Действие этого психологического триллера начинается с первой высадки туристов на Шпицберген, отправившихся в круиз на судне «Белый медведь» и посетивших Птичий мыс, где более 200 лет назад жили голландские и английские китобои. Единственное, что от них осталось, — кладбище с несколькими рядами деревянных гробов, которые когда-то были закопаны в вечную мерзлоту, а сейчас уже можно увидеть их крышки. Приподняв одну из них, туристы находят в гробу человеческую голову. И она явно принадлежала не голландскому китобою.
Monica Kristensen Solås er en norsk glasiolog, meteorolog, polfarer og forfatter. Hun ble født i Torsby i Sverige av svensk-norske foreldre, men familien flyttet senere til Kongsvinger.
Solås er utdannet cand.mag. med matematikk og fysikk som fag ved Universitetet i Oslo og deretter cand.real i teoretisk plasmafysikk ved Universitetet i Tromsø. I 1983 tok hun en doktorgrad med emnet antarktiske isfjell ved universitetet i Cambridge i England.
Hun har vært flere ganger både i Antarktis og i Arktis. I 1986–1987 ledet hun en ekspedisjon til Sydpolen langs Roald Amundsens gamle rute. Et av målene var også å finne Amundsens telt på Sydpolen. Dette ville kunne stilles ut under OL på Lillehammer i 1994. På grunn av uvær og storm måtte hun og kollegene snu ved 86 grader sør. Under en ny ekspedisjon i 1993, ble det gjort et nytt forsøk. Denne gangen ble teamet rammet av en tragedie da hennes nære medarbeider Jostein Helgestad falt ned i en bresprekk og omkom.
Senere har hun vakt vitenskapelig interesse gjennom sitt forskningsarbeid både i Arktis og Antarktis. I 1989 ble hun — som den første kvinne siden 1942 — tildelt Royal Geographical Societys gullmedalje (Founder's Medal), og i desember 1991 påtok hun seg å koordinere et treårig forskningsprosjekt i Antarktis.
Etter dette har hun vært leder for Værvarslingen i Nord-Norge og leder i Kings Bay AS på Svalbard. Hun var i 2004-05 generalsekretær i Redningsselskapet. Fra 1. januar 2005 er hun leder for Norsk Genressursråd.
So, preparing my trip to Svalbard in late May, I wanted to read something interesting about extreme North. Very weak plot of the book. The story is overloaded with characters. From page 200, I l’ve already guessed who the murderer was. Why did she stretch the plot to 422 pages? There weren’t descriptions of really beautiful nature of Svalbard. I really expected it. I wasted money for paper book. That’s good, I didn’t but 3 more books of Monica Kristensen🙌
Жах. Спочатку одна сюжетна лінія про туристів, думав буде закритий детектив. Фіг там, трата часу. Потім розслідування про голову, закрите без результату. Трата часу. В самому кінці випадково знайшлося тіло. І випадково знайшовся випадковий вбивця. Детектива по суті немає. Вся книжка може вкластися в передостанній розділ. Атмосфера Шпіцбергена передана посередньо.
Nemůžu říci, že je to úplně špatná knížka, ale hodně míst mi přijde hluchých a nezábavných, jako by tam nebyl žádný děj. Sice ke konci to děj dostalo, ale stejně mi to přijde, že celá knížka končí tak nějak do ztracena...
V půlce jsem si říkala, že tuhle knížku přestanu číst, ale pak se děj zase rozběhla a já jsem nakonec ráda, že jsem ji dočetla. Děj se odehrával na Špicberkách, v krajině, která se mi vždycky zdála hrozně nepřívětivá, ale ono to asi tak být vůbec nemusí. Po téhle knížce si říkám, že bych se tam možná, v létě, někdy ráda podívala. Na chvilku :-) A ještě něco - tuhle knížku jsme po dlouhé době četla vytištěnou.