Děj autobiografického románu Lágr začíná v roce 1943, kdy byla Angela Rohrová po zatčení a ročním pobytu ve vyšetřovací vazbě umístěna do přerozdělovacího baráku táborového komplexu v Nižním Tagilu. Aby vězení přečkala, udala, že je lékařka, a pracovala tedy jako kvalifikovaný zdravotník, což sice nebylo snadné, ale umožňovalo to alespoň zlomek svobody.
Rohrová výstižně popisuje vyhrocené vztahy a charaktery, trýznění a masové umírání, kterému nebylo možné zabránit. A jak sama píše v závěru: „Sice jsem s tím nemohla nic dělat, ale byla jsem alespoň ‚pamětí na věčné časy', a to má svou cenu."
Ideálně hodnotím 3,5. Není nejhorší, to rozhodně ne. Doporučuji si ji přečíst. Kritiku chápu, ale beru také v úvahu, že jde o útržky z deníku. Autorem je samotná hrdinka. Jde o komentování jejího života. No a co si budeme povídat, i když si deníky psát můžeme, ne každý má to umělecké a literární střevo, aby to mohl být trhák. V tom bych to viděla. Útržky a ne zrovna prozaické. Nějak bez rozhovorů. Vyprávění o tom, co viděla a toho, co zažila. Pracovní tábory v Rusku tu příliš mnoho probírány nejsou. Máte možnost si udělat obrázek a získat další pohled na život v období druhé světové války. Je to zajímavá kniha.
Een onthutstend verhaal over een tijd, waar ik geen weet van heb, niet echt, maar die inzicht geeft in hoe mensen leefden ten tijde van de grote terreur