What do you think?
Rate this book
Američané jedí kaktusy
Hrdinové jedenácti povídek prozaického souboru Američané jedí kaktusy povětšinou z jakýchsi zvláštních nevyřčených důvodů psychicky nebo fyzicky trpí. Zejména jsou ale osamělí jako kůl v plotě. Jejich osamělost je tak veliká a všudypřítomná, že přestože mají práci, děti, milenky, manželky, jsou účastni natáčení porna, neustále žijí ve vnitřní nebo vnější izolaci, v nedořečenosti, nemožnosti sdílet svůj osud s někým jiným, s tím druhým. Jako kdyby jim nahlédnout či zahlédnout sama sebe a svou mnohdy komickou či tragickou situaci bránila neviditelná neprostupná zeď. Vše umocňuje styl jednotlivých textů, který vyniká lakoničností a střídáním tempa dějového spádu a který v jistých okamžicích naznačuje svou dynamikou samotné směřování příběhu.
120 pages, Paperback
Published January 1, 2017
1 person is currently reading
7 people want to read
About the author
Miroslav Pech
20 books5 followersMiroslav Pech (*1986) vyrůstal v Nové Bystřici na Jindřichohradecku. Prošel mnoha zaměstnáními (tiskař, prodavač, pomocný dělník, skladník, redaktor, řidič VZV atd.). Je autorem povídkových sbírek Napíšu Pavle, Ohromně vtipná videa (Petr Štengl, 2013, 2014) a románu Cobainovi žáci (Argo, 2017). Publikoval v časopisech Semtam, H_aluze, Psí víno, Protimluv, Host, Salon, Weles, Pandora, Tvar či na internetové Dobré adrese. Cizojazyčně se jeho texty objevily na běloruském webu litrazh.org a slovinské ludliteratura.si. Žije v Českých Budějovicích.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
July 16, 2020
Jak na houpačce.
Já vám nevím, ale pokud něco působí nemastně a neslaně, tak na povídky Miroslava Pecha bylo použito soli i másla pomálu.
Antihrdinové se cítí osaměle - budiž, z toho by šlo něco vykutat. Problém nastává, že se jednotlivé postavy dost často opakují (muž středního věku mající sváry s manželkou příkladem jest) a působí byť zajímavě, ale ke konci už hlavně ohraně.
Lakonický styl je k líčení znepokojivé atmosféry výstižný, jazykový juchuchu čekat nelze, ale účel spádu a dynamiky to bezesporu plní. Docela pěkně jsou budovány i nucené dialogy.
Jako celek to ale nefunguje. Pobavilo mě stejné ošacení na návštěvu natáčení porna a "do cukrárny", řidič autobusu rezignující na řízení autobusu a vyvrcholení nejdelších povídek (Lehátko, Kousek křižovatky), do kterých však nasoukal Pech tolik balastu, že to stejně kýženej efekt nemá.
To je na 11 povídek prostě málo, nebo jsem měl jen pech na pochopení myšlenek pana Pecha (jakože Pech-pech, chápete, fór za všechny prachy).
Ale tak alespoň zářnej komickej moment zde předhodím:
Mívám zavřené oči. Chodím s rukama v kapsách. Nemůžu však chodit s rukama v kapsách a se zavřenýma očima.
Mimochodem, chybějící očíslování stránek 36-38 a 60-61 mělo ňákej hlubší smysl? Ne že by mě to zarazilo/pobouřilo, ale je to krapet podivné.
Já vám nevím, ale pokud něco působí nemastně a neslaně, tak na povídky Miroslava Pecha bylo použito soli i másla pomálu.
Antihrdinové se cítí osaměle - budiž, z toho by šlo něco vykutat. Problém nastává, že se jednotlivé postavy dost často opakují (muž středního věku mající sváry s manželkou příkladem jest) a působí byť zajímavě, ale ke konci už hlavně ohraně.
Lakonický styl je k líčení znepokojivé atmosféry výstižný, jazykový juchuchu čekat nelze, ale účel spádu a dynamiky to bezesporu plní. Docela pěkně jsou budovány i nucené dialogy.
Jako celek to ale nefunguje. Pobavilo mě stejné ošacení na návštěvu natáčení porna a "do cukrárny", řidič autobusu rezignující na řízení autobusu a vyvrcholení nejdelších povídek (Lehátko, Kousek křižovatky), do kterých však nasoukal Pech tolik balastu, že to stejně kýženej efekt nemá.
To je na 11 povídek prostě málo, nebo jsem měl jen pech na pochopení myšlenek pana Pecha (jakože Pech-pech, chápete, fór za všechny prachy).
Ale tak alespoň zářnej komickej moment zde předhodím:
Mívám zavřené oči. Chodím s rukama v kapsách. Nemůžu však chodit s rukama v kapsách a se zavřenýma očima.
Mimochodem, chybějící očíslování stránek 36-38 a 60-61 mělo ňákej hlubší smysl? Ne že by mě to zarazilo/pobouřilo, ale je to krapet podivné.
Displaying 1 of 1 review