Sopel znowu ma kłopoty. Garbatego dopiero grób wyprostuje. Jedyna droga ucieczki wiedzie tam, skąd wszyscy chcieliby uciec. Wprost w paszczę Przygranicza, gdzie miłosierdzie zdechło pod śniegiem, a przyjaźń mierzy się wielkością długu do spłacenia.
Tam gdzie groza i mróz ścinają krew na wyścigi
Przygranicze. Skuty lodem, oderwany skrawek naszego świata. Ziemia jeszcze niczyja i przyczółek walki o losy ludzkości. Ale w Przygraniczu nikt nie myśli o przyszłości innej niż swoja. Liczy się tylko to, jak bardzo chcesz żyć. Czy obronisz się przed furią rozszalałych bestii? Czy aktywujesz amulet zanim trafi cię bojowy czar? Czy okażesz się silniejszy niż śmiertelny, arktyczny mróz?
Co ma być to będzie! Przeznaczenie to dziwka – nie oczekuj, że się w Tobie zakocha...
Pavel Kornev is a popular Russian author whose writing crosses the boundaries of the sci fi thriller, fantasy adventure and steampunk. Genre mashing has long become his signature style.
“His books are a page-turning mix of non-stop action and hard-boiled detective stories in the edgy atmosphere of steampunk noir. Far from being a knight on a white charger, Kornev’s typical protagonist is an everyday man with his fair share of flaws who puts his talents to good use. His heroes struggle to survive and win their places in the sun; but most importantly, they manage to preserve their humanity even in the direst of circumstances.”
Pavel is a professional economist who spent years working for a large bank – until his first novel, The Ice, became an overnight bestseller, allowing him to quit his day job. He now writes full time.
Ďalšia z výborných sérií, ktorá zakapala na nudu a bezmyšlienkovitosť. Teda, ak nebolo cieľom z každej časti urobiť min. dvadsaťdielnu reportáž z pretekov v chľastaní a bezduchých nekonečných rozhovorov o ničom. Fakt, že rozdiely medzi záujmovými skupinami a množstvom postáv v rámci nich (Sestry, Gymnazium, Triada, Družina, Pevnosť,...) som nepochopil ani po tretej knihe (možno je chyba vo mne). Dej sa začína opakovať (sgrupíme sa, zásobíme, opijeme, cestujeme, niekoho zastrelíme a zase späť), veľa nudy a veľmi dobré finále skončí na 7 stranách. Škoda...
Kornev si skrze kanylu do zily rve litry vodky a snupe u toho prvotridni kokain, protoze tohle soudny clovek pri normalnim vedomi nenapise. Cerne sny jsou adrenalinova jizda, ktera nekonci, kazda dalsi stranka jen pridava na rychlosti a intenzite, akce strida akci a pribeh se rychlosti raketovych sani kosati od hlavni linie do vedlejsich ulicek a zase smykem zpatky. Cela kniha je tu vydlazdena tisici vystrilenymi naboji, granaty, seky nozu a mrtvymi v totalne chaotickem a pritom smysluplnem deni. Nervy mate napnute k prasknuti, uz ani nerozumite tomu, co se deje a co ctete, kdyz se ke konci vse vyjasni a cliffhanger jak Chrysleruv barak stoji v ceste k cekani na dil ctvrty. Varovani - pokud si nepamatujete Ledovo druhe dobrodruzstvi, budete v 1/4 knihy dost tapat, ale to se podda, asi jako kocovina z 1 a 1/2 litrovky... PS: pokud mate radi Kotletu, Korneva nectete. Kotleta vam prijde pak jako desna patlanina a cteni pro prostoduche pitomecky. Zustante u Kotlety :)
Sopel znowu ma kłopoty. Garbatego dopiero grób wyprostuje. Jedyna droga ucieczki wiedzie tam, skąd wszyscy chcieliby uciec. Wprost w paszczę Przygranicza, gdzie miłosierdzie zdechło pod śniegiem, a przyjaźń mierzy się wielkością długu do spłacenia.
Tam gdzie groza i mróz ścinają krew na wyścigi
Przygranicze. Skuty lodem, oderwany skrawek naszego świata. Ziemia jeszcze niczyja i przyczółek walki o losy ludzkości. Ale w Przygraniczu nikt nie myśli o przyszłości innej niż swoja. Liczy się tylko to, jak bardzo chcesz żyć. Czy obronisz się przed furią rozszalałych bestii? Czy aktywujesz amulet zanim trafi cię bojowy czar? Czy okażesz się silniejszy niż śmiertelny, arktyczny mróz?
Co ma być to będzie! Przeznaczenie to dziwka – nie oczekuj, że się w Tobie zakocha...
Tenhle díl mi přišel maličko slabší, než ty předešlé, ale i tak nám dal dosti zajímavé informace o tom všem, co se v Příhraničí děje. Celkem mě zajímá, co bude dál s Ledem a vším tím, co se kolem něj děje. A i když jsem tak nějak věřila, že toto je konec trilogie, tak mě to vyvedlo z omylu, vypadá to spíše jako střed budoucí antalogie, z čehož mám celkem radost. Tento autor mě skutečně zaujal a snad od něj najdu časem i jiné knihy.
Отброс коньков происходит в таком темпе что я начинаю волноваться за полное вымирание Форта. Откуда люди проваливаются с таким азартом чтобы восстановить даже часть населения что ласты склеила в этой книге?
Trochu mi dělalo problém Černé sny dočíst. Svět Příhraničí mě okouzlil, ale autor na mě působí ještě nevypsaným dojmem. I když je příběh zajímavý, jsou jednotlivé scény více nebo méně zmatené a občas je velmi obtížné identifikovat co se vlastně děje. A to ani nemluvím o motivaci jednotlivých postav, která je velmi zmatečná. V předchozích dílech se děj vždy alespoň částečně uzavřel, ale v Černých snech žádný závěr není. Je to prostě jenom první půlka dalšího zmateného dobrodružství Kluzkého.
Bývalý patrolář Led se na konci předchozího dílu přece dostal zpět do našeho světa a tam si chvíli v klidu žil pod svým pravým jménem Alexandr Sergejevič Ledněv, měl normální zaměstnání a jen občas jej strašily noční můry ze života v Příhraničí. Až se jednoho dne připletl do rvačky a ačkoliv to byla sebeobrana, skončil ve vězení za zabití a tam si ze zoufalství vzpomněl na telefonní číslo co mu dali Sektáři, že na ně má zavolat až projde přes Hranici. Kontakt Sektářů jej kupodivu dostane ven z vězení za slib že Led provede jejich tým přes Hranici. Co se dá dělat, nezbývá mu než se tam vrátit. Od té chvíle mi to připadá trochu jako když hraju Elder Scrolls Skyrim - po mé postavě každý něco chce, já se spojím tu s tímhle, jindy zase s tamtím (ač jsou to úhlavní nepřátelé) hlavní je přežít a když z toho náhodou kápne ještě pár zlaťáků... Pro bytost co si říká Pán má Led najít ten proklatý nůž co jej dostal do potíží již v prvním díle (a díky Pánovi nemůže překročit hranici dokud úkol nesplní), pro Sektáře má vytvořit stabilní průchod mezi Příhraničím a naším světem, pro Družinu plní úkoly kontrarozvědky, sám má další "vedlejší questy". Asi nemá smysl dál pokračovat, to už bych vyloženě spoiloval.
Tak na závěr ještě rada Šurika Jermolova jak se pozná poctivá vodka od nepoctivé: "No, zhruba, je třeba podržet trošičku vodky v hubě - pár vteřin, ne dýl - a když nedostaneš chuť rychle ji spolknout nebo vyplivnout, je řádná."
Ta knížka mě bavila, ale už se to vážně začíná točit pořád dokola a ten těžce akční závěr knížky byl zase utnutý pořádným cliffhangerem...kdypak vyjde čtvrtý díl?
Oproti předchozímu dílu získal tento díl víc na spádu a akčnosti. Taky se více odehrává v pevnosti a magie práská všemi směry. Za mě dobrý, na další díl se těším.