Slavný komiksový seriál Lely Geislerové vychází poprvé knižně a ve formátu, který se v žádné kabelce ani plátěné tašce neztratí. Kniha o ženách, ale nejen pro ženy. Kniha o tom, jaké to je, být dcerou, mámou, kamarádkou, manželkou nebo milenkou. Rozchody, filozofování nad vínem, milostné trapasy, zlobivé děti, nemožní partneři, cynické matky, a ještě trocha vína… Autorčin nadhled, humor a cit pro psychologický detail však důvěrně známé situace povyšují na zábavné etudy z nekonečného seriálu mezilidských vztahů. Přes dvě stovky epizod ze života moderní ženy představuje to nejlepší ze stripu, který několik let baví čtenářky a čtenáře týdeníku Respekt.
Mám ráda z Respektu, takhle koncentrovaná nálož mě sice pobavila, ale taky trochu přehnala mráz po zádech. Takové samotářské: muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy ...
Moje matka: Cože, ty už to máš přečtený, vždyť jsem ti to dala teprv předevčírem k narozkám?! Já: Skvělej dárek! Ono to je strašně vtipný, to se nedalo jinak. Navíc si myslím, že ti to půjčím. Dám ti to na záchod, je to ideální záchodový čtení. Aspoň ti to vydrží dýl než mě. Matka: Si děláš srandu, ničeho si nevážíš. A navíc stejně na záchod nenosim brejle, se nechci vidět v zrcadle, asi!
Tak asi tak... ;-)
Takhle formátem hodně nápadná kniha se čte sama. Co si budem povídat, tři čtvrtiny tvoří obrázky, tak to budete mít přečtený v cuku letu, tudíž se kroťte, nebuďte jako já. A nebo si to dejte na záchod, kam si vezměte i brýle. ;-) Komiksy jsou tématicky rozdělené na části a ono se to zdá, že je to napsáno jen pro ženy, ale chlapi se v tom najdou také, nebojte se. Přece jen všichni patříme do lidské interakce, proč někoho hned vylučovat, že. Je fakt, že první část (Partneři) mi moc vtipná nebo trefná nepřipadala, ale zbytek (Děti, Matka, Kamarádky) už byl lepší.
Vtipné, trpké, v knižnej koncentrácii takmer smrteľné. Kondenzovaný život žien (a mužov) totálne zredukovaný na partnerské a rodičovské vzťahy, presah do sveta (práce, myslenia, krajiny, sveta, čohokoľvek) prakticky nulový. Tesná, nepriedyšná kazajka. V poslednej tretine ma oblial pot, takmer som dostala anafylaktický šok. Som rada, že môžem knihu vrátiť, kráčať mestom, slobodne dýchať a v myšlienkach doslova lietať. A že to nie je útek ako v mikropríbehu o matke, ktorá si pri mori odplávala k obzoru a nechala muža aj deti na pláži, ale voľba.
Ideálna na cestu metrom či busom. :) (Nebojte sa, čítala som to ešte v čase pred koronou.) Počas čítania som permanentne prskala od smiechu, takže sa pripravte na prekvapivé pohľady vašich spolucestujúcich. :) Niečo ma pobavilo, niečo išlo úplne mimo mňa či moje chápanie, ale ako čítam predošlé komentáre, tak nie som sama, kto to tak má a myslím, že je úplne v poriadku, že si v tom každý vyštrachá niečo svoje :). Užite si čítanie! :)
Tyhle stripy miluju, v Respektu se na ně vždycky těším :) Nevím, jestli některé "ještě" nechápu, nebo jestli prostě nejsou vtipné... Ale co už. Bylo to fajn :) 4/5*
Těšila jsem se na ni - však se podívejte na ten netradiční tvar!
Ale vlastně mě to celkem zklamalo, nesmála jsem se tak moc jak jsem si myslela, že budu a celé je to spíše smutné. Fakt. Usmála jsem se jen párkrát.
Trochu mi to připomíná takový děsivý pohled do budoucnosti ženy, který vám nepředpoví ani jedno pozitivum a spíše vám s “humorem” říká, že to všechno bude na nic.