Možná proto, že jsem nedávno četl Gulika a pořád mě to bavilo, sáhl jsem po knize, kterou také vydalo nakladatelství Perseus, taky je to historická detektivka - jen se místo Číny odehrává v Japonsku jedenáctého století. Jo a taky se tam řeší tři případy. Vzory se nezapřou. Jen je to tedy mnohem rozvláčnější, přes tři sta padesát dost hustě popsaných stránek. Což je možná následkem toho, že tahle kniha je mnohem novější (dneska už se tenké detektivky nepíšou) a jednak toho, že je autorkou ženská. A to se projevuje i v ohledu přebujelých emocí. To mi ale tady překvapivě nevadilo, protože taková ta přecitlivělost a ustavičné propukání v záchvaty citů - tu pláče, tu smíchu, nějak k japonským historickým příběhům patří.
Když jsem to četl, tak jsem měl vážně pocit, že se autorka rozhodla obšlehnout Gulika se vším všudy, včetně pomocníků hlavního hrdiny se zločineckou minulostí. Ale samotné případy tak zajímavé zase nejsou a pachatelé jsou buď celkem jasní od začátku, nebo je to prostě někdo z mnoha postav, které se v příběhu mihnou. Rozhodně to není kniha, která by čtenáře strhla... spíš jen tak volně plyne, až pomalu dokape až do finále. Ale pro příznivce klasických historických detektivek to není zápor. Body k dobru jsou za japonské kulisy a za celkem věrohodné popisy uvažování té doby... tedy, věrohodné pro člověka, který o tom ví úplné kulové.
Čili, zajímavé kulisy, věrohodně působící vztahy a postavy... ale nepříliš strhující příběh. Kdyby to bylo tenčí, tak se třeba k Parkerové někdy vrátím, ale míra zábavnosti bohužel není úměrná počtu stránek. Tak asi zůstanu u Usagi Yojimba.