Znepokojivý román o hledání a ztrácení těch nejbližších.
Běla a Sabina vyrůstaly jako dokonale na sebe napojená jednovaječná dvojčata — dokud jejich symbiózu nezačala rozežírat drogová závislost. Jejich matka prožila svůj život v paralyzujícím smutku z osudu jedné dcery a v marné snaze zakrýt ho před tou druhou, která svůj život takříkajíc zvládla.
Ve stejném roce jako obě dívky se v české vesnici na Ukrajině narodil Vitalij, který se rozhodl řešit neutěšenou ekonomickou situaci odjezdem do vysněného Česka, země svých dávných předků. Práci dostával od Luboše, obchodníka s bílým masem, který jednou dostal odvážný nápad…
Všechny postavy propojí dítě, které se po mnoha letech začne nepříjemně hlásit o slovo. Co vlastně chce? Má právo jim po tak dlouhé době vtrhnout do životů a znovu je obrátit vzhůru nohama? Román Běsa volně souvisí s románem Malinka a klade nesnadné otázky, co to znamená být něčí otec nebo matka.
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého ministerstva zahraničních věcí. V současnosti se věnuje ponejvíce své rodině. Román Malinka je její prvotina.
Poslední dobou narážím na české spisovatelky, co mají něco do sebe. Běsa byla dobrá knížka, postav sice jak na orloji a osudy propletené až neuvěřitelně, ale děj mě slušně vtáhl a vím, že si chci přečíst co nejdřív Malinku, ať do příběhu ještě víc proniknu. Akorát závěrová kapitola se Smrtem, Bůh a dušemi už na mě byla teda moc divoká šílenost.
Odložila jsem asi po 30 stranách, ta "rodinná pouta" za komunismu už mě momentálně fakt neba, je to pořád dokola. Po Pulitzerem oceněném Lessovi asi Běsa nebyla nejlepší volba, protože už jen těch pár stran mi symbolizovalo takovou určitou českou malost, nejen co se literatury týče. Možná v jiném rozpoložení bych to vnímala jinak, Malinka mě bavila. A tak jsem sáhla po jiné knize, shodou okolností taky české - po Vitce K. Tučkové a světe div se, bylo to výborné, skoro světové .)!
Pro jednou jsem benefitovala z toho, že jsem si příliš nepamatovala předchozí Malinku, na niž Běsa volně navazuje. Dita Táborská nám dlužila nějaká vysvětlení a pro mě se konalo i několik překvapení, i když to možná nebylo záměrem. Běsa se četla skvěle, ostatně nic jiného se ani nedalo očekávat. Určitě si přečtu cokoli, co autorka vydá. 90 %
Kdybych nečetla Malinku, vzdám to nejpozději v půlce a udělím tomu titul nejzbytečněji přečtená kniha roku (ale byl teprve začátek ledna). Ale když ve vás ještě rezonuje její příběh, chcete vědět víc a tak se prodíráte cinty o trhání kytiček, dětských kafíčkách a vaření boršče a říkáte si, že to pro někoho určitě má přidanou hodnotu, kterou ignorantsky nevidíte. Pak dojdete k nemocniční scéně, kde se opět zjevuje ta Bůh a ten Smrt, která je tak trapná, že ji tady nemůžu ani odcitovat, protože to píšu v práci, červenala bych se a kolegové by si mysleli, že se dívám na porno. To byl jako pokus o magický realismus, nebo co? Hele, božské scény v Malince ještě šly zvládnout, tohle už ne.
Mírně to zachraňuje konec ve formě deníkových zápisků, ale ocenila bych čitelnější font.
Na druhou stranu Táborská prostě vymyslela silný příběh, dala si práci s reáliemi, dobře vykreslila postavy, ale do propracovanosti Malinky to má hodně daleko, místy se z toho stává taková trochu iritující bramboračka. Nebo boršč. Ale znova opakuju – ani po tom pokusu o antické drama to nešlo nedočíst, bohužel jenom proto, že jsem četla Malinku.
Libuju si v utrpeni. Proto ctu ceske autorky. Umi to dobre. Vzdycky po precteni pak cumim do zdi, premitam, zda jdou videt ty zaschle potucky slz na tvarich a trochu se lituju. Byla bych fakt dobra placka na pohrbech.
Na Bese se mi nelibila jen jedna vec. A to uvod do ukrajinske linky. Bylo tomoc sup sup, i kdyz chapu, ze autorka chtela ke svemu pribehu kontext a evidentne nemela moc chut se v nem prilis nimrat. Tyhlecty zkratky na me teda moc nefunguji. Ponevadz mam moc rada generacni romany a vsechny ty pribehy kolem. Ale jinak to bylo moc dobry cteni. V Malince jsem si nasla sve tema, v Bese zase prikyvovani nad tim, jak to vsechno zni realne. A zaver knihy moc povedeny!
Začátek sliboval podobně silný čtenářský zážitek jako Malinka. Ale pak se to zvrtlo: mnoho osudů, mnoho vážných témat, málo prostoru, abych se mohla do příběhu pohroužit a s postavami se sžít. Celé to bylo roztříštěné: v čase, prostoru, osobě vypravěče. Konec mi s prominutím přišel trapný: Běla jako eurípidovský deus ex machina, který ale nezpůsobí tolik potřebnou katarzi. To mi prostě do celého konceptu vyprávění nesedlo. A pak taky sem tam jazyk: u (zřejmě záměrných, ale mně nepochopitelných archaismů) mi naskakovala husí kůže: přechodníky nebo Palackého "oblibovat něco".
I když se mi Malinka od Dity Táborské strašně moc líbila, musím říct, že to byl pouze slabý odvar Běsy. Autorka píše stylem, který mám moc ráda, střídá postavy a perspektivy. Někdy je těžší se v postavách zorientovat, ale jakmile vám docvakne, jakou mají v příběhu úlohu, budete v šoku. Téma knihy je strašně těžké, ale i přes to se kniha četla skvěle. Na některých stránkách mi bylo až fyzicky špatně, a takový pocit u knih skoro nikdy nemám. Velké plus dávám za vykreslení situace kolem Ukrajinců, to mi dalo zcela nový vhled do jejich situace u nás.
Toho příběhu jsem nějak plná a stále nad ním musím přemýšlet. Napsáno skvěle. Děsivý. Dojemný. Už Malinku jsem si dost prožila. A teď mám pod kůží ještě Bělu a Sabinu. Děkuji.
Čtivá kniha o několika ženách. Hlavně první půlka mě dost bavila, postupně začaly přicházet ty slabší věci jako příliš velké náhody a fantasmagorická pasáž. Rozhodně nelituji přečtení a ráda doporučím dál, ale pro mě osobně příběh nepřinesl už nic nějak objevného. Vlastně je to knížka, jaké jsem četla někdy na gymplu před 20 lety. Nakonec jsem se zamyslela nad hodnocením a mezi třemi a čtyřmi hvězdami vyhrává ten nižší počet. Mám doma i Malinku a ráda si ji přečtu.
Na môj vkus až neuveriteľne prepletené osudy a miestami nezrozumiteľné pasáže knihy. Kniha sa mi nezdala autentická, ba naopak miestami umelá a silená.
Až překvapivě podobné Malince - v dobrém i ve zlém. Příběh je podobně vystavěný, podobně bohatý na postavy a má podobně nepříjemně senzační konec včetně pro mě trochu nepochopitelné "nadpřirozené pasáže".
Běsa se ale četla skvěle, tak jako Malinka. Jde se rychle k věci, osvěžující a neobvyklé bylo časové ukotvení příběhu - především doba, kdy sestrám bylo mezi deseti patnácti lety. Tam byly zachycené zajímavé všední detaily z doby, která minula teprve nedávno.
Zvraty v ději a životech postav byly dramatické, barevně vykreslené a někdy až nepříjemně realistické. Jen ten konec zase trochu ujel...
Už si nevzpomínám, jestli jsem brečela i u Běsy. Nejspíš ano.
Tak tohle byla zase strašná bolest, strašná ale úplně jiná. Nemůžu to uchopit, nevím, co mi přišlo horší, jestli lhostejnost, trápení nebo beznaděj a možná to všechno dohromady. Běsa dostává svému neurčitému názvu, můžete v ní najít běs, ale i cokoliv jiného. Spojení a věčný rozkol nebo touhu po spáse, kterou nenacházíte. V běžném životě ani v tom drogovém. Smutek prostupuje knihou v různých formách a v různé intenzitě a prostoupit musí i každého čtenáře. 💔
Uf. O tomhle budu ještě dlouho přemýšlet. Celou knihu mi trochu chyběl pohled závislé Bibi, ale deník na konci knihy byl nakonec silnou tečkou. První půlka mě bavila asi o malinko víc, ke konci už mi ty osudy přisly hodně nereálné. Propojení s Malinkou za jedna!!:)) nejlepší kniha, kterou jsem letos četla!
Kniha Běsa je volným pokračováním knihy Malinka, kterou jsem nečetl, nicméně Běsu lze číst i bez přečtení Malinky. Malinku si časem také přečtu. Knihu bych hodnotil na 90 %.
Román je mnohovrstevnatý. Hlavními postavami jsou Běla a Sabina, jednovaječná dvojčata, která mají rozdílné povahové vlastnosti. Vychovává je mamka Majka, která je samoživitelka. Běla a Sabina jsou na sobě závislé, časem se však stane jedna událost, která způsobí, že se sestry odcizí.. Líbilo se mi, že když navštěvovali školu, tak se někdy zaměňovaly (Běla za Sabinu aby místo ní hrála na klavír a Sabina za Bělu při matematice). Být dvojčaty přináší někdy výhody. Také tajně kouřily cigarety. Do děje vstupují další postavy, které se postupně propojují.
V knize nalezneme také hovorový jazyk. Líbilo se mi, že autorka ponechala některé pasáže textu ve slovenštině, v knize nalezneme moravský dialekt, a také vulgarismy. Píše velmi otevřeně, scény, které popisuje v knize působí většinou realisticky, mnohdy syrově popsané bez příkras. Některé popisy událostí mne nebavily, ale těch bylo minimum.
V knize nalezneme také témata drog, politiky, otroctví, jak se žije na Ukrajině a v ČR. Je popsáno, jakým procesem procházejí děti při adopci a jak to na ně celkově působí. Tato pasáž byla velmi krásně a citlivě popsána a ztotožňuji se s tím. Rovněž je v knize zamyšlení nad vírou.
Námět knihy mne oslovil. Někdy jsem byl smutný z vývoje událostí a přemýšlel jsem, jestli hlavní postavy provedly správná rozhodnutí. Určitě je to kniha, nad kterou je třeba více přemýšlet. Mrzelo mne třeba, když proběhla rodinná hádka mezi matkou Majkou a jednou z jejích dcer, kdy padla ostrá slova a mnoho věcí si vyčetly. To mě hodně zasáhlo. Závěr knihy byl hodně emotivní.
Oceňuji EPILOG, ve kterém je zachycen DENÍK, který si psala Běla. Je napsán psacím písmem, takže knize to určitě přidalo na autentičnosti. Když jsem tento Deník pročítal, ještě více jsem se sblížil s Bělou a tak jsem mohl nahlédnou do jejího nitra, do jejich nejvnitřnějších pocitů a myšlenek. Deník je psán černým a zeleným písmem. Je pravda, že u některých slov jsem musel luštit jejich význam. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Dovedeš si představit milovat někoho, kdo o tebe nestojí, kdo vždycky jenom zavolá, když něco potřebuje, kdo se ti vysmívá, kdo ti pokaždý namatlá med kolem huby a pak stejně zdrhne? Jenomže ty dobře víš, co v ní je, jak je hrozně... zranitelná, strašně se o ní bojíš, udělal bys pro ni všechno, jenomže ona tě prostě nechce.
Jo, Sabino, já fakt věřím v Boha. Nevím, jestli všechno řídí, nevím, proč by to dělal, a nezáleží mi na tom. Vlastně je úplně jedno, jakou představu o Bohu člověk má. Podstatný je, že máš partnera. Víra je vztah. Hlavně vztah, dynamickej, bolavej, někdy je oporou, jindy spíš nastavuje zrcadlo. Tak nějak to mám já.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli se mi víc líbila Malinka nebo Běsa. Pak jsem došla k tomu, že když člověk přečte obě knihy v tomto pořadí, tak Běsa Malinku krásně doplní, jako celek to je prostě dobré. Běsa se mi četla asi trochu lépe, ačkoli skoky v čase, ději a prostředí byly dost divoké. Příběh byl opět hodně silný, postavy někdy nesnesitelné a nepochopitelné, ale hlavně ze začátku jsem se od čtení jen těžko odtrhávala. Chytlo mě to. Pak tempo vyprávění polevilo, ale pořád to bylo dobré. Až po stranu 290. Pak přišlo ono velké WTF, cca šest stran, nemocniční pasáž s Bohou a Smrtem, kvůli které jsem strhla hvězdičku v hodnocení. Co to bylo? Proč? Komu tím prospějete? Ona tedy ta záležitost s Milošovou tetou už byla dost divná, ale tohle? Naprosto zbytečná část těsně před koncem (nepočítám-li epilog), který už se ovšem opět vrátil k příčetnosti. A pak zajímavý epilog. Bohužel, pachuť z ONÉ pasáže to nepřebilo, nakonec tedy 4 hvězdy.
Asi jsem divna, ale knizka me moc nechytla. Hrozne jsem se na ni tesila, po vsech tech pozitivnich recenzich. Kdyz uz, tak radeji Malinka. Urcite se mi libi, jak autorka pise. Je to jedna z nejlepsich ceskych na soucasne scene. Souhlasim, ze nektere pasaze byly popsany velmi verohodne. Ale me nesedl dej. Od pulky knihy jsem se zacala trochu ztracet v postavach. Nepochopila jsem, jak se Sabina/Bela dostala k drogam. Opravdu za to muze jeden vylet Slovensko? Jakto, ze Sabina se z drog dostala? Nelibila se mi postava Majky, ktera sice tvrdila, ze dcery miluje, ale nechtela pomoci ani jedne. Sabina me vylozene rozcilovala. Opravdu si pozvete, i kdyz byvaleho kamarada ze skoly, do baraku, kde mate manzela a deti, a ulozite ho do postele sveho syna. A touzite ho svest, i kdyz cela rodina je doma?! A ten zaver mi taky vubec nesedl.
Máte rádi depkoidní čtení? Na dřeň? Možná i se slzami? Já, docela jo. Tak, tady je jeden rychlý, knižní tip, ještě třeba i na vánoční dárek :) Houbařka od autorky Viktorie Hanišové o mladé poustevnici Sisi (Sáře), která žije sedm let na polorozpadlé chalupě na Šumavě a na chleba a mlíko si vydělává sběrem hub v okolních kopcích, které pak prodává do místní hospody (houby, ne kopce). Každé ráno vyrazí na svou obvyklou houbařskou pochůzku a spolu s kilometry ušlé trasy se odvíjí i vzpomínky na její smutný až tragický, životní příběh, který ji “nakonec” dovedl tam, kde je. Konec knihy je velmi otevřený, ale při pozorném čtení, lze jeho závěr správně vyluštit. Skvělé čtení! Bonusem v knize je velmi dobře a nenápadně zakomponované info o jedlých i jedovatých houbách, které v našich lesích můžeme najít. Pro mě byl novinkou pavučinec, zákeřně nejjedovatější houba, která se u nás vyskytuje.
Tak původně jsem si myslela, že Běsa bude lepší než Malinka, ale je to pro mě asi srovnatelné. Není to špatně, čte se poměrně svižně, ale jak mě ze začátku ten příběh docela chytil za srdce, tak postupně moje nadšení začalo odpadávat. Velmi zajímavé je propojení všech těch osudů, ale nějak mě to nedokázalo citově úplně pohltit. Poslední naději jsem vkládala do ručně psaných zápisků, ale ani ty nakonec nebyly tak přelomové, jak jsem asi očekávala.
Popravdě jsem trochu rozpačitá. Proplouvání mezi postavami a napříč dekádami mi nevadilo, i když občas se v tom člověk mučivě ztrácel a některé pohledy bych vážně oželela. Něco na jazyku Dity Taborské ale je, líbí se mi, ačkoliv nefandim vyprávění v druhé osobě. Jsem rozkročená mezi 3 a 4 hvězdami. Ale nechám to spadnout dolů, protože místy se kniha vlekla a já ji odložila na dobrej rok, než jsem našla odvahu se k ní vrátit. A to není dobrý znamení.
Zajímavý příběh s lidskými osudy. Četlo se velmi dobře, děj rychle ubíhal a nutilo vás to přemýšlet nad postavami. Kladli jste si otázku - Proč? Proč to tak dopadlo? Proč se Sabina zachovala tak, jak se zachovala? určitě si v budoucnu přečtu i první knihu Malinku, která bude určitě stejně dobrá jako tato
Někdy mi bylo líto, jak je příběh utlý a já se chtěla o postavě dozvědět více. Přesto mě knížka vtáhla hodně a byly noci, kdy jsem se jen těžko odtrhla. Propojení s Malinkou hezké. Za úlet považuji duše vytrhávající se z těla, Smrta a Bůh - to si autorka fakt mohla odpustit, vůbec se to do knihy nehodilo. Jako blesky z čistého nebe napsané v náhlém "kreativním" záchvatu.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Můj nejsilnější čtenářský zážitek roku 2020. Pokud máte rádi knížky o drogách, nezklame vás. A jestli máte navíc ségru, bez které si neumíte život představit... sundá vás to. Jako herák. Autorce tleskám za nastudování rakarpatských reálií a nářečí. A deníkové zápisy na konci. P.S: Není nutné číst Malinku (před Běsou, po ní už vůbec ne).
Začátek se mi moc líbil, ale postupem času jsem se celkem začala ztrácet v dějové linii a hlavně v postavách! Postav tam bylo jak na orloji.. Závěr v nemocnici byl už nad mé síly, to už jsem si opravdu připadala, jak kdybych četla Cimrmana. Palec nahoru za epilog, ten hodnotím snad nejlépe z celé knihy.
Pokud jste necetli Malinku, porad je pribeh dost silne vystaveny, ze volne navazuje, ale lepsi je si Malinku nejprve precist. Besa je opet silna, cloveku prijde az neuveritelne, jak se nekdy zivot muze zamotat. Ale vse je uveritelne. Velmi doporucuji!
Pěkně napsaná knížka. O Táborské jsem hodně slyšela, ale až teď se mi poštěstilo dostat se k její knížce. Velmi příjemné čtení. Velmi pěkný příběh. Lehce posmutnělý, ale pěkný. Styl písma je lehký, uvolněný, milý a nekomplikovaný. Určitě se ještě po nějakých jejích knížkách ještě podívám.
4,5 hvězdičky. Na první pohled docela obyčejné čtení, které ale nutí čtenáře číst fakt pozorně! Střídání nejen vypravěčů, ale taky míst a kultur. Vztah sester je naprosto uvěřitelně vykreselen. Sabinina povaha taktéž, přestože mi občas připadala fakt praštěná a úplně citově plochá.
Drsnej příběh dvou sester, dvojčat, které propadnou drogové závislosti. Autorka jde na dřeň a rozhodně nešetří detaily. Kdyby byla kniha o fous kratší, nevadilo by mi to :)