DVĚ SMEČKY ZNEPŘÁTELENÝCH VIKINGŮ A JEDEN PROKLETÝ DRAKKAR PLNÝ ZLATA…
Tulák, dobrodruh a příležitostný hazardér Harald přijíždí do Norska – v tu nejhorší možnou chvíli. Aniž by to tušil, jeho osud se proplete s osudy mnohých a pro všechny to může znamenat jak požehnání, tak předčasnou smrt.
Jarl Björn Berkfinnsson a jeho družiníci mají před sebou těžkou cestu, která je může stmelit, nebo navždy rozdělit. Potopený drakkar plný zlata náleží moři, které se nerado vzdává svých tajemství. A ve stopách norských Vikingů se navíc žene hladová dánská smečka.
Hra dvou králů dává do pohybu události, před kterými neunikne nikdo z nich. Kráčet po stezkách cti a slávy znamená neznat slitování. Úvraty se plní potravou pro červy, víno teče proudem a v měsíčním světle se zatraceně špatně rozeznává od krve.
Jak každý krkavec ví, trpělivost přináší čerstvé maso. A u bran Valhally se srotil takový dav, že v ní bohové budou muset změnit zasedací pořádek.
Popravdě tohle se zrovna moc nepovedlo. Když jsem četla o této knize v porovnání se Zaklínačem, neskutečně jsem se těšila. No ...
Asi největším problémem je samotná podstata knihy, tedy Umění, které se mezi běžnými lidmi vyskytovala v kdoví jaké formě. Toto Umění bylo představeno tak v 10 - 20 %, což je strašně málo. Zde čněl opravdu ten největší potenciál celé knihy. Dalším kamenem úrazu byl samotný hlavní hrdina Harald, který když byl zrovna střízlivý, zrovna nezaujal. Byl nemasný a neslaný, byl takový nikdo, protože během jeho putování se o něm čtenář také nic nedozví.
Samotná zápletka průměrná. Co mě částečně uspokojilo bylo navození severského drsného prostředí. I když 100% Vikingy prostě nečekejte. Líbila se mi brutalita a reálnost. Autor se s ničím moc nemazal a vše čtenáři servíroval brutálním a přesto vlastně docela normálním způsobem. Styl psaní jednoduchý, takže se kniha čte jedna báseň. Sem tam by autor mohl ubrat na přehnaných přirovnáních.
Kolem a kolem kniha s velkým potenciálem. Kolem a kolem kniha s nevyužitým potenciálem. Rozhodně do toho šlo dát mnohem víc.
Stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mi tahle kniha nelíbila moc nebo málo. Recenze, na základě kterých jsem se rozhodla si knihu pořídit a přečíst, mě nadchly. Samotná kniha už tolik ne...
Příběh měl velký potenciál: potopený vrak lodi plný zlata, o který se jdou porubat norský a dánský král a k tomu příslib magie, snad až zaklínačského typu? Paráda! Zpracování? Jsem zklamaná (a nejen já, i můj muž knížku odložil někde v polovině, že ho to prostě nebaví číst).
Postavy jsou všechny tak nějak placaté a nezajímavé, chovají se nelogicky a protiřečí si i v rámci dvou tří odstavců, autor mě vůbec nedokázal vtáhnout do děje a několikrát se mi stalo, že jsem si uvědomila, že hrdinům hrozí nebezpečí až v momentě, kdy byla skoro celá příhoda dořešená. Přirovnání snad v každé druhé větě mě na konci už vysloveně vadila a začala jsem si z toho dělat osobní minigame, kdy jsem hádala, kolikrát se na stránce slovo "jako" objeví a autorovi jsem vyčítala, že tohleto přirovnání použil už o dvě strany dřív. ;)
Jednu hvězdičku dávám za zápletku s potenciálem, který bohužel zůstal nevyužit, druhou za autorovu detailní znalost severských reálií.
Příště se to snad povede lépe a já budu Haraldovi opravdu držet palce, ať se ze všech těch trablí vyseká, a ne si jen přát, ať už se konečně vzpamatuje a udělá něco zajímavého, co by mě donutilo mu fandit...
Tato kniha je ryze mužská záležitost :-). Oba muži v mé domácností jí byly vysloveně nadšeni a dali by jí 5 hvězdiček. Já dávám jen 3, ale je to jen můj subjektivní pocit, kdy mi prostě kniha nesedla. Fakt pro mne byla moc chlapská. Což není jistě na škodu :-D. Mě nudila. Téma zasazené do doby, kdy se ve Skandinávii jako z poslední oblasti v Evropě začalo usazovat křesťaství. O mužích činu, kteří nejdou pro ránu daleko. Jsou to drsňáci, co ledasco vydrží a smrt je pro ně denním chlebem. Nepitvala jsem se zas až tolik, jestli to dějově souhlasí. Jde o paperback s hezkou obálkou. Text je uvolněný, plný dialogů. Líbit se bude nejspíše i milovníkům severské mytologie a historie.