Ostny a oprátky

by Jiří Padevět

Všední lidské životy v okamžicích, které se později stanou historickými.
Kdo byl chlapec, kterému mladý Ludwig Wittgenstein namaloval krémem na boty pod nos knírek? Proč si pomocník pražského kata Robert Týfa vzal do práce rezervní košili? Co dělal Edvard Beneš ve chvíli, kdy si Klement Gottwald všiml, že má každou ponožku jinou, a jakou roli se učila Jiřina Švorcová, když jí došel lak na vlasy?
Velké a malé dějiny. Protínají se, nebo se míjejí? Vědí o sobě, nebo mají každé vlastní rytmus? Spisovatel a historik Jiří Padevět v úsporně načrtnutých situacích a mikropříbězích ukazuje, že ani ve chvílí, kdy se tvoří dějiny, nepřestávají být jejich aktéři, strůjci nebo oběti obyčejnými lidmi, kteří se potýkají se slabostmi, životními stereotypy a představami o budoucnosti. Tragická monumentalita dějin procházející dírou v ponožce. Krém na boty, který rozhodne o osudech národů.

Genres: History, Czech Literature, Short Stories

160 pages, Hardcover

First published May 1, 2018

About the author

Po absolvování Střední průmyslové školy zeměměřičské studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1988 začal pracovat jako knihkupec, od roku 2004 působí i jako nakladatel. V současné době je ředitelem nakladatelství Academia. Pod jeho vedením získaly knihy nakladatelství řadu ocenění – Magnesii literu, Cenu Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cenu Josefa Hlávky, Cenu Miroslava Ivanova aj.
V mnoha svých knihách rozsáhle zmapoval protektorátní a poválečnou historii v českých zemích.

Reviews

[Steklina · Rating 4 out of 5]

Drobné příběhy všedního života, skvěle odvyprávěné, a přesto na první pohled nenápadné. Až když na konci je odhaleno, o koho se jedná, nebo kdy a kde se příběh odehrál, běhá člověku mráz po zádech.

[Simone · Rating 5 out of 5]

Četla jsem s telefonem v ruce, abych si vyhledala všechna ta jména a data, která mi nic neříkala. A bylo to obohacující.
Obdivuju talent napsat v jedné/dvou stranách tak moc, obsáhnout celý jeden vesmír, vykreslit tolik, aby čtenář nepotřeboval více, a přesto si v hlavě dokonale vykreslil moment.
Tato povídková sbírka bude letos jednou z mých nejlepších knih!

[Ptr Mat · Rating 4 out of 5]

Mikropovídky, obyčejně o neobyčejných lidech, souhlasím s tím, co mnozí zdůrazňují. Autor nezapře svoji odbornost historika, o mnoha jménech je dobré si něco dohledat a pochopení příběhu je hned jiné, poučenější, hlubší - neznal jsem například německou dozorkyni a její příběh...Nejsilnější povídka byla pro mne o Jáchymovském shledání otce a syna. Naopak - několikrát se opakuje podobný motiv, jen postavy jsou jiné - to knihu trochu sráží k předvídatelnosti. Mnohokrát jsem si při čtení vzpomněl na Šalamova, ale též na Balabána, na Dutku, Zábranu. Nepřekonatelnou povídku o historických souvislostech žádná povídka z Osten a oprátek nepřekonala - tou pro mne zůstává Muž, který poslední mluvil s Dr. Horákovou od Edgara Dutky.

[Petr Bíza · Rating 4 out of 5]

Na začátku se mi ten systém jeden a půl stránkových povídek příliš nezamlouval. Možná i proto že jsem si musel neustále dohledávat o kom je řeč. Ne vždy se jedná o látku kterou byste znali že školy. Trochu mě to rušilo. Nicméně když jsem knihu začal číst více jako celek a plynule navazoval jednu povídku za druhou najednou mi přišlo, že jsem v tom našel dějový oblouk. Nakonec mě to docela chytlo. Malá okýnka s dobovými novinovymi články, kterými jsou prokládaný jednotlivé příběhy, byly zajímavým doplňkem k povídkám. Zejména v období komunismu byly nudné budovatelské výčty národní produkce a banalní společenské polemiky ostrým kontrastem ke skutečným dějinným udalostem, které často probíhaly zdánlivě úplně v pozadí tehdejšího společenského života.

[Tereza M]

Formát knihy mě neoslovil.

[Kryštof Selucký · Rating 4 out of 5]

Na začátku jsem měl z knihy smíšené pocity. Stávalo se mi, že ten očekávaný "plot-twist" okamžik, který si autor tak užívá, kdy na konci mikropříběhu odhalí jméno jeho hlavní postavy, pro mě nefungoval, protože jsem jednoduše to jméno neznal. Wittgenstein, Kafka nebo Emil Hácha - tato jména jsem znal. Ale lidé jako Alfred Rosenberg či Herta Kašparová mi v hlavě z hodin dějepisu neuvízli. Po chvíli jsem si ale začal neznámá jména dohledávat. A v půlce knihy, když jsem narazil na na sobě neznámé jméno Josefa Hiršala, hned jsem se těšil, až mi internet poví, kým byl. Po dočtení už byly mé smíšené pocity dávno rozmíšené.

Ve sbírce desítek mikropříběhů nutně musí být některé méně a některé více povedené. Všechny ale stojí za přečtení. Jiří Padevět je mistr krátkých vět, ve kterých svým zaměřením na detaily každodenního života dokáže rychle vyvolat živou atmosféru nejen místa, ale i doby. Přesto ale nutno říci, že mikropříběhy, které popisovaly jeden okamžik z pohledu několika různých osob mi většinou přišly trochu přebytečné. Neříkaly skoro nic o nikom ze svých aktérů. Naopak epizody ze života obyčejných lidí, ve kterých není důležité jejich jméno, ale spíše datum a místo konání (Lidice, 9. června 1942), často patřily mezi ty nejsilnější a nejzapamatovatelnější.

Ostny a oprátky jsou spíše zážitkem než historickou četbou. Atmosféra, kterou vykouzlí často emotivní a dramatické příběhy doplněné dobovými útržky z novin a nádhernou obálkou, určitě stojí za návštěvu.

[Hana Kubikova · Rating 5 out of 5]

Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé.
Více: https://naskokjinam.blogspot.com/2018...

[Tomáš Smrkovský · Rating 5 out of 5]

Mikropribehy často obyčejných lidí ve chvílích kdy se dějí dějiny.