Rakvičky

by Irena Dousková

Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové „road-movie“ definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí „najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje“. V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude…

Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků.

222 pages, Paperback

First published January 1, 2018

About the author

Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.

Reviews

[Steklina · Rating 2 out of 5]

Róza hodlá využít svůj poslední prázdninový týden k cestě do Ostravy, aby splnila předsevzetí, které si dala. Do cesty se jí staví drobné překážky, které ale díky své tvrdohlavosti a zarputilosti bravurně zvládá.
Příběh má více rovin, všechny mi ale přijdou plytce provedené, nedotažené a hlavně silně nepřesvědčivé. Na jednu stranu jsou to odkazy na 80. léta, do kterých je vyprávění zasazeno: to na mě působí prvoplánově a pro sled událostí vlastně nedůležitě. Rovina rodinných vztahů je také dost povrchní, snaha o vyjádření generačních a sourozeneckých rivalit dost křečovitá. Silně za vlasy přitažený je i fakt, že téměř všechny postavy, které se na scéně mihnou, pocházejí z rozvrácených rodin. Bohužel smutný fakt se tak stává neskutečným klišé. Pokud jsem čekala v závěru jakousi katarzi, proměnu nebo náznak čehosi jako rite de passage, ke kterému se schylovalo (časté odkazy na panenky jako symbol dětství), tak jsem se nedočkala. Škoda. Toporná snaha o hlubokmyslné filozofování (v dopisech od Pavla a Tomáše) mě také neoslovila.
Bohužel asi kniha, o které za pár měsíců nebudu vědět, že jsem ji četla. Nevyvolala ve mně ani pocity, ani otázky, neoslovila mě svou atmosférou. A na ty dvě německé věty si taky mohli vzít korektora.

[rézi · Rating 2 out of 5]

na douskovou silně podprůměrné. ale veškeré popisy šumavského venkova mi byly balzámem na duši, takže jí všechny nedostatky asi budu muset odpustit

[Jitka · Rating 2 out of 5]

Avizované vtipné „road-movie“ se nekonalo. Druhého Budžese jsem nečekala, ale taky ne něco tak slabého. Příliš mnoho načatých příběhů a vyprávěcích rovin, většina z nich naprosto zbytečných (Tomášův román). Nesympatická hlavní hrdinka. Ačkoli se to odehrává v dobách normalizace, mluví obě holky plynule německy a jedna z nich má dokonce příušnice, i přes celoplošné očkování. Hodně kladných recenzí vyzdvihuje autorčin bohatý jazyk, ale mě to moc nádherné nepřišlo (chvilkami až přisprostlé, některé vulgarismy se daly nahradit jinak). Taky mi vadily všechny ty udatny, ptáčnice apod. Asi jsem toho v přírodopise zameškala hodně, ale prostě si pod těmi názvy žádné kytky nepředstavím a nehodlám si je hledat ve slovníku.

[Tady je Lubošovo · Rating 3 out of 5]

Je to strašně pěkně napsaný, jazyk je přenádherný. Bohužel jsem se dost motal v příběhu, chvílemi mi dokonce přišlo, že tam vlastně žádný příběh není. Nevím, co tím chtěla autorka světu sdělit, ale já mám v hlavě zmatek. Jednou si to budu muset přečíst znovu.