Zažila slávu, úspěchy, medaile. Ale taky spoustu okamžiků, o kterých dosud nikomu neřekla. O některých proto, že se bála, o dalších proto, že se styděla. Teď je Gabriela Koukalová poprvé odhaluje ve své biografii. Vychází sportovní i osobní zpověď nejlepší biatlonistky naší historie. Mistryně světa, olympijské medailistky, vítězky Světového poháru. Kniha je psaná autenticky v první osobě a odhaluje zákulisí tréninkové dřiny, nejdůležitějších závodů i mysli vrcholové sportovkyně v těch nejvypjatějších momentech. Gabriela jde ve svých pocitech na dřeň. Popisuje nejen velké výhry, ale i to, co se skrývá za nimi. Třeba desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc, kterou před světem dlouho tajila… Součástí knihy jsou i dosud nezveřejněné fotografie.
U čtení jsem měla pocit jako když omylem koupím nějaký bulvární plátek místo Respektu. Styl psaní i samotný obsah mě zklamal. Časté opakování, odporování si téměř v každé kapitole, zbytečné urážky. Holka, co se celý život hledá a tápe, a to i v této knížce.
ok, moc mě to nenadchlo, je to sice čtivé, ale čekala jsem více informací, třeba o medii propíraných zdravotních problémech... navíc každá kapitola má vlastně stejnou strukturu - všichni se sice proti mne spikli, ale bez nich bych to nedokázala, Gábiny si vážím za to, co všechno dokázala, ale ta kniha mi přišla schizofrenní..
Gabča je prostě jiná...a to se mi na ní líbí nejvíc. Když si při čtení knížky řeknu "poslední kapitola" a přečtu minimálně další dvě, a přestávám číst jen proto, že už fakt musím, tak jiný hodnocení prostě dát nešlo.
Gábinu jako sportovkyni mám ráda a fandila jsem jí. Kniha se bohužel nedá moc číst, přelouskala jsem to tedy celé, ale docela se sebezapřením. Nelíbí se mi styl psaní, nelíbí se mi, jak každou chvíli přeskakuje z roku na rok. Příběh by byl určitě přehlednější, kdyby byl opravdu popořadě a ne skákání sem a tam, tím pádem by se i poměrně zkrátil, protože se dost věcí opakovalo. Také jsem začala být alergická na slovo "zpětně". Každopádně přeji spoustu úspěchů jak v osobním, tak i v profesním životě a pokud se Gabča někdy vrátí, tak jí určitě budu znovu fandit.
Mistryní světa z donucení a holka, který se hledá - tak bych asi shrnula tuhle knížku. Popravdě jsem čekala trochu větší hloubku, připadá mi, že často klouže po povrchu a to nejzajímavější se vlastně vystřílelo ven už v rámci propagace té knihy jako celku. Škoda, mohlo to být zajímavější.
Jiná - tohle slovo ji vystihuje. Tohle píšu jako fanoušek biatlonu i jsem jí fandila. No... byla vážně dítě, na které bylo potřeba pevné nervy a co vše provedla, no... :D Šikola... není zase tak neuvěřitelné, že to tak bylo. Celý tým a chování - jen oni vědí, jak to tam doopravdy bylo a neříkám, že ona lže, může mít pouze jiný pohled a takhle to cítila. PPP - spíš bulimie, než anorexie - pro mě trošku otazník v tom, jak mohla podávat takové výkony. Ale co nepochopím... proč si vzala Koukala (nejsem zrovna jeho fanouškem)... když si ani 5 minut před tím, než měla jít s tátou na obřad, nebyla jistá, jestli si ho má fakt vzít?! Doping a Rusko - souhlas. Možná jsem se chtěla vyjádřit ještě k něčemu, ale zapomněla na to během čtení. Připadá mi jako stále se hledající člověk. Škoda, že s biatlonem skončila takto.
Skvělá knížka. Takhle upřímnou biografii bych si chtěl přečíst o každém sportovci, kterému fandím. Před televizí si vůbec neuvědomujeme, co sportovec zažívá a co všechno za danými úspěchy a neúspěchy je. Zpětně se mi vybavili některé závody, když jsem četl detailní popis od Gábiny, co zrovna prožívala na střelnici, když třeba 3x netrefila. Bylo fajn si to přečíst. Myslím, že mě tahle knížka dost ovlivnila, jako sportovního fanouška. Od teď se budu na sport dívat s daleko větší pozorností a respektem.
Kniha byla čtivá, psaná jednoduchým jazykem. Jejím problémem je malá hloubka a přeskakování a zpětné navracení se v některých kapitolách. Větší hloubka by možná i paní Soukalové pomohla k lepšímu zvědomění si, kdy byla oběť a kdy agresor.
Myslím si, že je celkově skvělé, že kniha vznikla.
Jak hodnotit autobiografii? Po stránce obsahové to nedává smysl, nemůžeme hodnotit něčí život. Takže to vezměme po tom ostatním, co kniha nabízí.
Gábi podává svůj pohled na vlastní život a lidi v něm. Začíná od útlého dětství a končí okamžikem, kdy bylo jasné, že nepojede na olympiádu do Koreje. Některé pasáže jsou zajímavější než jiné, což byl ostatně důvod, proč jsem knihu četla tak dlouho. Není tam nic, co by nutilo k dalšímu čtení.
Po stylistické stránce je kniha spíše chudá, je psána tak, jako by čtenář seděl s Gábi někde v kavárně a nechal si vyprávět. Tomu odpovídají i časté odbočky, jako tomu u vypravování bývá. Bohužel ne vždy je všechno jednoznačně vysvětleno a ne vždy do sebe jednotlivé informace z více méně tematických kapitol zapadají.
Po dočtení mám pocit, že kdybych se s Gábi potkala osobně (na časový úsek delší než jeden podpis do knihy), vůbec bych nevěděla, na co se zeptat. Snad všechny otázky už ji někdo položil a všechny se při mnoha opakováních stávají otravnými. Přesto mám pocit, že bychom si měly o čem povídat, s mnoha jejími názory souzním.
Po grafické stránce je kniha moc hezky udělaná, poznámky a obrázky na okrajích stránek vtipně doplňují samotný text. Barevné fotky najdeme všechny pohromadě na samotném závěru knihy.
Knizka je takovou zpovedi “biatlonove kralovny” Gabriely Koukalove. Jsem velkym biatlonovym fandou a jeji pribeh me moc zajimal. Bohuzel, nadseni po par strankach odpadlo. Zacina od detstvi, kde Gabriela popisuje, jak se k tomuto sportu dostala a dost ostre mluvi o svych rodicich, tak, jak bych si ja o svych nikdy nedovolila. Obdivuji ji, ze se vyjadrila o vecech, ktere jsou pro ni jiste velmi obtizne, intimni, ale presto v mych ocich nemuzu jeji zpoved nejak “obdivovat”. Cela kniha je psana tak, jak to asi Gabriela vykladala, pricemz jazyk je hrozne chudy a styl psani me velice zklamal. Kazdou kapitolu, etapu zivota, konci skoro vzdy negativne, ve smyslu - bylo to tezke, ale to nejtezsi, nejhorsi me teprve cekalo. Kazdy zijeme svuj zivot, a je jedno, zda jsme biatlonova hvezda, nebo hasic, nebo prodavacka s nemocnym ditetem. Vsichni zazivame strasti a radosti, nemoci, zivotni zklamani. V knize mi ale chybi vetsi vyzdvihnuti tech pozitivnich veci- laska, rodina a pratele, kteri jsou tam zmineni v pozitivnim svetle jen naokraj. Cela kniha ve me vyvolava pocit, jakoby chtela rict “lidi tak uz pochopte, ze jsem to mela hrozne tezke.” Cela kniha na me pusobila hrozne smutne, i kdyz posledni slova maji alespon lehky naznak pozitivnich myslenek. Takto na me kniha pusobila.
Zajímavé, zábavné čtení. Biatlon jsem nikdy nesledovala. Kniha se mi do ruky dostala náhodou a příjemně mě překvapila. Nevědět nic o Gabriely kariéře mělo při čtení své výhody. Za prvé, nikdy jsem dopředu nevěděla, jestli popisovaný závod bude nebo nebude úspěšný. Kdo výsledky znal, o tohle napětí přišel. Za druhé, četla jsem příběh neovlivněná předchozí představou nebo názory jiných aktérů příběhu. Prostě životní příběh, tak jak byl napsán. Zaujal mne. Byl čtivý, otevřený, uvěřitelný. Oceňuji dynamiku navazování kapitol. Zvlášť té části, kde místo chronologické návaznosti převáží tématická a zpětně se dovysvětlují některé věci z předchozích kapitol. Škoda, že pak příběh ještě jednou změní formu do podoby deníkových záznamů. To byl nejslabší moment a kvůli němu se závěr podivně rozpliznul, byť logicky končí zároveň s kariérou.
Hodnotit tuhle knihu je trochu oříšek. U románů hodnotím na prvním místě obsah, nápad, příběh, tady to nejde. Nemůžu přece chválit nebo kritizovat něčí úhel pohledu, něčí pocity! Navíc když vím z osobní zkušenosti, že úhel pohledu se může občas pěkně lišit. Takže mi moc kritérií k hodnocení nezbývá. Čtivost - mně se to četlo dobře. Originální nápad s číslováním stránek. Diskutabilní může být datum vydání, ale to nehodnotím. A jen tak na závěr, rozhodně to není takové kydání špíny, jak se nám snaží nabulíkovat novináři.
Žádný velký dílo to není. Je to relativně čtivý, ale po chvíli to stejně otráví neustálým přeskakováním z tématu na téma. Koukal pro mě nadále zůstává neskutečně nesympatickým týpkem, který z Gábiny jen těží prachy a popularitu, a Koukalová sama, mno... asi jí obdivuju za sportovní úspěchy, ale ten zbytek kolem mi jde spíš na nervy.
Mám moc rada biatlon a Gabine jsem vždycky strašně fandila, byla mi hrozne sympatická, ale tohle mě hodně zklamalo.. hlavně jsem se kolikrát ztrácela v datech, jak v kapitolách preskakovala. A spoustu věci bych vědět nemusela
Veškerý respekt k tomu, co dokázala, a k tomu, ze zřejmě chce byt dobrým člověkem. Nicméně z knihy na mě působí až smutná nevyrovnanost, nevyzralost a pocit, že k odhození emotional baggage zatím nedoslo. V podstatě je mi Gábiny líto.
je fajn se na celou situaci podívat přímo z pohledu Gábiny, občas se tam však spousta věcí opakuje... jo a taky bych uvítala více storek s Boe brothers :D
Tak tohle bylo úžasný!! Gabci sem vzdycky fandila a fandím. Je pro mě pořad nejlepší. Byla jsem na stadionu když vyhrála hromadný start v Novém Městě na Moravě a byl to pro mě úžasný zážitek a ona o něm v knize tak pěkne píše.
Biatlon miluju a sleduju každý závod, takže mě pochopitelně zajímalo zákulisí tohoto sportu z pohledu biatlonové královny.
Čtenář se určitě dozví spoustu věcí a zarytí fanoušci asi ocení odkrytí vztahů v biatlonovém týmu. Kdybych řekla, že mě to nezajímá a Gabrielu za tento počin odsuzuji, lhala bych.
Jsem na vážkách mezi 3 a 4, nejlepší by bylo 3,5. Nakonec musím přiznat, že jsem ráda, že jsem ji přečetla, i když mediální obraz té knížky mě moc nenalákal. Čte se rychle a osud je to bezpochyby zajímavý.