Harry Baer ve svých vzpomínkách na svou spolupráci s Fassbinderem vytahuje zábavné historky ze soukromí režisérova kolektivu i zákulisí vzniku jejich společných filmů. I přes jízlivý styl, typický pro bývalé blízké kolegy přeživší náladového režiséra je to upřímně psaná, na kontroverze celkem krotká kniha vůbec nezmiňující drogy, konzumaci alkoholu a orgie ("Rainer používá stimulanty"), což působí po divokých obsáhlých pamětech Kurta Raaba skoro jako uctivá cenzura a nanejvýš napráskává sám sebe za autonehody nebo konflikty. Autor díky blízké spolupráci umně spojuje různé životní omyly režiséra s inspirací pro pozdější snímky a zmiňuje dobovou nevraživost médií nebo německé společnosti k Fassbinderově tvorbě. Baer působil v první třetině režisérovy kariéry především jako herec a po několikaleté přestávce pak od roku 1978 působil jako asistent režie u všech filmů až do smrti režiséra. Závěr knihy tvoří produkční detaily Fassbinderovy filmografie, což příjemně potěší.