What do you think?
Rate this book
Čtyři temperamenty: Příručka pro školu i život
Lidské temperamenty jsou prastaré téma, které nedalo spát starověkým filosofům ani básníkům 18. století. A vrátil se k němu i Rudolf Steiner, aby mu vdechl nový život. Jeho následovníci, zejména waldorfští učitelé, již desítky let s temperamenty dětí cíleně pracují a svých poznatků využívají k lepší pedagogické práci, ale také k vědomému a kvalitnímu utváření sociálních vztahů a v neposlední řadě i k sebepoznání a sebevýchově.
Čtenář v knize najde především velké množství praktických tipů a rad, jak s temperamenty pracovat ve vyučování, v jednotlivých předmětech, jak temperamenty ve škole harmonizovat, i jak s nimi nakládat a používat je při výchově v rodině. Předposlední kapitola je pak věnována temperamentům v soužití dospělých a poslední v sebevýchově.
Čtenář v knize najde především velké množství praktických tipů a rad, jak s temperamenty pracovat ve vyučování, v jednotlivých předmětech, jak temperamenty ve škole harmonizovat, i jak s nimi nakládat a používat je při výchově v rodině. Předposlední kapitola je pak věnována temperamentům v soužití dospělých a poslední v sebevýchově.
- GenresParenting
183 pages, Hardcover
First published January 1, 2005
3 people are currently reading
16 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
September 22, 2019
Tahle knížka se k nám dostala úplnou náhodou - žena ji "omylem" přivezla z waldorfského semináře. Nakoukl jsem do ní a musel jsem se opakovaně smát, jak to sedí na naši výrazně melancholickou dceru. 😂 Ve všem... v chování, v jídle, v barvách, v prožívání, v metabolismu, v potřebě hlubokých rozhovorů... 😲
Čtyři klasické temperamenty se zdají být v dnešní době překonané - stačí jít na nějaké (korporátní) soft-skill školení a budou do vás horem-spodem cpát MBTI. Ale... jednak stojí za to jít občas ke kořenům, tedy do starého Řecka, a jednak - jelikož autor Helmut Eller je waldorfský pedagog a antroposof - to, jak se na temperamenty dokázal nově a inovativně podívat Rudolf Steiner (ovlivněn také Goethem) je zajímavé, až inspirativní.
Jak už z výše uvedeného vyplývá, knížka je zaměřena na školní děti a tedy je primárně pro učitele. Ale i rodič, který chce svému dítěti porozumět - zejména tehdy, pokud u něj převažuje jiný (nebo jiná směs) temperament(ů) - si najde zajímavé pasáže.
Kromě specifického porozumění konkrétním temperamentům je na knize cenné, že průběžně zdůrazňuje: nikdo není jen svým temperamentem (je to jen složka naší bytosti), nikdo nemá jen jeden temperament (ale různě namíchanou směs, kdy v různých situacích se projevují odlišné temperamenty), stejné se léčí stejným (hippokratovsko-homeopatický princip) a samozřejmě - každý temperament má silné stránky a zároveň "malá a velká nebezpečí". 😈
Čtyři klasické temperamenty se zdají být v dnešní době překonané - stačí jít na nějaké (korporátní) soft-skill školení a budou do vás horem-spodem cpát MBTI. Ale... jednak stojí za to jít občas ke kořenům, tedy do starého Řecka, a jednak - jelikož autor Helmut Eller je waldorfský pedagog a antroposof - to, jak se na temperamenty dokázal nově a inovativně podívat Rudolf Steiner (ovlivněn také Goethem) je zajímavé, až inspirativní.
Jak už z výše uvedeného vyplývá, knížka je zaměřena na školní děti a tedy je primárně pro učitele. Ale i rodič, který chce svému dítěti porozumět - zejména tehdy, pokud u něj převažuje jiný (nebo jiná směs) temperament(ů) - si najde zajímavé pasáže.
Kromě specifického porozumění konkrétním temperamentům je na knize cenné, že průběžně zdůrazňuje: nikdo není jen svým temperamentem (je to jen složka naší bytosti), nikdo nemá jen jeden temperament (ale různě namíchanou směs, kdy v různých situacích se projevují odlišné temperamenty), stejné se léčí stejným (hippokratovsko-homeopatický princip) a samozřejmě - každý temperament má silné stránky a zároveň "malá a velká nebezpečí". 😈
April 30, 2019
Tõtt-öelda ei saa ma päris täpselt aru, mis selle raamatu mõte oli...
Ühest küljest võiks ju arvata, et see annab suuniseid erinevate temperamentide ära tundmiseks ja nendega tegelemiseks. Teisalt aga, nagu ka raamatus korduvalt rõhutatakse, ei ole temperamendid kunagi puhtad. Inimestes on segu kõigist temperamentidest, kusjuures mõni võib tõesti domineerivam olla.
Aga eks seegi olene olukorrast, seltskonnast, vanusest, keskkonnast ja miljonist muust faktorist. Kui ühel hetkel võib inimene käituda kui puhas melanhoolik, siis teises seltskonnas on ta sangviinik mis sangviinik.
Ja veelgi enam - miks peaks üldse inimesi selliselt klassifitseerima, kui see suurt midagi ai anna. Kui oleks jah 1:1 mõistetav lähenemine, siis veel, aga kuna kõik on ääretult subjektiivne, siis... Puhas umbluu ühesõnaga.
Minu jaoks meenutas see horoskoopide lugemist. Ikka leiad midagi, mis siuga kattub ja noogutad, et küll läks hästi täppi. Aga kui ei teaks, mis tähemärgi kohta see käib, siis leiaks vast igaühest midagi endale iseloomulikku.
Autor mainib alguses, et on asju, mida masinad (arvutid) teevad inimesest paremini. Olen kindel, et kogu see inimloomuse "kastidesse" jaotamine on samuti üks neist. Kui tehisintellektil on vaja lahendada mingi ülesanne, oletame näiteks, et öelda, kas pildil on kass või koer, siis saab ta sellega hakkama. Sõltuvalt treenitusest küll erineval tasemel, aga oletame, et meil on hea AI.
Meil on olemas sisend (looma pilt) ja väljund (otsus, kas tegu on kassi või koeraga). Aga seda, kuidas masin täpselt otsustab, kummaga tegu on, me täpselt ei tea. Erinevaid otsustuskriteeriume on lihtsalt liiga palju. Ja see ei olegi oluline ju.
Sama on temperamentidega. Meil on mingi inimene. Ja meil on vaja otsustada, kuidas temaga kõige paremini "ühele lainele" saada. Mõni suudab seda intuitiivselt (nagu tehisintellekt; seda, mille pealt ta oma käitumise/hääletooni/sõnavaliku täpselt paika paneb ei oska ta sõnadesse panna), ent teine mitte. Võib-olla on teisele inimesele abiks too temperamendikastidesse jagamine, aga ausalt öeldes mina sügavalt kahtlen. Muutujaid ja erinevaid tingimusi on selleks lihtsalt liig palju.
Samuti väidab autor, et iga temperament on eriline ja oluline, ent ometi tuleks domineerivat temperamenti maha lihvida. Raamatus tuuakse näide neljast puust, millest üks kõrgub üle teiste. Kui kõrgem puu lühemaks saeti, olid õige pea kõik puud sama kõrged ja kohevad.
Kas see on vajalik? Mina leian, et just erinevus rikastab. Ühiskond tervikuna liigub küll mingi keskmise poole, see on paratamatus. Aga tugevaks muudab meid just mitmekesisus - see, et on väga erinevate temperamentide ja huvidega inimesi. Parimaid tulemusi saame just siis, kui astume oma mugavusstsoonist välja ja sellele kannustavadki meid meist erinevad inimesed.
Ühest küljest võiks ju arvata, et see annab suuniseid erinevate temperamentide ära tundmiseks ja nendega tegelemiseks. Teisalt aga, nagu ka raamatus korduvalt rõhutatakse, ei ole temperamendid kunagi puhtad. Inimestes on segu kõigist temperamentidest, kusjuures mõni võib tõesti domineerivam olla.
Aga eks seegi olene olukorrast, seltskonnast, vanusest, keskkonnast ja miljonist muust faktorist. Kui ühel hetkel võib inimene käituda kui puhas melanhoolik, siis teises seltskonnas on ta sangviinik mis sangviinik.
Ja veelgi enam - miks peaks üldse inimesi selliselt klassifitseerima, kui see suurt midagi ai anna. Kui oleks jah 1:1 mõistetav lähenemine, siis veel, aga kuna kõik on ääretult subjektiivne, siis... Puhas umbluu ühesõnaga.
Minu jaoks meenutas see horoskoopide lugemist. Ikka leiad midagi, mis siuga kattub ja noogutad, et küll läks hästi täppi. Aga kui ei teaks, mis tähemärgi kohta see käib, siis leiaks vast igaühest midagi endale iseloomulikku.
Autor mainib alguses, et on asju, mida masinad (arvutid) teevad inimesest paremini. Olen kindel, et kogu see inimloomuse "kastidesse" jaotamine on samuti üks neist. Kui tehisintellektil on vaja lahendada mingi ülesanne, oletame näiteks, et öelda, kas pildil on kass või koer, siis saab ta sellega hakkama. Sõltuvalt treenitusest küll erineval tasemel, aga oletame, et meil on hea AI.
Meil on olemas sisend (looma pilt) ja väljund (otsus, kas tegu on kassi või koeraga). Aga seda, kuidas masin täpselt otsustab, kummaga tegu on, me täpselt ei tea. Erinevaid otsustuskriteeriume on lihtsalt liiga palju. Ja see ei olegi oluline ju.
Sama on temperamentidega. Meil on mingi inimene. Ja meil on vaja otsustada, kuidas temaga kõige paremini "ühele lainele" saada. Mõni suudab seda intuitiivselt (nagu tehisintellekt; seda, mille pealt ta oma käitumise/hääletooni/sõnavaliku täpselt paika paneb ei oska ta sõnadesse panna), ent teine mitte. Võib-olla on teisele inimesele abiks too temperamendikastidesse jagamine, aga ausalt öeldes mina sügavalt kahtlen. Muutujaid ja erinevaid tingimusi on selleks lihtsalt liig palju.
Samuti väidab autor, et iga temperament on eriline ja oluline, ent ometi tuleks domineerivat temperamenti maha lihvida. Raamatus tuuakse näide neljast puust, millest üks kõrgub üle teiste. Kui kõrgem puu lühemaks saeti, olid õige pea kõik puud sama kõrged ja kohevad.
Kas see on vajalik? Mina leian, et just erinevus rikastab. Ühiskond tervikuna liigub küll mingi keskmise poole, see on paratamatus. Aga tugevaks muudab meid just mitmekesisus - see, et on väga erinevate temperamentide ja huvidega inimesi. Parimaid tulemusi saame just siis, kui astume oma mugavusstsoonist välja ja sellele kannustavadki meid meist erinevad inimesed.
Displaying 1 - 2 of 2 reviews