Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.
Nina Špitálníková je česká koreanistka, odbornice na Korejskou lidově demokratickou republiku, aktivistka za ženská práva a také spisovatelka. Své knihy zatím směřuje právě k této ostře sledované části Asie – jedná se o tituly Propaganda v KLDR (2014) a Na studiích v KLDR s chytlavým podtitulem Mezi dvěma Kimy (2017).
Angažuje se v aktivitách zaměřených na problematiku genderové nerovnosti a matek samoživitelek. V roce 2017 spoluzaložila projekt Woman on a mission, který má upozornit na znevýhodněné postavení žen v hudebním průmyslu. Pracuje v pražském multikulturním centru Crossclub jako produkční a dramaturg.(zdroj životopisu: KnihyDobrovský.cz)
Ačkoliv tahle kniha obsahovala zajímavé informace a postřehy z autorčiných pobytů v KLDR, které pro mě byly novinkou i po přečtení několika knih se severokorejskou tematikou, plno překlepů a gramatických chyb mi dokázalo čtenářský zážitek zkazit. Skoro to vypadá, jako by text neprošel rukama žádného editora. Kniha také nemá moc jasný koncept, autorka skáče mezi jednotlivými studijními pobyty tak, že se v tom čtenář snadno ztratí a závěrečná kapitola o historicko-ekonomickém kontextu je pro přehled sice fajn, ale v téhle knížce by vlastně dle mého ani být nemusela. Stačilo by text jen trošku překopat a opravit a bylo by z toho opravdu zajímavé a poutavé svědectví o zážitcích, o kterých se většině z nás ani nesnilo.
Zajímavý pohled do běžného života a fungování lidí a vůbec systému v KLDR. Některé popisované věci na mě působí úplně hrůzostrašně, jak z nějakého hororu. Nemám ani pocit, že starší generace v ČR zažily něco obdobného, protože i v dobách tuhého socialismu byl zřejmě v našich krajích život ve srovnání s touhle zemí jako v pohádce. Člověka až zaráží, co všechno je v dnešní moderní době plné -ismů, globalizace a internetu vůbec možné. Ale asi je, pokud to nikoho ve světě doopravdy nezajímá a nejde o zemi strategicky nebo surovinově významnou... Napsáno celkem čtivě, ale řady překlepů a chyb jsem si taky všimla.
Jediné, co můžu této knize vytknout, je že jsem spoustu informací už věděla z autorčiny jiné knihy Svědectví o životě v KLDR. Jinak je to pořád neskutečně poutavá kniha. Mnohdy jsem se až musela smát, protože někdy to vypadá, jako by autorka popisovala parodii na totalitní režim. Pak vám ale dojde, že je to skutečnost a zamrazí vás.
Bylo to dobré, přínosné čtení, které rozhodně stálo za to, ale:
1) Jak už zmiňoval někdo přede mnou, množství hrubek či šotků mi přišlo na tak útlou knihu poněkud alarmující. 2) Připadalo mi, že si autorka nebyla jistá, co vlastně chce napsat. Začala velmi osobně v duchu "cestovatelského deníku", nečekaně však skončila naopak odosobněným náhledem do moderních korejských dějin a politického vývoje.
Pokiaľ Vás zaujímaju informácie o Severnej Kórei, tak táto kniha je na začiatok celkom dobrým zdrojom informácií . Dozviete sa takmer všetko od histórie, náboženstva, propagandy,... - a to priamo z dôveryhodneho zdroja, keďže Nina Spitalnikova študovala v KĽDR. Je to fajn a poučné čítanie, niektoré časti ma zase až tak nezaujali(napr. Opis pamiatok) ale koniec koncov bolo fajn dozvedieť sa niečo nové.
Je ťažké napísať, že to bolo skvelé čítanie. Bolo, pretože to Nina Špitálniková napísala perfektne a pútavo. Zároveň som však cítil veľký smútok a frustráciu, pretože v 21. storočí by takto ľudia nemali žiť. Keď som sa zamyslel, uvedomil som si, že by možno boli smutní aj samotní severokórejčania, ak by vedeli, aký krásny a farebný svet sa skrýva za hranicami ich štátu. Túto možnosť však nedostali. Len niektorí, ktorým sa podarilo uniknúť šialenému diktátorskému režimu, ktorý podobné “priestupky” vyhodnocuje bežne aj trestom smrti.
Znova som si uvedomil, aký vďačný a šťastný som za to, že žijem v demokratickej krajine a že som hrdý Európan, ktorý môže kedykoľvek zbaliť svoj život do ruksaku a odísť žiť do niekoľko tisíc vzdialenej krajiny bez toho, aby som sa za to musel zodpovedať akémukoľvek predstaviteľovi našej krajiny. Vážme si slobodu. Tá stále nie je samozrejmosťou.
Zase jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o Severní Koreji, tentokrát přímo ze zkušenosti Niny Špitálníkové. Popsala život na korejský vš, život v hlavním městě a víc do podrobna rozepsala detaily severokorejského režimu a historie. Všechny její knížky jsou prostě úžasný a vždycky mě nutí se ponořit ještě hlouběji do tématu. Samozřejmě je to v Severní Koreji strašný, ale přece jenom je to fascinující a je fakt cool že máme v Česku někoho kdo tam byl dvakrát a podává o tom informace takhle hezky a čtivě.
Má první přečtená kniha se severokorejskou tematikou. Možná i z toho důvodu pro mě bylo mnoho postředů ze života místních zajímavých. Hádám ale, že by kniha měla přidanou hodnotu i pro větší odborníky na toto téma, a to díky tomu, že získání studijního povolení na místní univerzitě je v našich podmínkách jedinečné. Oceňuji také přiznání autorky, že text nemá ambici být odbornou knihou. Přesto by mohla být kniha lépe organizovaná, aby byla čtenáři dějová linka jasnější.
O KLDR mám, řekla bych, průměrné znalosti ze zpráv a několika dokumentů. Nějaký hlubší vhled mi však chyběl, proto jsem šáhla právě po tomto titulu.
Obsahově to rozhodne bylo zajímavé, hodně tomu přidalo, že Nina Špitálníková psala o životě v KLDR z vlastní zkušenosti (alespoň tak moc, co mohla pod konstantním dohledem policie zjistit).
Celé by to bylo minimálně na 4*, kdyby tam nebylo tolik chyb (a to umím přivřít oko, ale těchhle bylo moc a byly od začátku do konce). Také by si to zasloužilo zásah redaktora a knihu třeba sestavit tak, aby kapitola o historii byla na začátku. Jako čtenář bych se pak lépe orientovala v tom, z čeho KLDR vychází a autorka by se nemusela tolik opakovat (což se jí stávalo).
Kniha rozhodně nabízí zajímavý pohled do života v Severní Koreji. Je autentická a srozumitelná, zároveň se dobře čte a není nudná, jako některé podobné knihy dokážou být. Je ale velká škoda, že je plná pravopisných chyb a překladatelských nepřesností, které po nějaké době bijí do očí. Jsem si jistá, že pokud vyjde druhá edice, bude to mnohem lepší zážitek, ale osobně už jsem po (nespočetně) několikáté chybě trochu trpěla. Kniha ale rozhodně stojí za přečtení.
Před čtením jsem nečetla žádné recenze a možná proto jsem pak byla lehce zklamaná. Asi mi tam vadila ta velká odbornost knihy, skákání z jednoho tématu na druhý a také to, že občas se využívá jméno Kim Il Sung a jindy zase Kim Ir Sen... Pro čtenáře, který s tímto tématem není ještě nijak obeznámen, to může přijít chaotické a nemusí hned pochopit, co se na tomto území odehrálo a odehrává. Já jsem naštěstí předtím ještě četla Není co závidět a musím říct, že tam to je o dost líp vysvětleno a skvěle se mi to četlo. Tady se to úplně nedá říct.
Ale představa, že bych jela studovat do KLDR, mě děsí. Velká pocta Nině, že tam do toho šla a že dokázala i propašovat některé fotky, které se v knize nachází. Určitě si chci přečíst její další knihu o KLDR, která je její asi nejznámější. Na tu se těším moc!
Počas čítania som sa viackrát pristihla s úsmevom na tvári. Nie, že by režim v Severnej Kórei bol úsmevný, ale je plný paradoxov, ktoré náš západný mozog akosi nevie spracovať. Ručné strihanie trávy, zákaz ženám jazdiť na bicykloch (pretože vyzerajú moc príťažlivo), toaletné kvóty, žiadne semafory... Svet, ktorý je pre mňa bližší k sci-fi ako realite.
Informačně nesmírně zajímavá kniha, dobrý “doplněk” ke Svědectví, které má ovšem trochu jinou literární kvalitu, a za kterým Mezi dvěma Kimy výrazně pokulhává. I tak čtení nelituji a doporučuji dále.
Úžasný cestopis, dozvěděl jsem se spoustu nových informací o naprosto perfektně provedené totalitě v KLDR, doporučuji všem, které toto téma alespoň okrajově zajímá
Knížka je obsahově strašně moc zajímavá a dokážu si představit, že ty reálné příběhy za tím byly opravdu zážitek. Jsem rád, že se přes všechny cenzury a omezení uchvali i nějaké fotky, které příběhům dají trochu vizuální tvář.
Mně osobně ale neseděla literální forma knihy, chvílemi je to takové neutříděné, jak když skákají myšlenky. Párkrát se mi stalo, že jsem začal číst odstavec se zajímavou pointou a když skončil tak jsem se musel vrátit na začátek o čem to vlastně bylo a zjistil jsem že pointa se nějak mimoděk vypařila.
Nice overview of an insider story from North Korea. I guess it won't be surprising for anyone who lived in CZ during russian occupation. But still - the fact that a country can live in the today world with a total isolation is mind blowing.
Oh and if you didn't know, it was North Korean leader who created hamburger and imperialists from USA copied it later :-)
Ďalší pohľad do bežného života v KLDR a jeho hlavného mesta.
Keďže Nine sa podarilo v KLDR študovať na VŠ a to dokonca 2x, písala o štúdiu a živote na internáte, v škole, o učiteľoch, vyučovaní a všadeprítomnej propagande. Do knihy tiež zahrnula krátku históriu KLDR, opis hlavného mesta a okolitých miest či prírody (kam sa jej podarilo dostať), spomína bežný život Korejčanov, čierny trh, fungovanie vzdelávania, bývania, platov, celkového sociálneho systému no a samozrejme večne prítomnej tajnej služby, ktorá vedela o každom jej kroku.
Pre čitateľa, ktorý o živote v KLDR veľa nevie, celkom fajn štartovací bod. Pre človeka, kt. už o KLDR čítal a vie kadečo, to už bude možno trošku monotónejšie. Ale v tomto prípade čitateľa aspoň "pobavia/pobúria" zážitky autorky.
Ztotožňuji se s některými čtenářskými recenzemi, v nichž se píše, že cestopisné postřehy autorky, kdy popisuje každodenní život Severokorejců a pozici "cizince v cizí zemi", jsou pro českého laika jednak velice zajímavé a jednak skutečně čtivě napsané (odhlédnu-li od velmi špatné, nebo dokonce chybějící korektury). Když se však snaží své zážitky apod. zasadit do širšího socio-historicko-kulturního rámce, veškerá dosavadní lehkost autorčina stylu se vytrácí a my čteme jen víceméně rutinní výčet historických faktů. Celkově však hodnotím kladně, cestopisná rovina knihy je opravdu skvělá.
Obsahově je to samozřejmě extra zajímavé a zřejmě do jisté míry unikátní. Ale zasloužilo by si to celé přepsat a přeskupit. Chyby, opakující se informace, něco navazuje na něco jiného, ale v knize to není u sebe. Za mě škoda, moc by to knížce pomohlo, v tomhle ohledu to čtení dost bolelo.
Autorce se rozhodně nedají upřít zásluhy za zprostředkování informací (i osobních zážitků a postřehů) z tak izolované země, jakou KLDR dozajista je. A také zasluhuje obdiv, že se do této země, kam by se mnoho lidí ani nepomyslelo vydat, vydala hned dvakrát, aby aspoň trochu poodkryla pravdu o skutečném životě v KLDR a rozšířila povědomí o propagandistických metodách ovlivňujících život celé této země. Má-li čtenář dosud jen kusé poznatky o Severní Koreji, autorka určitě dává v této knize určitý základní pohled na danou problematiku, od níž se člověk může do nějaké míry dál odpíchnout, pokud ho dění v KLDR zajímá blíže. Z knihy jsem se dozvěděla skutečně mnoho věcí, za což autorce děkuji. Kniha mi v tomto ohledu hodně rozšířila obzory. Přesto mám bohužel dvě drobná "ale", která mi nedovolují hodnotit knihu naplno. Jednak mi úplně nesedělo to, že se v knize přeskakuje od tématu k tématu. Na čtenáře se valí ze všech stran různé informace, které když slyšíte prvně, jen těžko je pochytíte všechny na první dobrou. Aspoň mně to tak připadalo. Autorka třebas začne vyprávět o kolejním/univerzitním životě studentů, ale než se dostane na konec povídání, dozvíte se ještě kvanta dalších informací na jiná, byť příbuzná témata. Faktem tak je, že jsem občas měla problém číst dál - musela jsem se občas vracet, abych se zvládla aspoň trochu zorientovat. Místy mi to trochu připadalo chaotické. Druhým problémem pak pro mne byl fakt, že v druhé polovině mi kniha začala připadat o trochu sušší - v tom smyslu, že jakoby autorka zdánlivě ubrala osobních zkušeností, ale zaměřovala se spíše na popisy a výčty toho, jak se v Severní Koreji - jako z nějaké učebnice dějepisu. Nevím, možná jsem nebyla při čtení jen správně naladěná a leckomu se i druhá polovina knihy bude číst lépe, ale já měla trochu problém. Nějak to pro mne začalo ztrácet "šťávu", byť bych nerada, aby to vyznělo nějak neuctivě. Celkově tak za mne slabší čtyři hvězdy, ale kniha si pozornost rozhodně zaslouží. Vyjmenované "mínusy" jsou spíše na mé straně v mém subjektivním vnímání, než že by kniha sama o sobě byla špatná. Knihu určitě doporučuji.
Pamatuju se na to, když knížka vyšla. Hned jsem všude viděla pozitivní recenze a každý, kdo knihu četl, dával obdiv autorce za to, jak skvěle ji napsala, ale i za to, jak odvážná v KLDR byla. Mě knížka nechávala chladnou, protože i když mě dění v KLDR fascinuje, je to téma, které jde tak trochu mimo mě. Respektive tahle - nemám potřebu si sama něco zjišťovat. To jen v případě, že se ke mně dostane něco zajímavého, a tak si k tomu dohledávám víc. U téhle knížky (a tohohle tématu) jsem se navíc bála toho, že půjde o hodně politickou knihu, která bude rozebírat tamní situaci z tohohle úhlu. Bála jsem se, že nebudu rozumět, o co v ní jde, protože v tomhle směru zkrátka nemám tolik informací.
Nedávno jsem si ale knížku koupila ve formě audioknihy, protože jsem už opravdu chtěla zkusit, jaká je a vystoupit tak trochu ze své komfortní zóny. Teď - po poslechu - jsem zklamaná, že už ji mám za sebou! Nečekala jsem, že mě bude takhle bavit!
1) Audio je úplně skvěle načtený. Fakt jo! 2) Audio má naprosto perfektně zvládnutou zvukovou stopu. Veškerá hudba a hudební doprovody jsou jednoduše perfektní. 3) Nina (autorka) umí psát. 4) Povedlo se text napsat jednoduše, stravitelně. A to i pro nás. Pro lidi, co čtou úplně jiné žánry. I pro nás, kteří o KLDR něco víme, ale ne nějak do hloubky. Řekla bych, že se to formou podobá vyprávění od kamarádky. A to mi bylo sympatické. 5) Bylo mi vysvětleno hned několik zajímavých pojmů. Dozvěděla jsem se víc o tom, jak to v KLDR funguje. Od vztahů, přes školství, až po převýchovné tábory, které mi nahání hrůzu.
Místy jsem se upřímně zasmála. Občas jsem byla smutná. Většinu času jsem nechápala, jak se může někde něco takového dít. Ať už ta jejich bizarní pravidla, tak i všechny ty další věci.
Zároveň i obdivuju autorku za její odvahu. Za to, že tam vůbec odjela. Za to, že tak trochu posouvala hranice a riskovala. I díky tomu nám poskytla velmi jedinečnou výpověď o životě a studiích v KLDR. Smekám.
Těžko se nacházejí slova k popisu tohoto cestopisu. Mezi dvěma Kimy je kniha o postřehách mladé české studentky koreanistiky, pobývající na studijním pobytu v KLDR. Studující na tamní prestižní Kim Il-songově univerzitě.
Knížečka je to útlounká, ale těch informací v sobě ukrývá hodně. Pro mě, jakožto troufám si říct běžného člověka, který o KLDR věděl jen takový ten základ, že žít v této zemi, v totalitě, která tu panuje, je něco, co asi nikdo dobrovolně a trvale nechce. Nina nás prostřednictvím svých zážitků, postřehů a vědomostí získaných během studia, seznamuje s režimem. S tím jak je propaganda úplně všude a ve všem, jak jsou obyvatelé KLDR postupně už od malička cvičeni jak roboti k poslušnosti a k vyjmenovávání všelijakých Vůdcových životních událostí.
Kromě jiného se dozvíme o hierarchii společnosti, o bydlení, platech, partnerských vztazích, ale i významných památkách a historii Severní Koreje. O tom, jak se k cizinci v KLDR chovají a sledují každý jeho krok...
Najde se tu i pár fotek, které doplňují celé vyprávění. Je to drsná a krutá realita. Musím říct, že celou dobu autorka vše vypráví takovým tím hezkým stylem, že si člověk občas říká, že to vlastně není tak hrozný, ale tamní režim si umí dobře pohlídat, co jako cizinec všechno můžete vidět a co už je přes čáru.
Bizarních situací je tu popsaných hned několik. Mě nejvíc dostalo povídání o studentce, která při sesuvu půdy zachránila Vůdcův portrét a přišla při tom o život. Na základě tohoto jejího hrdinského činu po ní byla na její počest pojmenovaná škola, na které studovala a její rodina a profesoři sklidili poctu a vyznamenání. To jen na ukázku, taký extrém ten tamní totalitní režim je.
Rozhodně doporučuju přečíst všem. Je to stručné seznámení se Severokorejskou nemilosrdnou krutou realitou.
Totalita až nepříjemně připomínající knihu 1984 v reálných kulisách dědičné diktatury s prvky komedie, horroru a absurdního dramatu. Umně mixované autorčiny zážitky, vlastní zkušenosti a pozorování s literaturou jiných autorů i získanými výpověďmi od lidí z KLDR apod. Přitom nenásilně a zajímavě. Pochopíte, že pojmenovat to, co se v KLDR děje a jaká ta země je, rozhodně nelze jednoduše a v několika větách. Tolik zákazů (i příkazů obsahujích totalitně celý život Severokorejců), trestů, propagandy, sledování, kontrol, lží a nesmyslů, ale také krásné přírody nebo bolestivé historie. Tohle jde asi opravdu pouze zažít, nejen o tom číst nebo se účastnit předem připravených a před turisty sehraných zájezdů. - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - "Třídy jsou vybaveny srovnatelně s mojí alma mater v Praze. Tabule, stůl, lavice, portréty vůdců a stolní počítač - zdejší klenot, na který jsme upozorňovány každý den. Počítač sice nikdy nikdo nezapnul a nevedly z něho kabely, ale profesoři na něj byli náležitě pyšní. A my tedy také." - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Poznámka: I přes svůj povedený koncept by si kniha sem tam nějaké to uhlazení zasloužila, nejvíce ale zamrzí styl poznámek. Nejsou totiž rozděleny do dvou kategorií a čtenář neví, zda při listování až na konec knihy dostane rozšíření děje, zajímavost, nebo pouze literární odkaz. Být ty tématické a vysvětlující přímo "pod čarou", rozhodně by se kniha zpřehlednila.
Za pár dní to bude 6 let, co se mi naskytla příležitost vyrazit na stáž na Ulsanskou univerzitu v Jižní Koreji, kde jsme si společně s místními studenty vyměňovali české a korejské recepty, vyráželi na výlety po městě a okolí, a říkali si, že jsme v úplně jiném světě. Jenže jiný svět se skutečně nachází na severu tohoto poloostrova.
O knihách Niny Špitálníkové jsem střídavě slyšela několik let. Přeci jen se jedná o velmi specifická témata o velmi specifické zemi. Nedávno jsem poslouchala “Abecedu strachu” od @eduard_birke a @adam_miklica a díl o KLDR, kde z části čerpali právě z autorčin��ch knih.
Proto jsem po jedné z nich v knihovně sáhla a PÁNI! Nina je jedna z mála lidí, kterým se podařilo vycestovat do KLDR. A to hned 2x.
Text se skládá z jejích osobních vzpomínek a zážitků z těchto studijních pobytů, rozhovorů s uprchlíky, ale také spoustou historických a obecných faktů.
Kniha se mi četla skvěle! Je pravda, že je v ní celkem dost překlepů a trochu mě mrzelo, že spousta fotek byla černobílých. Na druhou stranu jsem se seznámila s nespočtem zajímavých informací, protože šlo o první knihu takového tématu, kterou jsem četla. Nehledě právě na zajímavé poznatky z každodenního života.
Už teď se těším na další knihy autorky, které si chci brzo přečíst a rozhodně doporučuju lidem, kteří mají pocit, že se tady nemáme dobře. Tohle vás donutí se zamyslet. 🇰🇵
Dvě země na jednom poloostrově, které snad nemohou být rozdílnější. Jedna zkušenost byla naživo, druhá skrz tyto stránky a pořád mi to připadá neuvěřitelné.
Od autorky jsem už četl knihu SVĚDĚCTVÍ O ŽIVOTĚ V KLDR, která se mi líbila. Kniha MEZI DVĚMA KIMY /NA STUDIÍCH V KLDR/ se mi také líbila.
Autorka vystudovala koreanistiku a jako jedna z mála na světe se zúčastnila studijních pobytů v Severní Koreji na KIM IL-SONGOVĚ UNIVERZITĚ za vlády posledních vůdců KIM ČONG-ILA a KIM ČONG-UNA.
Musím se přiznat, že se mi pletou jména vůdců (Kim Il-song, Kim Čong-il a Kim Čong-un). Myslím si, že se jedná o zdařilou publikaci, pokud se chcete dozvědět nezkreslené informace o Severní Koreji. Život v Severní Koreji je velmi těžký a složitý po všech stránkách. Hlavním městem Severní Koreje je PCHJONGJANG, ve kterém je soustředěno veškeré bohatství země (moderní mrakodrapy, luxusní restaurace a obchody, drahá osvětlení, nablýskané ulice). Ostatní města a vesnice jsou na tom mnohem hůře (ošuntělé paneláky, místo asfaltových silnic je udusaná hlína). V 90. letech postihl Severní Koreu hladomor, což bylo hrozné.
Zajímavé byly také informace o historii Severní Koreje - o okupaci Koreje Japonci (1910 1945) a korejské válce (1950 1953).
Kniha obsahuje PROLOG a je rozdělena do 4 částí: Kolejní život, Každodenní život, Cesta z města a Propaganda a historie. V závěru knihy se nachází VÝKLAD POJMŮ, POZNÁMKY a LITERATURA. Určitě jsem rád za kapitolu Výklad pojmů a Poznámky. Autorka čerpala z hodně pramenů (Archivní prameny, Monografie, Internetové zdroje). Kniha obsahuje černobílé a barevné fotografie.
Až sa mi nechce veriť, že na ledva 180 strán sa zmestí tak veľa aspektov života ľudí z tejto krajiny.
Videla som veľa dokumentov o Severnej Kórei (poväčšine mapujúce krajinu z politického hľadiska a života vodcov), čítala knihy (hlavne od obyvateľov ktorým sa podarilo utiecť a úspešne sa asimilovať) a tiež som počula viac podcastov s Ninou, avšak jej knihy ma stále nejak obchádzali.
Konečne som sa do toho pustila a začala som prvou knihou Mezi dvěma Kimy. Musím povedať, že kniha je napísaná výborne. Prirovnala by som to k cestopisu. Nina opisuje to čo videla a zažila, neschádza do senzácii a neopisuje veci a miesta kde nebola. Kniha je teda predovšetkým o Pchjongjangu (aj keď bola aj na malom výlete mimo). Popisuje ako prebiehalo štúdium, ako žijú bežní obyvatelia, s akými problémami sa stretávala ako cudzinka, ako na ňu hľadeli miestni, aké jedlo majú radi a ako sa to všetko líši od toho, čo uvidíte keď tam idete ako turista so sprievodcom. Oceňujem tiež spôsob písania kapitoly o histórii. Najskôr si prečítame historické fakty o jednotlivých udalostiach v dejinách Kórejského polostrova a následne ako je v KĽDR prezentovaný miestnou propagandou. Na konci sú aj abecedne zoradené vysvetlivky k jednotlivým pojmom, tak ak aj nemáte úplne zvládnuté reálie tak sa rýchlo zorientujete.
Komu knihu odporúčam: milovníkom cestopisov, žurnalistickej literatúry a ľuďom čo si radi rozširujú obzory