What do you think?
Rate this book
Opuštěná společnost. Česká cesta od Masaryka po Babiše
Šéfredaktror týdeníku Respekt Erik Tabery, svým kritickým pohledem popisuje Českou republiku od jejího vzniku až po současnost a přitom zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Popisuje politickou situaci v době, kdy má jeden lživý příspěvek na sociálních sítích větší dosah, než systematická práce investigativních novinářů. Demokracie a nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány, a v popředí republiky stojí populisté místo morálních a politických vzorů. Myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.
284 pages, Audiobook
First published August 15, 2017
142 people are currently reading
1151 people want to read
About the author
Erik Tabery
8 books97 followersErik Tabery, Jr. is a Czech journalist and Editor-in-Chief of the weekly newspaper Respekt.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 195 reviews
August 28, 2017
Spolu s Tyranie: 20 lekcí z 20. století by tohle měla být povinná četba všech Občanů této země. Tabery akcentuje řadu věcí stejně jako Snyder, ale podkládá to naší historickou zkušeností. Ten název je hodně pesimistický, ono to také vůbec není příjemné čtení, ale bez všech těch růžových klapek na očích ta naše historie moc růžově nevypadá. Teď jde o to, zda jsme schopni a ochotni se z historie poučit a zda pro to také každý jednotlivý něco uděláme.
Hodně se mi líbí akcent na sílu slov, na to, že je třeba vážit slovník a že i pouhá slova mohou změnit status quo. Tohle je věc, kterou si řada lidí ani neuvědomí, když mluví o všech těch "barikádách", "příkopech" a "bojových liniích" - opravdu bychom to bez té válečné terminologie nedali?
Pohled na české dějiny nemá autor nijak revoluční, ale některé věci jsem si díky němu zasadila do nového kontextu a třeba ta analogie se spoléháním se na smlouvy před Mnichovem a dnes mě třeba nenapadla, byť je to na očividné, když se nad tím člověk zamyslí.
Zajímavý je i rozbor současné situace a projekce budoucího vývoje, byť je to psané ještě před žádostí o vydání Babiše a Faltýnka. Roky jsem říkala, že až se tady jednou objeví charismatický populista, tak Bůh nám pomáhej, protože za ním půjde většina s úsměvem rovnou do pekel. A stále jsem doufala, že se to nikdy nestane - tak teď musíme udělat něco proto, abychom se zastavili dřív než do toho pekla dorazíme.
Skvělá kniha, přečtená jedním dechem a bez zaváhání plný počet hvězdiček. A všichni si to fakt přečtěte, je to v dnešní době potřeba jako sůl.
Kontext: Jako dlouholetý předplatitel Respektu, který pamatuje ještě dobu, kdy si člověk otevřel Respekt a už se mu v kavárně na (i hodně velký) stůl nic jiného nevešlo, jsem si tuhle knížku objednala u svého knihkupce hned, jak jsem zjistila, že vyjde. A to věnování Tomáši Pěknému, bez něhož by Respekt nikdy nebyl tím, čím je, potěšilo.
První věta: "Ferdinand Peroutka v padesátých letech prohlásil, že kdyby měl napsat o Československu knihu, jmenovala by se Věčný začátek."
Poslední věta: "Od budoucnosti nás dělí jediný krok. Váš, můj, náš krok."
Hodně se mi líbí akcent na sílu slov, na to, že je třeba vážit slovník a že i pouhá slova mohou změnit status quo. Tohle je věc, kterou si řada lidí ani neuvědomí, když mluví o všech těch "barikádách", "příkopech" a "bojových liniích" - opravdu bychom to bez té válečné terminologie nedali?
Pohled na české dějiny nemá autor nijak revoluční, ale některé věci jsem si díky němu zasadila do nového kontextu a třeba ta analogie se spoléháním se na smlouvy před Mnichovem a dnes mě třeba nenapadla, byť je to na očividné, když se nad tím člověk zamyslí.
Zajímavý je i rozbor současné situace a projekce budoucího vývoje, byť je to psané ještě před žádostí o vydání Babiše a Faltýnka. Roky jsem říkala, že až se tady jednou objeví charismatický populista, tak Bůh nám pomáhej, protože za ním půjde většina s úsměvem rovnou do pekel. A stále jsem doufala, že se to nikdy nestane - tak teď musíme udělat něco proto, abychom se zastavili dřív než do toho pekla dorazíme.
Skvělá kniha, přečtená jedním dechem a bez zaváhání plný počet hvězdiček. A všichni si to fakt přečtěte, je to v dnešní době potřeba jako sůl.
Kontext: Jako dlouholetý předplatitel Respektu, který pamatuje ještě dobu, kdy si člověk otevřel Respekt a už se mu v kavárně na (i hodně velký) stůl nic jiného nevešlo, jsem si tuhle knížku objednala u svého knihkupce hned, jak jsem zjistila, že vyjde. A to věnování Tomáši Pěknému, bez něhož by Respekt nikdy nebyl tím, čím je, potěšilo.
První věta: "Ferdinand Peroutka v padesátých letech prohlásil, že kdyby měl napsat o Československu knihu, jmenovala by se Věčný začátek."
Poslední věta: "Od budoucnosti nás dělí jediný krok. Váš, můj, náš krok."
August 31, 2017
Erik Tabery dokázal touto knihou hodně. Vzal největší (z jeho pohledu, samozřejmě) problémy současnosti a ukázal, jak se stalo, že tu s námi jsou. A co se stane, když se budeme tvářit, jako že se nic nestane. Především kapitoly o Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi by měli být povinnou literaturou vše, kteří se chystají letos a příští rok v lednu volit.
Líbí se mi, jak ET přidává českou zkušenost a svým způsobem cítím mezi řádky zdvižené obočí, jak je možné, že se s takovou zkušeností nedovedeme poučit. Je sice pravda, že člověk, který se poslední roky věnuje politice a politiku sleduje v ní přiliš nového nenajde. Ale ty historické paralely jsou cenné, podobně jako připomínka politických začátků Miloše Zemana a Andreje Babiše.
Líbí se mi, jak ET přidává českou zkušenost a svým způsobem cítím mezi řádky zdvižené obočí, jak je možné, že se s takovou zkušeností nedovedeme poučit. Je sice pravda, že člověk, který se poslední roky věnuje politice a politiku sleduje v ní přiliš nového nenajde. Ale ty historické paralely jsou cenné, podobně jako připomínka politických začátků Miloše Zemana a Andreje Babiše.
September 11, 2018
Výborná kniha o naší historii, počínaje první republikou a úvahami nad naší budoucností konče. Tabery v knize popisuje nejen důležité momenty a politický vývoj, ale i naší společnost jako takovou. Kniha je napsána velice čtivě a já bych byla strašně ráda, kdyby si jí (nejen) mladí lidé přečetli. Už jen z důvodu, že na moderní dějiny se ve školách moc nehraje - snad ze strachu ze správné interpretace, co já vím - a tímto způsobem by se mohli nenásilnou formou dozvědět něco o naší historii v souvislostech. Protože i jak je zmíněno v knize, je strašně důležité, abychom se zajímali o svět kolem sebe, abychom nebyli laxní a nebylo nám vše jedno. Zvlášť v časech, jako jsou ty dnešní.
Kniha je plná spousty zajímavých myšlenek od různých autorů, chtěla bych zde pro příklad zmínit úvahu H.G. Schauera, který tvrdil, že národ jako takový musí pojit i něco jiného než jen stejný jazyk či obývané území. Abychom se opravdu mohli považovat za jeden národ, měli bychom mít společnou ideu. Věřit ve stejné věci. Což se podle mého už nějakou dobu v Čechách neděje a společnost se místo toho dělí na oddělené tábory, které si spolu nejen že nerozumí, ale ani rozumět nechtějí. Samotný fakt, že tu už několik let není osoba, v nejlepším případě by mělo jít o hlavu státu, která by onu mravní ideu reprezentovala, snad ani nemusím zmiňovat.
Při čtení mi bylo kolikrát smutno z toho, jaký národ vlastně jsme. Tabery nás popsal naprosto trefně. Celkově všechna v knize zmíněná témata jsou aktuální a tím spíš bych každému doporučila si jí přečíst.
Samozřejmě se občas do textu promítají Taberyho osobního postoje, to se ale asi dalo očekávat. Není to ale časté a většina kapitol obsahuje shrnutí faktů a úvahu nad nimi.
Kniha je skvělým čtením pro lidi s otevřenou myslí, pro lidi, co jsou schopni kritického myšlení. Nejhorší ale je, že ti, kteří by si něco podobného přečíst skutečně potřebovali, se ke knize nikdy sami nedostanou. (...)
Já dávám pět hvězdiček. Není nic, co bych vytkla.
“Kdybychom v Česku vynaložili stejnou energii na řešení problémů, jakou vynakládáme na hanění názorových oponentů, byli bychom nejúspěšnější společností na světě.”
Kniha je plná spousty zajímavých myšlenek od různých autorů, chtěla bych zde pro příklad zmínit úvahu H.G. Schauera, který tvrdil, že národ jako takový musí pojit i něco jiného než jen stejný jazyk či obývané území. Abychom se opravdu mohli považovat za jeden národ, měli bychom mít společnou ideu. Věřit ve stejné věci. Což se podle mého už nějakou dobu v Čechách neděje a společnost se místo toho dělí na oddělené tábory, které si spolu nejen že nerozumí, ale ani rozumět nechtějí. Samotný fakt, že tu už několik let není osoba, v nejlepším případě by mělo jít o hlavu státu, která by onu mravní ideu reprezentovala, snad ani nemusím zmiňovat.
Při čtení mi bylo kolikrát smutno z toho, jaký národ vlastně jsme. Tabery nás popsal naprosto trefně. Celkově všechna v knize zmíněná témata jsou aktuální a tím spíš bych každému doporučila si jí přečíst.
Samozřejmě se občas do textu promítají Taberyho osobního postoje, to se ale asi dalo očekávat. Není to ale časté a většina kapitol obsahuje shrnutí faktů a úvahu nad nimi.
Kniha je skvělým čtením pro lidi s otevřenou myslí, pro lidi, co jsou schopni kritického myšlení. Nejhorší ale je, že ti, kteří by si něco podobného přečíst skutečně potřebovali, se ke knize nikdy sami nedostanou. (...)
Já dávám pět hvězdiček. Není nic, co bych vytkla.
“Kdybychom v Česku vynaložili stejnou energii na řešení problémů, jakou vynakládáme na hanění názorových oponentů, byli bychom nejúspěšnější společností na světě.”
October 8, 2017
"Místo toho, abychom sázeli na pravidla a instituce, spoléháme se na jedince, protože je to jednodušší."
Erik Tabery napísal veľmi dobrú knihu Opuštená společnost. Je o českej spoločnosti, o jej minulosti, veľkých víziách, bolestivých zakopnutiach, súčasnom blúdení a aktuálnych hrozbách. Kniha ale nie je len o Česku, sumarizuje aktuálne výzvy, pred ktorými stoja demokratické spoločnosti: populizmus, dezinformácie, vplyv sociálnych sietí, hľadanie nepriateľov... Text je teda zaujímavý aj pre slovenského čitateľa - a pre mladého slovenského čitateľa o to väčšmi, keďže v slovenskom národnom dejepise sme sa o Masarykovi, Peroutkovi, Patočkovi či Havlovi vlastne neučili. Toto môže byť dobré intro do ich myšlienkového sveta.
"Kdekoli byla demokracie zdiskreditována, stalo se to tím, že lid si nedovedl zvolit rozumově a mravně kvalifikované zástupce."
Tabery píše aj o delení spoločnosti na znepriatelené tábory. Napríklad na dve skupiny, kde jedna využíva výdobytky globalizácie, ťaží zo svojho vzdelania a záujmov, kým druhá sa cíti zviazaná so svojím domovom, blízkym okolím a prácou. Ani jedna skupina nie je lepšia či horšia, ich životný štýl sa v mnohom nelíši, len vnímajú nestálu situáciu odlišne.
Opuštená společnost je akoby dodatkom k Snyderovej Tyranii. Odvoláva sa na množstvo ďalšej literatúry, po ktorej budete chcieť siahnuť. A ja dám na záver ešte jeden citátik:
"Čím vážnější téma do debaty je, tím opatrnější ve volbě slov máme být."
Erik Tabery napísal veľmi dobrú knihu Opuštená společnost. Je o českej spoločnosti, o jej minulosti, veľkých víziách, bolestivých zakopnutiach, súčasnom blúdení a aktuálnych hrozbách. Kniha ale nie je len o Česku, sumarizuje aktuálne výzvy, pred ktorými stoja demokratické spoločnosti: populizmus, dezinformácie, vplyv sociálnych sietí, hľadanie nepriateľov... Text je teda zaujímavý aj pre slovenského čitateľa - a pre mladého slovenského čitateľa o to väčšmi, keďže v slovenskom národnom dejepise sme sa o Masarykovi, Peroutkovi, Patočkovi či Havlovi vlastne neučili. Toto môže byť dobré intro do ich myšlienkového sveta.
"Kdekoli byla demokracie zdiskreditována, stalo se to tím, že lid si nedovedl zvolit rozumově a mravně kvalifikované zástupce."
Tabery píše aj o delení spoločnosti na znepriatelené tábory. Napríklad na dve skupiny, kde jedna využíva výdobytky globalizácie, ťaží zo svojho vzdelania a záujmov, kým druhá sa cíti zviazaná so svojím domovom, blízkym okolím a prácou. Ani jedna skupina nie je lepšia či horšia, ich životný štýl sa v mnohom nelíši, len vnímajú nestálu situáciu odlišne.
Opuštená společnost je akoby dodatkom k Snyderovej Tyranii. Odvoláva sa na množstvo ďalšej literatúry, po ktorej budete chcieť siahnuť. A ja dám na záver ešte jeden citátik:
"Čím vážnější téma do debaty je, tím opatrnější ve volbě slov máme být."
October 19, 2017
Je to takové vlažné - nemůžu, než s Taberym nesouhlasit... ale je to pořád ta samá linie jakou čtu posledních deset let v Respektu. Ano, je mi to nejbližší, ale nijak to neinspiruje.
Musím říct, že po famózním, skvělém On Tyranny od Snydera, je Opuštěná společnost kvalitativním krokem dolů.
Co mi v knize chybělo, byla hlubší a vlastní interpretace tématu České společnosti, která se nezaštiťuje velkými jmény a zejména sáhodlouhými citáty (Masaryk, Havel, Čapek, Machar, Peroutka, Kipling). Ty citace mě vždy dost rozhodily v soustředění a nic moc přínosného k tématu nepřidávaly.
Vyzvednul bych výbornou kapitolu o sociálních sítích, věcné kapitoly o Německu a Rusku a nepříjemnou kapitolu o Miloši Zemanovi - fakta zhromážděná na jednom místě silně vypovídají, kolik ošklivých věcí Zeman do politiky a veřejného života přinesl a kolik hnoje kolem sebe rozházel ve všech ústavních funkcích.
Kapitola o Babišovi mi přišla spíchnutá horkou jehlou. Vím, že nebylo před volbama dost času, ale chtělo by to trochu uležet.
Na Taberym jsem vždycky obdivoval, s jakou věcností, umírněností, rozhledem a (novinářsky) konzistentní morálkou rozebírá politické kauzy. Tyto kvality se v této knize opakují. Nejsem si ale jistý, na koho tímto titulem míří - my přesvedčení přitakáváme, ale bude to také číst někdo jiný? Asi je to dobrý úvod do politicko-humanistických základů a směřování naší republiky, zosobněných Masarykem a Havlem. Ale mě v tom chybí nějaká jiskra.
Musím říct, že po famózním, skvělém On Tyranny od Snydera, je Opuštěná společnost kvalitativním krokem dolů.
Co mi v knize chybělo, byla hlubší a vlastní interpretace tématu České společnosti, která se nezaštiťuje velkými jmény a zejména sáhodlouhými citáty (Masaryk, Havel, Čapek, Machar, Peroutka, Kipling). Ty citace mě vždy dost rozhodily v soustředění a nic moc přínosného k tématu nepřidávaly.
Vyzvednul bych výbornou kapitolu o sociálních sítích, věcné kapitoly o Německu a Rusku a nepříjemnou kapitolu o Miloši Zemanovi - fakta zhromážděná na jednom místě silně vypovídají, kolik ošklivých věcí Zeman do politiky a veřejného života přinesl a kolik hnoje kolem sebe rozházel ve všech ústavních funkcích.
Kapitola o Babišovi mi přišla spíchnutá horkou jehlou. Vím, že nebylo před volbama dost času, ale chtělo by to trochu uležet.
Na Taberym jsem vždycky obdivoval, s jakou věcností, umírněností, rozhledem a (novinářsky) konzistentní morálkou rozebírá politické kauzy. Tyto kvality se v této knize opakují. Nejsem si ale jistý, na koho tímto titulem míří - my přesvedčení přitakáváme, ale bude to také číst někdo jiný? Asi je to dobrý úvod do politicko-humanistických základů a směřování naší republiky, zosobněných Masarykem a Havlem. Ale mě v tom chybí nějaká jiskra.
October 30, 2017
Skvělý. Přečtěte si to, všichni.
July 22, 2018
Hlasovala bych pro zařazení této knihy do výuky na středních školách. Jak píše sám autor, je skoda, že se při výuce věnuje tak málo prostoru současné situaci a novodobým dějinám.
August 13, 2019
Hype už opadol a to je dobrý čas si tuto knihu prečítať. (Napríklad Vladneme, nerušit sa mi v dobe čítania páčila.)
Vlastne sa to najviac podobalo na motivačnú literatúru. Citátov z textov mŕtvych mužov, ktoré si môžete vytlačiť na tričko tu bolo neúrekom. Mali by vás poháňať k poctivej práci na demokracii. So srdiečkom bijucim rýchlo pri idealizovanej predstave TGM. Ech.
A ja veru neviem, či ma viac rušilo, že je Tabery k českej spoločnosti príliš láskavý (aké nemasarykovské, nie?), alebo že humanizmus, pravdu a slobodu spomína dookola, no zaobíde sa bez solidarity (spolupatričnosti). Apeluje na to, aby sme slova brali vážne, no vlna (utečencov) mu v texte vypukne, utečenci sa v tej vlne plynulo menia na ekonomickych migrantov a späť.
Na konci som mala pocit, že to snáď ani nebola kniha - chýbala tu zreteľnejšia niť, ktorá by spojila tie opisu (nedávno uplynulej) prítomnosti a dala mu nejaký pevnejší tvar či rámec. A tým aj presvedčivosť a trvácnosť. Spätne sa asi bude mať zmysel vrátiť len ku kapitolkám o Zemanovi a Babišovi. (Možno som tú jasnosť mylne čakala preto, že vznikol ten hype, predaje a nadšenie. Mea culpa.)
Tabery je rozhodne chytrý, sčítaný a pozná českú politiku ako málokto, takže stojí za to sledovať, čo píše.
Vlastne sa to najviac podobalo na motivačnú literatúru. Citátov z textov mŕtvych mužov, ktoré si môžete vytlačiť na tričko tu bolo neúrekom. Mali by vás poháňať k poctivej práci na demokracii. So srdiečkom bijucim rýchlo pri idealizovanej predstave TGM. Ech.
A ja veru neviem, či ma viac rušilo, že je Tabery k českej spoločnosti príliš láskavý (aké nemasarykovské, nie?), alebo že humanizmus, pravdu a slobodu spomína dookola, no zaobíde sa bez solidarity (spolupatričnosti). Apeluje na to, aby sme slova brali vážne, no vlna (utečencov) mu v texte vypukne, utečenci sa v tej vlne plynulo menia na ekonomickych migrantov a späť.
Na konci som mala pocit, že to snáď ani nebola kniha - chýbala tu zreteľnejšia niť, ktorá by spojila tie opisu (nedávno uplynulej) prítomnosti a dala mu nejaký pevnejší tvar či rámec. A tým aj presvedčivosť a trvácnosť. Spätne sa asi bude mať zmysel vrátiť len ku kapitolkám o Zemanovi a Babišovi. (Možno som tú jasnosť mylne čakala preto, že vznikol ten hype, predaje a nadšenie. Mea culpa.)
Tabery je rozhodne chytrý, sčítaný a pozná českú politiku ako málokto, takže stojí za to sledovať, čo píše.
November 26, 2017
Opuštěná společnost novináře Erik Taberyho je pro mě studnicí informací a vědomostí, ve kterých jsem měl mezery a ne úplný přehled. Proto se pro mě kniha stává jakousi příručkou současného člověka, kterou v knihovně postavím hned vedle etikety. Po přečtení Opuštěné společnosti jsem ale celkem v rozpacích. Člověk samozřejmě vnímá názory a postoje té „druhé skupiny“, ale když to má takhle ucelené v jednom textu, je to intenzivnější. Rozhodně je to kniha, kterou budu doporučovat (a to nejen mladým lidem).
September 16, 2018
Šéfredaktor Respektu napsal jakési pásmo úvah, které rozebírá různé staré i nové nešvary v české společnosti, obvykle související s politikou. Jak podtitul "od Masaryka po Babiše" vyzrazuje, nejprve Erik Tabery rozebírá počátky 20. století (např. humanismus Masaryka, za který ho mnoho lidí nemohlo vystát), ale poměrně rychle skočí autor k modernějším problémům jako novodobí populisti, fake news, uprchlická krize, Babiš a podobně...
Kniha má tedy mnoho témat, a Tabery je vše popisuje poměrně stručně, ale zároveň se opírá o fakta a přidává různé zajímavosti a postřehy. Opuštěná společnost tak na poměrně malém prostoru nabízí opravdu hodně. Čtivým způsobem čtenáři předává ucelený a jasný obrázek o Češích a problémech, kterým momentálně čelíme. Autorovi to také nedalo a přidá i pár rad, co bychom měli dělat, aby se v Česku žilo líp... aby pak následně na základě historických zkušeností řekl, že stejně bude nejspíš hůř (ale potom zase líp).
Opuštěná společnost je takový moderní a velice zábavný dějepis. České moderní dějiny se zamyšlením - co teď s tou naší minulostí dělat dál?
Devět českých problémů z deseti.
Kniha má tedy mnoho témat, a Tabery je vše popisuje poměrně stručně, ale zároveň se opírá o fakta a přidává různé zajímavosti a postřehy. Opuštěná společnost tak na poměrně malém prostoru nabízí opravdu hodně. Čtivým způsobem čtenáři předává ucelený a jasný obrázek o Češích a problémech, kterým momentálně čelíme. Autorovi to také nedalo a přidá i pár rad, co bychom měli dělat, aby se v Česku žilo líp... aby pak následně na základě historických zkušeností řekl, že stejně bude nejspíš hůř (ale potom zase líp).
Opuštěná společnost je takový moderní a velice zábavný dějepis. České moderní dějiny se zamyšlením - co teď s tou naší minulostí dělat dál?
Devět českých problémů z deseti.
November 13, 2017
Před několika lety vydal Respekt k nějaký události sbírku článků k politickýmu vývoji polistopadové historie a vzpomínám si, že spoustu věcí, který u nás napáchal Klaus se Zemanem jsem už vlastně tak nějak vytěsnil. I když co znamená vytěsnil - v době jejich močení na české občany mi bylo okolo 20ti let a to jsem se víc než o rozložení poslaneckých křesel ve sněmovně zajímal o dolní sněmovny spolužaček.
I tak je až k neuvěření jak krátkozraká a zapomětlivá je veřejnost nejen u nás a jak jednoduchý je manipulovat většinou. Tabery hezky popisuje známý fakt, jak sociální média vedou lidi k tomu, že se obklopují pouze názory, které sami sdílí a tak si proto nedělám iluze, že tahle knížka si najde cestu k někomu, kdo volí toho magora Babiše nebo to prase na hradě.
I tak je až k neuvěření jak krátkozraká a zapomětlivá je veřejnost nejen u nás a jak jednoduchý je manipulovat většinou. Tabery hezky popisuje známý fakt, jak sociální média vedou lidi k tomu, že se obklopují pouze názory, které sami sdílí a tak si proto nedělám iluze, že tahle knížka si najde cestu k někomu, kdo volí toho magora Babiše nebo to prase na hradě.
September 9, 2017
Čiže ďalšia kniha, ktorá by sa mohla stať notorickou v kruhu čítačov, podobne ako absyntovky je kniha Erika Taberyho - Opuštená společnost. Kniha je niečo ako česká, dlhšia a historickejšia odpoveď na Timothyho Snydera - O tyranii, a možno kúsok niečo, trošičku, máličko mi pripomenula aj Pavla Tigrida, keď sprevádzal mladú ženu vlastným osudom. “How democrate” (sic).
Tabery sa vracia k základom vzniku českej a čiastočne slovenskej demokratickej spoločnosti, povodí 20. storočím a potom si položí a zodpovie otázky o tom, čo teraz, ako na to naviazať, čoho sa báť a nebáť. Miestami sa mu to rozpadá na kratšie eseje, ale ku koncu sa to celé pospája v súčasnosti. Tá je dvojaká: sme politicky leniví (všetci - aj politici aj voliči), chytračíme, nič moc neprinášame, zároveň ale žijeme v slobodnej, vzdelanej a bohatej spoločnosti, máme všetky možnosti niečo s tým robiť a silné demokratické osobnosti, ktoré položili základ kvalitného štátu (z tejto vety Slováci kúsok zľavia v poslednej časti).
Veľmi super: odkazy na ďalšiu literatúru. Bude zaujímať: tých ktorých zaujíma populizmus, vzťah k Európe, vzťah malého národa k prežitiu a informácie a slová.
Tabery sa vracia k základom vzniku českej a čiastočne slovenskej demokratickej spoločnosti, povodí 20. storočím a potom si položí a zodpovie otázky o tom, čo teraz, ako na to naviazať, čoho sa báť a nebáť. Miestami sa mu to rozpadá na kratšie eseje, ale ku koncu sa to celé pospája v súčasnosti. Tá je dvojaká: sme politicky leniví (všetci - aj politici aj voliči), chytračíme, nič moc neprinášame, zároveň ale žijeme v slobodnej, vzdelanej a bohatej spoločnosti, máme všetky možnosti niečo s tým robiť a silné demokratické osobnosti, ktoré položili základ kvalitného štátu (z tejto vety Slováci kúsok zľavia v poslednej časti).
Veľmi super: odkazy na ďalšiu literatúru. Bude zaujímať: tých ktorých zaujíma populizmus, vzťah k Európe, vzťah malého národa k prežitiu a informácie a slová.
April 1, 2018
Zde pouze pár poznámek k audioknize a k re-readingu, k samotné knize je recenze zde.
Opravdu povedená audiokniha - samotný text čte Jiří Dvořák, citace pak Ivan Trojan a funguje to skvěle. Print jsem četla loni v létě - tedy před parlamentními a prezidentskými volbami - takže dneska je perspektiva zase trošku jiná a řada věcí je ještě naléhavější než před pár měsíci, na druhou stranu jsem se také posunula z fáze "je potřeba něco dělat" do fáze "reálně něco dělám", což je také trochu zásluhou této knihy.
Kontext: Zajímalo mě zpracování audioknihy - kombinace Jiří Dvořák a Ivan Trojan zněla zajímavě. Asi v půlce ukázky už bylo jasné, že tohle nám doma skončí také :-)
Opravdu povedená audiokniha - samotný text čte Jiří Dvořák, citace pak Ivan Trojan a funguje to skvěle. Print jsem četla loni v létě - tedy před parlamentními a prezidentskými volbami - takže dneska je perspektiva zase trošku jiná a řada věcí je ještě naléhavější než před pár měsíci, na druhou stranu jsem se také posunula z fáze "je potřeba něco dělat" do fáze "reálně něco dělám", což je také trochu zásluhou této knihy.
Kontext: Zajímalo mě zpracování audioknihy - kombinace Jiří Dvořák a Ivan Trojan zněla zajímavě. Asi v půlce ukázky už bylo jasné, že tohle nám doma skončí také :-)
February 3, 2019
Velmi střízlivý, ale přesto pochmurný obrázek historické i současné situace v našem kraji. Skvělá práce Erika Taberyho s fakty a jejich zasazením do kontextů, aniž by přitom nikoho zbytečně nehanil nebo dával okatě najevo svůj subjektivní názor. Zároveň po Bossu Babišovi skvělý audioknižní zážitek i díky Jiřímu Dvořákovi a Ivanu Trojanovi. Pokud by se kniha dostala do výběru povinných knih na středních školách, bylo by to vynikající.
November 26, 2020
Srozumitelné, svižné a důležité. Tahle kniha se ohlíží za politikou od první republiky po současnost, přičemž na dávné minulosti příliš nelpí, a tak se čtenář dozví hlavně o událostech posledních třiceti let. Což je dobře, mnozí aktéři z divokých devadesátých jsou totiž stále aktivní. Tabery poukázal i na různé strategie, jak si populisté uzurpují moc (diskreditace médií, pomlouvání vzdělanců,...) a nebál se ani analyzovat Miloše Zemana a Andreje Babiše.
Jo a tenhle citát od Karla Čapka, který uvádí poslední kapitolu, je moc hezký: "Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti."
Jo a tenhle citát od Karla Čapka, který uvádí poslední kapitolu, je moc hezký: "Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti."
January 30, 2025
Asi som mala pocuvnut uvodne slova: nejde o historickou praci, ale o knizni esej. Kazdopadne, pride mi, ze je to skor zhluk eseji, ktore dokopy nic nehovoria a mohli by byt radsej clankom.
Celkovo mi kniha prisla neucelena, rychlo napisana, moralizujuca a sice, ano, pravdiva, ale pre mna nemala ziadnu pridanu hodnotu.
Celkovo mi kniha prisla neucelena, rychlo napisana, moralizujuca a sice, ano, pravdiva, ale pre mna nemala ziadnu pridanu hodnotu.
May 5, 2019
Je mi to opravdu líto, ale kniha, která je mi psána prakticky na míru a kterou jsem očekával s nadšením, dle mě minula svůj cíl. Vlastně ani nevím, k čemu bych se v ní mohl vracet. Až mě překvapilo, jak se liší moje hodnocení s valnou většinou nejen zdejších čtenářů. A to jsem opravdu cílová skupina - Respekt jsem dlouhodobě četl, Erik Tabery a jeho kniha Vládneme, nerušit - Opoziční smlouva a její dědictví mě (spolu)přivedla k aktivnímu životu v občanské společnosti (studijnímu oboru a později i drobným občanským a politickým krůčkům), jsem jeden z těch, kteří nejsou mezi voliči vítězů posledních voleb, a vývoj tuzemské společnosti sleduji velmi kriticky. Přesto...
Jak sám autor píše, tato kniha je delší esej (resp. soubor různých esejí). Jenže je natolik neuspořádaná, až je to čtenáři divné. Debatu o idei českého státu následuje populismus, téma pravdy či konspirační teorie... Všechny kapitoly mají něco do sebe, ale dohromady nikam nemíří. Jednotící myšlenku kniha má, je ale velmi skrytá. Například až ke konci (kapitola o A. Babišovi a samotný závěr) se ukázaly nějaké sjednocující otázky a směr, kterým se kniha vydávala. Že tady něco nehraje ale ukazuje už jen to, že 10 bodů v závěru neodpovídá samotným kapitolám. Celé mi to připomíná doby studií, kdy jsem stohy podobných textů četl. Ty byly ale směřovány konkrétními směry - na ideu státu, otázku demokracie, strategickou kulturu národa, střední Evropu nebo vývoj politického systému "od Masaryka po Zemana". Tato kniha naopak jen povrchně shrnuje myšlenky poslední doby a přesvědčuje přesvědčené. Ovšem bez nabízených řešení. Člověk tak třeba narazí na klasickou geopolitickou větu "kdo vládne střední Evropě, vládne...", ale bez uvedení kontextu. Mluví o Havlovi, který nás vedl do NATO, ale nezmiňuje jeho éru, kdy chtěl rozvíjet OBSE namísto NATO. Zabrousí do doby minulé prezidentské volby a zmíní kampaň proti Schwarzenbergovi, kde ale pomine jeho vlastní chyby a neobratnost (i jeho volebního týmu). Zmiňuje intelektuální výměnu Havla a Kundery, ale jen povrchně. V knize se objeví debata o idejích, na kterých stojí český stát, ale shrne jen masarykovský humanismus a klasický nezájem o politiku. Atd. Atp. Proto jsou třeba dle mě nepoměrně lepší nedávno vydané jasně zacílené knihy Boss Babiš nebo Nejlepší kniha o fake news.
Na druhou stranu má celý text velmi silné části - kapitola o Miloši Zemanovi by si zasloužila větší prostor (je osvěžující vidět po dlouhé době i jeho minulost starší, než těch posledních pět let jako v knize Prezident Zeman: slova a činy ). Stejně dobře na mě působily části o populismu nebo sociálních sítích...
PS: Dost mě zlobily dvě věci. Tím, jak je kniha rozházená, se v první polovině objevilo slovní spojení "k tomu se dostaneme později" tolikrát, že si něco podobného nepamatuji. A pak to, že na zvolený styl (esej) autor dost citoval, což přetrhávalo i jeho vlastní myšlenky.
Recenze, která mi přijde blízká: Opuštěný Erik Tabery - 284stránkový úvodník opakuje mnohokrát napsané.
Jak sám autor píše, tato kniha je delší esej (resp. soubor různých esejí). Jenže je natolik neuspořádaná, až je to čtenáři divné. Debatu o idei českého státu následuje populismus, téma pravdy či konspirační teorie... Všechny kapitoly mají něco do sebe, ale dohromady nikam nemíří. Jednotící myšlenku kniha má, je ale velmi skrytá. Například až ke konci (kapitola o A. Babišovi a samotný závěr) se ukázaly nějaké sjednocující otázky a směr, kterým se kniha vydávala. Že tady něco nehraje ale ukazuje už jen to, že 10 bodů v závěru neodpovídá samotným kapitolám. Celé mi to připomíná doby studií, kdy jsem stohy podobných textů četl. Ty byly ale směřovány konkrétními směry - na ideu státu, otázku demokracie, strategickou kulturu národa, střední Evropu nebo vývoj politického systému "od Masaryka po Zemana". Tato kniha naopak jen povrchně shrnuje myšlenky poslední doby a přesvědčuje přesvědčené. Ovšem bez nabízených řešení. Člověk tak třeba narazí na klasickou geopolitickou větu "kdo vládne střední Evropě, vládne...", ale bez uvedení kontextu. Mluví o Havlovi, který nás vedl do NATO, ale nezmiňuje jeho éru, kdy chtěl rozvíjet OBSE namísto NATO. Zabrousí do doby minulé prezidentské volby a zmíní kampaň proti Schwarzenbergovi, kde ale pomine jeho vlastní chyby a neobratnost (i jeho volebního týmu). Zmiňuje intelektuální výměnu Havla a Kundery, ale jen povrchně. V knize se objeví debata o idejích, na kterých stojí český stát, ale shrne jen masarykovský humanismus a klasický nezájem o politiku. Atd. Atp. Proto jsou třeba dle mě nepoměrně lepší nedávno vydané jasně zacílené knihy Boss Babiš nebo Nejlepší kniha o fake news.
Na druhou stranu má celý text velmi silné části - kapitola o Miloši Zemanovi by si zasloužila větší prostor (je osvěžující vidět po dlouhé době i jeho minulost starší, než těch posledních pět let jako v knize Prezident Zeman: slova a činy ). Stejně dobře na mě působily části o populismu nebo sociálních sítích...
PS: Dost mě zlobily dvě věci. Tím, jak je kniha rozházená, se v první polovině objevilo slovní spojení "k tomu se dostaneme později" tolikrát, že si něco podobného nepamatuji. A pak to, že na zvolený styl (esej) autor dost citoval, což přetrhávalo i jeho vlastní myšlenky.
Recenze, která mi přijde blízká: Opuštěný Erik Tabery - 284stránkový úvodník opakuje mnohokrát napsané.
August 14, 2018
Věděla jsem, že jdu do knihy od autora, který mě nemůže zklamat. Moc jsem ale nevěděla, co obsahově očekávat. Nakonec jsem narpspto nadšená! Zajímalo mě to a bavilo mě to, od začátku až do konce. Jen jsem se audioknihu občas snažila zrychlit, tempo mi moc nevyhovovalo. A koncentraci při poslechu na začátku moc nepomohlo, že knihu čtou čert a anděl páně 😂
5/5*
// Celá recenze: https://marky-books.blogspot.com/2018...
5/5*
// Celá recenze: https://marky-books.blogspot.com/2018...
March 15, 2021
Jako dítě let devadesátých jsem sice prožila většinu české polistopadové politiky, ale opravdu vnímat jsem ji začala před deseti lety. Nebo lépe řečeno, když mi bylo osmnáct a rodiče mě nutili jít k volbám. Do té doby jsem si plula v pubertálním nezájmu o širší veřejné dění a pokud se nedělo něco velkého, neměla jsem přehled. Troufám si tvrdit, že dnes v době Instagramu a politických osobností jako je überpopulární Dominik Feri, má mladší generace přede mnou náskok. Alespoň v to doufám.
Je zajímavé poslouchat Taberyho úvahy s odstupem časovým a v době už roční pandemie, ale také s odstupem bydlení v jiné kultuře. Jistě to tak nemají všichni, ale za ta léta strávená v zahraničí (cca 4 roky) jsem už několikrát porovnávala a diskutovala o Češích, jejich nátuře, historické zkušenosti, názorech apod. s lidmi různých národností. A dělá mi vždycky problém balancovat mezi přílišnou kritikou, zdůrazňováním geopolitické situace, a omlouváním.
Taberyho rozbor opakujících se názorových koleček a přístupů k politice mi přiblížil kontext první republiky (jsem jedna z těch, kdo se dostali v dějepise ke druhé světové a tam jsme taky skončili) a politických stran, nejzajímavější mi ale přišla debata o tom, kdo vlastně Češi jsou a jak sami sebe vidí. A nepřekvapivě v některých rysech vidím sama sebe, hlavně co se názorové rozkročenosti týče a mé vlastní nechuti ke změnám (paradox).
Docela by mě zajímalo pokračování, protože covid-19 přece jen trochu míchá kartami a zároveň vystavil Babiše hodně tvrdé zkoušce. V letošním volebním roce bude extrémně zajímavé sledovat, jaký účet mu voliči vystaví. Zároveň si ale myslím, že covid jen opět ukázal českou náturu v dobrém i špatném.
Pro mě Opuštěná společnost asi nejhodnotnější v tom, že mě přiměla zase jednou přemýšlet o společnosti, ze které pocházím.
P.S. Trojan a Dvořák mi jako čtecí duo velmi vyhovovali, mají to rozdělené na čtení citací (Trojan) a všeho ostatního (Dvořák), takže je to přehledné.
P.P.S. Tabery v závěru tvrdí, že USA nemají takový problém s kriminalitou mezi migranty, protože policie v USA "měří všem stejně". O tom by se nejen dalo polemizovat v souvislosti protestů proti policejní brutalitě (Black Lives Matter), ale také jen rychlým hledáním na Googlu najdete tuny projektů, které se zabývají rasovou nerovností v délce trestů pro odsouzené.
Je zajímavé poslouchat Taberyho úvahy s odstupem časovým a v době už roční pandemie, ale také s odstupem bydlení v jiné kultuře. Jistě to tak nemají všichni, ale za ta léta strávená v zahraničí (cca 4 roky) jsem už několikrát porovnávala a diskutovala o Češích, jejich nátuře, historické zkušenosti, názorech apod. s lidmi různých národností. A dělá mi vždycky problém balancovat mezi přílišnou kritikou, zdůrazňováním geopolitické situace, a omlouváním.
Taberyho rozbor opakujících se názorových koleček a přístupů k politice mi přiblížil kontext první republiky (jsem jedna z těch, kdo se dostali v dějepise ke druhé světové a tam jsme taky skončili) a politických stran, nejzajímavější mi ale přišla debata o tom, kdo vlastně Češi jsou a jak sami sebe vidí. A nepřekvapivě v některých rysech vidím sama sebe, hlavně co se názorové rozkročenosti týče a mé vlastní nechuti ke změnám (paradox).
Docela by mě zajímalo pokračování, protože covid-19 přece jen trochu míchá kartami a zároveň vystavil Babiše hodně tvrdé zkoušce. V letošním volebním roce bude extrémně zajímavé sledovat, jaký účet mu voliči vystaví. Zároveň si ale myslím, že covid jen opět ukázal českou náturu v dobrém i špatném.
Pro mě Opuštěná společnost asi nejhodnotnější v tom, že mě přiměla zase jednou přemýšlet o společnosti, ze které pocházím.
P.S. Trojan a Dvořák mi jako čtecí duo velmi vyhovovali, mají to rozdělené na čtení citací (Trojan) a všeho ostatního (Dvořák), takže je to přehledné.
P.P.S. Tabery v závěru tvrdí, že USA nemají takový problém s kriminalitou mezi migranty, protože policie v USA "měří všem stejně". O tom by se nejen dalo polemizovat v souvislosti protestů proti policejní brutalitě (Black Lives Matter), ale také jen rychlým hledáním na Googlu najdete tuny projektů, které se zabývají rasovou nerovností v délce trestů pro odsouzené.
March 15, 2018
Tohle by si měl přečíst každý, beze srandy! A kdo má volební právo tak snad i povinně.
Tabery vcelku trefně pojmenovává jevy, kvůli kterým se jako společnost (nejen česká) motáme celá desetiletí (a i dýl) v kruzích. Není to žádná hloubková analýza, ale jako shrnutí sloužící jako odrazový můstek k tomu, nad čím vším bychom se měli dál zamýšlet, je to perfektní. Mluví o populismu, dezinformacích, síle sociálních sítí, orientaci na východ/západ, pravdě, současné politice, rozdílech mezi demokracií a totalitou a o tom, že vlastně pomalu směřujeme k tomu druhému.
Když už nic jiného, tak minimálně problém českého člověka, který věří, že stačí dojít k volbám (a někdo nezvládne ani to), hodit tam lístek a pak spoléhat na to, že za něj vše udělá někdo jiný, zatímco on nemusí hnout prstem, popsal dokonale. K tomu skoro nulový zájem o okolní dění a nedostatečné kritické myšlení a máte to, co tu momentálně je. Mně z toho bylo po dočtení dost smutno, sama v tomto ohledu nemám čisté svědomí, dlouho pro mě politika byla „to nepochopitelné, u čeho se beztak akorát vzteknu a stejně s tím nic neudělám“. Ale je třeba se pohnout dál a začít minimálně tím, že se budeme o dění kolem víc a do hloubky zajímat.
Fakt, komu není jedno, v čem žijem, přečtěte si to a přemýšlejte o tom.
Tabery vcelku trefně pojmenovává jevy, kvůli kterým se jako společnost (nejen česká) motáme celá desetiletí (a i dýl) v kruzích. Není to žádná hloubková analýza, ale jako shrnutí sloužící jako odrazový můstek k tomu, nad čím vším bychom se měli dál zamýšlet, je to perfektní. Mluví o populismu, dezinformacích, síle sociálních sítí, orientaci na východ/západ, pravdě, současné politice, rozdílech mezi demokracií a totalitou a o tom, že vlastně pomalu směřujeme k tomu druhému.
Když už nic jiného, tak minimálně problém českého člověka, který věří, že stačí dojít k volbám (a někdo nezvládne ani to), hodit tam lístek a pak spoléhat na to, že za něj vše udělá někdo jiný, zatímco on nemusí hnout prstem, popsal dokonale. K tomu skoro nulový zájem o okolní dění a nedostatečné kritické myšlení a máte to, co tu momentálně je. Mně z toho bylo po dočtení dost smutno, sama v tomto ohledu nemám čisté svědomí, dlouho pro mě politika byla „to nepochopitelné, u čeho se beztak akorát vzteknu a stejně s tím nic neudělám“. Ale je třeba se pohnout dál a začít minimálně tím, že se budeme o dění kolem víc a do hloubky zajímat.
Fakt, komu není jedno, v čem žijem, přečtěte si to a přemýšlejte o tom.
December 14, 2020
Komplexní, poutavý a v souvislostech. Výborná věc, horký kandidát na "povinnou" četbu do příštích let. Zejména mám radost z rozebrání období 2000-2010 (z nějakého důvodu totiž novým tisíciletím výuka dějepisu na školách končí, takže jsem doháněl resty).
Trefné členění kapitol s vždy počátečními citáty. Kapitoly jako Vliv sociálních sítí, Hledání nepřítele či Populismus jsou obzvlášť důležité a mám pocit, že se za tři roky toto bohužel opět gradovalo.
Tabery se nedívá na věc jednostranně – ovšem, s Babišem a Zemanem zřejmě nesympatizuje – třeba i u Masaryka zmíní minelu a u Klause obstojný pohled.
Vše perfektně ozdrojované, hojné citace. Snad jedině občas mi přišlo, že si jakýmkoli způsobem nechce připustit, že Západ též není idylickou společností (čímž nechci nesouhlasit se směřováním, ale kupříkladu věta „Ve Spojených státech mají migranti malý podíl na kriminalitě mimo jiné právě proto, že policie měří všem stejně.“ je velmi pochybná).
Perfektní průvodce současnou politickou i společenskou situací, ale stejně jako u Slepých skvrn od Daniela Prokopa mě napadá otázka: Přečte si jí vůbec ten, kdo by si ji měl přečíst?
Trefné členění kapitol s vždy počátečními citáty. Kapitoly jako Vliv sociálních sítí, Hledání nepřítele či Populismus jsou obzvlášť důležité a mám pocit, že se za tři roky toto bohužel opět gradovalo.
Tabery se nedívá na věc jednostranně – ovšem, s Babišem a Zemanem zřejmě nesympatizuje – třeba i u Masaryka zmíní minelu a u Klause obstojný pohled.
Vše perfektně ozdrojované, hojné citace. Snad jedině občas mi přišlo, že si jakýmkoli způsobem nechce připustit, že Západ též není idylickou společností (čímž nechci nesouhlasit se směřováním, ale kupříkladu věta „Ve Spojených státech mají migranti malý podíl na kriminalitě mimo jiné právě proto, že policie měří všem stejně.“ je velmi pochybná).
Perfektní průvodce současnou politickou i společenskou situací, ale stejně jako u Slepých skvrn od Daniela Prokopa mě napadá otázka: Přečte si jí vůbec ten, kdo by si ji měl přečíst?
January 31, 2018
Abych byla upřímná, tak politiku jsem začala sledovat teprve vloni, předtím jsem se jí ani trochu nevěnovala a vůbec mě nebavila. Nyní mě sice zajímá o něco více, ale v některých věcech mám nejrůznější nedostatky - především okolo toho jak určití politici začínali (respektive myslím Zemana a Babiše). Opuštěná společnost mi právě v tomhle pomohla. Konečně chápu víc, co a proč se vlastně děje. Musím uznat, že místy jsem stále nerozumněla některým věcem a občas mě to ani trochu nebavilo, ale i přes tohle musím uznat, že kniha mě kniha překvapila a přijde mi naprosto skvělá na větší porozumění politice. Navíc mám stejný pohled na věc jako Tabery, tudíž mi kniha přirosla k srdci ještě o trochu více. Co se týče jazyka, tak ten mi naprosto vyhovoval, kniha je napsána spisovně, ale zároveň jí velmi dobře rozumíte a vůbec vám nepřijde, že čtete něco odbornějšího. Navíc se mi líbí, že v knize jsou určité vtipy, které však lecky popisují pouhou realitu (viz např. to, s jakou stranou uspějete v politice v závěru knihy).
Celkové hodnocení: 4.5
Celkové hodnocení: 4.5
April 18, 2018
Nejspíš jsem se nechal příliš nahypovat, ale kniha na mě působí jako hrubá stavba — jak ve struktuře, tak ve sdělení. Zdůrazňovaná potřeba dodržování demokratických procedur se prolíná se steskem po inspirativních vůdčích osobnostech a obecnými deklaracemi vyprázdněnosti politiky.
Klíčová teze, že přetékající populismus je reakcí na vlády odtržené od společenských problémů mi připadá správná. Tabery v reakci na to volá po hledání národní ideje a zapojení veřejnosti — to druhé mi připadá nosné, ale v knize to působí spíše jako dodatek. Schází náznak toho, jak může vypadat politika, která spojuje (humanisický) ideál s praktickým zabýváním se problémy.
Shrnuté popisy politikaření a profily charismatických osobností zastiňují politickou práci a tak téměř replikují dnešní zoufalství deníkového zpravodajství o politice.
Klíčová teze, že přetékající populismus je reakcí na vlády odtržené od společenských problémů mi připadá správná. Tabery v reakci na to volá po hledání národní ideje a zapojení veřejnosti — to druhé mi připadá nosné, ale v knize to působí spíše jako dodatek. Schází náznak toho, jak může vypadat politika, která spojuje (humanisický) ideál s praktickým zabýváním se problémy.
Shrnuté popisy politikaření a profily charismatických osobností zastiňují politickou práci a tak téměř replikují dnešní zoufalství deníkového zpravodajství o politice.
November 20, 2018
Moje znalosti českej politiky sú pomerne povrchné a nečítam Respekt, takže jedno z častejších negatív v recenziách (že to nie je nič nové, ak človek číta Respekt a pozná autorove názory/stĺpčeky/články) u mňa odpadá. Nevadili mi ani ucelené kapitoly, ktoré navzájom nutne nesúviseli - pre mňa to bol výborný prehľad v kocke obohatený o skvelé kapitoly o Milošovi Zemanovi a Andrejovi Babišovi. Historický úvod do česko-slovenskej spoločnosti bol tiež zaujímavý, aj keď veľa vecí mi bolo známych, takto pokope mi to dalo ten potrebný širší kontext.
Sama sebe sa musím smiať, ako ma stále a znovu a ešte vždy prekvapí, že niektorí ľudia vedome klamú a keď sa im na to príde, tak už sa ani nehanbia, ani neospravedlňujú.
A tak.
Celé to bolo dobré, prečítajte si to.
Sama sebe sa musím smiať, ako ma stále a znovu a ešte vždy prekvapí, že niektorí ľudia vedome klamú a keď sa im na to príde, tak už sa ani nehanbia, ani neospravedlňujú.
A tak.
Celé to bolo dobré, prečítajte si to.
June 1, 2019
Tabery ve mne probudil vzpomínku, ze jsem vysokoškolsky vzdělaný politolog. Bych na to po letech snad i zapomněl. Pokud bych mel vyzdvihnout jednu jedinou myšlenku knihy, tak to bude tato “zajimejte se aktivně o politiku a buďte ve střehu”
Jakožto letitý předplatitel a čtenář Respektu asi nemam ten správný wow efekt jako ostatní, ale Tabery umi sloučit toky citaci a myšlenek do ctiveho a přehledného textu. Svým rozhledem imponuje, fascinaci Peroutky je sympaticky a jeste mi doporučil nepřímo knihu Josefa Čapka
Jakožto letitý předplatitel a čtenář Respektu asi nemam ten správný wow efekt jako ostatní, ale Tabery umi sloučit toky citaci a myšlenek do ctiveho a přehledného textu. Svým rozhledem imponuje, fascinaci Peroutky je sympaticky a jeste mi doporučil nepřímo knihu Josefa Čapka
December 4, 2017
Pokud dlouhodobě čtete Respekt včetně úvodníků a redakčních komentářů, nebude většina knihy působit nějak převratně a nově. Obecně jde ale o dobré shrnutí současné politické situace v ČR a jejích problémů s ohledem na světový kontext a moderní českou historii. Forma je spíš esejistická, nejde o detailní historickou nebo sociologickou práci, Tabery je ale vypsaný a má to solidně srovnané a čtivě podané.
April 20, 2018
Nikdy jsem se nezajímal o politiku. Nikdy jsem se nezajímal o historii. A teď jsem si se zatajeným dechem poslechl knížku po historickém vyvoji politické situace u nás. Skvělá kniha! Dala mi mnoho věcí parádně do kontextu a ukázala, kam až by mohlo dojít to co se dnes u nás děje. A tam opravdu nechceme...
August 22, 2018
výborná kniha, ve starších komentářích už bylo asi všechno řečeno. Já hlavně pořád myslela na to, kolika lidem bych ji doporučila si přečíst, a zároveň mi bylo jasné, že zrovna ti (a jim podobní) si ji nikdy nepřečtou...
a my, co si ji přečteme, uznale pokýváme hlavou, dáme spoustu hvězdiček... a propadneme se do hluboké deprese
a my, co si ji přečteme, uznale pokýváme hlavou, dáme spoustu hvězdiček... a propadneme se do hluboké deprese
November 20, 2017
Pekné, sčítané, dobre zhrnuté, záver výživný až povinný. Nič zásadne nové som sa nedozvedel, ale ono nie je na škodu mať aj to konvenčné múdro výstižne podané a na kôpke.
January 30, 2021
Nejsmutnější na tom je, že ti, co by si jí měli přečíst nejvíc, si jí nikdy nepřečtou. Naprosto zasloužená Magnesie Litera ze které běhá mráz po zádech.
Displaying 1 - 30 of 195 reviews