Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

by Ladislav Zibura

Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách. O čem to je: Mladý poutník se vydá pěšky probádat Kavkaz. Očekává nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkne z nohou. Komu to můžu koupit: Všem příznivcům cestování, poutavých příběhů a humoru. Co se mi na tom může líbit: Vtip, dobrodružství, hodně obrázků a krátký text. Jak to skončí: Přežije a vrátí se domů stopem.

Genres: Travel, Czech Literature, Nonfiction, Humor, Travelogue, Biography, Audiobook

312 pages, Hardcover

First published November 30, 2017

About the author

Ladislav Zibura (* 15. června 1992 České Budějovice) je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter.

Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studoval žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter.

Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma, Santiaga de Compostela a v roce 2014 z bulharsko-tureckých hranic do Jeruzaléma. Na kole absolvoval cestu k Severnímu moři a zpět. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice.

Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladisla...

Reviews

[Mollyvknize · Rating 4 out of 5]

Taková Láďova klasika :) Pokud jste četli jeho předešlé knihy, tak asi víte, co očekávat a tahle očekávání se vám nejspíš splní. Opět je to o muži a jeho cestě. Tentokrát plné alkoholu, ale nebojte i o putování, lidech a jejich kultuře, plné typického humoru. Moje očekávání to splnilo.

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

Podle mě ještě lepší než jeho druhá kniha.

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 5 out of 5]

Já jsem od té knihy dostala přesně to, co jsem chtěla. Příjemně napsaný cestopis s Ladislavovým nezaměnitelným humorem. Nejvíc mě pobavil defekt na pneumatice na kole a následná "oprava" na benzince :)

[Markéta Forejtová · Rating 2 out of 5]

Oproti Číně a Nepálu se to mnohem víc opakovalo. A taky tu bylo mnohem víc alkoholu na monhem méně informací... Ale zase se mi moc líbily ilustrace, i když bych asi zpěně dala přednost audioknižní formě.
2,5/5*

Celá recenze: http://marky-books.blogspot.cz/2018/0...

[Alisea Thenea · Rating 3 out of 5]

Tak som po poslednej knihe dostala chuť na cestovanie, že som si musela dopriať rovno Ziburu. Je to klasický Zibura, teda veľa alkoholu, veľa nových ľudí, veľa útržkov rozhovorov a veľa nových miest. Jeho knihy čítam vždy s mobilom v ruke - googlim si miesta , cez ktoré cestuje a tie, ktoré sa mi páčia najviac rovno posielam mužovi, aby sa na ne nezabudlo, ak by sme sa náhodou vydali do sveta. Zibura je fajn studňa inšpirácií a nápadov, čo vidieť vo svete, podáva to s láskou k človečenstvu a s jeho typickým nenúteným humorom.
Príjemné čítanie.

[Jan · Rating 4 out of 5]

Po poněkud unylé předchozí knize (Pěšky mezi buddhisty a komunisty) jsem váhal, jestli se pustit do dalších dobrodružství Prince Ládíka.

Nakonec zvítězila zvědavost a Vánoce - knihu jsem si bez vlastní investice nechal nadělit pod stromeček.

Po přečtení mohu spokojeně konstatovat, že bych si ji s radostí koupil za vlastní.

Zibura vyměnil pěškobus za bicykl a stop a zejména v arménské části se mu podařilo ve mně vzbudit touhu se tam taky podívat (mé nelásce k domácím pálenkám navzdory).

A vykoupat se v teplém zřídle uprostřed lesa plného šakalů.

[Annie · Rating 4 out of 5]

Klasický princ Ládík. Znala jsem jeho projev z přednášek už z dřívější doby, tak jsem věděla, do čeho jdu (a těšila se) :) Na můj vkus tady proteklo až moc alkoholu, ale nadsázka a humor od Ládíka mě baví, občas jsem se fakt zasmála a jednu hlášku jsem si i zapamatovala, moc ráda uchovám a budu se k ní vracet. Na další díly se těším. Teď při covid zákazech jsou cestopisy krásnou příležitostí, jak přečkat dobu a prožít nějaký dobrodružství i z domova.

[Míšenka · Rating 5 out of 5]

Já dlouho přemýšlela, jestli mi v této knize vůbec něco vadilo, za co bych mohla strhnout hvězdičky, ovšem ono to jako vždy žádné chyby nemá - 5★

Co dodat, další knížka od Zibury, další cestováníčko, další supr pocit při čtení i po přečetení. Tentokrát jsme se mohli vydat na Kavkaz, což pro mě bylo velice zajímavé, protože o těchto zemích vím opravdu jen základní informace. Díky poznámkám pod čarou si tak v knize můžeme země spojit i s různými historickými událostmi, nebo památkami, anebo jen nevinnými vtípky :D Strašně moc jsem si oblíbila autorův humor, pak jeho zážitky, které možná občas můžou být až moc dobrodružné, ovšem autor je popisuje s takovou lehkostí, až je to neuvěřitelné.
Musím na jeho přednášku někdy, jestli by chtěl někdo se mnou, budu velice ráda.
Už mi chybí přečíst od něj jen tři knihy a co budu dělat pak, nevím. Buď budu muset cestovat sama, anebo doufat, že pan Zibura bude cestovat a vydávat knihy do konce života.

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

Je to krásně ilustrované, já se vždycky chtěl do Arménie s Gruzií podívat a klasické Ziburově (sebe)ironii a škodolibosti jsem se opakovaně smál*. Oproti předchozím knížkám mi to ale přijde takové strašně rozkouskované, náhodné a bez nějaké jednotné linie. A i když se mi opravdu líbí představování krajiny, kultury a lidí, trochu mě zarazilo, jak moc autor přizpůsoboval sebe (a své názory) vždy konkrétnímu potkanému člověku a podle toho odpovídal. Zajímalo by mě, nakolik je to autorská licence a na kolik realita. Každopádně jako motivace výletu na Kavkaz je to skvělé, v knize je spousta tipů, co neminout. Jen tedy všechna čest, že po tolika opakovaných stakanech všech možných i nemožných lihovin byl autor ještě schopen vše zapsat do deníku a následně předat ve formě této v šibeničním předvánočním termínu sepsané knihy. Všechna čest.

* Viz jedna citace: "Rozchechtalo mě to hodně přes míru únosné škodolibosti."

[natalie · Rating 3 out of 5]

takové milé.

nejde to hodnotit kladně ani záporně. asi proto, tato kniha spadá mezi dnešní bestsellery.

vše je skvělé. všichni jsou milí. nic mi nechybí.

samozřejmě jedna věc je o něčem psát a druhá jsou ty skutečné nefalšované, ne vždy příjemné zážitky.

těžko říct, jestli vše bylo tak boží, jak
Zibura píše. ale ať to bylo jak chce, pokud v této krasojízdě pokračovat, může se těšit stejného ohlasu čtenářu.

musím ocenit to, jak se snaží poznat dané místo pomocí místních za každou cenu. probudilo to ve mě až moc nostalgie po cestování, létě a tak.

sama bych si knihu asi nikdy nekoupila, ale bylo to milé. moc.

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Ač jsem už o cestopisech Ladislava Zibury samozřejmě mnohokrát slyšela, aktuální knížka se mi do ruky dostala náhodou. A musím říct, že nelituju. Cestopisy obecně bývají čtivé, když jejich autor navíc vládne slušným smyslem pro humor, je to ještě lepší. Bylo to velice zábavné a možná se někdy mrknu i na další Ziburovy knížky. I se zvědavostí, jak moc si jsou podobné. Toho bych se totiž malinko bála. Ale toto první seznámení s ním mě potěšilo.

[TheVampireBookworm · Rating 4 out of 5]

Jednou za čas se Zibura dá přečíst a člověk je z něho naprosto nadšenej. Pokud vás ale od čtení jednotlivých dílů dělí jako mě pouhé dva měsíce, asi to nebude úplně hitparáda, protože jeho vtipy se lehce opakují. I když v tomto svazku se Zibura odhodlal sednout na kolo a stopovat, takže nabízí lehce jiné poznávání světa. To nic ale nemění na faktu, že pokud si potřebujete oddychnout a zasmát se, rozhodně se vyplatí po jeho knize sáhnout. Jako přidaná hodnota pak budou vylíčená setkání s domorodci, ve kterých asi poznáte některé postavičky z domova. Protože ač si hrajeme na svérázy, co se museli geograficky i jazykově oddělit, lidská podstata je všude očividně stejná a to je hezké.

[marketafus · Rating 5 out of 5]

Já toho Ziburu fakt miluju! Celou knihu jsem se smála hodně a nahlas. Zároveň jsem se ale několikrát přistihla, jak mám při určitých pasážích docela na krajíčku, protože kromě humorných zážitků a představení místní kultury i historie, kniha obsahuje taky velké množství poutavých myšlenek, lidských osudů a příběhů. Když k tomu připojím fakt, že Gruzie je můj dlouhodobý cestovatelský sen, chci okamžitě sbalit batoh!

[Jakub Tomiš · Rating 5 out of 5]

Ladislava som spoznal počas môjho pôsobenia v brnenskom študentskom Radiu R. Po svojej ceste do Jeruzalema sa rozhodol premietnuť fotky svojim kamarátom. Vytvoril udalosť na Facebooku, aby zistil, koľko miest v kaviarni potrebuje – pridalo sa na ňu 2500 ľudí. Odvtedy obchádza Česko a Slovensko so svojimi cestovateľskými projekciami. Mám radosť, že teraz som mal možnosť prečítať si už jeho tretiu knihu zážitkov z putovania.

„Princ Ládík“ používa humor, ktorý je často na hrane korektnosti, ale väčšinou sa mu darí ju neprekračovať a v tom spočíva čaro jeho príbehov. Za všetky aspoň jeden krátky úryvok z knihy:

„Pak k plotu konečne přišel starý muž, psa odehnal a pozval mě na zahradu. Přivítal jsem se s jeho vnučkami a povšiml si toho, že jedna z nich je ve věku na vdávání – již se u ní objevily ženské křivky i knír. Snad i proto si mě sem pozvali. Netrvalo dlouho a dívka přinesla na stůl domácí kravský sýr, chleba a smetanu. Myslím, že se jednalo o dokonalou prověrku mého očkování proti cestovatelským průjmům. Zasedli sme s dědečkem ke stolu a chvíli konverzovali o běžných věcech. Stařec se mě ptal na rodinu, na dům a na to, zda mám vystudováno. Pochlubil jsem se svými dvěma baklářskými tituly. Ty ale muže – ostatně stejně jako trh práce – nijak neoslnily.“

[Milan Linhart · Rating 5 out of 5]

“Může takhle vypadat realita?” říká si introvert, když po dvacáté osmé Ladislavovi random člověk nabízí nocleh hned v druhé větě. Zato konzumace alkoholu alarmující stejně jako v jiných koutech světa. Velice ctím jeho životní nadhled.

Být nešťastný je totiž ta nejsnazší věc na světě.

To, jací jsou lidé kolem mě, jednoduše kopíruje mou náladu. Na dovolené všechno vypadá lépe. Jsem totiž vyspaný, odpočatý a bez starostí.

Znám jen málo věcí, které člověku udělají větší radost než naplněná důvěra. Základní společenský koncept a naše instituce bohužel selhávají v jeho zachovávání.

[Martina · Rating 3 out of 5]

Tři hvězdy za to, že si to nebožátko ze svého alkovejletu po Kavkaze vůbec něco kloudného zapamatovalo.

[Dominika · Rating 4 out of 5]

**audiokniha**

Lepší než Čína, minimálně bylo méně hudební mezihry :D

A fajn příběhy, už jsem se asi naladila na tu pomalou cestovatelskou notu :)

[manka · Rating 3 out of 5]

Zbytečně dlouhý úvod:
Jméno Zibura jsem pochopitelně jako oběť sociálních sítí znala už delší dobu, ale s obsahem jeho knih jsem se nijak netoužila seznamovat, dokud nás na treku v Rumunsku část skupiny neseznámila se Ziburovým návodem na chození na velkou v přírodě. (Této aktivitě jsme od oné chvíle říkaly ziburovat, nebo jít na ziburu.) Od této části skupiny jsem dostala tuhle knihu (zejména proto, že další delší výlet plánujem do Arménie).

Co jsem si myslela:
Opravdu upřímně mě překvapilo, jak jsem se bavila. Čtení je to svižné a nenáročné. Občas sice autor trpí iluzemi (konkrétně věta, že "tady ženy nikdo nenutí pít gargantuovské množství alkoholu" (s. 165) je dle mých zkušeností přinejmenším diskutabilní), ale nijak zásadně tím obsah knihy neutrpěl.

Mimochodem, inzerovat knihu slovy "hodně obrázků a krátký text" je podle mne zhůvěřilé. Jednak je to nepravdivé tvrzení, anžto nejde o komiks, jednak by mě tím nikdo nenalákal, ba naopak.

[Gigli · Rating 3 out of 5]

Ta knížka by se mohla jmenovat spíš "Jak jsem se propil Kavkazem". Chápu, že i když by to ději prospělo, člověk se kvůli němu hladovou šelmou okousat nenechá, ale ten rytmus - jít-pít-spát mě občas nudil. Místy se teda nešlo, ale jelo a místy alkohol tekl proudem už ráno. Prostě život kdejakého Tuzemáka a chyběl tomu ten punc exotických dalekých krajů a úplně odlišnýho života, co mě bavil v minulý knížce Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Tohle mnou tak nějak proteklo. Ne blbě, ale ani s nějakym závratnym nadšenim.
Výjimkou je teda závěrečný putování Náhorně-karabašský republice. Přece jen taková nikym neuznaná země a život v ní docela zajímavá exotika je.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Ziburovy předchozí knihy mám ráda a ani jeho putování po Gruzii a Arménii mě nezklamalo. Naopak, moc se mi líbilo a dokonce mě inspirovalo k zuřivému googlování zmíněných oblastí. Po vyprahlém Turecku a Izraeli či vzdáleném Nepálu a Číně, mě tak poprvé opravdu nalákal k návštěvě popisované země. Třeba se jednou do Arcachu podívám.
Tak, všechny tři cestopisy prince Ládíka jsem tímto přečetla. Mohl by napsat něco dalšího :)

[Teta Pajusa · Rating 2 out of 5]

Zklamaná očekávání, tohle opravdu není cestopis v klasickém slova smyslu. Informačně velmi řídké, fotografie žádné, v této knize skutečně nejde o fakta nebo kulturu, ale o plkání a alkohol.

Bohužel musím naznat, že ani druh humoru se Ziburou nesdílím. Zbytečná, rádoby vtipná poznámka rozvíjí snad každou druhou větu a nezřídka stojí na nepěkných předsudcích.

Nedočteno, vzdala jsem asi po druhé třetině.

Plus za ilustrace, ty byly příjemné.

[Martina Barešová · Rating 3 out of 5]

Vzhledem k tomu že jsem četla i předchozí dvě knížky tak mám pocit, že humor a vtípky se furt opakují. Navíc jsem byla i na přednášce, takže mi knížka nepřinesla nic moc nového. Nebylo to špatné, ale čtvrtou knížku už číst nebudu.

[Mijazmija · Rating 5 out of 5]

Ziburovy knížky jsou pro mě detox. "Čtu Švejka nebo Dalajlamu?", říkám asi s každou slzami od smíchu navlhlou kapitolou. Baví mě od začátku do konce, jeho humor je dávka podzimních antidepresiv a jeho myšlenky jsou mým nejpřísnějším duševním koučem.

[Cheryl · Rating 3 out of 5]

Bylo to příjemné čtení, ale nijak zvlášť jsem unešená nebyla. Ne nadarmo se říká, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
V podstatě jsem měla pocit, že Gruzií se autor propil - popošel "pár set metrů" a potom zakotvil u dobrých lidí, kde se zpil pod obraz a ráno pokračoval dál. Několik málo historek, které jsou zajímavé/vtipné a z tohoto konceptu vybočují mi nestačilo. Můj názor na knihu se zlepšoval úměrně s tím, jak se Ladislav blížil gruzínské hranici a nasedl na kolo; to bylo zase něco nového, nepoznaného a snad se zmenšila i spotřeba alkoholu a vyprávění zase začalo být zajímavé.
Snad nejvíce mě upoutala poslední část knihu věnovaná Náhornímu Karabachu; upřímně říkám, že jsem o této zemi neměla to nejmenší ponětí a kdyby mi ji někdo jmenoval, tak bych si myslela, že si dělá legraci nebo si spletl pouhý "kraj" s existujícím státem. Paradoxně tato "smyšlená" země zachránila můj dojem z knihy.
Zároveň musím upřímně dodat, že kdybych nenavštívila Ziburovu přednášku věnovanou právě tomuto putování, pak bych knihu zřejmě odložila. Ale jelikož přednáška byla výborná, pořád jsem totéž očekávala i od knihy a nutila se dočkat chvíle, kdy se k tomu pročtu.
Za mě to bylo odpočinkové a relativně příjemné čtení, ale očekávala jsem více.

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Opět skvělé. Vtipné, výstižné a poučné. Jet/jít by se podle cestopisu nedalo, ale rozhodně se čtenář dozví, co ho čeká, jací lidé jej přivítají a na co se má při družení s místními připravit. Četba výrazně zlepšuje náladu při cestování MHD. I spolucestujícím.

[Jiří · Rating 5 out of 5]

easy reads, příjemné povídání o divokých cestách

[Veronika · Rating 4 out of 5]

V poslední třetině mi už přišlo, že kniha trochu ztrácí dech, ale ten poetický konec, ten mi to všechno zase vynahradil.

[Jana Kovářová · Rating 5 out of 5]

Skvělé, s každou další knížkou jsou cestopisy lepší. Smála jsem se nahlas i v MHD :D

[Pavel · Rating 3 out of 5]

q

[Mai Huong · Rating 5 out of 5]

trvalo mi tuto knížku dočíst, protože jsem byla na jeho přednášce dokonce předtím, než vyšla, a byl to celkově takový spoiler :))

Myslím, že se zlepšil jeho styl psaní, velice dobře se to četlo. Vtipnej je pořád stejně, ale nejradši mám jeho pohled na svět, že krásu najdeš i v těch nejobyčejnějších lidech, a vůbec nezáleží na věku nebo národnost.