Konečně konec! Nikdy se mi nestalo, že bych tak krátkou knihu napsanou tak velkými písmeny četla takhle dlouho, ale bohužel jsem se do knihy musela nutit.
Opominu iritující zalamování textu doleva, z čehož mi chtěly krvácet oči, protože jsem zvyklá na text zarovnaný hezky do bloku, a půjdu rovnou na věc - tak jsem se těšila, že si přečtu sci-fi a místo toho jsem dostala dosti nekoherentní pelmel vzpomínek a rádobyfilosofie. Když už se konečně něco začalo dít, tak byl konec.
Příběh sleduje pohyb jednoho starce, který jako jeden z mála přežil katastrofu, kterou si na sebe lidstvo samo ušilo. Civilizace se ale úplně neztratila, musela se adaptovat a přeměnit. V jeho budoucnosti existují hybridní bytosti, androidi a spousta chytrých věciček, které dokáží zpříjemnit život. Vypravěč ale bohužel lpí na minulosti a popisuje třeba události ze sedmdesátek, na které jsem teda nebyla zvědavá, protože mi přišlo, že jen zaplňují místo, ale nevnáší do příběhu žádnou zápletku ani lyriku.. prostě nic.
O katastrofě a světě, ve kterém žije, bohužel říká jen málo a všechny zajímavé vynálezy a paradigmata jen letmo přelétne. Bohužel tohle nebyla kniha, která by se trefila do mého vkusu.