Dobře - kdo neví, co je Laco Déczi za týpka, tak bude asi v šoku, ale někdo takový tu knihu asi číst nebude. Pro nás ostatní, kteří víme, co asi tak čekat, je tohle jízda od začátku do konce, vůbec když si k tomu ze Spotify pustíte Lacovo troubení :-)
Jak vulgární lidi nemusím, tak u Laca mi to paradoxně nevadí, protože tam to pro mě není póza - a třeba taková výchova Bárta (Poláčkova syna) měla určitě něco do sebe (jen za ten slovník je doma asi příliš nepochválili). Jediné, s čím mám problém, je Lacova přízeň Donaldu Trumpovi - což není žádná novinka, ale i tak to vždy zamrzí.
Portrét člověka, který má sílu žít po svém - na jednu stranu fascinující, na druhou naprosto nepochopitelné (ve vztahu k druhým lidem). Je skvělé někoho takového občas potkat, ale doma bych ho mít nechtěla.
Vynikající kniha - a to nejen jako portrét hlavního aktéra, ale třeba také jako tak trochu svérázný průvodce jazzovým světem. Bez zaváhání plný počet hvězdiček.
Kontext: V květnu je Laco zase jako každý rok v Kacanovech - zase jako každý rok budeme tam :-)
První věta: "Vlak z newyorského nádraží Grand Central jede do města New Haven přesně dvě hodiny; pořád na sever."
Poslední věta: "Má tři dospělé syny, druhou (o osmatřicet let mladší) manželku, a na trumpetu bude hrát až do posledního dne."