„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“... Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?
Poselství knhy by se jistě dalo shrnout do slov citlivě a ke kořenům, to mi ale vůbec nevadí; s časem k tomuto názoru také rostu, byť z hodně opačné strany. Kolář má hodně odžito, je to velká osobnost a kdykoliv dostane prostor rozvinout svůj koncept, čte se rozhovor jedním dechem. Bohužel, z mého pohledu mu není Renata Červenková dobrým partnerem. Až příliš často se stává, že ty dlouhé odstavce nejsou výpovědí P. K., nýbrž sebestředným monologem R. Č., kde se snaží dokázat svou erudici v oboru, což působí často až pitoreskně, navíc často tlačí rozhovor nevhodným směrem, k tématům, ke kterým fyzioterapeut nemá moc co říci, o což se on sám realisticky a skromně radši ani nesnaží. A vágní stanoviska a kazuistiky z historie neurověd (v lepším případě), nebo "to máte pravdu" (v tom horším), opravdu nejsou to, co bych chtěl číst v rozhovoru s takhle zajímavým člověkem. Proto bohužel pocity smíšené, i když jsem si odnesl hodně zajímavých podnětů k přemýšlení/rozporování. Nesmím zapomenout nádherné anatomické kresby Radka Petříčka. Kéž bych vlastnil anatomický atlas v celém stylu, to by se to tehdy krásně učilo!
Úvod ve stylu "dřív byla tráva zelenější, děti běhaly venku, nebyly ty internety a mobily, matka stála u plotny a podřizovala se dětem, chlap doma nemá nic dělat, chlapeček by si nemá hrát s panenkami, sodoma gomora na západě už se dostala i k nám", následuje leštění ega, jak tvrdě trénoval jako gymnasta a ještě tvrději studoval, aby pak mohl od píky rozvíjet svůj obor. Navíc kladení otázek typu "Ó, pane profesore, jak jste to dokázal?" Místy odborná svahilština, hodně detailů, který sportovec měl kde bebíčko, praktických typů pomálu.
Skvělá kniha napsaná formou dialogu. Dokázal jsem se do necelých 300 stránek začíst a zvládnout během týdne, to už se mi dlouho s knihou nestalo. Kniha jde nad rámec tématu pohybu, týká se zdraví, zdravotnictví obecně.
Moc zajímavý rozhovor na téměř třech stovkách stran o tom, jak tělo dokáže menší nebo větší bolestí demonstrovat potíže, o kterých nemusíme mít ani ponětí. Jak bychom se měli naučit vnímat sami sebe, učit se, kde jsou naše možnosti a kde naopak máme své hranice. Snažit se poznávat, kolik si na sebe můžeme naložit, a to jak jednorázově, tak dlouhodobě. O sportu, který nám v tom může pomoct i o staří a umírání. Rozhodně kniha nabitá tématy k přemýšlení ;)
První třetina mě poměrně rozčilovala, připadalo mi to jako věčné stěžování na to, jak dříve bývalo líp, "to za nás nebývalo", zdálo se mi to dost negativistické. Další část mi připadala jako shluk cizích medicínských termínů s cílem, aby člověk viděl, jak je p. Kolář dobrý a erudovaný. To jistě je, obdivuji, co všechno dokáže, ale oslavné ódy nejsou prostě moje oblíbené čtení. Teprve asi od poloviny se mi to začalo trochu líbit. I když jsem měla jiná očekávání. Čekala jsem nějaké praktičtější informace, které bych mohla osobně nějak využít. To nějak nenastalo. Ale jak jsem to tak četla, tak mám dojem, že je to asi dobře. Jistě není cílem čtenáře potřebovat využít informace o rehabilitaci po ochrnutí atd. Pro mě příliš těžká témata na čtení, než abych knihu označila za takovou, která by se mi líbila.
Těžko říct, jestli se jako vstupní kniha do světa fungování vlastního těla a "entry level" do neurofyziologie najde lepší publikace ;-).
Dovedu si představit, že kniha propojující zároveň pohyb a posturu, neuropsychiatrii a neurotransmitery mozku (oxytocin, noradrenalin a podmnožina dopamine, serotonin, endorfiny a převelice důležitý a opomíjený glutaminergní metabolismus mozku (viz. níže) a 1) návod a 2) mechanismy fungování tzn. holistického hackingu vlastního neuro-polyvagalního systému via Wim Hofovou metodou a implikace v léčbě nejen pohybových, ale i širokého spektra psychiatrických poruch - by mohl být průlomový bestseller.
Např. u schizofreniků bývá chronicky narušena oblast mozku "Insula" a právě inzula je zodpovědná na nocicepci (ale nejen) a vnímání / čití / a ovládání vlastního těla. Pro účinnou léčbu osob s některou ze schizoafektivních poruch je zcela nutné začít důkladnou rehabilitací a "přepisem" často nekvalitních pohybových vzorců (z dětství, nebo vlivem jiného pohybového postižení).
Že existuje nějaký serotonin ví skoro každý. Že existuje dopaminergní systém ví také leckdo a že se vyplavuje při požírání čokolády, pití kafe, sexu atp. ví kde kdo.. Méně lidí už ale ví, že dopamin je podmnožinou důležitého noradrenergního systému.
Problém české psychiatrie je ten, že psychiatr předepíše neznalému pacientovi vývojově starší a domněle "bezpečnější" SSRI antidepresiva, namísto toho aby zcela logicky předepsal SNRI - kombinující serotonin a noradrenalin. Pak už jen někteří medici, sportovci to ví z praxe a lékaří vědí, že noradrenalin je např. klíčový v léčbě chronické bolesti (různých tipů) a čím více vyplaveného noradrenalinu, tím z hlediska tišení bolesti lépe!! Dalším fascetem, chcete-li u léčby psychiatrických (mnohdy civilizačních, ale ne vždy) nemocí je glutaminergní metabolismus mozku, který je také vhodné podpořit. "Lidový" způsob dostupný bez předpisu je volně dostupný v lékárnách v podobě kys. N-Acetylcysteine a to v poměrně vyšší dávce 1800 - 3000 mg denně.
Tedy já bych ocenil odbornější publikaci propojující a vysvětlující výše - ale pana Koláře jsem měl čest osobně potkat, má můj velký Respekt a přeji mnoho sil do boje s Bechtěrevovou nemocí! Děkuji za precizní a velice potřebnou práci a osvětu.
Výborný respondent s putavymi vedomosťami, spracovanie do dialógov však odhalilo všetky slabosti tohto žánru. Kniha sa v skutočnosti začína až na 60. strane, dovtedy je to len rozhovor dvoch ľudí trpiacich na spomienkový optimizmus. Hej, v niečom majú pravdu, ale: nie, svet nejde do záhuby, len sa mení. Tak ako sa menil vždy. Inak ale Kolar podáva zaujímavé pohľady a rozumne argumentuje, prečo nie je súčasné dokazove smerovanie medicíny najšťastnejšie a aké sú jeho úskalia. Zároveň však odmieta šarlatánov. Oplatí sa prečítať, ale treba sa obrniť trpezlivosťou 🙂
Labyrint v pohybu je kniha, ktorá odhaľuje Pavla Kolářa ako osobnosť, ktorá svoj odbor vníma ako súčasť širšieho celku. V kontexte medicíny, kde je takýto pohľad skôr výnimkou než pravidlom, pôsobí jeho rozprávanie zdržanlivo, no zároveň s naliehavosťou niekoho, kto vie, že zdravie sa nedá oddeliť od života samotného.
Oceňujem, že v jeho profesnom príbehu je prítomná aj osobná rovina. Kolářove vlastné peripetie so zdravím vnášajú do textu vrstvu autenticity, ktorá presahuje hranice odborného diskurzu. Byť „diagnostikovaný vo vlastnom odbore“ nie je len osudová irónia, ale aj skúsenosť, ktorá generuje poznanie iného typu – poznanie, ktoré sa nedá vyčítať z kníh, len prežiť.
Kniha tak pôsobí ako rozšírené pole – prepája fyzioterapiu, existenciálne situácie aj telesnú introspekciu do premyslenej štruktúry, v ktorej je pohyb chápaný nielen ako terapeutický nástroj, ale aj ako podstata bytia.
Věděl jsem, že si knihu chci přečíst, ale téměř bez představy o čem může být. Jen jméno, Pavel Kolář a, jak jsem z knihy zjistil, pouze jedna z jeho mnoha rolí, "lékař pro sportovce". Velice čtivé, snad až na úvod, a pro mě jako laika bez problémů srozumitelné rozhovory o pohybu, relaxaci, regeneraci, vnímání těla, pohybu, obtíží fzyických i duševních jako jeden celek. Rozhodně doporučuji.
Některé kapitoly jsou zajímavější a inspirativnejsi než jiné. Není nutné číst všechny. O mnoha souvislostech jsem neměla tušení. Čekala jsem trochu víc příkladů typu: stoupněte si na jednu nohu, zavřete oči a zkuste zakouřit hlavou... 😊
Měla jsem jako audioknihu. Velmi zajímavý rozhovor o těle a jeho fungování nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Mnohá fakta a závěry mne překvapily další doplnily představu o fungování těla a pohybu, kterou si postupně utvářím. Na základě použitých myšlenek jsem si byla schopna propojit mnohé s vlastní zkušeností s praktikování ásanové jógy a dechových cvičení, ale vlastně i meditace. Velmi doporučuji.
Velice pěkně podaná problematika dnešní fyzioterapie a vůbec přístupu k pojetí nemoci a neduhů. Bohužel i validaci toho jak to u nás nefunguje a jak by to fungovat mohlo. Žádné rady jak se hýbat nebo co dělat nehledejte. To si musí každy najít sám.
Za zklamání může zase jednou přehnané očekávání. Byla jsem natěšená doporučením kamaráda, který mi knížku půjčoval, ale toho, nač jsem se těšila, tam bylo poskrovnu. Navzdory členění do kapitol s různými tématy a těžišti mi odpovědi přišly v mnohém stejné a opakující se. S obrazovou přílohou na konci knihy jsem si nějak nevěděla rady, o to víc mi chybělo aspoň pár praktických tipů, jakými dobrými triky nahradit špatné pohybové stereotypy, jako byl ten s nakročenou nohou pro úlevu bederní páteře při holení...
Labyrint pohybu je jedna z těch knih, ke kterým se rádi vracíme a hledáme v nich, co jsme dříve přehlédli nebo co s novými zkušenostmi můžeme vnímat odlišně, a nacházíme tak nové podněty k osobnímu zamyšlení. Asi největší dojem ve mně zanechala poslední pasáž spojená se stářím a umíráním, kde se Kolář věnuje zejména zápasu lidí s nevyhnutelnou smrtí a důstojnými podmínkami pro odchod z tohoto světa (skutečně nepřekvapivě ne v nemocnici, ale doma v okruhu svých blízkých). Lze jen souhlasit i s tím jak si fyzioterapeut povzdechuje nad tím, za co vše dnešní medicína vyhazuje peníze: za léky na obezitu, cholesterol, tlak, zbytečnou cukrovku, a třeba i na bolesti v zádech, „které si víceméně způsobujeme sami“. Současně zajímavě prof. Kolář pojednává o určité míře stresu. Podle něj potřebujeme udržovat jeho určitou míru, abychom se udrželi v chodu. Jinak zlenivíme a naše výkonnost bude klesat. A to v každém věku. I v důchodu, to pak hrozí úplný konec.
„Bolest - a to je prokázané - je jedním z projevů strachu ze smrti.“
„Není osamělejšího člověka než ten, který má rád jen sám sebe.“
Tuhle knihu jsem začala číst kvůli své práci. Doma mám od Koláře takzvanou "Bibli", jak jsme tomu říkali ve škole, což je mnohem větší bichle a mnohem více odborná. Tohle má být zřejmě pro laiky, čímž si nejsem moc jistá. Řekla bych, že někdo, kdo nemá o tématu ani páru, prostě některým věcem v knize rozumnět nebude. Moc se mi nelíbilo ani to, že se autorka trochu moc rozepisovala ve svých pasážích. Jako by snad chtěla zamachrovat. Každopádně mě kniha hodně bavila, ve spoustě věcech mám podobné názory a pasáže o našich olympijských sportovcích byly asi nejzajímavější. Taky si myslím, že bolest zad se dnes hodně často přeceňuje. Loupne mě v zádech, tak okamžitě běžím na rehabilitaci. A koho ne? Není to hned důvod vyhledávat pomoc, každého občas bolí záda. Vidím to dnes a denně a takoví lidé pak zabírají místa těm, co to opravdu potřebují.
Knihu a samotný přístup rozhovorů se mi líbil. Jednotlivé kapitoly dobře na sebe zapadali a profesor Kolář se jednotlivé věci snažil ukazovat i na konkrétních případech. S většinou názoru se ztotožňuji a některé mě dokázali otevřít více oči. Z knihy, jako člověk bez vzdělání v rámci fyzioterapie, jsem se dozvěděl opravdu hodně. Ať už rozhovor se točil kolem plasticity našeho organismu, co všechno ovlivňuje postura, vysvětlení bolesti a její druhy, za nešikovnost lidé nemohou, stres a o oboru gerontologie.
Lidské tělo je naprosto úchvatná struktura a díky této knize si ho vážím čím dál více.
Výborná kniha, pan doktor zjevně o svém oboru ví hodně a v tomto knižním rozhovoru se mu část znalostí podařilo úspěšně předat. Zajímavých informací je tu nepřeberně, zaujala mě např. kapitola o vozíčkářích, jejich adaptaci na novou situaci a problémech, které u toho mají. Dále je důležitou informací to, že na problémy těla je třeba nahlížet komplexně a bolest v jedné části těla je často jen symptomem hlubší příčiny někde jinde. O to těžší je najít dobrého lékaře, který si s vámi dá na čas a příčiny se skutečně dopátrá - trochu se bojím, že běžnému smrtelníkovi taková pomoc často dostupná není. Mám pocit, že bych si klidně knihu mohl poslechnout ještě jednou a pořád bych se něco dozvěděl.
Knihu jsem poslouchala jako audio, takže nemohu úplně věrně posoudit celou její délku. Na začátku jsem se trochu nudila, ale tak od třetiny byla každá kapitola čím dál zajímavější. Pavel Kolář je mi už několik let hodně sympatický a díky knize se mi jen potvrdilo, že jeho přístup považuji za více než rozumný. Dost mě překvapilo, kolik věcí je v našem těle propojených a jak i ty nejběžnější návyky mohou způsobit velkou škodu. Hodně se mi líbila kapitola o stárnutí i Kolářova práce s pacienty, kteří nemají šanci na vyléčení. Jako několika lidem přede mnou, i mě někdy vadilo, jak Renata Červenková vedla rozhovor. Knihu přesto hodnotím velmi pozitivně.
Jedna z nejpoučnějších knih roku. Příliš konkrétních a praktických rad v ní ovšem nečekejte, spíš vás pan Kolář chce naučit vnímat a chápat souvislosti. Nemůžu sice souhlasit se všemi názory, které tu zazněly (kluci, co si hrají s panenkami opravdu neberu jako problém současné doby, wtf), ale vždy si ráda přečtu, jak funguje člověk a jeho svět optikou skutečného odborníka. Ne všechny kapitoly byly stejně zábavné (vrcholový sport není můj šálek kávy), ale zejména v poslední kapitole zazněly věci, které by si měli lidé napsat na stěnu v obýváku a každé ráno po probuzení opakovat jako mantru.
Očekávání bylo velké, takže jsem trochu zklamaný. Čekal jsem popravdě víc praktických rad a asi i konkrétnější vhled do problematiky fyzioterapie. Rad a tipů jsem dostal jen pár, většinou až v závěru. Ano, byly poměrně zásadní a důležité. A ano, kniha se na druhou stranu dotkla i témat, které jsem v ní tolik nečekal. Ale zejména v první části to byly trochu příliš obecné a neustále opakované pravdy. Pan Kolář je nesmírně zajímavý člověk, ve svém oboru zjevně výjimečný, takže Labyrint pohybu doporučuju k přečtení i přesto, že působí trochu jako suchar.
Ze začátku jsem byla dost nadšená, později jsem trochu zrozpačitěla. Rozhodně tam bylo plno zajímavých věcí a informací, především o pohybovém vývoji dětí, ale vlastně jsem až tak nedocenila ty převážně děsivé historky z praxe, kterých tam bylo fakt hodně – vědět, že nějaká paní, kterou bolela achilovka, následně zemřela na nádor v malé pánvi, který jí zjistili příliš pozdě... Neměla jsem pocit, že by mi to něco pozitivního přineslo. Ale četby úplně nelituju, bylo fajn se dozvědět, jak o pohybu přemýšlí člověk, který má takovou hloubku znalostí.
Zajimava kniha zpracovana formou dialogu s panem Kolarem. Po kostrbatem uvodu nasledovaly poutave kapitoly doplneny o pribehy z praxe. Pro me studnice spousty pozoruhodnych informaci. Misty se muze ctenar ztracet v odborneji ladenem textu.
Libi se mi filosofie a postoj, s jakym pristupuje k pacientum a samotne lecbe. Patri mu muj obdiv! Co mi utkvelo v pameti je, ze clovek musi umet pomahat nezjistne (kdyby se tim tak ridili lide v dnesni spolecnosti)...
Tuhle knihu jsme si s pritelem koupili se zajmem, ze se dozvime neco o medicine, fyzioterapii a celkove zdravi cloveka hlavne u sportovcu. To, co vsak kniha obsahuje je nad ramec ocekavani. Ze zacatku se musite prokousat kapitolami o detstvi a pohybu, kde Kolar nesetri medicinskymi terminy, takze to neni snadne cteni. Postupne ale do tematiky zabrednete a mysl vam nebere to, jak je nase telo propojene a jak dolaze fungovat. Posledni dve kapitoly byly opravdu mistrovske. Jednak celou knihu zavrsuje o vrcholovem sportu kde spojuje veskere informace z predchozich kapitol a konci knihu kapitolou o stari a umirani, coz dovede k silnym myslenkam opravdu kazdeho.
Veľmi dobrý a kvalitný rozhovor. Miestami by som povedala,že to môže byť ťažšie pre laikov porozumieť niektorým slovám, ale inak v celku je tam zahrnutých veľa oblastí, nad ktorými by sa mal každý človek zamyslieť a na ktoré často nemyslíme. Môžem len odporúčať. Veľa z tých poznámok ma nakoplo k ďalšiemu bádaniu o človeku,o pohybe,o živote i o smrti.
o pohybu v širokém kontextu. přes důležitost pohybu, jeho správný rozvoj a jeho poruchy se knížka zabývá otázkami jako: jaký má pohyb vliv na kvalitu života? proč medicína ztrácí schopnost celkového pohledu na pacienta a jaké to má důsledky? jak dobře stáhnout a připravit se na smrt?
Perfektně vedený rozhovor, dozvěděla jsem se mnoho užitečných a zajímavých věcí. Nejpřínosnější pro mě byly, jako pro rodiče, témata ohledně pohybu dětí, ale i další názory a fakta mi přišla skvělá. Určitě budu tuto knihu doporučovat dál.
Pavel Kolář je nepochbnitelně obrovská osobnost a kapacita ve svém oboru. Z knihy jsem byl nadšen. Pokud chcete porozumět více svému tělu, jeho chování, vývoji nebo se chcete vzdělat i obecně, určitě si ji přečtěte.
Velmi dlouhý rozhovor s Kolářem o tom, jak v těle souvisí všechno se vším. Nepředkládá konkrétní doporučení, spíš způsob přemýšlení o lidském zdraví obecně. Odbornou stránku obsahu nemůžu hodnotit, ale poslouchalo se to příjemně.