What do you think?
Rate this book
The Talking Parcel
Penelope, Peter, and Simon, after finding a two-voiced parcel, journey to Mythologia, where they meet all the legendary beasts as they strive to save the magical land from the gruesome, evil Cockatrices
191 pages, Hardcover
First published April 28, 1975
20 people are currently reading
557 people want to read
About the author
Gerald Durrell
226 books1,710 followersGerald "Gerry" Malcolm Durrell was born in India in 1925. His elder siblings are Lawrence Durrell, Leslie Durrell, and Margaret Durrell. His family settled on Corfu when Gerald was a boy and he spent his time studying its wildlife. He relates these experiences in the trilogy beginning with My Family And Other Animals, and continuing with Birds, Beasts, And Relatives and The Garden Of The Gods. In his books he writes with wry humour and great perception about both the humans and the animals he meets.
On leaving Corfu he returned to England to work on the staff of Whipsnade Park as a student keeper. His adventures there are told with characteristic energy in Beasts In My Belfry. A few years later, Gerald began organising his own animal-collecting expeditions. The first, to the Cameroons, was followed by expeditions to Paraguay, Argentina and Sierra Leone. He recounts these experiences in a number of books, including The Drunken Forest. Gerald also visited many countries while shooting various television series, including An Amateur Naturalist. In 1958 Gerald Durrell realised a lifelong dream when he set up the Jersey Zoological Park, followed a few years later by the Jersey Wildlife Preservation Trust.
Gerald was married twice; Jacquie Durrell (1951-1979), Lee Durrell (1979-1995).
Gerald Durrell's style is exuberant, passionate and acutely observed. He died in 1995.
On leaving Corfu he returned to England to work on the staff of Whipsnade Park as a student keeper. His adventures there are told with characteristic energy in Beasts In My Belfry. A few years later, Gerald began organising his own animal-collecting expeditions. The first, to the Cameroons, was followed by expeditions to Paraguay, Argentina and Sierra Leone. He recounts these experiences in a number of books, including The Drunken Forest. Gerald also visited many countries while shooting various television series, including An Amateur Naturalist. In 1958 Gerald Durrell realised a lifelong dream when he set up the Jersey Zoological Park, followed a few years later by the Jersey Wildlife Preservation Trust.
Gerald was married twice; Jacquie Durrell (1951-1979), Lee Durrell (1979-1995).
Gerald Durrell's style is exuberant, passionate and acutely observed. He died in 1995.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 79 reviews
April 5, 2021
С удовольствием послушали новую запись на Сторителе. Я бы предпочла, конечно, чтобы в повести было поменьше ж**, ну а если без шуток, то это чудесная аудиокнига для детей и взрослых, добрая, смешная и захватывающая.
August 15, 2007
My grandmother gave me this book: a discard from the high school library she worked at for many years. I began writing a sequel in fifth grade to satisfy my longing to envelop myself in the land of Mythologia (I never got past the third chapter). One of the main characters is a talking parrot whose job is to read all the words in the Dictionary once a year so that they don't disappear (words disappear ::poof:: if they're not given an airing regularly). I think what really gets me about this book are some of the everyday imaginary things... There's a cork tree in the land where you can take any jar you have and find a cork that fits. A curious animal that is like a cross between a snail and a cow that has a tap for hot milk, cold milk, and cream on its shell. When they slither all in a circle, faster and faster, mooing, they make sheets of slime that then turn hard that can be turned into anything you wish for (in their case they wished for a dinghy to take them down the river). And the way to get to the land of Mythologia is through a long tunnel with old train tracks in it—very possible and easy once you know where to look. Easy to step into another world... Where as a child you can help save the land from the evil cockatrices who are very naughty and just keep burning up all the nice things in the land (the Dictionary is of course in gave danger).
July 23, 2014
Three cousins meet a Parrot who asks them to help him deal with a cockatrice uprising in the hidden land of Mythologia.
This is a pleasant, fun adventure for younger kids. There isn't much sense of danger and little character development. If you're familiar with Durrell, it shouldn't come as a surprise that he's more interested in describing animals and being funny than in the plot or the people.
Durrell loves animals. Even imaginary animals. Even imaginary animals who are jerks.
This is a pleasant, fun adventure for younger kids. There isn't much sense of danger and little character development. If you're familiar with Durrell, it shouldn't come as a surprise that he's more interested in describing animals and being funny than in the plot or the people.
Durrell loves animals. Even imaginary animals. Even imaginary animals who are jerks.
October 23, 2014
One of the best books of my childhood. So many paintings were inspired by this book, I loved the mythologic world...
July 10, 2015
This is one of the best children's stories I have read in a long time. It was beautifully narrated by Kayray reads to you.
It is a journey to another land book, where the new land has different laws of physics. The descriptions of Mythologia are delightfully clever. There are some crazy ideas kind of like Willie Wonka's Chocolate factory, or Alice's wonderland, but they all kind of make sense at the same time, due to the magic. The rules of magic, seem to be consistent throughout. The children are clever, but not unrealistically so. The characters are loveable, and detestable. This story was just so fun to listen to. All the different creatures and personalities were developed very richly. The images that he paints in your mind are stunning. I would love to visit this place if it was real. The journey's they go on have just the right amount of suspense and move at a realistic pace. The final battle is epic, and I am not really a battle person.
My children also really loved this story. Their only complaint, "The title is misleading because the parcel doesn't actually talk it is the parrot and the spider"
Actually later editions were published as The Battle for Castle Cockatrice which is a more accurate title. Perhaps he heard this complaint already.
I see there is also a movie based on the book. I must see it!!! Does anybody know if it is any good?
It is a journey to another land book, where the new land has different laws of physics. The descriptions of Mythologia are delightfully clever. There are some crazy ideas kind of like Willie Wonka's Chocolate factory, or Alice's wonderland, but they all kind of make sense at the same time, due to the magic. The rules of magic, seem to be consistent throughout. The children are clever, but not unrealistically so. The characters are loveable, and detestable. This story was just so fun to listen to. All the different creatures and personalities were developed very richly. The images that he paints in your mind are stunning. I would love to visit this place if it was real. The journey's they go on have just the right amount of suspense and move at a realistic pace. The final battle is epic, and I am not really a battle person.
My children also really loved this story. Their only complaint, "The title is misleading because the parcel doesn't actually talk it is the parrot and the spider"
Actually later editions were published as The Battle for Castle Cockatrice which is a more accurate title. Perhaps he heard this complaint already.
I see there is also a movie based on the book. I must see it!!! Does anybody know if it is any good?
June 25, 2014
This was so much fun! Three cousins find a talking parcel, open it and discover the land a parrot who could really talk with an extensive vocabulary, and his pet talking spider. They are asked by the parrot to come to Mythologia and help save the land from the nasty cockatrices. They find Mythologia a delightful place, make many friends, and plan a way to save Mythologia. Do they succeed? Read and find out! Absolutely delightful story!!!
Read
February 12, 2020Leído a lo largo de varias semanas en sesiones nocturnas con mi hijo. Lo leí un montón de veces cuando era niño y le tenía un cariño enorme. Iba con miedo de que leído con ojos de adulto de 2020 se viniera abajo, pero por lo general aguanta el tipo bastante bien. Sobre todo brilla Penelope, autentica protagonista junto con el sapo Gundemaro.
Sigue siendo una delicia,todo un derroche de imaginación, y a mini Usagi le ha chiflado.
Sigue siendo una delicia,todo un derroche de imaginación, y a mini Usagi le ha chiflado.
November 6, 2017
Міфічні істоти існують доти, доки у них вірять. Чим далі людство відходить від міфології, тим менше цих істот лишається на Землі. Аби вони не вимерли повністю, один досить сильний і кмітливий чарівник Г.Г. створив країну — Міфологію, в якій оселив як єдинорогів, василісків, драконів, морських зміїв, вовкулак та інших, відомих нам з міфів та легенд, персонажів, так і власні творіння — як-от місячних телят. І всі вони там мешкали у добробуті й гармонії, аж поки василіски не вирішили збунтуватися. А щоб бунт вдався успішно, схопили три Великі книги, без яких жодне чародійство в країні не здійсниться, і Папугу — головного помічника Г.Г. Останнього запакували в клітку, замотали в папір і вкинули в річку…
…а тим часом троє дітлахів — Пенелопа, Саймон і Пітер побачили «балакучий пакунок» (ну бо з Папугою була його вірна подруга-помічниця павучиха Дульчібелла, відтак вони в клітці не нудилися — сварилися, балакали, співали). Звісно, вигнанці з Міфології розповіли про халепу, яка сталася з їхньою країною. Звісно, діти погодилися допомогти. Відтак, вирушили вони в далеку, цікаву, небезпечну і захопливу подорож, аби повернути чарівні книги, втихомирити василісків і повернути владу Г.Г.
Що ж, «Балакучий пакунок» став для мене справжнім сюрпризом : я давно люблю й шаную Даррелла, тому чекала, звісно, на цікаву історію, але зовсім не очікувала потрапити в таку неймовірну казку. Мені аж стало шкода, що я не вмію достатньо добре малювати, бо цю барвисту країну, яку він описує, і її мешканців дуже хочеться зобразити. Чого варте тільки лавандового кольору єдинороженя чи равликоподібні місячні телята з краниками для холодного, гарячого молока і вершків на своїх мушлях!
А ще це дуже, ну дуууже смішна книжка! Читаючи про горностаїв, ми з Санькою (так, ми читаємо «Балакучий пакунок» перед сном:) реготали вголос! Персонажі дуже яскраві, харАктерні, і навіть якщо якісь кумедні чи недоладні, все одно дуже милі.
Правда, не завжди ок виглядає ставлення до головного дівчачого персонажа — Пенелопи. Ні, вона крута — розумна, винахідлива і смілива. Але постійно слухає про те, що #тиждівчинка — не буквально, звісно, однак : Пенелопа відповідає за аптечку; Пенелопа чекає в човні, поки всі йдуть на небезпечний острів; Пенелопа мусить не відходити далеко і, раптом що, одразу кликати на допомогу. Разом з тим саме Пенелопа дуже часто цих хлопчисьок зрештою рятує. Оскільки книжка писана в добу дрімучих гендерних стереотипів, то маємо подякувати й за таке.
Загалом книжку я дуже раджу. Але маю застерегти, що саме видання — не на «п’ятірочку». Помітна коректорська, редакторська — та й, певно, перекладацька недбалість трохи засмучує. Хоча сама історія на 100 відсотків варта того, щоб її читати!
…а тим часом троє дітлахів — Пенелопа, Саймон і Пітер побачили «балакучий пакунок» (ну бо з Папугою була його вірна подруга-помічниця павучиха Дульчібелла, відтак вони в клітці не нудилися — сварилися, балакали, співали). Звісно, вигнанці з Міфології розповіли про халепу, яка сталася з їхньою країною. Звісно, діти погодилися допомогти. Відтак, вирушили вони в далеку, цікаву, небезпечну і захопливу подорож, аби повернути чарівні книги, втихомирити василісків і повернути владу Г.Г.
Що ж, «Балакучий пакунок» став для мене справжнім сюрпризом : я давно люблю й шаную Даррелла, тому чекала, звісно, на цікаву історію, але зовсім не очікувала потрапити в таку неймовірну казку. Мені аж стало шкода, що я не вмію достатньо добре малювати, бо цю барвисту країну, яку він описує, і її мешканців дуже хочеться зобразити. Чого варте тільки лавандового кольору єдинороженя чи равликоподібні місячні телята з краниками для холодного, гарячого молока і вершків на своїх мушлях!
А ще це дуже, ну дуууже смішна книжка! Читаючи про горностаїв, ми з Санькою (так, ми читаємо «Балакучий пакунок» перед сном:) реготали вголос! Персонажі дуже яскраві, харАктерні, і навіть якщо якісь кумедні чи недоладні, все одно дуже милі.
Правда, не завжди ок виглядає ставлення до головного дівчачого персонажа — Пенелопи. Ні, вона крута — розумна, винахідлива і смілива. Але постійно слухає про те, що #тиждівчинка — не буквально, звісно, однак : Пенелопа відповідає за аптечку; Пенелопа чекає в човні, поки всі йдуть на небезпечний острів; Пенелопа мусить не відходити далеко і, раптом що, одразу кликати на допомогу. Разом з тим саме Пенелопа дуже часто цих хлопчисьок зрештою рятує. Оскільки книжка писана в добу дрімучих гендерних стереотипів, то маємо подякувати й за таке.
Загалом книжку я дуже раджу. Але маю застерегти, що саме видання — не на «п’ятірочку». Помітна коректорська, редакторська — та й, певно, перекладацька недбалість трохи засмучує. Хоча сама історія на 100 відсотків варта того, щоб її читати!
July 23, 2017
Parádní čtení pro děti - Durell má fantazie na rozdávání. Vlastně jsem měl od dětsví Durella zafixovaného jako autora knížek a pořadů o zvířatech, takže mě tento pohádkový příběh příjemně překvapil.
Příběh je celkem přímočarý a (pro dospělého) není až tak zajímavý, respektive (subjektivně) druhořadý. Co hraje první housle, je svět Mytologie, plný dětsky rozpustilé představivosti, marnotratně hýřící nápady, kdy běžné věci, jako slunce, mraky, nebo tráva můžou mít netradiční barvy. Určitě si sami vzpomenete, kdy vaše/nějaké dítě nakreslilo fialové sluníčko apod. Přesně takový je Durellův svět.
Nebudu vyjmenovávat klady - 4 hvězdičky v hodnocení mluví samy za sebe - a zaměřil bych se na věci, které mi úplně nesedly. Začnu u autora: vadilo mi, jak se na začátku Papouš choval hnusně k Dulcibelle, aniž by to mělo nějaký důvod, nebo smysl.
Nelíbilo se mi genderově sterotypní vykreslení Penelopky jako květinky, kterou je potřeba chránit a ideálně ji odizolovat od veškerého dobrodružství. Sice se občas podvratně zapojí do děje, ale v podstatě je to dost zbytný charakter. Chápu, že je to poplatné době, ale v dnešní době silných hrdinek je to trochu faux pas.
Poslední výtka jde za překladem - asi jsem cimprlich, ale při čtení nahlas byl text docela šroubovaný. Dalo se to učíst, ale když to srovnám třeba s plavným přednesem Justýnka a asistenční jednorožec, tak je to jasná hvězda dolů.
A pak ještě jedno zaremcání, které nejde za textem, ale za knihou - ilustrace. Obrázky jsou od Adolfa Borna a i když ho uznávám jako ilustrátora, začínám být trochu alergický na jeho všudypřítomnost v dětských knihách. Navíc v Mluvícím balíku jsou jeho ilustrace hodně nekorespondující s textem. Nějaké inovativnější, nebo i originální ilustrace by byly - troufám si tvrdit - lepší.
Příběh je celkem přímočarý a (pro dospělého) není až tak zajímavý, respektive (subjektivně) druhořadý. Co hraje první housle, je svět Mytologie, plný dětsky rozpustilé představivosti, marnotratně hýřící nápady, kdy běžné věci, jako slunce, mraky, nebo tráva můžou mít netradiční barvy. Určitě si sami vzpomenete, kdy vaše/nějaké dítě nakreslilo fialové sluníčko apod. Přesně takový je Durellův svět.
Nebudu vyjmenovávat klady - 4 hvězdičky v hodnocení mluví samy za sebe - a zaměřil bych se na věci, které mi úplně nesedly. Začnu u autora: vadilo mi, jak se na začátku Papouš choval hnusně k Dulcibelle, aniž by to mělo nějaký důvod, nebo smysl.
Nelíbilo se mi genderově sterotypní vykreslení Penelopky jako květinky, kterou je potřeba chránit a ideálně ji odizolovat od veškerého dobrodružství. Sice se občas podvratně zapojí do děje, ale v podstatě je to dost zbytný charakter. Chápu, že je to poplatné době, ale v dnešní době silných hrdinek je to trochu faux pas.
Poslední výtka jde za překladem - asi jsem cimprlich, ale při čtení nahlas byl text docela šroubovaný. Dalo se to učíst, ale když to srovnám třeba s plavným přednesem Justýnka a asistenční jednorožec, tak je to jasná hvězda dolů.
A pak ještě jedno zaremcání, které nejde za textem, ale za knihou - ilustrace. Obrázky jsou od Adolfa Borna a i když ho uznávám jako ilustrátora, začínám být trochu alergický na jeho všudypřítomnost v dětských knihách. Navíc v Mluvícím balíku jsou jeho ilustrace hodně nekorespondující s textem. Nějaké inovativnější, nebo i originální ilustrace by byly - troufám si tvrdit - lepší.
February 5, 2015
I cannot believe I found this book! I remember reading this when I was about 10 years old, but then I could never find it at the library again. I was convinced that I has created a memory of a book that didn't really exist. I will definitely use this book in my classroom....it is a great fantasy book!
March 6, 2019
Geralda Durrella mám rád, ilustrace Adolfa Borna mi ke knize sedí, jen je to opravdu pohádka pro menší děti. Už jen to mě u Durrella trochu překvapilo, protože v knihovně mám zásobu jeho povídkových a zoologických knih. O to zajímavější je pak ono zvláštní propojení absurdity Alenky v říši divů, ale psané ve stylu Narnie. Proč ne, taková představivost sama dělá knihu docela unikátní a např. množství mytologických tvorů je svými vlastnostmi dovedeno do krajnosti (existuje zde mj. zvíře, jehož sliz - tzv. čarotelecí rosol - si člověk může vmyslet do čehokoli). Jen děj je hodně jednoduchý a některé postavy jsou na podobný text až bohužel svojí nehezkou vlastní parodií (převážně ženská část osazenstva - Penelopka a Pavoučice).
June 27, 2013
The Talking Parcel is a nonsensical ramble of a story about two children who go to Greece (because why not), meet their cousin, find a box in the ocean, and open it to find a talking parrot. They then go on magical train ride (the train also talks) to a magical country that had been conquered by disagreeable magical creatures. There, they must help the good magical denizens overthrow their disagreeable overlords.
It is very much in the vein of the Oz books, as it emphasizes whimsy and humor over danger and nothing all that bad ever really happens. How charming one finds it will depend on whether or not its particular brand of whimsy matches one’s own.
It is very much in the vein of the Oz books, as it emphasizes whimsy and humor over danger and nothing all that bad ever really happens. How charming one finds it will depend on whether or not its particular brand of whimsy matches one’s own.
June 4, 2011
Tohle je možná moje nejmilejší knížka z dětství, nebo rozhodně jedna z nich. Zároveň jde podle mě o jednu z nejlepších dětských fantasy vůbec - a to pro svojí neotřelost (ne, tady elfové ani trpaslíci nejsou) a laskavý smysl pro humor.
Parta dětí se vydává zachránit ukrytou zemi Mytologie, kde potká mj. hysterickou dračici, sklerotického kouzelníka, bazilišky a zažije při tom spoustu dobrodružství. České vydání nádherně ilustroval pan Adolf Born a rozhodně stojí za zapátrání po antikvariátech - v obchodech, se pokud vím, Mluvící balík bohužel sehnat nedá.
Parta dětí se vydává zachránit ukrytou zemi Mytologie, kde potká mj. hysterickou dračici, sklerotického kouzelníka, bazilišky a zažije při tom spoustu dobrodružství. České vydání nádherně ilustroval pan Adolf Born a rozhodně stojí za zapátrání po antikvariátech - v obchodech, se pokud vím, Mluvící balík bohužel sehnat nedá.
June 23, 2014
Občas sem dám i knížky, které zrovna čteme s dětmi, a zrovna Mluvící balík sem patří rozhodně, protože jsem si ho po letech zase užila. Líbil se mi v dětství, kdy jsem o něm dokonce měla i jakýsi referát na literaturu. A líbil se mi i teď, vyzobala jsem si v něm i věci, které mi určitě jako dítěti unikaly. Obdivuju Durrelův smysl pro humor a jeho nezměrnou fantazii. Čte se jedna báseň, ehm, tedy jedna pohádka. Pět všemi deseti, Papouš a spol. jsou geniální! Děti nadšené stejně jako my dospělí.
November 30, 2022
неожиданно абсолютно очаровательный, смешной и увлекательный текст. особенно понравился персонаж жаба и его превращение в жабоборотня
May 6, 2024
Este fue uno de los libros que me engancho a la literatura fantástica. Le tengo un gran cariño.
January 4, 2016
Re-leí este libro porque recordaba que era el favorito de mi infancia. Lo encontré en una feria del libro, lo leí y no recordaba naaada asi que lo disfruté como si fuera la primera vez. Es chistoso que fuera escrito en los 70 y el protagonista son dos niños y una niña en un mundo fantástico con un mago y muchos animales mitológicos (¿les suena?).
Me encantó cómo está escrito, el ritmo, la aventura, los personajes que aparecen. Súper diferente a como lo recordaba pero con un par de cosas que se quedaron en mi mente.
Disfruté un montón leerlo. ¿Dónde aplica uno para escribir libros para niños?
Me encantó cómo está escrito, el ritmo, la aventura, los personajes que aparecen. Súper diferente a como lo recordaba pero con un par de cosas que se quedaron en mi mente.
Disfruté un montón leerlo. ¿Dónde aplica uno para escribir libros para niños?
August 11, 2015
Fue un buen viaje andar por Mitología, un placer conocer a Loro -el guardián de las palabras-, andar por el mar músical y acompañar a los chicos por las demás aventuras. Me gusta la narrativa de Durrell, como utiliza a los animales para construir con ellos analogías, y entablar así enseñanzas. Además me es interesante su biografía, como su aficción por el mundo animal lo hizo lograr tener su zoologico personal. Quiero leer más de él en definitiva.
January 10, 2009
Does it get better?
A parrot who is the Keeper of Words finds himself kidnapped by the Toads and thrown in the river.
Fortune smiles on the pair (he travels with his spider-housekeeper Dulcibelle) as they are found by three spirited and helpful children.
The five journey back to save Mythologia.
Lovely lovely lovely.
A parrot who is the Keeper of Words finds himself kidnapped by the Toads and thrown in the river.
Fortune smiles on the pair (he travels with his spider-housekeeper Dulcibelle) as they are found by three spirited and helpful children.
The five journey back to save Mythologia.
Lovely lovely lovely.
April 1, 2019
¿Qué se puede decir de uno de los libros que hizo que me picase, y a lo grande, el gusanillo por eso que llamaban "lectura"? Magistralmente escrito por Gerald Durrell, estamos ante un libro ameno, divertido, emocionante, imaginativo y que, a mi modesto entender, es ejemplo magnífico de lo que TODO libro infantil/juvenil debería ser.
January 2, 2015
A masterpiece! This was one of my favs when I was little. I am a grown-up now but it is a great adventure I love repeating. Unfortunately, it hasn't been translated in many languages. I hope it will be.
August 10, 2017
Oh yes, this used to be my book when growing up. I read at least twice a year, I knew the story, but I still enjoyed it!
June 19, 2021
Prázdniny v Řecku právě začínají! Co na tom, že je milovník zvířat a spisovatel Gerald Durrell ve své knize odstartoval už v roce 1974 (u nás vyšla kniha poprvé roku 1983 s báječnými ilustracemi Adolfa Borna). Mluvící balík přináší na vlnách nejen Papouše a jeho zpívající pavoučici Dulcibelu, ale pro generaci dnešních čtyřicátníků nostalgickou vzpomínku, pro jejich potomky dobrodružnou výpravu do fantazie.
Mluvící balík vypráví o světě, kde žily pohádkové bytosti a roztodivná zvířata. Jakmile však lidé přestávali věřit v jejich existenci, začalo bytostí valem ubývat. Aby je zachránil před úplným vyhynutím, vyčaroval pro ně dobrý kouzelník Hengist Hannibal Velebobule rozsáhlou podzemní říši Mytologii, kde všichni pohádkoví tvorové našli nový domov. Po staletích klidného a pokojného života si však baziliškové – to víte, baziliškové! – vzali do hlavy, že si podrobí ostatní obyvatele říše a ze svého hradu budou vládnout celé Mytologii. A kdyby se Penelopka se svými bratranci Petrem a Šimonem nešli jednou odpoledne na pláž koupat, nikdy by neobjevili tajemný mluvící balík, nikdy by se nedozvěděli o říši a jejím ohrožení a nevydali by se na cestu plnou fantastických dobrodružství – a kdoví, kdoví, jak by to bez jejich pomoci dopadlo.
Durrellova knížka je napěchovaná po okraj (možná přetéká) neskutečně zábavným příběhem, který je naprosto nadčasový a se zárukou osloví i dnešní děti a jejich rodiče. Celý rejstřík postav prožívá jednu akci za druhou, posluchače donutí se smát i zadržovat dech v napínavých okamžicích. Pod režijní taktovkou Johany Ožvold titul načetl Petr Vaněk, tak, jak se má zejména mladším posluchačům vyprávět. S citem, s jiskrou, dokáže zaujmout, pohladit i potěšit příběhem, který nestárne, a naopak díky nové podobě získává nové síly, s nimiž je pevný v kramflecích i téměř 50 let od svého vzniku.
Tohle dobrodružství budou vaše děti milovat! A na zadním sedadle auta mířícího na chatu či k moři ani nešpitnou. Pravděpodobně poslech strhne i vás. Jistě, je to pohádka… Dokud neobjevíte utajený tunel do říše Mytologie. Rozhlédněte se z pláže, jestli také neuslyšíte dva tiché hlasy. Mluvící balík vás unese do dětství, kdykoli budete chtít.
Hodnocení: 95 %
Mluvící balík vypráví o světě, kde žily pohádkové bytosti a roztodivná zvířata. Jakmile však lidé přestávali věřit v jejich existenci, začalo bytostí valem ubývat. Aby je zachránil před úplným vyhynutím, vyčaroval pro ně dobrý kouzelník Hengist Hannibal Velebobule rozsáhlou podzemní říši Mytologii, kde všichni pohádkoví tvorové našli nový domov. Po staletích klidného a pokojného života si však baziliškové – to víte, baziliškové! – vzali do hlavy, že si podrobí ostatní obyvatele říše a ze svého hradu budou vládnout celé Mytologii. A kdyby se Penelopka se svými bratranci Petrem a Šimonem nešli jednou odpoledne na pláž koupat, nikdy by neobjevili tajemný mluvící balík, nikdy by se nedozvěděli o říši a jejím ohrožení a nevydali by se na cestu plnou fantastických dobrodružství – a kdoví, kdoví, jak by to bez jejich pomoci dopadlo.
Durrellova knížka je napěchovaná po okraj (možná přetéká) neskutečně zábavným příběhem, který je naprosto nadčasový a se zárukou osloví i dnešní děti a jejich rodiče. Celý rejstřík postav prožívá jednu akci za druhou, posluchače donutí se smát i zadržovat dech v napínavých okamžicích. Pod režijní taktovkou Johany Ožvold titul načetl Petr Vaněk, tak, jak se má zejména mladším posluchačům vyprávět. S citem, s jiskrou, dokáže zaujmout, pohladit i potěšit příběhem, který nestárne, a naopak díky nové podobě získává nové síly, s nimiž je pevný v kramflecích i téměř 50 let od svého vzniku.
Tohle dobrodružství budou vaše děti milovat! A na zadním sedadle auta mířícího na chatu či k moři ani nešpitnou. Pravděpodobně poslech strhne i vás. Jistě, je to pohádka… Dokud neobjevíte utajený tunel do říše Mytologie. Rozhlédněte se z pláže, jestli také neuslyšíte dva tiché hlasy. Mluvící balík vás unese do dětství, kdykoli budete chtít.
Hodnocení: 95 %
March 11, 2020
Lugesin raamatu lõpu hästi kiiresti läbi, et saaksin Goodreadsi arvustuse kirjutada.
Minu arust see on tähtis asi, mida teatada, ning olen 99% kindel, et mul on õigus.
Seda raamatut ei ole kirjutanud Gerald Durrell. Tõenäoliselt pole ta seda läbigi lugenud, ainult sirvinud.
Kujutan ette, kuidas ta (rahanäljas, sest kui sul on looduskaitseliste eesmärkidega loomaaed ja aasta on 1970 ja veidi peale, küllap kulub too raha kiiresti) kirjastajaga kokku leppis, et kirjutab lasteraamatu (kui raske see ikka olla saab?), alustas ... ja siis jäi asi toppama. Ning kui ta oli juba tükk aega topanud, Gerald hädaldas kaela tuleva tähtaja ja raha pärast, ja keegi pakkus, et olgu, kuule, ma kirjutan ise, autor oli veel rahul ka, et asi nõnda kergelt laheneb.
Sest kirjutada lasteraamat - igaüks, kes kirjaoskaja on, saab sellega kuidagi hakkama!
Ja too enam-vähem kirjaoskaja kirjutaski.
Ma kahtlustasin millegi säärase toimumist, kui raamat (peale väga korfuraamatute-hõngulist algust) üldse Gerald Durrelli stiilis ei olnud. Kahtlus tugevnes, kui loo aluseks said väga veidrad loodusteaduslikud ideed, tugevnes veelgi, kui sisse tulid arad, tahtejõuetud ning hädised nirgid - ent veendumuseks muutus see, kui loo sees mainiti juhuslikult, kuidas kärnkonn kellelegi järgi hüppas.
Nagu ... kui inimene loodusest midagi teab, teab ta, et põhiline vahe konnade ja kärnkonnade vahel on, et esimesed hüppavad, teised kõnnivad. Ja mitte millegagi kogu loos ei ole põhjendatud, et kärnkonnad korraga hüppama asuvad.
Gerry ei ole seda raamatut kirjutanud.
Muidu on teos talutav, välja arvatud lõpp. Ei ole kuidagi hea - aga maailmas on hulgi lasteraamatuid, mis on halvemad. Vaprad lapsed sattuvad Võlumaale ja päästavad selle. Tavaline möla.
Ainult päris lõpp, lahing, on ikka päris nõrk. Seal on miksitud senist "kõik õnnestub, ohtlik on tegelikult ikkagi üsna ohutu"-tooni keeva õli kateldega, mida müüridelt alla tühjendatakse ja see ei ole kuidagi hea segu. On ka üks elusalt ärakeenu, kellest räägitakse senisel lõbusal rahuloleval toonil.
Lõpp on võeh, ausalt.
Minu arust see on tähtis asi, mida teatada, ning olen 99% kindel, et mul on õigus.
Seda raamatut ei ole kirjutanud Gerald Durrell. Tõenäoliselt pole ta seda läbigi lugenud, ainult sirvinud.
Kujutan ette, kuidas ta (rahanäljas, sest kui sul on looduskaitseliste eesmärkidega loomaaed ja aasta on 1970 ja veidi peale, küllap kulub too raha kiiresti) kirjastajaga kokku leppis, et kirjutab lasteraamatu (kui raske see ikka olla saab?), alustas ... ja siis jäi asi toppama. Ning kui ta oli juba tükk aega topanud, Gerald hädaldas kaela tuleva tähtaja ja raha pärast, ja keegi pakkus, et olgu, kuule, ma kirjutan ise, autor oli veel rahul ka, et asi nõnda kergelt laheneb.
Sest kirjutada lasteraamat - igaüks, kes kirjaoskaja on, saab sellega kuidagi hakkama!
Ja too enam-vähem kirjaoskaja kirjutaski.
Ma kahtlustasin millegi säärase toimumist, kui raamat (peale väga korfuraamatute-hõngulist algust) üldse Gerald Durrelli stiilis ei olnud. Kahtlus tugevnes, kui loo aluseks said väga veidrad loodusteaduslikud ideed, tugevnes veelgi, kui sisse tulid arad, tahtejõuetud ning hädised nirgid - ent veendumuseks muutus see, kui loo sees mainiti juhuslikult, kuidas kärnkonn kellelegi järgi hüppas.
Nagu ... kui inimene loodusest midagi teab, teab ta, et põhiline vahe konnade ja kärnkonnade vahel on, et esimesed hüppavad, teised kõnnivad. Ja mitte millegagi kogu loos ei ole põhjendatud, et kärnkonnad korraga hüppama asuvad.
Gerry ei ole seda raamatut kirjutanud.
Muidu on teos talutav, välja arvatud lõpp. Ei ole kuidagi hea - aga maailmas on hulgi lasteraamatuid, mis on halvemad. Vaprad lapsed sattuvad Võlumaale ja päästavad selle. Tavaline möla.
Ainult päris lõpp, lahing, on ikka päris nõrk. Seal on miksitud senist "kõik õnnestub, ohtlik on tegelikult ikkagi üsna ohutu"-tooni keeva õli kateldega, mida müüridelt alla tühjendatakse ja see ei ole kuidagi hea segu. On ka üks elusalt ärakeenu, kellest räägitakse senisel lõbusal rahuloleval toonil.
Lõpp on võeh, ausalt.
August 2, 2022
One of my favourite kids' books, which I've owned since 1979. It's funny and has lots of good characters, from the plus-sized snobby mermaids to the cowardly weasels. If Penny has to spend a lot of time telling people she's just as entitled to have adventures as her cousins Simon and Peter, at least she does get to say it, and to have as much of an exciting time as the boys. I'm pretty sure I'd already read My Family and Other Animals by the time I read this - my mum is a big Durrell fan and she had all the adult books, and MFaOA sort of sits between the two - we later read it at school, in the first year at secondary, but I'd definitely read it more than once already by then.
I also had a copy of The Donkey Rustlers, which is another Durrell kids' book.
Anyway I hadn't read this for maybe fifteen years and I do basically know it off by heart, there are a number of lines that sit in my head eternally.
It's very much a pre-1980s kid book thing where children of around ten to twelve are allowed to go off by themselves. Penny lives in Greece and her cousins come to stay, and they've only been at hers for like one day when the three of them go off camping by themselves with the full acceptance of her father. They must be in Mythologia for at least a fortnight but that seems to be fine.
I also had a copy of The Donkey Rustlers, which is another Durrell kids' book.
Anyway I hadn't read this for maybe fifteen years and I do basically know it off by heart, there are a number of lines that sit in my head eternally.
It's very much a pre-1980s kid book thing where children of around ten to twelve are allowed to go off by themselves. Penny lives in Greece and her cousins come to stay, and they've only been at hers for like one day when the three of them go off camping by themselves with the full acceptance of her father. They must be in Mythologia for at least a fortnight but that seems to be fine.
January 2, 2018
Даррелл попробовал силы в написании сказки для самых маленьких читателей. Ему не требовалось поднимать важные проблемы, достаточно приковать внимание детей к происходящему на страницах. Пусть действующие лица выполняют поставленную перед ними задачу, встречают новых друзей, вместе справляются с неприятности, а после пожинают результат совместного достижения. Так о чём же книга Даррелла? Она о том, как ребята нашли говорящий свёрток и помогли спасти прекрасное место от злобных созданий.
(c) Trounin
(c) Trounin
May 7, 2020
Pro inspiraci do této knihy prý chodila J.K.Rowling, když psala Harryho Pottrera.
Je fakt, že se na dobrodružství vydávají dva bratři Petr a Šimon a jejich sestřenice Penelopa, v knize se potkáme dále s čarodějem, lesem mandragor, vlkodlaky a třeba bazilišky. Nějakou podobnost tady tedy určitě najdeme.
Po přečtení jsem váhala mezi 3* a 4*, nicméně jsem se přiklonila nakonec ke 3* a to kvůli ilustracím a popiskám u nich, které mě trochu rozčilovaly.
Je fakt, že se na dobrodružství vydávají dva bratři Petr a Šimon a jejich sestřenice Penelopa, v knize se potkáme dále s čarodějem, lesem mandragor, vlkodlaky a třeba bazilišky. Nějakou podobnost tady tedy určitě najdeme.
Po přečtení jsem váhala mezi 3* a 4*, nicméně jsem se přiklonila nakonec ke 3* a to kvůli ilustracím a popiskám u nich, které mě trochu rozčilovaly.
August 30, 2025
Ну... норм?
Отлично про использование слов, это прям высший класс.
Хорошо про поезд и про организацию.
Плохо про женщин и военная пропаганда. Состарилась книжка плоховато короче) Ну и особо конфликта нет, но хоть события есть.
В целом три, конечно, но Даррел так любит животных, даже выдуманных и даже злодеев, что накину ещё звезду за это.
Отлично про использование слов, это прям высший класс.
Хорошо про поезд и про организацию.
Плохо про женщин и военная пропаганда. Состарилась книжка плоховато короче) Ну и особо конфликта нет, но хоть события есть.
В целом три, конечно, но Даррел так любит животных, даже выдуманных и даже злодеев, что накину ещё звезду за это.
June 4, 2018
Three children befriend an unusual parrot and spider and travel with them to Mythologia, the magical land of mythical animals, to try and save it from being taken over by the evil Cockatrices.
Gerald Durrell's foray into kidlit - it's a cute, easy story with his usual humour.
Gerald Durrell's foray into kidlit - it's a cute, easy story with his usual humour.
March 30, 2022
This book is well written, but it just didn't catch my interest as much as I had hoped. I am an adult, so maybe it would be better for its intended audience, which is why I gave it a four instead of a three.
Displaying 1 - 30 of 79 reviews