Dvě sestry. Hrdinky hororu. Jejich svět se zrodil z představ a témat, které se v tvorbě Vojtěcha Maška stále vracejí: změna identity, dvojník, deformace, halucinace, změněné stavy vědomí v kontrastu s rodinnou idylou. Atmosféra vilové čtvrti v mrazivě poklidném šedivém bezčasí spojující dobu dětství v dohasínajícím socialismu se surreálnými sny a vizemi. Fiktivní svět utkaný ze snu, matné a zkreslené vzpomínky na dětský strach, strach z neznáma a touha po bezpečném zákoutí. Realita neustále nabourávaná pochybností, změnou úhlu pohledu, neurotická potřeba najít objektivní pravdu. Taková je detektivka o sestrách Dietlových, mnoho teorií, mnoho možností a řešení jen zdánlivě jediné.
Strona wizualna kupiła mnie od razu. Malarskie kadry w dosyć ponurej tonacji z elementami kolażu sprzyjają historii i jej mrocznemu wydźwiękowi. Fabuła też jest całkiem niezła. Dzięki kilku bardziej surrealistycznym momentom zyskuje aurę niesamowitości i chyba przez to bywa porównywana do twórczości Burnsa. Można było te creepy motywy jeszcze pogłębić, ale i tak jest to rzecz, którą chętnie na półce postawię
Chtělo by to ještě jedno přečtení, aby některé dílky pořádně zapadly - každopádně výborné. Mašek se vrací ke kořenům Monstrkabaretu, jen škoda měkké vazby.
Většinou mám u komiksů jasno - kresba lepší scénáře nebo scénář lepší kresbě. U Sester Dietlových mám taky jasno - pouštím bobky z obou. Ostrov doktora Moreaua je v Café Engel!
Změna identity, dvojníci, znetvoření, záhadnosti a přeludy. To jsou témata, která se v díle výtvarníka a scenáristy Vojtěcha Maška objevují opakovaně a poměrně často – ať už šlo o parodickou a mystifikační komiksovou trilogii Monstrkabaret Freda Brunholda (Lipnik, 2004, 2006 a 2008), na jejímž libretu se podílel Džian Baban, nebo Svatou Barboru (Lipnik, 2016), kdy Mašek spolupracoval s Markem Pokorným a Markem Šindelkou. Ještě temnější a neuchopitelnější podobu dostávají v autorském komiksu Sestry Dietlovy, který se zprvu tváří jako prostý detektivní příběh, aby posléze přerostl v temný horor říznutý snovými scénami a konspirační teorií. Kniha z produkce nakladatelství Lipnik (s vročením 2016, vydáno 2018) na první pohled zaujme již velkým formátem a výtvarnou stránkou. Na ilustracích převládají tmavé, těžké barvy, jednotlivé obrázky jakoby vystupují z podkladových listů pomalovaných novin a časopisů a vyprávění občas přerušují zdánlivě nesouvisející fotografie kuchyňského náčiní a pokrmů, šklebící se portréty různých postav, obrázky rostlin či neurčité tvary. Linky příběhu se zpomalují na stránkách beze slov, větví se do dalších odboček a navzájem se proplétají, aby v čtenáři probouzely nejen větší zájem, ale i zmatek. Ústřední příběh dvojčat Věry a Veroniky Dietlových se odehrává v nejmenovaném, nijak zvlášť pozoruhodném městě a začíná ve zšeřelém Café Engel v místní vilové čtvrti Zaratán. Věra se zde setkává s kamarádkou, jež se zřejmě po delším váhání rozhodla opustit svého muže. Cestou domů pak Věra na ulici objeví svou sestru – která jinak údajně nevychází z domu – s ošklivě zohaveným obličejem. Během policejního vyšetřování a pátrání po násilníkovi se pak na scéně objevují další postavy: váhaví policisté, podezřelí lékaři, podivní pacienti plastické chirurgie i další návštěvníci kavárny – nevzhlední a zdegenerovaní mutanti, kteří jsou obětmi komunistického genetického experimentu. Ztvárnění této historické roviny příběhu na střídmých, dvoubarevných a na slovo skoupých stránkách může některým čtenářům připomenout jiný nesmyslný vědecký experiment, který ve svém komiksu Rudo popsal slovenský autor Daniel Majling (Labyrint, 2018) – jako by doba, kdy v celé střední a východní Evropě vládl až zrůdný režim, byla pro autory narozené na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už natolik vzdálená a nepochopitelná, že jim dovoluje rozvíjet podivuhodně spekulativní a absurdní vyprávění. V Sestrách Dietlových má každá postava nějakou slabinu a každá skrývá určité tajemství – podivnou minulost, duševní poruchu, osobní tragédii, paralelní vztah. Čtenář se při čtení a bedlivém prohlížení všech drobných a nenápadných detailů noří čím dál hlouběji, bloudí a ztrácí se v labyrintu fragmentů, aby nakonec sice dospěl k rozuzlení a odhalení hlavního zločinu, ale nakonec zůstal neuspokojený a na rozpacích, s chutí vrátit se znovu na začátek knihy a hledat, co všechno mu ještě uniklo. Příběh dvojčat se totiž pomalu rozplétá a rozpíjí v příběh o dvojakosti a dvojí tváři, v příběh, který má zcela jistě víc než dva možné výklady a který vybízí k víc než dvojímu (pře)čtení. Jako autorovu hříčku lze rovněž chápat i příjmení hlavních postav, sester Dietlových, a manžela kamarádky jedné z nich, inženýra Hubače, jež vcelku průhledně odkazují na Maškovy „kolegy z branže“, Jaroslava Dietla (mj. autora Nemocnice na kraji města) a Jiřího Hubače (scenáristu např. seriálu Sanitka). Vrstevnatý komiks Sestry Dietlovy zneklidňuje, inspiruje a probouzí fantazii. Maškův smysl pro napětí, nedořečenost i dvojznačnost a jeho umění využít barevnost ilustrací k vytvoření originálního příběhu daly navíc vzniknout dílu, které překračuje hranice žánru a dokazuje, že komiks má své důstojné místo konečně i v české literatuře. O výjimečnosti Sester Dietlových navíc svědčí i to, že v letošním ročníku komiksových cen Muriel byly oceněny hned ve dvou kategoriích: nejlepší scénář a nejlepší komiksová kniha roku.
Velmi povedená detektivka a navíc v komiksovém provedení s velmi zajímavým stylem. Ano, je to víc obrázkové, a ty obrázky jsou často abstraktní, ale nijak to neubírá dějí, spíš naopak, a bylo radost si obrázky prohlížet. Ke konci jsem už vymýšlel spoustu teorií, ale tahle mě fakt nenapadla, přitom to dává naprostý smysl!
Příběh rozhodně zajímavý. Nicméně kresba pro mě naprosto nesrozumitelná, většinu času jsem nevěděla, kdo s kým mluví. Nedoporučuji před spaním, vizuálně je to materiál na noční můry. Což odpovídá obsahu příběhu, ale nekouká se na to prostě dobře.
Moc se mi do toho nechtělo, nakonec mě muž přesvědčováním zlomil. A jsem za to ráda, protože je to výborný. Ten konec, ta kresba, všechno. Jedna z nejlepších věcí, co v Česku vyšla.