Živelná Nela má neobvyklý talent kombinovat chutě i komplikovat si život. Rozhodne se zanechat v Praze svého podnikání a vyráží k norskému fjordu živit se jako servírka. Se slušnou dávkou rebelství a perfekcionismu nevydrží dlouho na jednom místě a po půl roce odchází na chladný anglický venkov. Sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté. Na dřeň upřímný, vtipný a dojemný příběh je o hledání svého místa, boji a usmíření s minulostí.
Kniha je samostatným příběhem, ale zároveň i volným pokračováním románu Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice.
Mrzí mě to, ale ne. Věřím tomu, že autorka napsala bezvadnou kuchařku, uvařila bezpočet úžasnejch jídel, ale román prostě napsat neumí. Příběh mě nebavil, nenašla jsem moc pointu, ale na posledních třech stranách se dočkáte skoro pohádkovýho happy endu. Ok, jako budiž. Každopádně za polovinou knížky jsem šla už skoro do vývrtky z každý další fráze typu “obtáhla jsem si rty rtěnkou”. Ústřední postava, která má více či méně být autobiografická se sama vykresluje jako cool, spontánní, mladistvá, bezproblémová, dokonalá, sexy a obecně prostě bez chybičky. Pasáže o jídle mi připadaly zdlouhavé, koneckonců, neni to přece ta kuchařka. A třešnička? Čas od času do detailů popsaná sexuální scéna, asi aby ta knížka byla víc cool, že jo.
Styl autorky mám moc ráda, protože ve spoustě situací se vidim sama…Muž s vůni byla naprostá srdcovka a ani Rozmačkané ego nezklamalo. Párkrát se přiznám, že jsem se přistihla, že mi přijde, že Nela je až moc “skvělá”, a že to tak nepůsobí úplně sympaticky, ale ve většině případů jsem se bavila a hlavně nechávala inspirovat tím bláznivým, ale vzrušujícím životním stylem a přemýšlela nad tím svým. Těším se na další knížku od ní a doufám, že bude zase tak zajímavá, zábavná a inspirující jako dvě předchozí.