Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme

by Alexandr Mitrofanov, Petr Pithart, Jaroslav Kmenta

Česko se ocitlo na křižovatce. Po dominanci Andreje Babiše potvrdil své výsadní postavení i Miloš Zeman. V lednu 2018 byl podruhé zvolen prezidentem České republiky v historicky druhé přímé volbě. Hlasování zdánlivě rozdělilo tuto zemi na dvě nesmiřitelné poloviny. Naděje na změnu na Pražském hradě po pěti letech pro jednu část lidí pohasla, ta druhá svou volbou zabetonovala status quo. Volby ovšem vzbuzují řadu dosud nezodpovězených otázek. Je česká společnost skutečně tak rozdělená, jak se může podle výsledků prezidentských voleb jevit? Opravdu proti sobě stojí “pražská kavárna” a “venkov”? Posouváme se na Východ? A není opakované zvolení Miloše Zemana a jeho dosavadní působení jen součástí širšího procesu, který Českou republiku zvolna mění a ukrajuje z její polistopadové demokracie?

Dvě desítky předních komentátorů se snaží nalézt odpovědi na tyto otázky a nabízí svůj pohled a reflexi toho, co se děje. Kniha tak předkládá plastický obrázek nejen na prezidentské volby, ale především na proměnu politiky i celé společnosti, které v Česku v posledních letech zažíváme. Jedinečnost knihy spočívá především v krátkém časovém odstupu od samotné prezidentské volby, kdy je téma ve společnosti stále živé, ale rovněž v nadčasovosti jednotlivých analýz a přesahu, který překračuje rámec roku 2018.

V této knize se sešla unikátní společnost: Alexandr Mitrofanov, Petr Pithar, Jaroslav Kmenta, Petra Procházková, Jefim Fištejn, Vladimír Kučera, David Zábranský, Bohumil Doležal, Tomáš Němeček, Jan Herzmann, Jiří Pehe, Jiří Přibáň, Igor Lukeš, Daniel Kroupa, Petr Honzejk, Petr Holub, Jan Lipold.

Genres: Nonfiction, Politics

280 pages, Paperback

First published March 22, 2018

Reviews

[RoseB612 · Rating 4 out of 5]

Soubor esejů a zamyšlení nad druhou přímou prezidentskou volbou, a není to vůbec příjemné čtení. Ale na druhou stranu - pokud jste toho schopni, tak se víc o sobě a o světě kolem naučíte z prohry než z výhry, takže tohle může být i šance pojmenovat problém a hledat řešení.

Většina autorů se shodne na tom, že dělící linie elektorátů obou finálních kandidátů je trošku někde jinde, než se běžně v médiích prezentuje (město/venkov; vysoké/nízké vzdělání atd.) - a právě tohle je dle mého největší přínos knihy - uvědomit si, že je potřeba se přestat kastovat na oni a my, že je potřeba přijmout fakt, že někdo má jiný názor a má na něj plné právo a v řadě případů i dost objektivních důvodů; že představa, že jsem lepší než oni je cesta do pekel a že na "hrubý pytel hrubá záplata" jednoduše není řešení. Je tu masa nespokojených a vnitřně nešťastných lidí, ať už je jejich důvod jakýkoliv, a pokud se tohle nezmění, tak se nezmění ani tahle společnost. A s tím přichází i základní poznání - není žádných malých činů, neexistuje nic jako "nic nemůžu změnit", protože tu blbou náladu může změnit i pouhý úsměv v metru, podržení dveří, pozvání sousedky na kávu a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Jsou to drobnosti, ale právě ty vytváří změnu, ty mohou pomalu nahlodat tu nespokojenost. Samozřejmě jsou potřeba i velké systémové změny, ale když každý začne u sebe, tak ta síla může být obrovská. Není to nic jednoduchého, ale není to nemožné.

Opravdu inspirativní čtení, jen díky různým autorům se občas témata opakují - proto také ve finále ty čtyři hvězdičky. Ale k přemýšlení je tam toho opravdu hodně.

Kontext: Za čtrnáct dní je v Semilech Kmenta a já mám konečně jednu knihu v printu, kam si ho můžu nechat podepsat - jinak všechno ostatní máme jako e-booky.

První věta: "Bylo nám názorně předvedeno, jak pravda a láska nevítězí nad lží a nenávistí." (Jefim Fištejn)

Poslední věta: "Fascinace Lží je osudová. Infikuje na dlouho. Hrozí i nebezpečí, že se stane chronickou."

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

Když člověk po knize sáhne, už z obálky pozná, o co půjde. Jména na ní uvedená jsou totiž z valné většiny nejen v mediálním prostředí známá. Zbývala tak pouze otázka, zda převládnou spíše texty analytické, nebo zamýšlející se. Já čekal ty první, převládla ale česká komentátorská klasika. Jsem tak rád za texty, které napsal Prokop, Pehe nebo Honzejk, zároveň ale potěšili autoři, kteří se snažili tnout do živého ne úplně klasickým způsobem - jako např. Patočka. Zároveň mě (ne)překvapuje, že z 20 autorů je jen jedna žena (a pravděpodobně jen jeden volič Zemana). Když už si kniha klade důležité otázky, jejichž odpovědi mají vliv na směřování minimálně dalších čtyř let české politiky, chtělo by to i jiné pohledy...

Ke konkrétním autorům:
Fištejn - Úvod věnovaný Zemanovým lžím je přesný, i když trochu nespravedlivý. Ne vše, se totiž dá předem naplánovat a je velký rozdíl mezi tím, co ví člověk ve vyhrocené debatě a co si doma v klidu u internetu/knih dohledá. Zbytek je současná - i když přesná - každodenní klasika.

Holub - Města (a hlavně Praha) vs. venkov? Jen při zběžném a vzdáleném pohledu, je to trochu jinak...

Prokop - Oproti Fištejnovi předkládá autor poznámky, které by si měl vzít k srdci každý budoucí kandidát.

Patočka - Kdo autora zná, asi ho svými názory nepřekvapí a zabarvení textu je opravdu jasné. Přesto je to jeden z vrcholů knihy - autentická výpověď, která dává smysl. Patočkovy závěry se hezky promítají do rozdílu nejen v tématech kandidátky Čaputové a Drahoše (tato poznámka byla napsána ještě před tím, než se paní Čaputová stala novou slovenskou prezidentkou - o to víc je důležitá).

Kmenta - Další klasika, pro pravidelné čtenáře autora prakticky jen shrnutí jeho dosavadních textů na malém rozsahu (a spíše osobní než analytické).

Doležal - Výše zmíněná česká klasika, kterou člověk čte v souvislosti se Zemanem víc než často.

Zábranský - Je osvěžující číst i něco jasně směřujícího pro volbu Zemana. Zároveň to ale hodně říká i o samotném voliči současného prezidenta (dle mě je tedy text hodnotný spíše pro budoucí analytiky, než jako analýza). S obsahem se ale v jeho valné většině nedá souhlasit. Příkladem je dle autora nadužívání nálepek fašisti pro příznivce Zemana, kdy ale s druhou republikou, fašisty a dalšími pojmy neustále operuje jeho mluvčí. Nebo s údajně divným financováním kampaně Drahoše (bez upřesnění), kde se ale úplně přechází Nejedlý, Mynář a další. A takových věcí je tam opravdu hodně... Navíc teze o stojatém rybníčku Česka, který míchá jen Zeman a s Drahošem by zahnil, je tedy neuvěřitelné cynická - vždyť Zeman (a nejen on) ho čeří právě proto, aby vyhrál, ne proto, aby společnost posunul k nějakému společnému cíli...

Pithart - Zajímá mě, jak moc bude jeho předpověď přesná (dalším prezidentem má být Vladimír Dlouhý). Text je ale klasickým autorovým dílem a člověk si ho při procházení až představuje čtený jeho známou dikcí...

Procházková - Zajímavý text, což o to, jen neodpovídá na knihou položené otázky.

Němeček - Proč bylo zavedení přímé volby prezidenta špatné rozhodnutí? Zajímavé shrnutí debat posledních let, i když poněkud jednostranné.

Herzmann - Knížka už se začíná opakovat.

Pehe - Být tento text někde na začátku a teprve za ním např. Prokop a Holub, bylo by to asi lepší. Jinak už jen doplnění dalších textů (i když kvalitní a dobré).

Priban - Ústavní zamyšlení.

Mitrofanov - Asi nejlepší částí je citace známého textu pana Beka, zbytek už pro pravidelné čtenáře autora klasika.

Lukeš - V Česku bylo fake news dřív, než to bylo ve zbytku světa "in".

Kroupa - Poctivé srovnání relevantních kandidátů. Znova je zajímavé podívat se na Slovensko, kde podobní kandidáti dokázali překročit svůj stín a odstoupit a kde paní Čaputová měla silný lidský hlas - nejen svou slušností, ale tím, jak stojí za silnými i slabými členy společnosti. Důležitá věta textu také mluví o tom, že "lidé mají tendenci volit tak, jak volili dříve, protože neradi přiznávají chybná rozhodnutí." Např. Drahoš tak před druhým kolem neměl jezdit po Moravskoslezském kraji, kde jsou voliči Zemana, ale spíše na Jižní Moravě, kde byli voliči Fischera. A zároveň text zmiňuje to, že "lidé se necítí dobře v táboře poražených a tak je často nevědomým motivem přiklonit se k pravděpodobnému vítězi," čemuž kampaň Drahoše nevyšla dostatečně vstříc.

Honzejk - Další shrnutí, zároveň ale druhý z vrcholů knihy. I tady totiž autor tne do živého - ostrůvky nostalgie v Praze, drtivé exekuce (přičemž je ale umožnila kdysi Zemanova vláda), malé platy lidé, kterým se nelíbí směřování země (protestní hlasy)... Dle textu představoval "pro řadu lidí symbol "změny" paradoxně Miloš Zeman, který je 28let součástí právě toho systému, proti němuž se nespokojení lodě vymezili. Změnu totiž chápali jako razantní odmítnutí "toho, co je". Dokázal artikulovat obavy lidí a nabídnout náhradní terče pro frustraci." Inspirativní v textu je i chilská kampaň "NE plus", která odkazuje na to, že nejde vyhrát jen negací. A užitečný je i závěr: Klíč v odstranění příkopu je v něčem jiném, než v jednoduché pomoci. Je nutné dlouhodobě investovat do zdrojů naděje (rozdíl voličů v tom, že mají buď z budoucnosti strach, nebo v ní vidí právě naději), jako je vzdělání, rozvoj zanedbaných oblasti a konec Česka jako montovny.

Lipold - "Volební Pražák 2018 byl inkarnaci volebního Sudeťáka 2013", hodně literární text.

Kučera - Paradoxně je tento text takový Zemanův projev - plný citací, dojmů, nálepkovaní a "bonmotů." Zároveň knižní opak Zábranského...

[Jan Jabrocky · Rating 5 out of 5]

Pro mnoho lidí, kteří jsou šokováni vývojem společnosti a potažmo politické scény, rozhodně zajímavá kniha.