Deprese si nevybírá, ocitnout se v ní může každý. Co když však deprese není následkem, ale příčinou. Příčinou k putování v sobě sama. Co byste uvnitř našli? A chtělo by se vám hledat? Jenže jestli se vám chce nebo ne, se vlastně nikdo neptal.
Marketér, konzultant, otec dvou dětí, kamarád, syn, partner. Karel. Potkalo ho to, stejně jako tisíce dalších. A měl možnost se tomu poddat, nebo ne. Vydal se jinou cestou. Cestou smíření se s tím, že je v pořádku nežít podle pravidel diktovaných společností, kde nemá místo nikdo, kdo se neustále neusmívá a nevykřikuje do světa, že se má skvěle. Smířil se s tím, že může být ostatním na obtíž, jaký je. Smířil se s tím, že změnit může paradoxně leda tak minulost. Smířil se s tím, že je v pořádku žít s neradostí.
Karel pečlivě zapisoval. Aby už nikdy nezapomněl. Do jedné knihy. Růžové knihy. Nebudete se u ní usmívat, nebudete u ní ani plakat. Možná vás donutí se zamyslet, možná zastavit, možná pochopit. Je na vás, jak s Neradostí naložíte. Na pomezí beletrie, prózy a poezie se v ní míchají myšlenky, snové obrazy a výjevy z autorova života. V zádech deprese a smrt, před sebou druhá půlka života. Nemá účel, nemá smysl, každý si z ní odnese, co potřebuje. A tím může mít pro leckoho větší smysl než vypiplané happy endy.
Knihu doplnilo patnáct umělců třiceti ilustrovanými pohlednicemi.
Neradost jako zhmotnění toho tichého hlasu, který k vám promlouvá někde v hlubinách vaší vlastní hlavy. Vím, že se k ní budu ještě mnohokrát vracet a doporučuji ji každému s bolavou duší. Je to totiž čisté porozumění.
Růžová kniha s názvem Neradost, jejíž autorem je Karel Novotný, poetickým způsobem přibližuje každodenní život člověka s depresí. Temný stín, který vás sleduje každou minutu a když si myslíte, že je po všem, uhodí vás nečekanou ranou. Jako byste chtěli, aby vás ten tajemný stín strhl, jenže si říkáte, že váš život je přeci ještě před vámi. V knize se prolínají témata ztráty sebe sama ve společenských rámcích, téma viny, kterou na vás deprese uvalí a téma strachu ze ztráty všech blízkých, protože vaše chování často neodpovídá určité situaci, přestože za to mnohdy nemůžete. Důležitým tématem knihy je ale také smíření, které nás přivádí na cestu zpět. Pokud jste růžovou barvu knihy na začátku vůbec nechápali, po přečtení vám bude tato barva dokonale zapadat.
Neradost, četba jedním dechem. Věděla jsem, že je to docela oblíbená kniha, nejdřív jsem četla s takovým podvědomým předsudkem proti mainstreamu. Ale sakra, něco bylo psaný přímo na mě a musela jsem si to procházet znova, protože jsem nemohla věřit, že to někdo napsal a že na papíru není jenom výplod moji vlastní fantazie, vnitřní monolog jako fata morgána. Neradost jsem měla půjčenou a upřímně, nevím, jestli bych si ji koupila. Hodně z těch textů je podle mě založených na prvotní údernosti. Ale sakra, stejně to bylo fenomenální.
Neradost je hodně osobní zpověď. Nevím, co si o knížce myslet. Karel Novotný mi v některých částech mluvil z duše, a to jsem opravdovou depresi neprošla. Všech pět hvězdiček knížce nedávám, protože mi některé části přišly zbytečné. Občas jsem nechapala, co tím chtěl autor čtenáři říct. Ale možná ve knize svoje místo proste mají.
V prvom rade zaujme tým, ako vyzerá (kniha). Rýchlo sa číta, avšak musela som si ju rozdeliť - moja vlastná nálada ovplyvňovala môj dojem z obsahu. Našla som tu množstvo myšlienok, ktoré by stáli za debatu a mnohé z nich mi boli priam desivo známe, bohužiaľ/vďakabohu.. neviem. Myslím, že určite stojí za prečítanie a nech si z toho každý vezme to svoje.
Vizálně zajímavá kniha plná myšlenek člověka, který zažil/zažívá deprese. Jedná se o pohled do zákulisí, který možná ne každý pochopí. Co si o ní myslí člověk v depresi netuším, možná mu pomůže, možná mu vůbec nic nedá. Mně se ovšem líbila a to nejsem úplně v pořádku.
Ak bola snaha zobraziť depresívne pochody neautobiografická, nutno uznať verný prienik do mysle deprimovaného človeka. Alebo teda aspoň napohľad pre človeka, ktorý ňou sám netrpí, depresívny by možno nesúhlasil. Ak je autobiografická (čo očakávam), tak mi stále chodilo po rozume "chudák".
Často bol hrdina nadotyk prezreniu vlastného stavu. Niektoré úryvky boli vyslovene vhľadové - napriek tom akoby hrdinovi unikalo, že vlastne vidí ako zo svojho zacyklenia von.
Čítanie vyvolávalo stavy neuspokojivosti. Trefne. Dočítaval som to z romantických dôvodov (dievča, čo mi zamotalo hlavu mi to dalo prečítať), zrejme by som takú knihu v rukách nedržal dlho sám od seba. Prečo by som mal aktívne vyhľadávať neradosť, ak nie preto, aby som ju prehlboval?
Nezabudnite si prečítať to venovanie na začiatku knihy! Myslel som si, že to bolo venovanie majiteľovi knihy, kniha bola požičaná a z rešpektu som si ho teda neprečítal. Chyba. Venovanie je od autora rodičom a dáva predzvesť obsahu a aj koncu, čo by inak zrejme dobre fungovalo ako návnada a vybudovalo očakávanie a motiváciu prečkať Neradosť.
Obľúbená 5 hviezdičková dvojstránka, vlastne krásna meditácia na ne-já (anatta): "-- Před sebou neutečeš! Říkali mi. Jenže kdo jsem já? Kdo mě to vlastne honí?"
Neradost není knížka, je to genialita. Sonda do duše člověka, který už vlastně neví, co se sebou. Geniálně vyšperkované zápisky, které toho skrývají tolik... Střípky, výkřiky, malé útržky, ale s takovou silou, která se nedá ani uchopit. Nemám slov, genialita, díky. Celá růžová knížka je pastvou pro oči a o přiložených pohlednicích ani nemluvím, některé ve mně vyvolávají hřejivý pocit dixitových karet, prostě blaho a povinnost všem.
Neradost je tak intimní a důvěrnou zpovědí samotného autora, že si nedovolím knihu jakkoliv hodnotit. Prostě nemůžu. Je to jako přímé nahlédnutí do hlavy člověka s depresí. Strašidelný. Reálný. Neradostný.
Bezesporu jedna z knih, ke které se v budoucnu ještě mnohokrát vrátím. (O nádherné vizuální stránce ani nemluvím.) Díky za ni.
Vůbec jsem nevěděl co od knihy čekat. A byl jsem zaskočen jak moc se mě kniha dotkla. Neradost je znepokojivě dobrá kniha o neradosti, depresi a upřímnosti sám k sobě. Občas jsem musel přemýšlet nad věcmi, nad kterými jsem přemýšlet vážně nechtěl. A to je vážně dobře. Jo, a kniha je vážně nádherná!
Asi to není úplně můj šálek kávy ☕ a mám pocit, že jsem k téhle knize ještě úplně nedospěla 🕊️. Ale co musím vyzdvihnout, je její grafické zpracování – opravdu krásné a promyšlené 🎨📖. To mě na ní bavilo asi nejvíc.
Asi není úplně ok, že se v těch výkřicích vidím. Ne že by mě to teda překvapovalo. Prostě... neradost = můj současnej stav. Nádherný umělecký kousek skrývající zlomek mé duše. A pohlednicové obrázky ke knize - pohlazení po duši <3