Jedenáctiletá Johana si ze všeho nejraději čte. Narodila se v polovině 70. let a žije v Praze ve vinohradském činžáku jen s mámou. Máma se trápí odchodem otce a trápí se i Johana. A po smrti milované babičky je to ještě o něco těžší. Sametová revoluce přinese nečekané naděje a možnosti, a Johaně také první lásku. Kolem se proženou divoká devadesátá léta a s novým tisíciletím se svět několikrát převrátí naruby. A Johana - dítě, dívka, žena - uprostřed velkých změn žije, jak umí - tak jako celá její generace. Stále se jí přitom vrací otázka: kde je její otec? Bude mít dost odvahy na to, aby ho našla? A naplní její představy? Johana, román o lidské zranitelnosti i síle, křehkosti vztahů a chybách, které opakujeme a kterým se nedokážeme vyhnout, je společným dílem tří autorek. Jednotlivými dekádami Johanu provedly Zuzana Dostálová, Pavla Horáková a Alena Scheinostová.
Pavla Horáková je autorkou detektivní trilogie pro mladé čtenáře: Tajemství Hrobaříků, Olympia 2010, Hrobaříci v podzámčí, Apostrof 2011, a Hrobaříci a Hrobaři, Apostrof 2012.
Autorsky se podílela na sbírce moderního českého veršovaného folkloru Kecy v kleci (PLOT), která vyšla v roce 2010.
Původním povoláním je překladatelka z angličtiny a srbštiny, na svém kontě má 18 samostatných knižních titulů (např. Kurt Vonnegut, Saul Bellow či Iain Banks), několik rozhlasových her a spolupracovala na šesti antologiích či povídkových sbírkách. Je držitelkou Tvůrčí odměny Obce překladatelů za rok 2000 (Tama Janowitzová, Otroci New Yorku). Literární překlad vyučovala i na Filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze.
Sedm let působila jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu, s nímž nadále spolupracuje externě, a více než tři roky moderovala televizní kurz angličtiny. Opakovaně byla členkou překladatelské poroty soutěže Magnesia Litera.
Těšila jsem se, nalákala mě anotace, téma, tři autorky.. Výsledek je ale velmi rozpačitý. Za mě zklamání. 30 let na 200 stránkách prostě nejde popsat jen tak, zvlášť, když se autorky snažily do příběhu nacpat úplně všechno - od českých i světových historických milníků přes domácí násilí až k sebevraždě a blázinci s kapkou romské komunity. Je zde spoustu klišé, hodně věcí se dá předvídat a tak celkově to klouže po povrchu. Kdyby toho v Johaně bylo méně a víc propracované, konec by mě dostal přesně tak, jak měl.
Johana je jednoduchá kniha o holce, kterou sledujeme od jejího mládí až téměř po čtyřicátiny. Je to příběh obyčejné dívky, která se nějakým způsobem potýká se životem. Je to manifest obyčejné holky a jejích zážitků, zkušeností. Autorky si ani nepřály, aby to byla nějaká náročná četba. V knize je spousta ukrytých detailů a drobností, které stojí za to objevit. Johana mě bavila a po setkání s autorkami na book clubu se mi líbí ještě víc.
Co to tam preboha pisali 3??? Naco 3??? Tento banalny pribeh? Taky na SK pisu take 2, kazda sama za seba, ale maju 2 priezviska oddelene pomlckou.... Ten velmi jednoduchy pribeh by som este ako tak prehltla, keby to prezivali aspon zaujinave postavy... ale toto nemalo ziadnu stavu... nic
No, tak z tohohle jsem teda řádně rozčarovaná... Tak za prvé, já si myslím, že tedy stylisticky jde poznat, že první část napsal někdo jiný, protože používá iritující "jej" místo "ho". Sice gramaticky správně, ale když pořád čtete: "viděla jej", "pozvala jej"; tak to jako začne po chvilce otravovat. Notabene to působí o to hůř z "úst holčičky", kterou Johana v té chvíli je. V druhých dvou částech toto naštěstí vymizí. No a k ději?? Víte co, já mám tyhle obyčejné všední příběhy moc ráda, jenomže se musí umět zpracovat a ta všednost a obyčejnost nesmí být tak průhledná. Johana neuvěřitelně klouže po povrchu. Zaobírá se tématy, která jsou blízká každému z nás, dělá to ale tak, že vy víte, že se s tím chlápkem, kterýho právě potkala vyspí, a že ji zas odkopne. A to číst prostě nechcete, protože to můžete prožít. V tomto ohledu naprosto souhlasím s komentářem Insilvis, který vlastně tak jako celkově shrnuje i můj názor. Chválit lze skutečně jen za zdařilý závěr, který podporuje atmosféru knihy a jsem moc ráda, že se autorky nesnížily k nějakému patosu. Kniha je moc hezká i po grafické stránce, ale bílá textilní obálka se bohužel ušpiní jedna dvě...
Je to čtivé. Víceméně jediná veskrze pozitivní věc, kterou můžu o Johaně říct. Není totiž podle mého moc dobře napsaná - Johana jako hrdinka je dost blbka, většinu jejích přátel, chlapů a tak jsem prokoukla dřív než ona a to jsem velice natvrdlý čtenář. Nejvíc mi vadila střední část, ve které Johana experimentuje s drogami a tak a najednou tenhle způsob života bez následků změní v podstatě z hodiny na hodinu. Lidi se v jejím životě objevují a mizí, jak se to zrovna Johaně (a příběhu) hodí, vlastně mi u některých z nich (ehm ehm, Simona, ehm ehm) připadalo, že mizely jen proto, že si s nimi autorky nevěděly rady. Takže asi tak.
První část mi přišla strašně stylisticky neobratná. Rozčilovala mě snaha o nějaký styl, který se nedařil a vůbec se nehodil k tomu, že hlavní hrdinka je tou dobou vlastně ještě malá holka. Nečetlo se mi to vůbec dobře a vážně jsem uvažovala, že knížku odložím.
Pak se příběh trochu rozběhne, asi změnou vypravěčky, ale mám dojem, že se autorky snažily rozehrát velkou spoustu příběhů a mikropříběhů, které tak krátká knížka pořádně nedovedla obsáhnout.
Ale je to milé, čtivé, civilní, předvídatelné (ač přiznávám, že mě některé dějové obraty překvapily) a nenáročné a vlastně si to na nic moc nehraje, což je veskrze sympatické.
Toto bol absolútne nevyužitý potenciál. Banálny príbeh ako toľko iných, že sa mi necelý mesiac po dočítaní vyslovene vytratil z pamäti. Čo ma však rušilo najviac, bol fakt, že knihu písali tri autorky. Prečo? Tri autorské hlasy sa úplne zliali do jedného nevýrazného, žiadne odlišné perspektívy, žiaden pozoruhodný vývoj, nič. Veľmi o ničom kniha, nie brak, ale úplne nudná šeď.
Johana, dítě, dívka, žena. Tři autorky vytvořily příběh Johany, každá napsala jedno její životní období. Když si vybíráte knížky podle toho, aby vás nějakým způsobem zasáhly a něco vám daly, tak si myslím, že z Johany budete zklamaní. Já sama jsem od ní čekala mnohem víc, než jenom průměrný životní příběh jedné holky, která jenom proplouvala životem a jednotlivé události, či už dějinné nebo osobní ji nějak moc nezasáhly. Přišlo mi, že vlastně nic neřešila a jen apaticky a pasivně přijímala to, co jí život nabízel a co se jí dělo. A to mi na ní vadilo. Jenomže, kdo tvrdí, že každá knížka na nás musí silně zapůsobit, když vysloveně hledáte nějakou oddechovku, u které vypnete, přečtete ji za jedno odpoledne a ještě podpoříte českou literaturu, tak Johana je dobrou volbou. Nenadchne nějak extra, ale ani nenaštve. Je to prostě průměr a uznejte, občas, když si u knížky potřebujete oddechnout, s hlavní postavou nic extra neřešit, jenom prostě vypnout a máte už plné zuby všech těch vražd, thrillerů a třeba fantasy světů, je fajn mít možnost sáhnout i po něčem jiném a českém. Pro mě to ale byla jedna z těch slabších knih, od kterých jsem čekala prostě trochu víc a tak jsem z ní mírně zklamaná.
Johana je jednou z těch knih, u které si vyloženě odpočinete. Všechny události jsou popisované z rychlíku, hrdinka tak nějak propluje životem, víceméně smířená s kartami, jaké jí osud rozdal a moc se nesnaží se něco změnit, prostě rezignuje na štěstí. I když ona sama vám bude možná protivná, kniha není vůbec špatná čte se výtečně a faktografické poznámky ji nejen zasazují do konkrétních období, ale jsou takovým přátelským zamáváním, které vám připomene, že tohle jsou zážitky, které mohou patřit tisícům žen. Book club s autorkami můj zážitek jen umocnil. Super! 70 % http://books-postcards-geocaches.blog...
Johana, dievča/žena milión. Po dlhej dobe je toto tá kniha, v ktorej som si nič nepodčiarkla. Ľahké plynulé čítanie, 3o rokov na skoro 200 stranách, ale aj taký je život. Páčili sa mi také tie subtílne vyjadrenia doby, napríklad v podobe materiálov - slzy stekajú na linoleum, mladík sa dotýka umakartového stola, viskózové šaty, zlý melír (presne vieš, že aký!). Oddychové čítanie, bez pátosu a tupoty.
Taková knížka pro holky, nebylo to úplně špatné ani úplně dobré. Rozdílnosti ve stylu psaní každé části jinou autorkou jsem si nijak nevšimla, ale ani jsem se na nic takového nesoustředila (rozdíl asi ve skutečnosti nějaký bude). Plus knížky je, že se mi četla příjemně a v řadě situací jsem autorku dokázala dobře pochopit, na druhou stranu už teď jsem si jistá, že to ve mě nezanechá žádnou hlubší stopu.
Príbeh obyčajného českého dievčata od cca 11 rokov až po štyridsiatku na pozadí veľkých dejín sa čítal veľmi dobre a rýchlo, literárne je to ale len priemer. Autorky v podstate všetko prebehli z rýchlika, a taký dojem to aj vytvára. Nie je to teda kniha, ktorú by som sa hanbila mať na poličke, na druhej strane by som ju odporúčala skôr ženám s jednoduchším čitateľským vkusom.
Ano, mohlo to být lepší. Ano, mohlo to byt i horší. Román pro ženy. Pro takové ty ženské, které moc nečtou a jsou věcně nešťastné, protože chlapi jsou parchanti. Čte se to rychle, samo, očekáváte, že se konečně něco stane, co vynese příběh z banálna, nicméně nic takového a pak najednou konec.
"Johana" je knížka o dítěti, mladé slečně, ženě a o jejím úplně obyčejném životě, který je srovnatelný s desítkou dalších. V ději není takřka nic, co by nebylo předvídatelné a čtenář může s dávkou fantazie dobře předpovědět, co se bude dít a jak se bude Johanin život dál ubírat. Ale o příběhu tahle knížka vůbec není. Je to o pocitech a osobních vzpomínkách, které se vynořují při čtení, o věcech mezi řádky, o detailech, které člověk vidí hned, nebo až za čas. Autorky popisují dětsví, soužití s prarodiči a věčně utrápenou matkou, bouřlivé dospívání doprovázené revolucí a prvními láskami a přerod ve zralou ženu. Johana je prostě jen obyčejná holka, která dělala co mohla, snad jako každý, a v tom je to kouzlo.
Občas bylo poznat, že knihu psaly tři různé autorky, ale rozhodně mě to nerušilo - vždyť i při dospívání v zralého člověka se v nás prostřídá spousta osobností s různými vlastnostmi, charakterovými rysy a hodnotami. Každé toto Johanino období provází v knížce trochu jiný styl vypravování - dětství je spíše chaotické, Johanka skáče z jedné myšlenky na druhou, ale to se tím, jak roste mění a formuje, než dospěje do uhlazeného vyjadřování a myšlení. Myslím, že autorky dobře vystihly pocity a myšlenky všech fází Johanina života, zvlášť překvapivě dobře popsané mi připadalo dětsví.
"Be brave, Johana - it's a piece of cake for you."
Příběh jedenáctileté Johany, která žije s maminkou. Otec od nich odešel, když byla hodně malá, ale otázka: Kde je otec? bude Johanu trápit po celý život. Sametová revoluce přinese první lásku, bouřlivá devadesátá léta velké změny a právě uprostřed velkých změn žije, jak umí.
Tohle byl moc milý, i když smutný příběh, ve kterém se spousty z nás najde. Johaně budete celou dobu fandit, aby se konečně našla a mohla žít tak, jak si bude přát. Ale život si s ní pěkně pohraje.
Příběh se odehrává od konce sedmdesátých let až do současnosti a co mi moc líbilo, tak to jsou historické události, které Johanu v knize někdy i ovlivní, ale známe je všichni a do knihy byly dobře napasovány (Sametová revoluce, válka v Jugoslávii, 11. září, …).
Nejvíc mě kniha bavila na začátku a jak Johana rostla, tak byla kniha i tak zajímavá, ale už mě tolik nechytla. Každopádně doporučuji k přečtení. Knih ze života od českých autorů není nikdy dost.
Nápad zajímavý, tři různý autorky, ale těžko říct jestli nosný. Jinak nic novýho pod sluncem. Spíš čtenář/ka získá pocit, že autorky dost nesnáší muže, protože tam vesměs není jediná kladná mužská postava. a že jich tam jinak je. Protože celé bytí jak Johany, tak její matky, tak jejich přítelkyň se vesměs točí okolo toho najít toho pravého. Jako ano, proč ne, ale nesměla by se tím zaplácnout celá knížka. Jinak mi tam trochu haprovaly dvě maličkosti - že Johana, která celé jedno léto jede na drogách jako utržená ze řetětu, ze dne na den s nimi skončí a druhak, že někdo tak cílevědomý, jak se prokázala být v Americe, není schopná v Praze dlouho najít práci. Na druhou stranu oceňuju, že autorky nakonci nesklouzly k nějakému jednoduchému sentimentu a z otce se taky, zcela v linii celé knížky, vyklubal pořádný mizera. Takže kolem a kolem, kdybych to v knihovně nechala ležet na poličce, rozhodně bych o nic nepřišla.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Přečteno za jedno sobotní ráno s brzkým budíčkem. Taková jednohubka, milé čtení m mezi těžšími kusy, které asi promluví z duše nejedné ženy. Však i samotnou knížku napsaly tři autorky (což jsem nevěděla jak registrovat a ani jsem to nijak nepoznala). Je to spíš takový deník, kdy se mi líbí, že jednotlivé životní etapy hodnotí hrdinka z pohledu sebe v daném věku. Sledovat životní pády a další pády a občas trochu vzlet bylo skoro jako dívat se na něco timeline na sociální síti. Bylo to lákavé a zajímavé, ale žádný hlubší pocit to ve mně nevzbudilo. Johana je obyčejná žena s běžnými starostmi, takže se s ní asi většina čtenářek (moc to nevidím pro mužské publikum) ztotožní. Asi se i zamyslí nad svým životem, ale pro mě tam víc nebylo. Přesto fajn čtení, zajímavá čtivá forma.
Nemůžu úplně říct, že kniha nebyla čtivá a že bych se během jejího čtení vysloveně nudila, ale dějová linie mi přišla taková nijaká. Už jenom skutečnost, do jaké doby zasadily autorky první čtvrtinu románu, ve mně zanechávala dojem, že kniha bude plná převratů a zajímavých příběhů. Což o to, převraty tam byly, ale spíše jak z telenovely. 30 let života hlavního hrdinky sepsáno na necelých 200 stranách - už tady je vidět, že je něco špatně, nehledě na to, že hrdinka měla opravdu ve svém životě takovou všehochuť a byla škoda, že místo, aby se kniha zaměřila na jeden problém, hned přeskočila k druhému a pak k dalšímu. Knize proto dávám tři hvězdy spíš opravdu za provedení, než za celkovou myšlenku.
První třetina se mi zdála napsána nejlépe, v pocitech malé Johany jsem se i docela poznávala a byla jsem zvědavá, jak to s ní půjde dál. Bohužel mě zbytek zklamal - Johana se jen tak plácala životem, čekala na velkou lásku, každý vztah pro ni skončil stejně, pořád čekala až jí všechny příležitosti spadnou samy do klína, o nic se nesnažila, jako kdyby vůbec nedospěla... no a ten konec, to byla jedna veliká deprese. Navíc mi neseděla linka s jejím tátou - nevěděla jeho jméno? Vždyť ho přece měla napsaného v rodném listě? Proč měla jiné příjmení, když její rodiče měli svatbu? Nemyslím si, že v 80. letech bylo jen tak možné změnit po rozvodu příjmení své i svých dětí... četlo se to dobře, ale nic to ve mně nezanechalo.
Přečetla jsem za dva dny, což znamená, že se opravdu dobře čte a že mě bavila. Mám ráda současné příběhy, mám ráda příběhy z pohledu žen. Překvapilo mě, jak na sebe všechny tři autorky dokázaly plynule navázat. Nepociťovala jsem stylistický ani jiný rozdíl mezi jejich texty. Text dobře plyne, je velmi dějový a málo popisný, to mě baví. Tuto knihu považuji za oddechovou, takže mi nevadila ani všudypřítomná klišé, některé nelogické zvraty - že se hrdinka nemá potřebu pídit potom, proč ji partneři opustili a raději souvisle i roky trpí...ale ok. Jen ten depresivní konec, to jsem úplně nečekala. Ale možná lepší než slabomyslný happyend.
Tak tahle kniha mě moc překvapila! Okamžitě jsem se zacetla a během večera jsem knihu přečetla. Hlavní hrdinka žije jen s mámou, babička i děda s nimi sice chvíli bydleli, ale brzo umřeli. Otec ji opustil jako ctyrletou. Máma se trápí pro chlapi a samotou. Johana dospívá v době revoluce a postupně zažije zajímavé věci - vztah s mafianem z Černé Hory, drogy, vystřízlivění, dostudovani, studium v zahraničí, mnoho lásek... Celý život věří a čeká na babiččina slova, že láska si ji najde. A celý život myslí na otce a ne a ne ho začít hledat.... Dale nebudu prozrazovat. Mě se kniha opravdu moc libila.
Tak jsem se v poslední době namlsala celkem vydařenými knihami od českých autorek, ale v tomhle případě, to bylo šlápnutí vedle. Knihu napsaly tři autorky, což je rozpoznatelné. Vadí mi tam styl psaní ta stylistika. Strašně se tam skáče. 30 let na 189 stránkách je masakr. V konečném výsledku je ta kniha nehorázně depresivní, smutná, nic pozitivního. Celý život jen zklamání a průsery. Všichni umírají. Nenávist k chlapům? Co těm autorkám udělali, že buď umřeli, nebo to byli hajzli, kteří odešli? No tohle mi sice zabralo asi hodinu, ale škoda té hodiny vám řeknu.
Dávám 3,5 hvězdičky, knížka tzv. neurazí, nenadchne. Četla se mi velmi dobře a rychle, nenudila jsem se, ALE, nějaké ale tam prostě je. Knížka mi nic nepřinesla, nijak mě neobohatila, nesdělila mi nic nového. Přijde mi to jako ideální oddychová knížka třeba k moři nebo na cestování. Líbila se mi myšlenka rozdělení knihy na 3 části a že každá část je psána jinou autorkou, ale myslím si, že nápad a potenciál knihy nebyl zdaleka vyčerpán :-(
Johanu jsem zhltla ani nevím jak. Hodně dějovou Johanu jsem prostě přečetla téměř jedním vrzem, četla se moc dobře. Současný jazyk, současné prostředí, současné problémy a do toho několik neměnných pravd světa běhu. Že autorky jsou celkem tři bych ani nezaznamenala.
Horší je, že jsem nezaznamenala ani nic dalšího! Marně z paměti lovím, o čem kniha byla konkrétně a konec zmiňovaný v ostatních hodnoceních si vůbec nevybavuji.
Pre mňa ostal zámer autorskej trojice napísať príbeh jedného dievčaťa-ženy, tromi autorkami, utajený. Zdá sa mi, že textu to viac uškodilo ako pridalo. Od udalostí novembra 1989 a Johaninho reflektovania by som čakala niečo viac. Od knihy zase menej klišé . Potešil ma našťastie záver, teda paradoxne v ňom sa to klišé neuplatnilo.
tahle knížka o Johaně se mi moc líbila. dostala jsem od ní přesně to, co jsem čekala. kniha je rozdělena na tři části - Johanino dětství, dospívání a dospělost. mně osobně se nejvíce líbily první dvě části. kniha byla velmi čtivě napsaná, sledovat Johanin příběh a život mě moc bavilo. jen konec mohl být dotažený trochu lépe, ale jinak moc doporučuji všem.
Průměrné čtení pro ženy o tom, že někdy se chybami člověk neučí, ale opakuje je stále dokola. Nebo o tom, že chlapi jsou většinou prevíti? Možná taky o něčem úplně jiném, ovšem hlubší dojem to ve mně nezanechalo. Neurazilo, nenadchlo. Fakt, že knihu psaly tři ženy, podle mě nemá na výsledný příběh větší vliv.
Znělo to jako zajímavý experiment a Teorie podivnosti od Pavly Horákové a Soběstačný od Zuzany Dostálové mi přišly jako skvělé knížky, ale výsledek je bohužel celkem zklamaním. Předvídatelný příběh, psychologie postav klouže dost po povrchu a žádný prvek benefitující ze třech autorek jsem tam taky nenašla. Škoda.
Čekala jsem víc. Prvních 14 stran jsem byla nadšená, ale nevydrželo mi to. Strašně rychle se z ní stal průměr/podprůměr. Je celkem nezajímavá a Johana nemá žádný vývoj, jede v jedné lince třicet let, aniž by přišla nějaká myšlenka, natož hloubka.
Jeden z mých čtenářských experimentů, který bohužel nevyšel. Johanu bych si normálně nepřečetl, ale zkusil jsem zabrousit i mimo mé obvyklé čtenářské vody. Děj plytký, nikterak závratný, takřka o ničem. Je tu pár světlých momentů, ale jako celek je to velká nuda.