What do you think?
Rate this book
銀魂 / Gin Tama #2
銀魂 2
迎接新的夥伴（巨大生物‧定春），充滿了歡樂氣氛的萬事通，收到尋找不良辣妹的委託。阿銀一行人很快展開行動，但是卻被捲入殘酷的宇宙海盜所從事的毒品走私事件！？還收錄了傳說中的傑作「是非黑白」！！
Paperback
First published July 2, 2004
8 people are currently reading
223 people want to read
About the author
Hideaki Sorachi
220 books276 followersHideaki Sorachi (AKA 空知英秋 or Sorachi Hideaki) is a Japanese manga artist best known for his work Gintama.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 48 reviews
October 26, 2025
“+You fight when you want to protect somehing. It seems like you want to protect the Shinsengumi.
-What are you protecting?
+My own rules”.
Puede ser un manga absurdo y que juegue con nosotros. Pero, la profundidad que tiene no se la saca nadie. Es una obra maestra.
-What are you protecting?
+My own rules”.
Puede ser un manga absurdo y que juegue con nosotros. Pero, la profundidad que tiene no se la saca nadie. Es una obra maestra.
December 8, 2022
“The secret of enjoying life is to hold on to the kid inside you.”
July 17, 2020
(stejná recenze u všech dílů)
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
Po devíti dlouhých měsících se mi tuto celou sérii konečně podařilo dočíst. Ani nevím, jak je možné, že mi to trvalo tak dlouho. Nemyslím si, že je tato manga špatná, to vůbec ne, ale sešlo se více faktorů, jenž mě od pokračování ve čtení odrazovaly. Zaprvé mě některé pasáže nudily, a tak jsem se mnohokrát musela nutit do dalšího čtení. Druhým důvodem je má "čtenářská krize." Od té doby, co jsem na střední, nečtu skoro vůbec. No, není to tím, že bych nečetla, pouze mám rozečtenou spoustu mang, které stále ještě vychází. Pevnou knihu mého výběru jsem nepřečetla pekelně dlouho.
Kresba již od začátku vypadala velice pěkně. Postavy měly poměrně reálné proporce a jejich celkový vzhled na mě působil dobře. Pozadí také mělo krásné detaily. Mým jediným problémem byl přebytek bílého volného místa. Občasné bílé pozadí mi nevadí, ale tady to zpočátku bylo opravdu často. Na konci byla kresba impozantní a byl na ní vidět krásný posun.
Příběh mě zpočátku chytnul a čtení jsem si užívala. Především jsem se těšila pokaždé na odhalení střípku z Gintokiho minulosti. Humor mnohokrát nebyl pro mě zrovna šálek mého čaje, na druhou stranu mě spousta scének vykouzlila úsměv na tváři. Během mého proplouvání dějem jsem se musela do čtení někdy nutit, neboť mě některé i velké pasáže nebavily. Když jsem měla za sebou už poměrně velkou část celé této série, vyrušoval mě často rychlý přechod mezi humornými a seriozními arci. Sice se v obou občas objevil náznak toho druhého, avšak vždy pouze na chvíli. Proto jsem ty arci, které nebyly vážné, někdy ani nepovažovala za součást příběhu a trvalo mi, než mi došlo, že to nejsou žádné fillery. Od nějakého bodu se mi to čtení vleklo, a přestože mě i to, co se zrovna odehrávalo zajímalo, nemohla jsem se začíst.
Tato manga měla rozhodně zajímavý nápad na svět. Období Edo je sice hojně používané, ale ještě jsem snad nečetla žádnou mangu s mimozemšťany. Ke všemu zde měli v jistém smyslu pozitivní influenci, protože přivezli na Zemi všechna možná vylepšení a technologie. Na druhou stranu se jich většina nad lidmi povyšovala a pozemšťany považovali za podřadnou rasu. Člověk musel litovat samuraje, neboť najednou ztratili svoji pozici a svůj styl života. V širším pohledu na svět to avšak smysl dává. V našem světe totiž taky ve velkém množství zemí nesmí být civilisté ozbrojeni.
Na této sérii se mi líbily různé narážky na jiné populární série. Avšak byly poměrně časté, a tak po nějaké době už na mě neměly takový dopad. Některé parodie byly ale opravdu dobré a rozesmály mne. Komické také bylo bourání čtvrté stěny, kde postavy různě reagovaly na to, jak se vysílá anime adaptace a jak se daří manze v Shonen Jumpu, který Gintoki a jiné charaktery pravidelně četly.
Jak jsem již zmiňovala, spoustu pasáží mě nudilo. Dokonce mě nebavily i celé arci. Nesedlo mě třeba téma či něco, okolo se celý děj točil a já se pak nemohla začíst, protože mě to nudilo. Dokonce mě někdy nezajímaly ani seriózní arci, na které jsem byla natěšená. Hádám, že mě asi už začínají nudit klasické myšlenky, i když byly třeba dobře zpracované. Nebo nevím no, z nějakého důvodu tohle není prostě šálek mé kávy.
Často mi nesedl humor. Což je zrovna u této série velký špatný, neboť to má být jeden z taháků této série. Hodně vtipů mi nesedla, protože mě opravdu nerozesmějí (pouze někdy :D) narážky na přirození, zadek, nahotu a podobně. Občas to ale bylo uděláno dobře. :D Na druhou stranu musím obdivovat autora, že vymyslel úplně dokonalý název, který je slovní hříčkou a skvěle shrnuje celou sérii. Třeba mě vážně nepobavil vtípek, kdy autor Kina a Tamu posadil do ovládání stroje, jenž vypadal přesně jako ten kanón, jež připomíná svým tvarem mužské přirození. Fakt chudák Tama.
Některé okamžiky a události byly tak absurdní, že jsem si nemohla pomoci a byla jsem naprosto pobavena. Například když Gintoki snowboardoval na skoro nahém šógunovi společně s Hijikatou, který jezdil na svém pouze ve spodním prádle veliteli Kondovi. Jako u tohohle nejde dělat nic jiného, než se nesmát. :D
Mnohokrát jsem uronila i slzu a spoustu věcí mě dojalo či rozesmutnilo. Přestože jsem někdy nebyla do příběhu zažraná, dokázal mě rozplakat. Možná jsem ale jen přecitlivělá. :D Dost mě naštvalo, že jsem byla někdy smutná úplně zbytečně. Po události, jež mám uvedenou ve spoileru, se mnou smrti postav už tolik nehnuly, neboť jsem měla neustále podezření.
Postavy byly dobře napsané a u pár si dokonce pamatuji jména. :D U některých si vzpomínám i na jejich příběhy, ale vzhledem k tomu, jaký počet postav se zde objevil, moje znalosti nejsou zrovna světoborné. Avšak to může být i tím, jak dlouho jsem celou sérii četla, protože jsem si nepamatovala i u nějakých důležitějších charakterů jejich backstory. Na druhou stranu příčinou tohoto může býti to, že mě daná postava ničím nezaujala.
Gintokiho jsem měla ráda již od začátku. Jeho charakter mi přijde sympatický a jeho povahu jsem si oblíbila. Mám na něj i takovou mini crush. :D Moje nejoblíbenější kapitoly ze začátku byly ty, které odhalovaly střípky z Gintokiho minulosti, protože mě zajímalo, jak je možné, že je tak silný a podobně. Nechápala jsem, co mají lidé proti vlnitým vlasům. Vždyť Gin vypadá hezky a s rovnými mu to už tolik nesluší. Stačí se podívat na Kina a je hned jasné, že Gin má lepší účes. :D
Mojí další oblíbenou postavu byla Kagura. Líbil se mi vývoj jejího charakteru a to samé mohu říci o Shinpachim. Kaguru jsem měla avšak raději. :D Nejprve mi přišla dosti podivná ta celé věc s Shinpachim a jeho idolem, ale nakonec za jeho posedlostí stál poměrně dojemný příběh. Mimochodem její písničky (Google mi pošeptal, že její jméno je Otsu :P) stály za nic. Jejich text mi nepřišel vtipný. Někdy jsem se musela pousmát nad jeho absurditou.
Hodně jsem měla ráda taky Kamuie. Zaprvé mi přijde super cool bojovat s deštníkem, i když zrovna on tohoto zabijáckého prostředku moc nevyužíval, za druhé jsem na něj měla crush. :D Nevím, asi mi přišlo roztomilé, jak se neustále usmívá, i přestože právě někoho usmrcuje... Někdy si vážně říkám, že se mnou není něco v pořádku... :D Avšak se mi líbilo, jakou starost měl o svou sestřičku Kaguru. Sice to ze začátku na sobě nedával moc znát, ale bylo jasné, že mu na ní záleží. <3
Okita Sougo byl dalším člověkem, na kterého jsem měla crush. :D Nevím, asi mě opravdu přitahují vrahouni. :D Jeho bych se klidně vzdala, neboť je nad nebe jasné, že on a Kagura patří spolu. Oni jsou asi jediný pár, jenž jsem shipovala. Asi proto, že patří mezi mé oblíbené postavy a tyhle dva chtějí k sobě úplně všichni, takže nejsem zrovna originální. Mrzelo mě to s jeho sestrou. Bylo to smutné, ale to každá smrt. Rozhodně mi nepřirostla k srdci, jelikož jsme ji znali opravdu jen chviličku. Na druhou stranu jsem ráda za to, že se v příběhu objevila. Dodalo nám to totiž zajímavé info o Hijikatovi, což je mimochodem další z mých oblíbených postav.
Dost mě překvapilo, že se v průběhu celého příběhu utvářel Ginův harém. S nikým jsem ho ale neshipovala, neboť se mi k němu žádná nehodila. Nebylo to tím, že jsem je neměla ráda. Vlastně jsem si snad každou členku oblíbila. Jsem ráda za to, že se na romantiku nedával žádný důraz, neboť by mi to dle mého zkazilo zážitek. Na tomto harému mě trochu štval způsob, jakým se ženy připojovaly. Naštěstí to nebylo jen proto, že je Gintoki hlavní hrdina. Stejně ve všech probudilo jejich city to, jak je nějakým způsobem od něčeho zachránil. Když o tom teď přemýšlím, on některé vlastně podporoval i emočně a různě jim přednášel motivační proslovy, takže dává i smysl, proč by k němu začaly něco pociťovat. 🤔
Tama byla jedna z mých nejoblíbenějších postav. Oceňovala jsem její osobnost a líbil se mi vztah mezi ní a Gintokim. Její oddanost a obětavost byla úctyhodná. Dávalo smysl, že si jako jediná společne se Sadaharuem pamatovala Gina, když se děla celá ta věc s Kinem (jméno rovnovlasého robota téměř totožného s Ginem). Byla jsem opravdu smutná, když se zdálo, že už se nikdy neprobudí. Avšak jsem tušila, že se to stoprocentně jednou stane.
Závěrečná bitva pro mě byla zklamáním. Sice se v ní odehrávalo několik epických momentů a vyskytlo se zde mnoho dobrých myšlenek a výroků, ale mě to prostě v tomto bodě už přestalo zajímat a bylo mi to úplně u zadku. Navíc se mi zdálo, že to bylo celé zbytečně natažené a některé věci jsem prostě nemohla pochopit.
Na závěr bych snad jen chtěla podotknou, že tato manga nebyla rozhodně nic pro mě. Ale jsem šťastna, že jsem vydržela až do konce, neboť teď aspoň vím, jak to s každým dopadlo. Taky mi dodala jednu vážnou radu; pro příště si recenze u větších sériích musím rozhodně rozdělit na arci, protože hodnotit přes 700 kapitol stejně se prostě nedá. :D
Obálky jsou v celku jednoduché. Vždy nějaké krásné vesmírné pozadí a na něm vyobrazena většinou jedna postava, jež je v daném volumku relevantní. Jediná moje výtka je, že občas mi nesedly barevné kombinace, ale to je jen maličkost.
Dávám 55% Jazyk: Aj
January 31, 2018
This is getting more interesting and funnier! I'm glad this time I have decided to continue with it :)
July 13, 2008
I finally get it....gintama...it's Japanese for . . .
June 16, 2021
"if they weren't around, even walking around would become rather boring."
i really do love found families
i really do love found families
May 22, 2022
smecher
February 23, 2020
Hideaki Sorachi loves him some Rurouni-Kenshin-on-acid manga, yep he does. The second volume of "Gin Tama" is no less whacked out and cracked out than the first -- in fact, most of the time it's even weirder. Pop idols, giant canines, drug runners and stalkery cops all fill these pages -- and the only problem is that it's too short.
Gin gets drafted as the chauffeur for a prison escapee, who insists on being driven to a pop idol concert. Turns out it's the guy's daughter, and the concert is about to get ugly. And a brief stay in the hospital leads Gin and Co. to a dying playboy, who hires them to find his first love... and the only clue is her hair stick.
Additionally, Otae is being stalked by a weird guy when she failed to be repulsed by his "afro butt." She pretends that Gin is her fiance, leading the love-addled stalker to challenge him to a duel... which Gin doesn't seriously intend to fight. But his dirty trick backfires when "Stalker-Pervert" turns out to be Kondo, the leader of the Shinsengumi. And the way, way too enthusiastic Hijikata intends to destroy Gin for humiliating his superior.
And Kagura finds a hippo-sized puppy outside their door, and immediately becomes passionately attached to "Saduharu" -- but the animal-crazy prince also wants this valuable pooch. Then a client hires Gin and Co. to find his porcine daughter, who has gone missing -- but unfortunately they uncover more than a mere missing socialite when they investigate a local club.
"Gin Tama" seems to have settled into a comfortable little niche, where modern Japanese sensibilities are mushed together willy-nilly with Meiji-era trappings and a lot of sci-fi stuff (an alien with a giant maw in his belly?). Most importantly, it gives Kagura a dog the size of Montana, who also has an unfortunate habit of chewing on people's heads. And by people, I mean Gin and Shinpachi.
Most of the second volume is taken up by a series of one-off comedic stories, involving everything from rabid fanboys to rooftop duels, flying hospital entrances to rabbit death (namely, the hilariously tragic story of happened to Kagura's first pet). The last story -- which ends on a cliffhanger -- is a bit more serious, with a lethal drug and lots of gore.
What's more, Sorachi's knack for the surreal is firmly in place, and his clever satire of Japanese history is full of fun ("STALKER PERVERT! Come out come out wherever you are! Ollie ollie income free!").
Gin himself continues being the perpetually mellow, almost stoned guy who extols the virtues of calcum, unless someone really makes him angry. But Sorachi also shows a little more of his real personality -- he has a nightmare about his days as a warrior, and shows gruff compassion to the people he fights, to the idol's dad, and to the pet-loving Kagura.
The second volume of "Gin Tama" is a fun ride, with some more serious material near the end. Definitely a good read... just have the third ready.
Gin gets drafted as the chauffeur for a prison escapee, who insists on being driven to a pop idol concert. Turns out it's the guy's daughter, and the concert is about to get ugly. And a brief stay in the hospital leads Gin and Co. to a dying playboy, who hires them to find his first love... and the only clue is her hair stick.
Additionally, Otae is being stalked by a weird guy when she failed to be repulsed by his "afro butt." She pretends that Gin is her fiance, leading the love-addled stalker to challenge him to a duel... which Gin doesn't seriously intend to fight. But his dirty trick backfires when "Stalker-Pervert" turns out to be Kondo, the leader of the Shinsengumi. And the way, way too enthusiastic Hijikata intends to destroy Gin for humiliating his superior.
And Kagura finds a hippo-sized puppy outside their door, and immediately becomes passionately attached to "Saduharu" -- but the animal-crazy prince also wants this valuable pooch. Then a client hires Gin and Co. to find his porcine daughter, who has gone missing -- but unfortunately they uncover more than a mere missing socialite when they investigate a local club.
"Gin Tama" seems to have settled into a comfortable little niche, where modern Japanese sensibilities are mushed together willy-nilly with Meiji-era trappings and a lot of sci-fi stuff (an alien with a giant maw in his belly?). Most importantly, it gives Kagura a dog the size of Montana, who also has an unfortunate habit of chewing on people's heads. And by people, I mean Gin and Shinpachi.
Most of the second volume is taken up by a series of one-off comedic stories, involving everything from rabid fanboys to rooftop duels, flying hospital entrances to rabbit death (namely, the hilariously tragic story of happened to Kagura's first pet). The last story -- which ends on a cliffhanger -- is a bit more serious, with a lethal drug and lots of gore.
What's more, Sorachi's knack for the surreal is firmly in place, and his clever satire of Japanese history is full of fun ("STALKER PERVERT! Come out come out wherever you are! Ollie ollie income free!").
Gin himself continues being the perpetually mellow, almost stoned guy who extols the virtues of calcum, unless someone really makes him angry. But Sorachi also shows a little more of his real personality -- he has a nightmare about his days as a warrior, and shows gruff compassion to the people he fights, to the idol's dad, and to the pet-loving Kagura.
The second volume of "Gin Tama" is a fun ride, with some more serious material near the end. Definitely a good read... just have the third ready.
March 1, 2018
I have too many feelings. This is the volume that did the thing to my heart that got me so good I'm still had nearly a decade later, so honestly I'd give this 10 out of 5 stars if I could and also yell at it for making my life so much more ridiculous. I am making a rating exception and giving this stars just because of all that.
Gintoki having feelings about Shinpachi and Kagura needing to be in his life now just... Yeah. And that a few pages away from him sitting on the toilet with a hangover which is Gintama in a nutshell.
But yes there's so many excellent scenes in this including MADAO's origin story (basically his life of suffering is karma for that one time he was going to let an alien eat Shinpachi?), Kagura adopting Sadaharu, and the brief scene with the giant dog opening the door and Katsura talking to him like he's Gintoki's mom.
I mean. It's impossible to pick just one favorite scene and I could go on, but those are some good ones. Also Katsura saying he'll be Gintoki's left arm. (This is Gintoki: gives up on a job because it's too much for his hangover; goes to fight space pirates with a broken arm without a single complaint because his friends are on the line.)
Gintoki having feelings about Shinpachi and Kagura needing to be in his life now just... Yeah. And that a few pages away from him sitting on the toilet with a hangover which is Gintama in a nutshell.
But yes there's so many excellent scenes in this including MADAO's origin story (basically his life of suffering is karma for that one time he was going to let an alien eat Shinpachi?), Kagura adopting Sadaharu, and the brief scene with the giant dog opening the door and Katsura talking to him like he's Gintoki's mom.
I mean. It's impossible to pick just one favorite scene and I could go on, but those are some good ones. Also Katsura saying he'll be Gintoki's left arm. (This is Gintoki: gives up on a job because it's too much for his hangover; goes to fight space pirates with a broken arm without a single complaint because his friends are on the line.)
This entire review has been hidden because of spoilers.
October 21, 2020
7- A father wanting to meet his daughter and it was quite sweet. An emotional tale.
8- A duel over Otae-San (shinpachi's sister) and its a fun duel between Gin and that guy Kondou-san whose actually Chief of the Shinsengumi.
9-Hijikata-San taking revenge for Kondou on Gin for humiliating hsis comrade was fun and their duel was too good. And we just see why Gin is so special. This was a heartwarming ch.
10-Kagura gets a pet named Sadharu and he is fun but when some alien prince takes him, its up to Gin and Kagura to save him.
11-An old man is dying and asks Gin to return a hair pin to her former love and tells about lovestory in dumplings and Gin finds it turns out its the landlady and it was unexpected for sure but was a sentimental tale.
12&13- Gin and co are to rescue a young ham girl and they go to some club and there they are attacked by some beings. We find that its Daraku-san and the Harusame Space pirates and they are dangerous. They defeat Gin and Zura saves him and we learn more about how they are a criminal organization and all. Also Shin and Kagura are under their control. This is the first big arc of this book and its getting good!
8- A duel over Otae-San (shinpachi's sister) and its a fun duel between Gin and that guy Kondou-san whose actually Chief of the Shinsengumi.
9-Hijikata-San taking revenge for Kondou on Gin for humiliating hsis comrade was fun and their duel was too good. And we just see why Gin is so special. This was a heartwarming ch.
10-Kagura gets a pet named Sadharu and he is fun but when some alien prince takes him, its up to Gin and Kagura to save him.
11-An old man is dying and asks Gin to return a hair pin to her former love and tells about lovestory in dumplings and Gin finds it turns out its the landlady and it was unexpected for sure but was a sentimental tale.
12&13- Gin and co are to rescue a young ham girl and they go to some club and there they are attacked by some beings. We find that its Daraku-san and the Harusame Space pirates and they are dangerous. They defeat Gin and Zura saves him and we learn more about how they are a criminal organization and all. Also Shin and Kagura are under their control. This is the first big arc of this book and its getting good!
This entire review has been hidden because of spoilers.
November 18, 2020
This could have been a five star volume.
Why did it get a 4/5, you are asking?
While I absolutely enjoy the Gintama series, and have my second manga crush on a character (Gin, specifically, and my first ever crush on a manga character is Ichigo from the Bleach manga), the bonus story Shirokuro did not vibe with me at all. The message in the story is hard to disagree with (that we are all "black and white," to steal a phrase), but the execution seemed way too plain and traditional for my tastes.
End of the Shirokuro rant. As much as I enjoyed Gintama, volume one, volume two really blew me away. The humour in the content is well done and vibes with my brand of humour, the characters are crafted very well, and the situations the characters find themselves in are some of the best I have ever read in any kind of book. I particularly enjoyed Keep A Promise Even If It Kills You, which was the first story in the volume. The rest were just as good as the first story, but this one stuck out to me for some reason.
I am looking forward to reading Volume 3 rather soon!
Why did it get a 4/5, you are asking?
While I absolutely enjoy the Gintama series, and have my second manga crush on a character (Gin, specifically, and my first ever crush on a manga character is Ichigo from the Bleach manga), the bonus story Shirokuro did not vibe with me at all. The message in the story is hard to disagree with (that we are all "black and white," to steal a phrase), but the execution seemed way too plain and traditional for my tastes.
End of the Shirokuro rant. As much as I enjoyed Gintama, volume one, volume two really blew me away. The humour in the content is well done and vibes with my brand of humour, the characters are crafted very well, and the situations the characters find themselves in are some of the best I have ever read in any kind of book. I particularly enjoyed Keep A Promise Even If It Kills You, which was the first story in the volume. The rest were just as good as the first story, but this one stuck out to me for some reason.
I am looking forward to reading Volume 3 rather soon!
July 23, 2021
"My bad. I'm a hungover wreck. Just fill in for me somehow, Shin-chan."
"The... the usual.... It's a lot more liquid than usual...."
It's kind of hard to continue reviewing a gag manga. Well, Sadaharu the giant dog is introduced, and the first chapter about that is pretty funny, seeing a return of the prince with the octopus monster pet from last volume. A more serious arc begins, concerning an alien drug. Gintoki shows remorse and regret for his lost allies during the alien war earlier in his life, which ties in with his present desire to protect Shinpachi and Kagura, fleshing him out as a bit more than a goofball. Zura reappears to lend his aid to Gintoki at the end of the volume, promising what will probably be a good fight, or at least a good zany set-piece.
I'm still kind of enjoying the action more than the comedy.
"The... the usual.... It's a lot more liquid than usual...."
It's kind of hard to continue reviewing a gag manga. Well, Sadaharu the giant dog is introduced, and the first chapter about that is pretty funny, seeing a return of the prince with the octopus monster pet from last volume. A more serious arc begins, concerning an alien drug. Gintoki shows remorse and regret for his lost allies during the alien war earlier in his life, which ties in with his present desire to protect Shinpachi and Kagura, fleshing him out as a bit more than a goofball. Zura reappears to lend his aid to Gintoki at the end of the volume, promising what will probably be a good fight, or at least a good zany set-piece.
I'm still kind of enjoying the action more than the comedy.
June 9, 2017
The balance of humor and action is well maintained throughout this volume, and I once again thoroughly enjoyed it. It feels to me like this volume is still introducing characters, establishing setting etc., while trying to provide short narratives that encase these larger series-wide elements. I'm hoping some longer, more complete arcs show up. My preference in Manga is for a true through-line narrative--hence my deep, deep love for Fullmetal Alchemist, the work of Naoki Urasawa, and a few other classics like Akira--over episodic storytelling, but there's enough here to keep me reading.
August 21, 2024
I love this comic more and more. I love Sadaharu as a character--even if he's only been in a few chapters--and moments like him answering the door to Zura's confusion, beautiful. I wish Viz had translated more of the manga officially; it's too good to not have been.
My rating: 5/5
Would I own/re-read?: Sure!
TW: Death, Cartoon Violence, Period Accurate Terminology, Addiction
Does the animal die?: There are some references to animals as food, and a big dog gets hit by a car (but does survive). There's also an anecdote about accidentally killing a rabbit.
My rating: 5/5
Would I own/re-read?: Sure!
TW: Death, Cartoon Violence, Period Accurate Terminology, Addiction
Does the animal die?: There are some references to animals as food, and a big dog gets hit by a car (but does survive). There's also an anecdote about accidentally killing a rabbit.
May 9, 2023
The English translation is absolute trash, however I am going to rate it 5 stars because, as I said before, the anime is my most beloved series ever watched.
I loved the fact that Katsura had a bit more 'screen time' in this volume. Also, the bit about Gin's nightmare from the war absolutely broke my heart all over again.
If I didn't say this before, found family is my favourite trope so thank you Sorachi sensei for making a girl like me very happy.
I loved the fact that Katsura had a bit more 'screen time' in this volume. Also, the bit about Gin's nightmare from the war absolutely broke my heart all over again.
If I didn't say this before, found family is my favourite trope so thank you Sorachi sensei for making a girl like me very happy.
May 7, 2023
Un segundo tomo donde van apareciendo mas personajes, escenas con frases muy épicas, situaciones complicadas, toques de humor que no pueden faltar y se van soltando mas escenas del pasado de Gin.
Adicional este tomo tiene un capítulo de una historia extra al final que fue muy divertida de leer pero que a su vez te deja enseñanzas lo cual caracteriza esta obra.
Adicional este tomo tiene un capítulo de una historia extra al final que fue muy divertida de leer pero que a su vez te deja enseñanzas lo cual caracteriza esta obra.
January 10, 2024
Absolutely loving the manga. Hideaki Sorachi has such a unique style of writing. The story takes place in an alternate universe in a place called Edo modeled after Tokyo. Often the characters break the 4th wall by talking directly to the reader so their fictional universe interacts with our universe, it's pretty cool. 😎
April 14, 2020
Hilarious continuation of the story. My favorite part has to be the giant dog 😂. It seems Gin is multilayered, too. Unexpected but accepted!
I also enjoyed the bonus manga (unrelated to Gin Tama). The author should continue that!! It's so good!
I also enjoyed the bonus manga (unrelated to Gin Tama). The author should continue that!! It's so good!
January 17, 2021
Okay, I think Gintama just wasn't the right manga for me. I don't see where is the comedy—well, I do, actually, but just a slight. I don't intend to continue reading, but I don't know, maybe the next volume will be more funny.
September 1, 2021
Gintama je jedna z mála mang co mě dokáže rozesmát a během dvou dalších stránek rozbrečet, je to láska !!!
Hvězdičku strhávám za to že další půlka booku je jeden z prvním komiksů tvůrce Gintami (ne že by nebyl dobrej, ale sere mě že ta část nemohla obsahovat další úseky hlavního příběhu)
Hvězdičku strhávám za to že další půlka booku je jeden z prvním komiksů tvůrce Gintami (ne že by nebyl dobrej, ale sere mě že ta část nemohla obsahovat další úseky hlavního příběhu)
October 6, 2018
Khi bạn đau đầu, cứ tưởng đọc Gintama sẽ làm bạn thư giãn... nhưng không... nó làm bạn nhức đầu hơn... @@
January 11, 2021
Both funny and touching! Best manga for the times you sad and pathetic.
May 8, 2021
I think this was definitely better than the first volume but I'm still not won over.. Still prefer the movie. However, I do love when the characters reference being in a manga!
November 13, 2021
Best,funniest, so good
August 29, 2022
I think ShiroKuro was the best part of this volume. I wish Sorachi continued it. His stories just touch something in your heart ❤️
September 2, 2022
Gintama is great, and every volume is hilarious.
It doesn't get old, even in repeat readings.
It doesn't get old, even in repeat readings.
September 22, 2023
I LOVE IT! Another hilarious volume!
-Mirian 💚
-Mirian 💚
June 7, 2025
3.5!!
August 17, 2025
⭐⭐⭐✨
November 19, 2025
Every volume is gold.
Displaying 1 - 30 of 48 reviews