Boček je pán. Samozřejmě, že jeho knihy nejsou hluboké a dumavé. Samozřejmě, že v žánru humoristické literatury už byly napsány lepší knihy. Samozřejmě, že to není kniha, o které se bude jednou učit v dějinách literatury.
Jenže.
On má silný dar pro pointu a pro humor. Dělat humor je těžší, než čtenáře děsit či dojímat. Vím, o čem mluvím. A Bočkovi to jde. Atraktivní prostředí novodobé české aristokracie (děj je posazen do léta 1997) se vším leskem i bídou doby a prostředí. Zcela jistě vím, že podle jeho knih by mohl vzniknout velmi zábavný sitcom. Přestože jsou jeho příhody epizodní, celou knihou se line málo zřetelná dějová linka - o střídání generací.
Několikrát jsem se zasmál nahlas a lehce jsem se usmíval snad celou dobu čtení (měl jsem to přečtené za pár hodin, není to dlouhé). Až se zase nějaký literární kritik bude pošklebovat nad tím, že Boček píše poklesle a že to je literární troškovina, praštím ho vycpanou pandou po hlavě.
Seria o Arystokratce to jedna z najzabawniejszych serii książkowych, na które można trafić przeglądając księgarskie półki. Niewymuszona, szczera, oparta na prostych, powtarzalnych gagach i charakterystycznych powiedzonkach bywa slapstikowa, bywa absolutnie absurdalna, bywa nawet surrealistyczna, ale przede wszystkim pozostaje przekomiczna w swojej prostocie. Czytelnik przygotowany na niewystudiowaną, pyszną zabawę może nabawić się bólu brzucha, może rechotać na głos w środkach miejskiej komunikacji i będzie tak rechotał od pierwszego, przez drugi, do trzeciego tomu. I oczywistym jest, że znajdą się głosy niezadowolone, bo jak to tak można powtarzać te same żarty w nieskończoność i nawet ich nie ubarwiać od czasu do czasu? Ot, zwyczajnie można. Tym bardziej jeśli jest się Evženem Bočkiem, który tak jak jego niepokorna nastoletnia narratorka Maria, z dystansem podchodzi do swojej arystokratycznej serii i dba jedynie o to, by dać swoim czytelnikom moc radości na przyzwoitym poziomie.
Nie wiem, jak Wy, ale ja czekam na więcej, bo więcej chyba będzie, a ja do tego czasu pokręcę się trochę po korytarzach, przytulę się do pandy nawet, podkarmię kuraki w zagrodzie. A co mi tam!
Podle Milady lidé smrt milují… a tak hrabě Kostka neochotně objednává bílou rakev pro svou dceru Marii, která by podle rodové tradice měla již brzy natáhnout brka. Boží, jako vždy! Čtěte celou recenzi: http://bit.ly/aristokratka-na-koni
Po raz kolejny spotkałam moją najulubieńszą arystokratkę, u której niewiele się zmieniło. Na Kostce jak zwykle cyrk i brak pieniędzy. Milada opracowuje więc nowy projekt, by przyciągnąć więcej muflonów czyli turystów. Otóż godzina śmierci Marii nadchodzi, więc startuje akcja z tym związana - przyszła trumna jest jej głównym punktem. Arystokratka jednak nie czuje się wcale mniej żywa, niemal martwy czuje się za to pan Spock, który na próbę nawet korzysta z trumny.
Akcja oczywiście obfituje w kumulację prześmiesznych wydarzeń, ale też w zaskakujący elementy. Przede wszystkim Maria - staje się bardziej drapieżna, wściekła i pewna siebie. Ta zmiana bardzo mi się podoba. Widać, że dziewczyna zadomowiła się na Kostce i postanowiła wziąć prowadzenie zamku w swoje ręce. Równocześnie jednak zaczyna odkrywać w sobie cechy ojca, co ją niepokoi. Jej zdecydowanie najwidoczniejsze jest w kwestii ciotki Nory. To tajemnicza staruszka, która pewnego dnia nagle zjawia się na zamku, twierdząc, że jest krewną Kostków. Nikt niespecjalnie jej wierzy, ale gdy z pełną pewności siebie naturalnością porusza się po zamku, raz po raz zaskakując jego mieszkańców znajomością dotąd nieznanych skrytek, wątpliwości zaczynają się ulatniać. Poza tym jej znajomość tarota okazuje się być niezwykle cenna.
Za ty dvě dobré trojky, jedna slabá čtyřka. Zasmál jsem se a fakt mě to pobavilo. Možná odstupem času a návratem po roce ke známým postavám jsem nostalgicky, ale pobavilo.
Lekko, zabawnie, absurdalnie zwariowanie, czyli Arystokratka próbowała rozśmieszyć mnie po raz trzeci. A na zamku Kostka sezon turystyczny trwa, mieszkańcy wciąż zmagają się z brakiem pieniędzy i prześcigają się w pomysłach (przynajmniej niektórzy), jak szybko wzbogacić się na turystach. Polecam całą serię tym, co potrzebują relaksu z książką lekką, niewymagającą, ale dzięki której można oderwać się od szarej rzeczywistości i uśmiechnąć do świata.
V tretim pokracovani Aristokratky mam pocit, ze se Evzen Bocek tak nejak placa na jednom miste. Stale se cte skvele, ale uz jsem se tolik nebavila, spousta veci se opakuje a urcitym ozivenim byla akorat teticka Nora. Zaver je jasnou pudou pro dil dalsi, tak drzim autorovi palce, aby se zase dostal do formy.
Čtivé, úsměvné, oddechové. Pokud jste unavení a nechcete se příliš soustředit, tak je to naprosto ideální čtení. Stejně tomu bylo i u předchozích dvou dílů a já určitě ještě sáhnu po tom čtvrtém, protože mě tenhle humor baví.
Do pewnego momentu zgadzałam się z opiniami tych Czytelników, którzy twierdzili, że seria z czasem zdaje się coraz bardziej monotonna, a formuła się wyczerpuje. No bo ileż można czytać tekstów pani Cichy, ciut niewybrednych językowo, czy rozważań pana Spocka, pieczołowicie obliczającego czas, jaki pozostał mu do zgonu? I ile można znosić to, że czegokolwiek się tkną pan hrabia z rodziną to im się nie uda? Nie wiem jak kogo, ale mnie to zaczynało już nie tylko męczyć, a frustrować. Owszem, przyjemne w czytaniu, zabawne (choć i do tego można przywyknąć, ach, gdzież te salwy śmiechu, towarzyszące lekturze pierwszej części!), niektóre (rewelacyjne) teksty z serii: "zapisać, zapamiętać, używać", noale.
Tymczasem akcja tego tomu w pewnej chwili (mniej więcej od momentu pojawienia się ciotuni Nory) zaczyna jakby nabierać nowego ducha, rozpędu, coś się zaczyna dziać i czuje się, że nadchodzą zmiany. Zmiany w bohaterach, zmiany bohaterów, delikatny powiew nieuniknionej nowości, cień nostalgii, no i wreszcie coś się państwu hrabiostwu udaje. Dlatego ocenilam tę część na gwiazdkę wyżej, niż poprzednią i chętnie przeczytam kolejną, mając nadzieję, że jej potencjał nie zostanie zmarnowany.
Poslední díl Aristokratky sice už nebyl tak vtipný jako předchozí, ale i tak jsem se opravdu nasmála, Kostkovic rodinka mi opravdu bude chybět, takže doufám, že se někdy dočkáme čtvrtého pokračování, abych zjistila, jak to dopadne s Kostkou, jestli bude Marie III. nakonec opravdu strašidlo a hlavně jestli přežije pan Spock.
Podobnie jak poprzednie tomy, Arystokratka na koniu to lektura na jeden wieczór. Ale za to na pewno wieczór o ile nie wypełniony chichotem, to z pewnością spędzony z bananem na twarzy. Jako poprawiacz humoru spisuje się doskonale!
Prostě nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Serii poslední aristokratka miluju tak moc, že jsem ji celou poslouchala jako audioknihu (každý díl alespoň pětkrát, první a čtvrtý i vícekrát) i četla (některé díly i dvakrát), teda až na ten nejnovější, ten na mě pomrkává z knihovničky, ale ještě jsem se k němu nedopracovala, protože si dávám rereading celé serie. Miluju ten humor. Nikdy jsem nečetla knížku u které bych se smála víc. Každá kniha z této série se čte ohromě rychle, tuhle jsem přečetla za den a to jsem ho měla celý nabitý programem. Každá z postav má svůj osobitý charakter a i když je většina z nich na palici, nejde si je nezamilovat. Tahle série je boží dar.
Troszkę lepsze niż tom 2, ale starczy tego dobrego, po tym tomie kończymy naszą wspólną przygodę. Tom pierwszy niezmiennie polecam na plażowanie czy inne takie okazje.
Další fajn jednohubka na jedno odpoledne. Boček se nicméně hrozně opakuje a jak už to tak bývá - "opakovaný vtip přestává být vtipem". Díky Bohu za osvěžení v podobě bláznivé tetičky Nory. Jsem si téměř jistá, že autor ještě neskončil a doufám, že nejen, že přidá do příběhu další postavy (které jsou prostě jeho nejsilnější stránkou), ale že také konečně někam posune vztah Marie a Maxe :)
Přesně tohle jsem teď potřebovala - oddechové čtení, u kterého na všechno ostatní zapomenu a taky se místy dobře pobavím. Naprosto splnilo moje očekávání a možná i lepší než druhý díl.
Opět jsem poslouchala audioknihu a opět to bylo skvělé. Místy jsem se smála nahlas, což bylo někdy samo o sobě vtipné, když to bylo v metru nebo po cestě do práce v 7 ráno. Celé to panoptikum na Kostce dokáže člověka úplně vtáhnout do knihy, samozřejmě tomu pomáhá i to mluvené slovo. Kdybych si například některé věty hraběte (jako třeba, že na všechno už sere) jen četla, nebylo by to ono. Ale Veronika Kubařová to umí podat vážně dobře.
Bylo mi tak nějak jasné, jak tenhle díl skončí, která událost tam nastane. I tak jsem ale měla po dočtení takový pocit neúplnosti. Další díl asi nebude, ale chybělo mi třeba nějaké rozseknutí s Maxem nebo nějaké pořádné řešení toho, že všichni na zámku jsou v podstatě feťáci a podobně. Ale konečně se mi povedlo sehnat lístky na tu divadelní hru, tak si to zase všechno oživím. Doufám, že se to bude knihy alespoň nějak držet. Taky jsem slyšela, že se chystá i film, což možná bude ještě lepší. Každopádně vůbec nelituju, že jsem tuhle sérii objevila.
Se třetí Aristokratkou se loučím skoro v slzách (smíchu i smutku - kdy sakra bude pokračování?). Možná je to i rozpoložením, v kterém jsem četla první dva díly oproti tomu třetímu (kritická sžíravost proti obyčejné touze po troše humoru a rozptýlení), ale připadá mi jako bezkonkurenčně nejlepší. Pět * nedám vyloženě jen proto, že měla být minimálně dvakrát tak dlouhá! Nejvtipnější, nejkonzistentnější a taky nejmilejší díl série. Asi pojedu otravovat Evžena Bočka do Milotic, aby koukal psát!
Podobno minuta śmiechu dziennie przedłuża życie o dziesięć minut. Jeśli jest w tym choć odrobina prawdy, Arystokratka na koniu powinna zostać uznana za eliksir na długowieczność.
Kniha se nese ve stejnem duchu jako predchozi dily a za me je zatim nejpovedenejsi. Shledani se znamymi postavami je mile a audiokniha je skvele namluvena, takze je zazitek jeste lepsi.
Treća knjiga dogodovština novopečenih čeških aristokrata na dvorcu Kostka nadovezuje se točno gdje je radnja stala nakon druge knjige i vremenski se proteže od 23.06. do 31.08.1997. Sam datum je važan i vidi se da je autor ovo jako dobro iskoristio. Jedino što je mogao drugi i treći dio izdati kao jednu knjigu. (smiješno je što su nakladnici, kako bi dali privid dužine teksta, knjigu izdali na 160 stranica, da, 160, ali puno većeg fonta od onih prijašnjih :D ) Dobra stvar je što se autor nakon nekoliko godina pauze od Aristokratke vratio dinamičnosti i humoru iz prve knjige! Kostke su i dalje u financijskoj stisci (realno, ništa se nije puno promijenilo u dva mjeseca od prijašnjeg nastavka) i Milada radi sve u šesnaest da izmisli nove planove i programe koji će privući posjetitelje. Neki su joj uspješniji od drugih.
"Kolik jsme dnes z návštěvniků vytežili, nevím, ali otec prohlásil, že víc vydělal i maloumný žebrák ve stredověku."
Otac zatvara oči pred svime i kao prava škrtica nikome ne daje plaće, kao što ni ne plaća doprinose. Što im zamalo donese velike nevolje, ali i konstrukcijski priču dovodi do vrhunca. Scena u kojoj svi nepomično sjede u kuhinji pred dvojicom muškaraca u odijelima za koje smatraju da su iz porezne je neprocjenjiva! :))) Srećom, tu je opet Benda, pa ih svojim milijunima opet spašava.
"Zlatí komunisti. Taky dávali hovno, ale aspoň pavidelně." Iskrenom humoru začinjenom psovkama paní Tiché nema premca.
Nova dinamika u radnju se uvodi novim likom - rođakinjom Norom. Sjajan potez autora, koji donosi nove intrige i nove luđačke scene. Sve je i dalje ispričano kroz dnevničke zapise Marie, u kojima govori kako je tetička Nora vidi: "...mi oznámila, že jsem pravá Kostková - vzteklá a panovčaná mrcha - a že si budeme rozumět. Pak ještě dodala, že Kostka je v dobrých rukách, protože mužští příslušníci našeho rodu byli odjakživa "ufňukaní kriplové". "
Sam prekid radnje događa se u krucijalnom trenutku kada napokon svojim programom kod posjetitelja polučuju uspjeh, ali i kada se ostale komponente, životni putevi pojedinih likova, također na neki način razrješuju, pa priča gotovo traži daljnji razvoj situacije. Nakon ovog trećeg dijela, rekla bih čak - želim čitati dalje! :)