Odpad. Dostal jsem se za první třetinu, ale dál už nemůžu. Tahle sbírka demagogie, argumentačních faulů a protimluvů mě fakt nebaví.
Knížka začíná třemi krátkými povídkami: loupežné přepadení dívky, scénka mafiánského výpalného a zásah exekutora. Má jít asi o kulisy jedné z opakujících se myšlenek, že odvádění daní státu je loupež a neliší se od mafiánských praktik. Přijde mi smutné, že autor nevidí mezi loupežným přepadením a vymáháním práva rozdíl. Zřejmě mu přijde správné, že dluhy se nemusí platit a že "vlastní" svoboda je nadřazená zodpovědnosti vůči ostatním.
Další úvodní kapitoly se snaží ukázat, že stát je zlo. Bohužel pro mě velmi nešikovným způsobem. Například vykresluje nefunkčnost centrálního plánování státu tím, že je nemožné znát všechny potřebné informace pro správné rozhodování. S tím souhlasím, ale kdo říká, že je tato "absolutní znalost" potřeba? Copak se nelze rozhodovat na základě neúplné informace? Či statistiky? Takhle přesně funguje umělá inteligence. Copak se ostatně jako jednotlivci chováme racionálně? Nikoliv (a vřele doporučuji knížky Dana Arieliho ;). Nejvíc mě na tom ale vadí protimluv s tím, že "nikdo nedokáže obecně za jiného rozhodovat tak dobře, jako by to udělal on sám" (citace str. 54). Nerozumím tomu. Nejsem bystrý, abych uměl rozhodovat o věcech, o kterých nic nevím či nemám žádnou zkušenost. Ve spoustě věcí je lepší, když rozhodují ti, kteří tomu věnují čas, jsou specializovaní anebo privilegovaní a v dílčích věcech zcela určitě překonávají každého jednotlivce. Nebo není dobře, že jako nepilot neřídím žádné letadlo či že mě policie svede z dálnice, na které se stala bouračka? Zavírání očí nad "externalitama" (vedlejší efekt, důsledek), jinými slovy sobeckost a namyšlenost, je moje největší výtka k anarchokapitalismu. Vypichování jednotlivostí a jejich pokroucení a následné "vyvrácení" (jak jsem ostatně předvedl i já teď ;-) je moje největší výtka k argumentacím autora.
Z dalších kapitol si vybavuji ještě téma hasičů, kde autor opět ignoruje externality a dopouští se argumentačních kotrmelců. Zajímalo by mě, jak by autor řešil případ, kdy od požáru mé věci vznikne jinému škoda. Je to problém souseda, že se nepojistil? Když si soukromé hasiče/pojištění nezaplatím sám (svoboda anarchokapitalisty), měla by být cena pro sousedy větší, protože se zvětšuje riziko katastrofy, není to tak? Na toto téma se autor "rozumně domnívá, že by byly pojištěné celé domy... čímž odpadají scénáře, kdy hasiči vytahují z hořícího domu platící zákazníky" (str 77). Proč by neměly být pojištěné celé ulice, města, země? Proč je špatně státem garantovaný standard (za cenu daní), ale je rozumné předpokládat, že v anarchokapitalsmu budou lidé "rozumně spolupracovat"?
Dál už asi nemá smysl pokračovat. Největší plus knížky, ale i celého anarchokapitalismus, spatřuji v tom zamyšlení, protože mi vychází, že se vlastně máme dobře. Dokonce tak dobře, že zbývá čas i energie na takovéto "myšlenkové pokusy". Až mi přijde, že zastáncům vlastně ani nejde o cílový stav "bez státu", ale říkat provokativní teze a do nekonečna se hádat... prostě trollovat. Mě to ale už stačilo a tak nedočtenou knížku vracím do knihovny a nechám se zas u příští výplaty spokojeně okrást státem.