Za městem Jičínem na cestě k Zebínu je ohrazená louka, na níž se od pradávna pohřbívaly oběti morových epidemií, ale také popravení zločinci, sebevrazi a kacíři. Jednoho dne se na této louce objeví mrtvé tělo velíšského lesmistra. Je přivázaný ke stromu, má rozpárané břicho a na čele krví namalované satanské znamení. Majitel panství Mikuláš Trčka z Lípy se pokusí zločin utajit, protože se bojí, aby ho nezačala vyšetřovat utrakvistická konzistoř. Jeden z jeho strýců však na něj vznese žalobu, a tak je celá záležitost projednávána v královské komoře. Tehdy se na Jiřího Adama z Dobronína obrátí Mikulášova manželka Johanka ze Šelmberka, aby se pokusil celou záležitost objasnit. I když to nespadá do jeho pravomoci, vyhoví jí, neboť ji měl za svobodna rád. Sotva však dorazí do Jičína, dojde k další vraždě.
Narozen 1955 v Kladně. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy působil v Československé akademii věd a v Národním muzeu. V té době publikoval více než 50 vědeckých studií z dějin hmotné kultury a několik odborných knih. V současné době žije nedaleko Bezdězu a věnuje se výhradně literatuře a historické publicistice. Dosud vydal dvacet pět historických románů pro dospělé a dva pro mládež, satirický román o současné politice a několik populárně-naučných knih (mezi jinými Život ve staletích). Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem v hlavní roli), který vznikl podle románu Vražda v ambitu. Podle románů Dýka s hadem a Záhada zlaté štoly byly natočeny rozhlasové hry (vydané rovněž na CD). Již pětkrát obdržel "Cenu čtenářů" nakladatelství MOBA, dále získal Zlatou stuhu IBBY a cenu knihovníků SUK.
V této knize vystupuje pouze Jiří Adam z Dobronína, jeho pomocníci ne, a i jeho role je spíše vedlejší. Což ale nevadilo, protože Hedviku a její rodiče i jičínského písaře jsem si rychle zamilovala. Tentokrát ovšem nedávám čtyři hvězdičky, nýbrž jenom tři, a to proto, že zápletka byla až příliš komplikovaná, hlavně ke konci, kdy hrdinové seděli několik kapitol kolem stolu a rozebírali, co se vlastně stalo. To by až tak zlé nebylo, jenže jsem se začala naprosto ztrácet v tom, kdo co kde a jak udělal, jestli Kuba nebo Kubeša, a zápletka s Čeňkem mě taky za srdce moc nevzala. Škoda, protože hrdinové byli sympatičtí.
Jiří Adam sa stretáva so svojou životnou láskou číslo dva, o ktorej doteraz nikdy nebola reč, s Johankou zo Šelmberku (životná láska č. 1: Sabina aka Kopretina, životná láska č.3: Jiřího Adama doposiaľ NEPOMENOVANÁ manželka... prečo ma vlastne tieto blbosti trápia???). Tá ho požiada, aby zachránil jej manžela Mikuláša Trčka z Lípy, lebo je neprávom obvinený z vraždy. Niekto vyrval lesmistrove Kubove vnútornosti z brucha a na čelo mi napísal 666, takže hlavy zdvihol aj inkvizítor a začal ňuchať, koho by upálil, prakticky sa mu zbiehajú slinky. Jiří Adam súhlasí, ale Johanka ako rázna žena mu zakáže zobrať si so sebou Petra a Rozárku (a spolu s nimi logicky aj malinkého Václava) a sľúbi mu nového pomocníka. Je ním pisár Michal (prakticky nová mladšia a mierne pasívnejšie verzia Petra, ktorá mi z nejakého záhadného dôvodu bola oveľa sympatickejšia ako samotný Peter, aj keď sa viac venoval Cecílii a poctivo vyšetrovať sa snažil len na začiatku), ktorý prakticky bozkáva zem, po ktorej Jiří Adam chodí, ale zároveň si dovolí aj zavtipkovať, takže to nie je nijaké doritivlez. Neskôr sa k nim pridáva najsympatickejšia rodina všetkých dôb, ktorú milujem a budem ju brániť do konca života - správca panstva Lukeš z Podůlší, jeho žena Adalberta a ich dcéra 13ročná (mierne nadržaný a po Michalovi slintajúca, ale inak veľmi sympatická) Hedvika. Tak nám títo 5 riešia 3 vraždy - Kuba, Kubeša a Pankráca (prečo sa nevolali Pankrác, Servác, Bonifác? Takto nechať ujsť takú skvelú príležitosť...). Zo začiatku to bolo trochu nudné a nezáživné, ale postupne to nabralo na obrátkach (navyše mám pocit, že editor zmenšil veľkosť písma, ale to je detail). Koniec bol taký mierne zvláštny. Najprv všetko poriešili, ale prakticky ostalo ešte 20 strán do konca, tak to rozoberali a na posledných 3 stranách Jiří Adam popísal, ako našli ten poklad. Čiže to bolo také uspiechané a zároveň nie. Neviem to popísať. Na záver chcem vyzdvihnúť tú jednu latinskú vetu. šikovné, hehehe.