Tyrolské elegie

by Karel Havlíček Borovský

Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.

Genres: Poetry, Czech Literature, Classics, School, Read For School, Classic Literature, History

14 pages, ebook

First published January 1, 1885

About the author

Karel Havlíček Borovský was a Czech writer, poet, critic, politician, journalist, and publisher.

Reviews

[Kačaba]

Myslím si, že Borovský byl ve své době fakt týpek.

"Hodil jsem mu tam pod postel
říšský zákoník,
dobře, že jsem měl ten moudrý nápad,
již ani nekvik."

[Vojtěch]

Jedno se musí uznat - K. H. B. byl rebel!

[Adelle R.]

Za mě teda jeho nejslabší dílo, ale aspoň to šlo rychle :D

[knizni radost]

1,5-2/5
Havlíčkova deportace do Brixenu byla sice událost století, ale nijak extra mě to nebavilo xdd. Aspoň, že je to krátký.

[Ema Kuncová]

neni cas ztracet cas, ctu knizky na maturitu. Ale tohle se četlo moc hezky. Borovsky pouziva obecnou cestinu s obcasnymi archaismy, ale nic dramatickeho. Tu čtivost tomu dodava ten sarkasmus a ironie. love it!

[Bara]

Dloubnutí do policistů ve stylu narážky na biblický příběh o Jonášovi mě pobavilo. Akorát ten konec přišel, jak uťatý.

[princeznazknih]

tak to se havlíčkovi moc povedlo! hrozně se mně líbí, jak zpracoval vlastní zajetí, z něhož to vypadá vlastně docela v cajku, což se teda divím, bo podle všeho byl karel hrozný morous a že napíše takou pohodku, bych teda rozhodně nečekala. ale bylo to hrozně fajn, možná dokonce nejlepší, co jsem od něho zatím četla.
ps. 3,5⭐️

[Hanastrelska]

Borovský je rošťák

[Klára]

Celé Tyrolské elegie se soustředí na cestu lyrického subjektu (který je zároveň autorem) z Německého Brodu (dnes Havlíčkova Brodu) do exilu v italském Brixenu. Karel Havlíček Borovský působil jako novinář, spisovatel a velký kritik společnosti v 19. století. Tyrolské elegie jsou jakousi vzpomínkou na nucený odjezd do Brixenu na Bachův rozkaz. Z historického kontextu víme, že se jednalo o Alexandra Bacha, vlivného politika Rakouského císařství. Kromě toho, že se zasloužil o potlačení revoluce, také zastával funkci ministra spravedlnosti a později ministra vnitra. Se jménem Alexandra Bacha je spojený termín Bachův absolutismus, který poukazuje na absolutismus během jeho vládního období (1851-1859). Bachova éra byla spojena především s velkou cenzurou a tajnou policií a opětovným poněmčováním, na což odkazuje dopis, který K. H. Borovský dostal napsán „ouřední“ němčinou. V úvodu se dozvídáme, že K. H. Borovský popouzel vídeňské pány při jejich velké práci, tím, že byl hodně slyšet (metafora, že hrál na pozoun). Kritizuje tím zbytečnou práci vídeňského úředního aparátu. Aby od něj měli pokoj, rozhodli se ho internovat do města v italských Alpách, tedy do Brixenu. Musel se rozloučit narychlo se svou rodinou a dobrovolně jít, jinak by měli policisté právo ho i donutit. V dopise prý stálo, že je v českých zemích dusno po oktrojírce (myšlena dubnová oktrojovaná ústava), a že je to pro autorovo dobro. Další dobovou zmínkou je jméno Františka Dedera, vysokého policejního úředníka, pravděpodobně nebyl s Borovským úplně v nepřátelském vztahu. Deder ho nabádá, aby šel co nejrychleji, ještě v noci, protože by se mohlo stát, že by brodští obyvatelé ráno dělali povyk. Vnímala jsem to jako určitý pokus, jak Borovského přesvědčit, protože je možné, že kdyby se brodští obyvatelé vzpouzeli a nesouhlasili by s internací Borovského, potlačila by tento nepokoj policie. Když Borovský odjíždí směr Jihlava, promlouvá k němu brodský kostelíček, a tím se dozvídáme, že tam žil velmi dlouho, a že ho ve věku třiceti let odvážejí pryč z rodného města. Cestou myslí na Špilberk a Kufstein, obojí jsou středověké pevnosti, které sloužily za věznice. Autor zmiňuje telegraf, díky kterému ve všech místech, kde odpočívali, o nich policejní stanice věděly. František Dedera ho na cestě doprovázel. V Českých Budějovicích mu koupil čtyři piva, zde použil Borovský moc pěkný symbol „Léthé“, což je mytologická řeka v říši mrtvých. Kdo se z ní napije, zapomene. Při popisu cesty kde co kritizuje, armádu, hloupost národů, které se nechají tahat na provázcích, ale i církev. Pak se však splašil vůz. Policisté vyskákali a nechali borovského jet samotného. Neměl strach, protože se mu přece nemůže stát nic horšího, než že je rakouským občanem. Povedlo se mu dojet do Waidringu, což už je obec v Tyrolsku. Policisté tam také došli, ale po svých a pěkně sedření, zatímco jemu se vůbec nic nestalo. Ačkoliv bylo zřejmě důležité Borovského internovat, neměla na to policie zvláštní vůz a musela používat poštovní dostavníky. V Brixenu je pod dohledem černého dvouhlavého orla, což byl symbol Rakouského císařství.
Co se týče jazyka, autor používá pro svou dobu obyčejná slova (poděbradka – čepice, postillion – kočí poštovního dostavníku, žandarm – policista), ale také nespisovná (oktrojírka) a nespisovný jazyk (ouřední, internírovat), používá i němčinu a latinu ( habeas corpus – listina, která předvolává osobu před soud). Právě jazyk hraje v tomto díle velkou roli, protože působí satiricky. Dále je tu spousta básnických figur, například apostrofa (když mluví
k měsíci či ke světu), personifikace (když mluví kostel). Právě černý dvouhlavý orel je
symbol či synekdocha mínící císařství. Celá báseň je vlastně hodně expresivní. Co se týče schématu, tak je psána ABCB.
Elegie by měla být smutná. Jde vlastně o žalozpěv, ale zde nevyznívá smutně, ale spíše
popuzeně. Mám pocit, že celá báseň je složena z epigramů, které jsou krátké, úderné,
satirické. K. H. Borovský je hodně psal.

[sarka]

Zmatení :)
Taky ti však měsíčku občas něco při svém cestování vyprávím. Jsem stejně chaotická?
Škoda že ti to Kájo nepomohlo :/.

[Anna Zegzulková]

ano, možná jsem si znovu přečetla tyrolské elegie jen abych splnila svoji goodreads challenge, ve které mám už tak jako tak nastavený mizerně nízký počet knih:D (přestože čtení, samozřejmě, není soutěž ani honba za kvantitou). ale fakt jen možná. asi z toho nejsem tak nadšená jako když jsem to přelouskala prvně, nicméně i tak to podle mě patří k tomu nejlepšímu, minimálně z povinné četby. na pár stránkách je toho řečeno mnoho, a to ironicky, melancholicky i melodicky.

[Nia]

Nemám ráda poezii.

[Eliška Good]

Já Karla prostě miluju. Tohle je úžasné. Neznalý čtenář (a to nemyslím špatně) tuhle knihu pravděpodobně nepochopí, a může mu připadat o ničem, ale když se zajímáte o život autora a historický kontext díla, pravděpodobně vás tahle knížka minimálně rozesměje. Já jsem se smála a žasla celou dobu (na můj vkus moc krátkou). Tahle báseň je geniálně ironická, satirická a velmi odvážná. Miluju a obdivuju. ❤️❤️❤️

[anul…e]

No to je neco teda

[Abyss]

Jako dobře, je to vtipné, není to úplně bez děje, ale že bych si zrovna tohle chtěla vytáhnout u maturity? Ne, děkuji.

Možná mi úplně nepříšluší hodnotit klasiku, ale tohle prostě nebylo napsáno pro mě, snad kdybych se narodila před x lety, kdy byla báseň aktuální... :))

[terka]

Jednohubka. Vždycky mi přišlo, že Tyrolské elegie mají spíše historickou hodnotu než vyloženě literární.

[V]

Zvláštní. Karel Havlíček je sice velmi inspirativní osobnost českých dějin, ale jeho tvorba ve mně nic nevyvolala. Jeho úděl znám, ale i ten by se v básních mohl projevit jinak... Nevím no.

[Caroline]

celkem fun

[matyyy]

Tohle bylo skvělý—poměrně krátký (takže nedávám zas tak vysoké hodnocení)—ale i tak se mi to líbilo. Kdyby to popisovalo delší časový úsek (třeba i jeho pobyt v Brixenu po příjezdu), tak bych dal ještě vyšší hodnocení. Ale jako krátká klasika pro pobavení a zamyšlení to rozhodně splnilo svůj účel! 🥰

***

Přikládám pár ✨iconic✨ citátů:

Vstávají, pane redaktor,
nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zloději,
jenom komise.

//

Ale Džog, můj černý buldog,
ten je grobián,
na „habeas corpus―tuze zvyklý—
on je Angličan.

//

Hodil jsem mu tam pod postel
říšský zákonník;
dobře že jsem měl ten moudrý nápad,
již ani nekvik'.

//

Ach, to byla pro mne chutná chvilka!
neboť neznám žádnou větší slasť,
nežli vidět slavnou policii
ouzkostí se třást.

[Barbora Smetanková]

Knížku jsem četla hlavně kvůli maturitě a jsem se svou volbou velmi spokojená. Četla se velmi rychle a jednoduše. V knížce se člověk i dozví více o jeho zatčení a jaký "rebel" to v podstatě byl. Takže pokud také hledáte jednoduchou a hlavně krátkou knížku k maturitě tak rozhodně doporučuju, protože jsem ji zvládla přečíst během jednoho dne.

[David Thomas]

Dílo ze série povinná četba k maturitě, na kterou jsem se vys*al a musím říct, že poezie jde naprosto mimo mě. Po přečtení jsem si procházel spoustu komentářů a asi na to nemám hlavu, nebo se mi nad tím nechtělo přemýšlet, nicméně jednu hvězdu za to, že mě to donutilo si o tom něco víc zjistit, ať nejsem úplný literární barbar.

Kdybych toto četl v době, kdy jsem maturoval, asi bych se chtěl vysklít a zapálit a už nikdy nic dalšího nečíst.

[KAYA]

3.0*

[Thúy An]

krátký to bylo, dobrý to bylo.

[Martina Koplíková]

Nějak jsem to nepobrala.

[Jackelin Mandragor]

Karel Havlíček Borovský asi prostě nebude mým oblíbencem...

[Rézi]

Z poezie, o které uslyšíte ve škole mnohokrát, až vás to bude nudit, se vyklubalo opravdu vtipné dílo o smutném příběhu.

[Eliška **]

3,5 ⭐

[Alina]

The salt👌
Určitě doporučuju jako maturitní čtení

[Lukas Slavik]

Not bad, but quite difficult to understand due to the language and playful forms of words.

[Verunka]

Uhm.....o čem že to bylo? Netuším.
Krátký, supr, ale nejsem na básničky.
2/5✨