Vysoké školství se změnilo. Brány vrcholného vzdělávání se otevřely masám studentů a soukromému podnikání. Zrodily se různé patologické jevy, na které nikdo nebyl připravený a s nimiž se společnost vyrovnává se zpožděním a s velkými obtížemi. Některé jejich důsledky jsou přitom nevratné. Mají dopady nejen na úroveň vzdělanosti české společnosti, ale i na otázky národní bezpečnosti. A co hůře, deformují obecné povědomí o tom, jaké jednání je správné a společensky přijatelné. Vysoké školy nenastavují jen zrcadlo společnosti, ale mnohdy se samy stávají jejím smutným obrazem.
Pár sekcí knihy jsem přeskočila, zaujala mě čistě proto, že jsem student a tato témata se mě týkají. Situace veřejných vysokých škol, které perou na studentech peníze a v podstatě si dělají, co chtějí, je smutná. O to více je mi líto těch, kteří si zničí budoucnost studiem na podobné instituci. Co se týče studentů jako takových, je nejvíce zajímavá sekce věnující se senátu a studentům jako takovým. Bohužel, univerzity jsou často brány jako firmy produkující zboží na pracovní trh a na člověka procházejícího celým tím procesem se moc ohledů nebere. Přímé studium versus samostudium je problematika příliš blízká mnohým z nás. Pod štosy knih k samostudiu se lehce ohýbají záda, bez otázek a konzultací s profesory student neví, na co se v textech soustředit, a po přečtení celou literaturu může projít ještě třikrát znova, aby pobral celou potřebnou látku. Levná pracovní síla v podobě odborných asistentů taky nepatří k pozitivní realitě dnešní společnosti (i když se to lepší). Užitečné okénko do organizačního světa univerzit. Možná jen mi je trochu líto, že se zapomíná, že studenti i učitelé jsou jenom lidi a studium ani učení nemůže zabírat většinu jejich času. Jsme v době, kdy se potřebujeme vzdělávat nad rámec, nejlépe vlastními zájmy, pracovními zkušenosti apod. Pokud se nebude počítat s tím, že student potřebuje získávat zkušenosti i mimo školu, s čím do budoucna naše společnost zůstane? Nemluvě o tom, že i student, který není sociální případ, si musí často práci najít. Málokterý rodič si může dovolit živit víc jak jedno dítě i po jeho osmnáctém roku. A učitelé do kategorie rodičů často také spadají.
Kniha popisuje realie vysokeho skolstvi po revoluci, a to zejmena s durazem na uvolnovani pravidel vysokoskolskeho vzdelavani, rozvoj soukromeho vysokeho skolstvi i na snahy o komercializaci tohoto skolstvi v nekterych smerech. Na realnych prikladech ilustruje ruzne kreativni vyklady az prime porusovani pravidel vychazejicich ze zakona nebo z dlouholetych tradic vysokeho skolstvi a kriticky se vyjadruje k nekterym smerum, kterymi se cast vysokych skol ubira. Kniha je ctiva, neklade prilisne naroky na ctenare, vse je mu predkladano velmi jednoduchou a pochopitelnou formou. Kdyz autori odbehnou od vypraveni realnych pribehu k nejakym uvaham o smyslu a podstate vysokeho vzdelavani, jedna se o velice zbezne a vseobecne teze, coz z knihy dela dobry material pro vseobecne publikum, ale pro lidi, kteri se v akademickem prostredi a politice aktivne pohybuji, muze kniha vyznivat ponekud plytce. I presto ale knihu hodnotim velice pozitivne a verim, ze se dostane k co nejsirsimu obecenstvu.
Kniha pojednává o "současném" stavu vysokého školství (nejen, ale převážně) u nás. Poslouží jako poměrně zajímavá sonda do zákulisí, ať už co se týká historického vývoje, tak důsledků vedoucí k současné situaci a aktuálních problémů. Vzhledem k tomu, že sama mám (jako zaměstnanec) zkušenost jak ze soukromého, tak veřejného školství, nebyla jsem nijak zvlášť šokována, spíše jsem místy v duchu hodně přikyvovala, i tak jsem ale objevila i nové informace a získala nový vhled. Některé pasáže byly trochu náročné na přečtení, ke knize jsem se opakovaně "musela" vracet po pauzách a proložením něčím jiným, na druhou stranu se ke mně dostala náhodou, nikoli z vlastní iniciativy, a i proto mi možná chyběla řekněme motivace pustit se do ní a neodložit
Za mě suprová publikace a od člověka, který tomu dobře rozumí. Paní Dvořákovou mimochodem znám z VŠE. Navíc, během studia na mé alma mater jsem se věnoval bezplatné konzultaci zájemců o studium na českých vysokých školách. Kritika soukromých vysokých škol mě přivedla k tomu, že na mě bylo podáno trestní oznámení (no, na mě teda ne, na neznámého pachatele, ale s tím, že bylo poukázáno na mě), takže problematika vysokého školství je mi blízká i teď, byť jsem vystudoval skoro 15 let zpět.
Publikace je zaměřená na vysoké školství v širším pojetí: neplechy soukromých škol, vize vysokoškolského vzdělání jako takového, dopady na společnost atd. Jsem si jist, že kniha bude zajímavá jak pro studenty stávající, tak i budoucí.
Informativní knížka popisující několik zásadních problémů našeho vysokého školství. Popisuje témata do přiměřené hloubky, tak aby nenudila a obsáhla vše.
Přivádí k zamyšlení, jaké mají různé dotace vedlejší efekty.
Vysoké školy se snaží plnit zároveň mnoho funkcí. Jak se slučuje snaha o výzkum a tvorbu akademických prací s kvalitním vzděláváním studentů pro praxi? Nebo s dálkovými studenty požadujícími efektivní doplnění vzdělání při práci (často právě z nutnosti mít titul ve státní správě)? Dobrý vědec a dobrý učitel pro masy těžko může být tatáž osoba...
Kniha se věnuje stručně například i kauze Právnické fakulty v Plzni.