Pohorská vesnice: Povídka ze života lidu venkovského

by Božena Němcová

Czech

Genres: Fiction, Classics, Czech Literature

208 pages, Unknown Binding

First published January 1, 1973

About the author

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.

V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala.
V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest.
Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).

Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).

Reviews

[Alenka of Bohemia]

Když jsem se konečně přenesla přes nářečí i slovenštinu, když jsem přestala kroutit očima nad tím, že celý příběh je o nedostatku komunikace, dokázala jsem ocenit krásný obraz českého venkova, jak jej Božena Němcová zachytila. A konec mne dojal oproti všemu očekávání.

[modrobila]

Moc pekne cteni. Mimo jine je uzasne, jak nektere myslenky zustavaji aktualni i po vice nez 150 letech od prvniho vydani knihy:
"Devce dle nynejsi mody vzdelane zna velmi mnoho, jen samo sebe nezna; vi toho naramne mnoho, jen to nevi, kde lezi zaklad praveho stesti."