Neskutečně tísnivá a zároveň nadějná zvukomalebná sbírka, napěchována vlastenectvím v rozumné míře. Perfektně zachycuje moment, od kterého čišela nedůvěra v západní společnost a která se projevuje stále. Občas jsem se motal v biblických motivech a jako nepřílišně historicky vzdělaná osoba i v kontextu, ale verše jsou to bezvadné. "Nejvíce křičící po vypíchnutí": Praze, Zpěv úzkosti ("zvoní zvoní zrady zvon") a Mezi námi...:
Na stopce zakazovaného jména plod zraje a dál bez červů je a žal i radost bezejmenná v nás věrná slova vybavuje
Šedivější než kaluž v dešti jsou týdny a to jaro vpředu rtuť luny klesá nečas věští kdo potřebuje nápovědu
Je dosud mrazno a přece kvete trs citoslovců mezi námi a to co ještě nenazvete má dávnou slávu pod hvězdami (s. 37)
Dost ovlivněno myšlenkami ohledně Mnichovské dohody. (Vím, autor za to nemůže, ale i tak je to takovým menším mínusem). Když si odmyslím autorův pohled na předválečné období i tak je sbírka jednou z těch slabších.