Dlouho očekávaná detektivka od legendy české fantastiky Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové, oblíbené autorky populárně naučných knih pro děti. Autorská dvojice spojila své síly, takže čtenáře čeká napětí, akce, svérázný humor i promyšlený příběh s historickým pozadím. Mrtvá šelma, první ze série detektivních případů Souřadnice zločinu, se odehrává v Táboře. Zmizení renomovaného profesora uvede do pohybu nejen policejní vyšetřování, ale také svede dohromady nesourodou dvojici, která se pouští do pátrání na vlastní pěst. Muzejní kurátorka Berenika Weissová a bývalý policista Robert Štolba se dostanou do míst, o kterých policie nemá ani zdání a kde oba dva musí spoléhat jen sami na sebe. Přepadení, vraždy a krádeže pokaždé nějak souvisejí s táborským muzeem a záhad přibývá. Kdo všechno z okruhu podezřelých patří k tajné sektě husitských bratří? Jakou roli hraje lidská zášť a chamtivost? Do poslední chvíle nebude mít jasno ani čtenář, jenž rozplétá děj vyprávěný ze dvou pohledů – ženským náhledem intelektuálky Weissové a mužskou optikou přímého a poněkud neomaleného Štolby. Třetí hlavní postavou je samo město Tábor. A zatímco si čtenáři lámou hlavu nad mrtvolou z táborské radniční věže, autoři již splétají nitky Stříbrné iniciály, dalšího případu, tentokrát z Kutné Hory.
Detektivka z našeho města. Všechny podrobnosti, drobnosti a narážky na místopis, kolorit, historky a historii Tábora mě velmi bavily. Tak, jak mám u příběhů Cormorana Strikea slabost pro Robin, tady vyhrává Štolba. Je to svižný, napínavý příběh.
Za mě dobrá oddechovka. Vtipné, svižné, protkané zajímavostmi z Tábora (nejen o husitech) a sympatická ústřední dvojice, která sice je jedno velké klišé a hodně připomíná Robin a Cormorana z Galbraithových detektivek, ale nijak zvlášť mi to v celém příběhu nevadilo. Dost by mě lákal avizovaný druhý díl, ale asi nakonec nevyšel. Škoda.
Oblíbená hláška "Koukám, že práce tu máte spoustu," těkal kolem víc než trichlorethylen, ale k odchodu se neměl.
Česká detektivka. No, byl jsem skeptický a ve frontě na přečtení mi to smrdělo docela dlouho.
Nedělejte podobnou chybu.
Mrtvá šelma je dobře postavený detektivní příběh, ve kterém si autoři dali záležet jak s rešeršemi, tak s jazykem. Hezky si hráli - a i když zejména Štolbovy pasáže časem působí přesycení, je to příjemné osvěžení.
Dobrý, hodně dobrý, detektivka velmi povedená. Zajímavý způsob rozdělení vyprávění do dvou osob. Na druhou stranu rozluštění zápletky nebylo nic složitého. Ale i tak na prázdniny (které teda nemám) velmi příjemné čtení... Další díl si určitě koupím
Tohle bylo dost dobré. Miluju to prostředí českého maloměsta. V Táboře jsem nikdy nebyla, teď mám chuť se tam vydat. Atmosférou mi to malinko připomnělo KAR a trochu taky Vilu na Sadové.
No a kde je druhý díl, na který je na konci knihy upoutávka??
Veľmi dobrý prvý pokus. Len by som odporúčal ubrať kedenciu popkultúrnej útočnej pušky vz. JWP-666 a pridať viac jemnejšieho humoru z dielne Klárky Smolíkovej. To len na vyváženie. Počet Chandlerovských hlášok bol akurátny.
Mrtvá šelma měl být prvním dílem české kriminální série Souřadnice zločinu. Na konci Mrtvé šelmy je dokonce upoutávka na druhý díl ale je rok 2020 a druhý díl je stále v nedohlednu. Což je škoda, protože jde o povedenou detektivku. —- Děj této detektivky se odehrává v Táboře a zejména v místním muzeu. Ztratí se tu uznávaný profesor a za pár dní ho náhodou objeví muzejní kurátorka Berenika Weissová a bývalý policista (specialista na krádeže uměleckých předmětů) Robert Štolba, který v tomto muzeu provádí bezpečnostní audit a instalaci zabezpečovacích systémů. — Tato dvojice je velmi nesourodá. Štolba má velké problémy s chlastem a Berenika má zas minulost s násilným partnerem ze které ji zbyla téměř dospělá dcera a nedůvěra k mužským. V průběhu času se k sobě přibližují a zjišťují, že existuje mnoho motivů vraždy a ještě více podezřelých. Tábor je jak vesnice, kde každý ví o každém všechno a všichni si vidí do talíře. No a samotné muzeum, je svět sám pro sebe, kde je toto ještě násobeno minimálně na druhou. Ale nebudu zde převypravovávat děj – o tom by recenze neměly být. — Je pravda, že nějaké drobné chybky by se našly. Vypravěčský styl obou autorů na sebe vždy nenavazuje zcela beze švů a také hlášky a popkulturní odkazy JWP občas nazapadávají do toku vyprávění zcela organicky. I některé motivy, zejména ten o tajemném bratrstvu je trochu přitažená za vlasy. Ale celkově to není vůbec špatné čtení. Tempo je slušné, atmosféra Tábora je příjemným osvěžením a míra násilí je tak akorát. Někde napůl mezi krvavou vyvražďovačkou (která by v českých kulisách asi nebyla moc uvěřitelná) a oldskoolovou maloměstskou selankou ve stylu Agathy Christie, která mladší čtenáře asi nezaujme. Každopádně jde o mírně nadprůměrnou odpočinkovou krimi, která se hodí na vydechnutí mezi dvěma knihami se závažnější tématikou. Jo a ta Mrtvá šelma v názvu je odkaz na Jana Žižku…
Zpracování audioknihy mne opravdu bavilo. Vzhledem k tomu, že jí čtou tři různé hlasy, nebál bych se to skoro přirovnat k dramatizaci. Je ale škoda, že to nebylo dotažené do konce, tedy, že mužské-ženské postavy nebyly načteny odpovídajícím pohlavím, tak jak tomu bylo pouze v epilogu. Zvukové efekty (typu telefonát atp.) jsou příjemné, ale poslouchat ve velmi krátkých intervalech stále stejnou znělku a to víc jak 48x už bylo ke konci opravdu otravné. K obsahu bych řel jen to, že čeští autoři mají nespornou výhodu v tom, že používání citátů z Cimrmana, nebo z vesničko má středisková u nás vždy musí dopadnout na úrodnou půdu.
Jak jsem strávil sobotní odpoledne a večer s Berenikou Weissovou a Robertem Štolbou.
Bez příkras musím říct že jsem se na novou detektivní sérii z prostředí jihočeského Tábora s nádechem historie, hodně těšil. Ihned po vydání jsem se vydal do knihkupectví a první díl série "Souřadnice Zločinu" si pořídil. Příjemně totiž překvapila jak cena tak zpracování. Vazba je pevná a obálka neruší. Právě naopak...vábí.
Nejdřív je asi vhodné říci že poslední knihu od JWP jsem četl před delší dobou a knihy od Kláry Smolíkové nemám načtené skoro vůbec. Proto je důležité říci že svébytný styl, kterým je kniha psaná, nesedne každému. Myšlenky postav, obrazotvorná, až humpolácká přirovnání a popisy víří společně s dialogy, jmény, hláškami a historickými odbočkami, až k drobnému filozofování či peprnému komentáři. Tenhle styl nemusí sednout každému a chvilku trvá, než si takříkajíc "sedne" a vy jako čtenář přistoupíte na pravidla hry. Vzápětí jste odměněni napínavým a občas příjemně civilním detektivním příběhem, který nepotřebuje historické kulisy (přestože je má) aby fungoval.
Velice rychle jsem si zvykl na bývalého policistu Štolbu, který policajtem nikdy býti nepřestal a bavil se jeho komentáři, zálibou v alkoholu a celkovou uvěřitelností jeho eskapád. Stejně tak jsem si oblíbil kurátorku Bereniku Weissovou, která z původního studeného čumáka vykrystalizovala v sympatickou ženskou postavu, která se nutně nemusí líbit ani se karikovat (v dnešních knihách nezvyklé). A nejvíc ze všeho jsem si užíval způsob toho, jak jsou podána traumátka a minulost hlavních hrdinů. V dnešních dílech (detektivkách, seriálech) je obecně bráno že o hrdinovi musíte vědět první a poslední. O jeho snech i nejčernějších zkušenostech z minulosti, dokonce snad i to zdali se ve školce pomočoval či nikoli. Procházka s Procházkovou na to jdou jinak - naznačí, trošku poodhalí, ale nepitvají. A to je krásné, protože to stačí.
Posledním hercem v této tiráži je město Tábor. Nikdy jsem v tomhle městě nebyl. A už nějaký ten pátek (na truc šéfovi) plánuji v létě část dovolené strávit v tomhle městě. Zevlením, pomátkami, odpočinkem, návštěvem hospod a restaurací a inhalací atmosféry. Nemohl jsem tedy pro léto dostat lepšího průvodce, a bedekr se může jít klouzat. Budu-li mít tu možnost, chci si dát pivo v Havaně, Kočičí řízek, podívat se na Jordán a navštívit muzeum, které nemá nikde nápis "MUZEUM".
Děkuji JWP a Kláře Smolíkové za seznámení s novými přáteli se kterými budu rád pokračovat v knize druhé - "Stříbrná Iniciála".
Hned na začátek musím předeslat, že jsem doteď nečetla nic ani od Jiřího W. Procházky, ani od Kláry Smolíkové - kdybych bývala četla třeba toho Procházku, tak by ten prvotní šok asi nebyl tak silný. Protože tak po pěti kapitolách jsem vážně uvažovalo o tom, že se na tu knížku prostě vykašlu. Styl psaní, rádoby vtipné poznámky, zápletka atd. - to všechno mi prostě vůbec nesedlo a kdybych tu knížku neměla koupenou, a tudíž mi bylo líto ji nedočíst, když už jsem ji zaplatila, tak bych to asi nedala. Postupem času jsem si ale buď na ten styl zvykla nebo autor polevil v intenzitě, ale na konci se mi ta knížka docela líbila. Vlastně by se dalo říct, že můj vztah k té knize je stejný jako Weissové ke Štolbovi - od jasného pohrdání na začátku po opatrné přátelství na konci - kdo ví, třeba to byl autorský záměr (ale moc bych na to tedy nevsázela). Bohužel i dějově mi knížka přišla dost nevyvážená - samotná nosná linie moc tah na bránu tedy neměla, pobočné linie byly místy dost přitažené za vlasy (tajné bratrstvo), hodinář atd. a Pro mě osobně tedy v pomyslném souboji sci-fi detektivkářů vede Kopřiva, ale Procházka se Smolíkovou již připravují druhý díl, tak ji asi dám druhou šanci (ale tentokrát si tu knížku raději půjčím v knihovně).
Kontext: O knize jsem se dočetla v doslovu ke Kopřivově knize Rychlopalba a dost jsem se na ni těšila. Když vyšel print, tak jsem kontrolovala eReading, kdy vyjde ebook a ten jsem si také hned koupila - to se mi zase nestává až tak často.
Úplně na začátku jsem si trochu hůř zvykala na svérázný humor jednoho z vypravěčů, přišel mi hodně strojený. Ale po cca dvaceti stránkách jsem si zvykla a docela jsem si ho i užívala. Dvojice detektivů oheň a voda, mě bavila. Zápletka mi přišla chvílemi překombinovaná a kombinace nedotažené. Ale vlastně mi to nakonec ani nevadilo - kniha i tak splnila svůj účel - příjemný oddychový zážitek na červenec :-). Až vyjde další díl, určitě si ho budu chtít přečist. Sečteno, podtrženo - slušná česká detektivka. Po Kopřivově Rychlopalbě a Renčínově Vězněné, které jsem v posledním roce přečetla, už nelze mluvit o překvapení. Prostě je to tak, začínají se u nás psát zdařilé detektivky/thrillery, které stojí za přečtení i v záplavě zahraniční konkurence.
Kniha se odehrává v Táboře, tam jsme jednou byla a po přečtení knihy se ráda na ta místa v létě zase podívám. Ale k návštěvě muzea mě to nepřílákalo. V knize je spousta přirovnání, na můj vkus by to stačilo klidně na dvě knihy. A záležitost v bratrstvem je tam podle mě už vyloženě navíc. Ale bavila jsem se, ne že ne. PS Napadne vás, co má název knihy a Tábor společného?
Príbeh je okorenený na české pomery primeraným akčným napätím a prekvapivými zvratmi, no svojím spôsobom však zároveň jemne ironizuje thrillery vystavané na konšpiračných senzáciách v štýle Dana Browna. Cielene sa pohráva s tajomnosťou a symbolikou, aby sa však závere navrátila k tým najprozaickejším motívom zločinu.
Super pokus o "domácí" napětí... I když Dan Brown to není, husitstvím prodchnutý text jsem moc nepochopila, když se zápletkou nemá nic společného... Schéma dokonalá žena a nedokonalý muž spolu můžou odkrýt všechna tajemství a nebezpečí... Funguje i v Táboře.... Určitě je co zlepšovat, ale četlo se to dobře....
Příjemná detektivka s mrazivým nádechem, která poodkryje temné zákoutí Tábora a historických vazeb na období kalichu. Ústřední dvojice rádoby detektivů má pěkně našlápnuto na další díly, tak jsem zvědav. Je super, že se nám tu v CZ začíná vyvíjet nová skupina spisovatelů, kteří uplatňují těžce nabité zkušenosti s oblasti fantasy a sci-fi v nových oblastech psaní.
Rozhodně zajimavá změna v českém prostředí. Tohle bych čekal někde v Anglii - suchý humor, tajemné prostředí, odkazy na historické i soudobé umělecké díla. No celkem se těším na avizované pokračování. A pět hvězdiček je pravda i za to, že je to novinka u obou autorů. Příště už budu čekat trochu míň kostrbatosti a lépe plynoucí děj, bez prázdných míst.
Bohužel jsem měl občas problém strávit tu stylovou rozvrkočenost - tu jde o klasickou detektivku (povětšinou pasáže Weissové=Klárky Smolíkové), tamhle se objeví parodický motiv, Bruen, akční jízda s popkulturními odkazy...