Vstupovat do světa psychosomatiky vyžaduje odvahu, ale především drzost -- odvahu opouštět pohodlné cesty a drzost šlapat po trávníku, na němž je umístěna po několik století výstražná cedule udržovaná medicínským establishmentem za všech panujících režimů s nápisem NEVSTUPOVAT.
Kto sa nechá nalákať na slovo "prvouka", bude sklamaný. Kniha nie je písaná jednoduchým jazykom (čo dokazuje bežné používanie termínov z oblasti medicíny), ani štýlom "rychlokvaškovej nalévárny" pre záujemcov o tento obor. Čo však ponúka, sú znalosti jedného príjemne urozprávaného pána, ktoré už dlhé roky bojuje za to, aby psychosomatika bola už konečne uznaná ako riadna veda. Pretože tým skutočne je - čo dokazuje množstvo odkazovaných štúdií pod textom. Text sa zdá byť poskladaný ako zápisník ideí súvisiach s danou témou, avšak systematický zoradený tak, aby bolo obsiahnutých čo najviac oblastí tohoto oboru.
Odnášam si z nej množstvo nových poznatkov o javoch, ktoré vznikli spojením našej mysle a tela. A ak si aj náhodou nebudem vedieť narýchlo spomenúť, čo nejaký pojem vlastne znamenal, budem si môcť knihu kedykoľvek otvoriť a pripomenúť si ho bez obáv, že mu bude chýbať dôležitý kontext.
Myslím, že úvahy o džendrech, Babišovi a tom, jak sú ty dnešní děcka hlúpé z těch volátek se k avizovanému tématu knihy nijak nevztahují a moc tedy nechápu, proč v ní jsou. Možná by dnešní děcka byly o něco múdřejší, kdyby se psychiatři ve svých knihách opravdu soustředili na oblast, které rozumí a nezaplavovali děcka lavinou nesouvisejících informací ve stylu sociálních sítí, které tak zarputile kritizují. Ale to je jenom takový nutný drobný odfrk. Když se autor věnuje psychosomatice, je to zajímavé a přínosné. Zjistíte, že vy jste spíš mikrohavěť, které na vás a ve vás žije, účinnost léků vypovídá především o tom, jak hezky se k testované skupině personál choval a že bolest se nejjednodušeji tiší nasráním. Užitečné čtení.
Nenechajme sa odradit nazvom. Honzak totiz pise jak do voza tak do koca a ak aj NAHODOU nemate doktorat z mediciny, psychologie a filozofie, stale budete knihu zatvarat ocareni.
Zjednodusene (a trosku s nadsazkou) mozme povedat, ze sa tato kniha zapodieva MAC(meaning and context) efektom pri akejkolvek zivotnej situacii, ale teda hlavne liecbe.
Najvacsim plusom tejto knihy je, ze je fakt vtipna. Honzak neocaruje len obsahom, ale aj formou. Precital by som si od neho aj roman!
Naivně jsem si myslela, že to bude knížka pro mě. Na přebalu sice stojí, že kniha "...nabízí všem zájemcům z řad "laiků" i odborné veřejnosti ohromné množství překvapivých souvislostí...", mělo mi být ale podezřelé, že slovo laik je dáno do uvozovek. Já jsem bez nejmenších pochyb laik neuvozený, takže jsem se místy dost ztrácela, v textu plavala a v cizích slovech a odborných termínech se utápěla (slovníček častých výrazů v závěru knihy jako záchranný kruh nějak nestačil). Kromě přírodopisu na základce se mi nedostalo žádného dalšího vzdělání v biologii a při čtení jsem narážela i tam, kde by se jiní třeba ještě chytali. A některé pasáže byly psané vyloženě pro lékaře. Navíc mi přišlo, že je kniha volným slepencem odborných statí, které se těsněji nebo i volněji vztahují k propojení psychických a tělesných pochodů v člověku, ale jako by pan doktor tuto námitku čekal, píše v doslovu: "Výtku, že jde o nesystematické informace, beru jako pochvalu, že se mi podařilo nabídnout několik kostek stavebnice LEGO, z nichž si čtenář může stavět další konstrukce dle svého přání a dle svých zájmů." Podržím-li se metafory o kostkách lega, tak pro mě byla knížka krabicí se spoustou dílků bez návodného obrázku. Poskládala jsem si nějaké modýlky třeba o střevním mikrobiomu, o emocích, o spánku, ale zavírám ji přece jen spíš s rozčarováním, že jsem doufala postavit trochu jiný a hlavně trochu větší a komplexnější model.
Ráda se přidám k názoru většiny, se označení "prvouka" je pro tuhle knížku poněkud zavádějící. Je plná odborných pojmů a pro porozumění některým částem bylo nutné je přečíst několikrát, případně hledat vysvětlení na internetu. Ráda bych vytkla poněkud konzervativní přístup k problematice genderu, kritika diskuzí o třetím pohlaví a "genderových bojovnic" jde dle mého názoru proti Honzákově alternativnímu přístupu k psychice jako takové. Jako souhrn psychosomatických znalostí je ale výborná, přeci jenom nelze Honzákovi upřít titul jednoho z největších odborníků na tuto problematiku. V knize zazněly snad všechny psychologické experimenty, o kterých jsem kdy slyšela, a často nabízí zcela nový pohled na věc. Ve výsledku jsem moc ráda, že mám knížku doma a můžu se k určitým částem kdykoli vrátit.
Jednou za čas ráda sáhnu po trochu vzdělávací literatuře, není tomu však příliš často. Téma psychosomatiky mě velmi zajímá a když se u nás doma objevila na toto téma zaměřená kniha z pera českého psychiatra, nepatrně jsem si povyskočila radostí. Radostí si povyskakuji i po dočtení. Publikace je poněkud odborná, mírně zacházející až do znalostí mediků (takže mi pro jednou byla má gymnaziální biologie užitečná), avšak stále přístupná běžnému čtenáři, který je ochoten věnovat knize danou míru pozornosti. Za to se mu kniha odvděčí čtivě, až s humorem podanými kapitolami na rozsáhlé množství témat - mikrobiom, emoce, vztah pacient - lékař, spánek, placebo a mnohé další. Kniha je proložená řadou citací, grafů, schémat, fascinujících faktů i výzkumů a představuje prostředek k pochopení našeho těla a duše tak trochu jinak. Doporučuji každému, kdo se rád dozví něco nového o sobě, o lidském těle a duši a nevadí mu kapka odbornější/naučné literatury.
Knihu jsem si půjčila jako laik, který má občas úzkosti a hypochondrické stavy. Byla bych velmi ráda, kdyby takovouto knihu měl v knihovně můj praktický lékař. Na příkladech a výzkumech prezentuje doktor Honzák možné propojení mezi psychickými a fyzickými ději v těle. Bohužel její odbornost a lékařské termíny mi někdy snížily orientaci. Co snad pro mě je ponaučením z knihy je skutečnost, že dokážu sama lépe zhodnotit svůj zdravitní stav a vytušit, zda taková obtíž bude spadat pod práci praktického lékaře či psychologa - ideální by však bylo propojení obou oborů, kdy by se stal praktický lékař v podstatě osobním lékařem. V současném diversifikovaném světě však již není možné po jednom člověku - doktoru požadovat takové množství znalostí.
Zajímavé čtení, od kterého jsem ale původně čekala něco úplně jiného. Přijde mi, že psychosomatice jako takové se autor skoro nevěnuje. Spíše čtenáře zahltí cizími slovy, odbornými tématy, seznamy léků a filosofickými rozpravami.
Oceňuji: + neobvyklé téma + řádně uvedené zdroje + zajímaovu kapitolu pro lékaře, jak přistupovat k toxickým pacientům
Co se mi nelíbilo: - politické narážky - metafory a abstrakce - používání termínů bez vysvětlení a kontextu (často v rámci dost specifického humoru) - obrázky bez popisu a vysvětlení - pro mě často nerelevantní informace - filosofický a možná i praktický seznam toho, co je ve společnosti špatně, ale bez návrhu na řešení
Tak jako mnohým ženám se i mě Radkin Honzák líbí. Je to tak a je to fakt.
Hlavně kvůli tomu, že říká to co má na srdci a moc se s tím nepáře. Rozhovor s Renatou Červenkovou bych asi neustál, ale taky nejsem Radkin Honzák žejo, a proto byl rozhovor s ním a ne se mnou.
Nic konkrétního si z knihy nepamatuju kromě pocitu, že se četla dobře, bavila mě a nejednou jsem se zasmál.
Ze sympatií bych neváhal dát 5 hvězdiček, pro nezkreslení dat ve srovnání s jinými knihami mi nezbývá než dát 4. Možná 4+.
Výborná kniha se spoustou zajímavých informací. Slovo prvouka je v určitém smyslu zavádějící, ale myslím si, že kniha může být přínosná i při laika, jen se nesmí trápit že některým věcem nerozumí a prostě je přeskočit, k vytvoření obecné představy o oboru mu to nebrání.
Slovo prvouka v názvu knihy může být poměrně matoucí. Kniha je poměrně komplikovaná a objevuje se v ní plno specifických názvů a technických popisů. Pan Honzák použití tohoto slova vysvětluje tak, že poskytnul stavebnice LEGO a čtenář si z nich může postavit, co bude chtít. Poté, co si zvyknete na složitost textu, objevíte kouzlo jednotlivých "útržků" o psychosomatice. V každé kapitole najdete něco, co, i když možná nepoužijete v každodenním životě, vás překvapí nebo pobaví. Jelikož v psychosomatice nebo jakékoliv jiné vědě nejsem žádný expert, popisy jsem občas přeskakovala a opravdu si z těch LEGO kostiček stavěla, co mi zrovna přišlo zajímavé. Navíc, Honzákovy "mini vtípky" jsou skvělým odlehčením.