Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty opravdu fungují jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály.
Dvě hvězdičky za celkem zajímavý design a nápad dát dohromady hlášky lidí. Jinak je tato kniha podle mě zbytečné ničení lesů, úplně by stačilo, kdyby si to autorky nechaly na Instagramu. Jo a občas jsem se i zasmál.
Tohle je prostě výborný! Ester a Josefinu sleduju už nějakou chvíli na instagramu a tak pro mě knižní vydání jejich rozchodových vět bylo příjemným překvapením. A co si budeme povídat, každý z nás už nějakou podobnou větu někdy slyšel. (A tak mi to nedalo a sama jsem jim jednu takovou taky poslala! :D)
Tahle kniha se těžko hodnotí hvězdičkama. Má to nápad, grafická úprava je super sympatická a trochu jednorožčí, myšlenka celého projektu #terapiesdilenim je super. Ale samozřejmě to není román jak vyšitý, nad kterým někdo trávil mládí. V rámci žánru teda za 4 hvězdy. Nasmála jsem se, je to takové #bittersweet.
Velmi slabý, smutný a lajdácký pokus o knihu. Vesměs nevtipný, nesmyslný, nudný sběr materiálu, který možná pobaví někde ve facebookové skupině, ale na papír taková bezduchost snad ani nepatří, to je proti přírodě. A to říkám jako někdo, kdo ocenil žánrově příbuzný (ale nesrovnatelně lepší) kus Cítím se jako Ulrike Meinhof od Zuzany Fuksové. Nebrat. Pokud Vám není sedmnáct nebo nejste po lobotomii.
Tak asi všeci víme, o co jde. 🙂 Něco je úsměvné, něco “normální”, u něčeho jsem se smála na celé kolo, ale všecko je vlastně trochu děsivé. 😅 A asi by mi to stačilo jen na Instagramu, kde se k tomu taky můžu vracet.
Hezká myšlenka, krásná slova. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ozdobila ji lepíky a k mnohým citátům se ráda vrátím. Knihu ale nepovažuji za stejně kvalitní jako například Mléko a med nebo Láskou ji nespoutáš. U knihy jsem se nasmála, líbilo se mi spojení fotek a textů.
Musim říct, že jsem to přečetla na jeden nádech. Některé zprávy mě hodně pobavily (ale všechny mě bavily) a nápad slečen byl fakt skvělý, někdy mě tam zaskočila jen ta logika lidí. A graficky by se mi líbila ta knížka jinak udělat, nějak zajímavěji než takto, ale možná by to pak ztratilo to kouzlo.
Na instagramový projekt super, na knihu to bylo málo. Neříkám, že jsem se nesmála; smála. Ale nějak mi to nestačilo, celá stránka a tam jen jedno slovo? ... Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se plýtvalo papírem. Snad kdyby byla kniha proložena i několika příběhy (určitě nejen věty, ale i celé story musí stát za to...) bylo by moje hodnocení vyšší. Knihu jsem si prolistovala s úsměvem na tváři, ale vědomím, že pohled na instagram byl dostačující.
Není mi jasné, proč Terapie sdílením musela vyjít knižně. Je to kompilace zpráv, které se už objevily na instagramu a tam také měly zůstat. Grafická úprava je pěkná, ale to je asi tak vše, co je na knize zajímavého.
Ano, zasmála jsem se, ale ty fotky + některé texty mi přišly mimo.. :) Berme to hodnocení tak, že to svůj účel splnilo, ale samozřejmě to vůbec nelze srovnávat s ostatní "literaturou".
Tato kniha se za běžnou literaturu opravdu považovat nedá - nápad mi však přišel originální a rozhodně nelituju toho, že jsem si knížku koupila. I přes pár výhrad, jako například občasné fotografie či obrázky, které dle mého názoru neměly ve většině případů nic společného s textem, nebo stránky, na kterých byly jednoslovné/dvouslovné screenshoty, mi tato maximálně dvouhodinová knížečka rozradostnila den. Poslední věc, kterou bych tedy vytkla je možná cena. Jsem si jistá, že za 349 Korun českých bych si byla schopná koupit něco s daleko lepším obsahem, u čeho bych strávila o X více hodin. Jelikož jsem ale měla utrácivou náladu a nic s podobným námětem nevlastním, rozhodla jsem se obohatit svou knihovnu právě o toto kraťoučké "dílo". K názorům typu „zbytečné ničení lesů“ se vyjadřovat nehodlám. Pro mě bylo ničení lesů Stmívání. Čili konec zbytečných debat.
Doporučuji všem, kteří rádi pročítají facebookové/instagramové konverzace a s radostí se pousmějí nad hloupostí dnešní generace.
Knížku jsem přečetla během 20 minut :D Samozřejmě to není žádná obohacující literatura, ale s tímhle si ji taky každý musí pořizovat. Pro někoho škoda papíru, ale věřím, že někomu pomůže alespoň se povznést nad některé běžné situace v životě, které prožíváme všichni, ale taky si všichni myslíme, že jsme na to sami. A myslím, že hlavně proto byla knížka vytvořena. Pro lidi, kteří berou život až moc vážně. Bojí se, že se jim dějí situace, které nikdo další neprožívá a možná si kvůli tomu připadají hloupě. Tady jde vidět, že hloupost je mnohdy na té druhé straně :D Za původní cenu bych ji nekoupila, ale z druhé ruky mne potěšila. Kupovala jsem ji jako dárek pro kamarádku, s kterou si často konverzace od Josefiny a Ester posíláme a dost často se v nich i samy nacházíme. Takže za mě jedna rada. Neberte knihu tak moc vážně. Není to o tom :)
Asi byla chyba nečíst knihu v době po rozchodu, to by se mi asi zavděčila více. Nápad sbírat a zveřejňovat idiotské rozchodové zprávy je fajn a naprosto sedí instagramu, kde byly zprávy zveřejňovány původně. Na knihu (navíc už s minimálně jedním pokračováním!) už mi to přijde trochu... málo? Za mě tentokrát nepomáhá ani grafické zpracování, působí nesourodě a až tak moc nuceně zajímavě, že je spíš divné. :/ Jako občasné párminutové čtení do tramvaje, na záchod apod. fajn, ale nejvíc to fakt bude sedět těm, co potřebujou zjistit, že nejen s nima se nějakej debil rozešel přes messenger.
Instagramový účet @esterajosefina sleduji už dlouho a příspěvky s hashtagem #Terapiesdílením mám hodně rád.
Příspěvků je v knížce relativně malé množství, často jen pár řádků na stránce, což je samozřejmě umělecký záměr a každý příspěvek tak má hodně prostoru zapůsobit. Člověk ale takovou knížku přečte velmi rychle.
Ty čtyři hvězdičky jsou s odřenýma ušima – obsah se mi líbí, ale nevidím úplně přidanou hodnotu v knižním vydání. Pokud ale někdo nemá instagramový účet a Ester a Josefínu nesleduje, vřele doporučuji.
Instagram esterajosefina mě baví, ale kniha je velmi krátká a nemá žádný další přesah. Prostě jen útržky chatových konverzací, které by měly asi zůstat v onlinu. Poslouchala jsem jako audioknihu a tento formát se jako audiokniha vážně nehodí. Sice je použito více hlasů, ale i tak jsem měla často problém odlišit kdo co píše a kdy začíná už nová konverzace. Knižní/audioknižní vydání obsahu Instagramu bez čehokoli navíc - za mě zbytečné.
Myslím, že projekt je fakt super, ale musím příznat, že instagram Ester&Josefiny se mi líbí o trochu víc než tahle knížka. Je velká škoda, že v Terapii sdílením nemají prostor ani místa, ani vtipné citáty, které na instagramu všechny zprávy doplňují, protože jsou mnohdy ještě vtipnější než samotné příspěvky...
Nápad zajímavej. Na IG se často pousměju když narazím na jejich příspěvky. Ale to využití stránek 🥲 škoda papíru. 1 věta na celou stránku.. reálně ta knížka může být o 70% užší.. to že jsem ji dojel tak za 3 dny taky hovoří samo o sobě 😀.
Ale neříkám nic, člověk se pobaví, a trochu zapomene na to, že měl rozchod na hovno. Protože si uvědomí že ostatní lidi dokážou divy 😀.
Pokud se člověk chce zasmát, splní to svůj účel, ale klidně to mohlo zůstat v elektronické podobě. Vlastně ani nevím, co hodnotit. Kromě úvodní stránky je tam tvůrčí činnost prakticky nulová a screenshoty konverzací mohly zůstat tam, kde vznikly - na internetu.
Hodnotit knihu po literární stránce samozřejmě nemá smysl. Projekt terapie sdílením znám z instagramu a je mi velmi sympatický. U mnoha hlášek jsem se zasmála, občas prožívala déjà vu, občas jen nevěřícně koukala. Hoď kamenem, kdos nikdy neřekl "Je to mnou."
Pro zasmání a ujištění, že kolem je fakt hodně mimoňů. Moc bych to nepovažovala za knihu, protože textu je tam málo a možná vám stačí jen instagramový profil Ester a Josefíny. Kniha o moc víc nenabízí.
1*/5 Přijde mi, že formát, jakým je kniha napsaná se na papír moc nehodí. Je to skvělý námět na instagramovy účet, ale z knihy to dle mého tolik nevynikne. Projedete ji rychle pohledem, nic moc vám nedá a vy se zase posunete k další knize a na tuto za chvíli zapomenete.