatelné.
Postupně se ale projevují klíčové nedostatky.
Za prvé kopie prostředí a celkového motivu, které z toho dělá v mnoha ohledech spíše remake než pokračování.
Za druhé cpaní přirovnání a humoru skoro do každé věty, takže situace popsatelná na jeden odstavec (v kteréžto podobě by byla mnohem údernější) se rozroste na stránku a ztratí jiskru, stává se statickou.
Za třetí recyklace - kniha nikam nemíří a krátce po usazení se postav na chatě se stává sadou kapitolových anekdot, které lze libovolně prohazovat, ubírat či přidávat, aniž by to na celku bylo jakkoli znát. Jejich rozvržení je prakticky totožné - organizuje se nějaký podnik, Saturnin ví naprosto všechno, končí se na lenošce, teta Kateřina a Milouš to nějak schytají, je posána krása Barbory Terebové, případně romantické chvilky s Oulickým. Z toho vychází i absence vyváženosti, kdy prakticky jedinými otloukánky jsou Milouš a Kateřina, což má sice nějakou logiku, ale při tomhle množství opakování se to rychle zajídá a ostatní postavy jsou naprosto nepostiženy.
Celkově asi jedna za trefení stylu a druhá za pár opravdu dobrých vtípků, protože ten zbytek, ač dobře načatý, se postupem stránek zhroutil a vyhasl.
Postupně se ale projevují klíčové nedostatky.
Za prvé kopie prostředí a celkového motivu, které z toho dělá v mnoha ohledech spíše remake než pokračování.
Za druhé cpaní přirovnání a humoru skoro do každé věty, takže situace popsatelná na jeden odstavec (v kteréžto podobě by byla mnohem údernější) se rozroste na stránku a ztratí jiskru, stává se statickou.
Za třetí recyklace - kniha nikam nemíří a krátce po usazení se postav na chatě se stává sadou kapitolových anekdot, které lze libovolně prohazovat, ubírat či přidávat, aniž by to na celku bylo jakkoli znát. Jejich rozvržení je prakticky totožné - organizuje se nějaký podnik, Saturnin ví naprosto všechno, končí se na lenošce, teta Kateřina a Milouš to nějak schytají, je posána krása Barbory Terebové, případně romantické chvilky s Oulickým. Z toho vychází i absence vyváženosti, kdy prakticky jedinými otloukánky jsou Milouš a Kateřina, což má sice nějakou logiku, ale při tomhle množství opakování se to rychle zajídá a ostatní postavy jsou naprosto nepostiženy.
Celkově asi jedna za trefení stylu a druhá za pár opravdu dobrých vtípků, protože ten zbytek, ač dobře načatý, se postupem stránek zhroutil a vyhasl.
December 30, 2017
Saturnin je mojí oblíbenou knížkou. I proto jsem původně toto pokračování nechtěla číst. Ale můj bratr knihu dostal k Vánocům, takže jsem mu ji, s dovolením, zabavila.
Musím souhlasit s výhradami ostatních komentujících. Knížka je vtipná, ale někdy se zdá, že se autor až moc snaží, a doslovné opisování odstavců z původní knihy mi vyloženě vadilo. Také neustálé opakování vzorce "Saturnin předvede nějakou novou ´superschopnost´, jen tak mimochodem prohodí, že totiž kdysi dělal to a to, všichni jsou naprosto ohromeni"... Jednou či dvakrát by naprosto stačilo.
Abych to shrnula, kniha rozhodně nebyla ztrátou času. Několikrát jsem se opravdu od srdce zasmála a přečetla ji během odpoledne. Ale podruhé ji asi číst nebudu.
Musím souhlasit s výhradami ostatních komentujících. Knížka je vtipná, ale někdy se zdá, že se autor až moc snaží, a doslovné opisování odstavců z původní knihy mi vyloženě vadilo. Také neustálé opakování vzorce "Saturnin předvede nějakou novou ´superschopnost´, jen tak mimochodem prohodí, že totiž kdysi dělal to a to, všichni jsou naprosto ohromeni"... Jednou či dvakrát by naprosto stačilo.
Abych to shrnula, kniha rozhodně nebyla ztrátou času. Několikrát jsem se opravdu od srdce zasmála a přečetla ji během odpoledne. Ale podruhé ji asi číst nebudu.
January 1, 2018
Příjemné čtení. Osobně mám původního Saturnina ráda ve filmové/seriálové verzi, protože ačkoliv je knížka fajn, na to filmové ztvárnění to prostě nemá. I z toho důvodu jsem knížku četla kdysi a nemám ji tak zažitou, takže jsem s ní tohle pokračování nesrovnávala.
Je to fajn čtení, nenadchlo mě, ale ani neurazilo. Příběh plyne příjemně, jazyk je čtivý, není to pro mě knížka na víc přečtení (ale to ani původní Saturnin), ale bylo to hezké nenáročné čtivo na ospalý první leden.
Klidně bych oželela ilustrace, které mi přišly divné. A obešla bych se bez vypravěčova téměř neustálého opěvování fyzické krásy slečny Barbory. Neustále jen zmiňuje její krásu, měla jsem pocit, že to je to jediné, co ho na ní přitahuje, protože o ní jako o osobnosti jsem se toho moc nedozvěděla...
Je to fajn čtení, nenadchlo mě, ale ani neurazilo. Příběh plyne příjemně, jazyk je čtivý, není to pro mě knížka na víc přečtení (ale to ani původní Saturnin), ale bylo to hezké nenáročné čtivo na ospalý první leden.
Klidně bych oželela ilustrace, které mi přišly divné. A obešla bych se bez vypravěčova téměř neustálého opěvování fyzické krásy slečny Barbory. Neustále jen zmiňuje její krásu, měla jsem pocit, že to je to jediné, co ho na ní přitahuje, protože o ní jako o osobnosti jsem se toho moc nedozvěděla...
March 14, 2021
Toto "pokračování" jsem četla bezprostředně po dočtení originálu, takže jsem měla ještě čerstvě v hlavě uložené pocity a poznatky z Jirotkova Saturnina. V žádném případě se Mackův počin nemůže Jirotkovi rovnat, což bych byla velmi překvapená, kdyby tomu tak bylo. Tohle mě ale neskutečně nudilo. Oceňuji, že Macek má poměrně zmáknutý Jirotkův styl, takže způsob, jakým kniha byla napsaná, byl věrohodný. Tím to ale asi končí. Autor jen opakuje známé repliky, opakuje vtipy, které po chvíli ale už nejsou vtipem, a kniha nemá žádný ucelený příběh – nikam to celé nevede.
Neustálé detailně obdivované nohy slečny Barbory mi taky postupem času pily krev a celkově kniha neměla Jirotkovu eleganci a odlehčenost.
Bohužel tedy pro mě jen 2 hvězdy. Pokud jste fanoušci toho pravého Saturnina, tady žádný zázrak nečekejte.
Neustálé detailně obdivované nohy slečny Barbory mi taky postupem času pily krev a celkově kniha neměla Jirotkovu eleganci a odlehčenost.
Bohužel tedy pro mě jen 2 hvězdy. Pokud jste fanoušci toho pravého Saturnina, tady žádný zázrak nečekejte.
August 2, 2018
Docela vtipné, povedené pokračování, které je pěkné čtení na léto, ale do původní knihy má velmi daleko. Primárně tam chybí příběh, což ale zas tak nevadí. Místy je otravné, jak má Saturnin co 2 stránky nějaké speciální znalosti a dovednosti a pokaždé se pouze dovíme, že je třeba se Saturnina někdy zeptat, jak tyto znalosti nabyl. Kdyby se to neopakovalo asi 15x a tak často za sebou, nemuselo by to vadit. Taky časté a dlouhé citace původní knížky tomu dost ubraly na originalitě.
Na druhou stranu, mnoho vtipů bylo velmi originálních a u čtení jsem se dobře pobavil, takže pocit z knížky byl dobrý.
Na druhou stranu, mnoho vtipů bylo velmi originálních a u čtení jsem se dobře pobavil, takže pocit z knížky byl dobrý.
January 25, 2021
Od knihy jsem nečekal nic, ale ve výsledku jsem se dobře bavil. To nicméně neznamená že ke knize nemám řadu výhrad. Asi nejvíce mi vadilo, že autor používá spoustu převzatých vtipů. Ze začátku jsem si skutečně připadal, jako bych četl knižní podobu filmového Kameňáku. Aby toho nebylo málo teta Kateřina opakuje stále dokola ty stejné přísloví, a to i v případech kdy mi nedávali v kontextu smysl. A třetí výtkou je ustavičné opakování vypravěče, že se chce Saturnina zeptat kde získal určitou znalost/zručnost aniž by toto bylo dále rozvíjeno. Toto mi přijde jako trestuhodné nevyužití příležitosti k vyprávění veselé historky ze Saturninova života.
June 8, 2021
Knihu Saturnin od Jirotky jsem přečetl pouze jednou. Znám čtenáře, kteří tuto knihu přečetli vícekrát a tuto knihu milují.
Byl jsem zvědavý, jaké bude pokračování knihy, kterou napsal Miroslav Macek. Některé události jsou připomenuty z originálu, jazyk zvládnul dobře, u některých událostí jsem se zasmál, u jiných situací to se mnou ani nehnulo. Autor měl více zapracovat na obsahu. Pokud by tak učinil, kniha by byla pro mě více čtivější. Knihu bych hodnotil jako průměrnou, proto dávám 3 hvězdičky. Kniha se dala číst, ale žádný zázrak od této knihy nelze očekávat podle mého názoru.
Kladně hodnotím ilustrace v knize, které se mi líbily.
Byl jsem zvědavý, jaké bude pokračování knihy, kterou napsal Miroslav Macek. Některé události jsou připomenuty z originálu, jazyk zvládnul dobře, u některých událostí jsem se zasmál, u jiných situací to se mnou ani nehnulo. Autor měl více zapracovat na obsahu. Pokud by tak učinil, kniha by byla pro mě více čtivější. Knihu bych hodnotil jako průměrnou, proto dávám 3 hvězdičky. Kniha se dala číst, ale žádný zázrak od této knihy nelze očekávat podle mého názoru.
Kladně hodnotím ilustrace v knize, které se mi líbily.
March 4, 2021
Pokračování Saturnina opět nezklamalo, kniha je (pro mě) prostě delikátní záležitostí :D. Způsob, jakým z jinak pošmourného a nudného dne dokáže tento literární zázrak udělat den plný pozitivní energie, nikdy nepochopím. Důležité však je, že je toho vážně schopen a buďme za to rádi. Anglický humor, kterým je kniha nasáklá skrz na skrz, jsem si oblíbila již od prvního stránek a jsem si jistá, že jej teď pár dnů po dočtení budu postrádat :(.
Ohodnocení knihy jiným počtem hvězdiček (než plným) je jednoduše zločin ;).
Ohodnocení knihy jiným počtem hvězdiček (než plným) je jednoduše zločin ;).
July 1, 2021
Jako oddechová knížka docela dobré. Protože se to často opakuje, můžete u toho docela vypnout. Protože to často používá příběh z původního díla, můžete vypnout.
Samozřejmě obojí je ve skutečnosti často docela otravné, ale na druhou stranu mě ne každá kniha dovede rozesmát nahlas. A této se to povedlo hned několikrát. Přestože jsou tedy postavy i příběh (a vnořené příběhy) o něco plošší a humor o poznání méně břitký, pořád jsem rád, že jsem si Mackovu fanfikci na Saturnina přečetl. Jako letní čtení k vodě určitě doporučit můžu, jen od toho nečekejte příliš, to hodně pomůže. 3/5
Samozřejmě obojí je ve skutečnosti často docela otravné, ale na druhou stranu mě ne každá kniha dovede rozesmát nahlas. A této se to povedlo hned několikrát. Přestože jsou tedy postavy i příběh (a vnořené příběhy) o něco plošší a humor o poznání méně břitký, pořád jsem rád, že jsem si Mackovu fanfikci na Saturnina přečetl. Jako letní čtení k vodě určitě doporučit můžu, jen od toho nečekejte příliš, to hodně pomůže. 3/5
December 26, 2017
Dvě hvězdičky..za snahu. A odvahu.
Nejlepší pasáže byly ty, kdy se opisovalo původní dílo. Chyběla lehkost, vtip, hrátky s jazykem a hlubší propracování postav. Vůbec jsem se nemohla začíst, vše bylo tak strojené, těžkopádné...
A výroky typu "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se to naučil, ale nezeptal jsem se" mi ke konci lezly opravdu na nervy.
Ale stejně jsem ráda, že toto dílko vyšlo. Protože jen ukazuje na originalitu a nenapodobitelnost původního díla.
Nejlepší pasáže byly ty, kdy se opisovalo původní dílo. Chyběla lehkost, vtip, hrátky s jazykem a hlubší propracování postav. Vůbec jsem se nemohla začíst, vše bylo tak strojené, těžkopádné...
A výroky typu "chtěl jsem se Saturnina zeptat, kde se to naučil, ale nezeptal jsem se" mi ke konci lezly opravdu na nervy.
Ale stejně jsem ráda, že toto dílko vyšlo. Protože jen ukazuje na originalitu a nenapodobitelnost původního díla.
March 23, 2018
Styl vyprávění se autorovi podařil dokonale naladit na původního autora. Postavy zůstávají stejné, což potěší a nový strýc František mě bavil. Nicméně zde to také končí. Občas se zasmějete. Akorát kniha nefunguje jako celek. Jednotlivé kapitoly jsou samy o sobě docela slabé a po přečtení ve mě zůstal neurčitý pocit, že vlastně ani nevím, co jsem právě dočetl. Chybí konkrétní momenty, ke kterým se má mysl může vrátit..
June 14, 2018
Macek je výborný Jirotkův plagiátor, kniha se krásně čte a je vtipná. Má tři velká negativa. Jednak je děj docela krátký a úplně postráda nějakou dramatickou zápletku. Navíc se několikrát prakticky slovo od slova opakují scény z originální knihy. Nejvíce mi vadilo občasné použití neoriginálních, notorických známých vtipů.
June 30, 2018
Lehká oddechovka, bohužel nesrovnatelná s původním Saturninem. Některé příběhy jsou jaksi vynucené a dotlačené na hranu spontánnosti. Navíc většina vtípků a scének je okopírovaná odjinud.
Pokud odhlédneme od snahy napsat pokračování nepřekonatelného Jirotky, můžeme knížku považovat za snadné a veselé čtení na nedělní odpoledne.
Pokud odhlédneme od snahy napsat pokračování nepřekonatelného Jirotky, můžeme knížku považovat za snadné a veselé čtení na nedělní odpoledne.
December 9, 2024
Kniha začíná slibně a pokračuje v duchu první knihy od Zdeňka Jirotky. Bohužel po přečtení pár kapitol to nic vlastního nepřidává a originalita i šarm jsou tatam. Jak vypadal začátek slibně, tak po pár kapitolách se kniha posunula směrem k odpadu. Knihu mám za sebou, rychle vyhazuji z paměti a vracet se k ní rozhodně nebudu.
January 6, 2018
Děs běs, vykrádačka originálního Saturnina, přesný opis některých frází, žádný vlastní příběh. Ilustrace taky děs. Pro zaryté milovníky Saturnina nedoporučuji, pro někoho, kdo ho četl jen jednou, si myslím, že dostačující pokračování.
Displaying 1 - 30 of 60 reviews