Dominika na cestě Jižní Amerikou

by Dominika Gawliczková

10 měsíců, 8 zemí, 11 237 kilometrů, 5 píchnutí, 2 návštěvy nemocnice, 1 pád, 1 přepadení, 1 porucha, 1 opravený zub a nekonečno zážitků. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy, sněhem i rozzuřenými psy, zažívá poruchu motorky i pobyt v nemocnici, ale pořád pokračuje, až to všechno po desíti měsících dobře dopadne. Kdyby to byla fikce, čtenář by si pomyslel, že to autor s intenzitou zážitků přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ve skutečnosti se ale Dominika bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že už se to bude jen zlepšovat. Nezlepšuje. A čím hůře je, tím více je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu. Dominika Gawliczková (1992) Česká cestovatelka, která na motorku nasedla ve 13 letech. Má za sebou nejdelší českou ženskou sólo motovýpravu do Kyrgyzstánu i expedici z Austrálie do Asie se žlutými trabanty. Vystudovala strojní inženýrství, a i když toho o motorkách a cestování pořád moc neví, zvládla na nich projet 33 zemí. Jejím zatím nejnáročnějším dobrodružstvím byla Jižní Amerika.

Genres: Travel, Czech Literature, Nonfiction

344 pages, Hardcover

First published June 4, 2018

About the author

Česká cestovatelka, spisovatelka a motorkářka. Svět poznává pomalu, s otevřeností a vtipem. Sólové jízdy ji pokaždé zavedou k neobyčejným lidem a pozoruhodné situace popisuje s láskou pro detail. Na motorku nasedla ve 13 letech a po zablácených dobrodružstvích v Asii, Austrálii i Jižní Americe se vydala do Japonska. Vystudovala strojní inženýrství, ale věnuje se všemu jinému.

Reviews

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Tohle bylo výborný!
Věděla jsem, že se má jednat spíš o zážitky než informace o jednotlivých zemích a musím říct, že mě to fakt chytlo. Jižní Amerika mě zajímá a i když bych ji asi neprojela na motorce, tak je fajn si udělat nějakou představu o tom, jaké problémy tam evropskou holku můžou potkat. Ačkoli dDominika píše dost stroze a často vynechává nebo zkracuje to pozitivní, má opravdu trefné poznámky a jejímu humoru jsem rychle přišla na chuť.
Z hlediska zpracování je to kapitola sama pro sebe. Myokard samozřejmě stvořila naprosto dokonalé ilustrace, bez kterých by tahle knížka ztratila svoje kouzlo. Ale i samotná Dominika se připojila s krásnými fotkami - jen bych ocenila, kdyby byly chronologicky srovnané a klidně bych jich snesla i víc. Taky bych ocenila, kdyby ilustrace nepřetínaly text v půlce věty/slova. Ale všedchno jsou to hnidopišské poznámky - zpracování je to, co dělá tuhle knížku tak jedinečnou a hlavní důvod pro to, proč byste ji měli mít v knihovně ;)
4,5/5*

[Mollyvknize · Rating 4 out of 5]

Bavilo! :) a krásný ilustrace dodaly knížce šmrnc!

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Měla jsem chuť zase na nějaké dobrodružství, a tak jsem se vydala pomocí audioknihy na cestu do Jižní Ameriky, kam se paní autorka vydala na své motorce. A teda byla to fakt jízda. Doslova. :-D
Před Dominikou musím smeknout pomyslný klobouk, protože když jsem poslouchala, s čím vším se tam potýkala a jaký marast musela kolikrát prožívat, kolikrát jsem se přistihla si říkat, že bych nechtěla být v její kůži. Bylo to pro mne jako na horské dráze - emocionálně i zážitky. A pro Dominiku asi taky. Na jedné straně tu máme pozitivní zážitky a zkušenosti, u kterých jsem skutečně měla pocit, že je za ně paní autorka vděčná a že si je s radostí bude nést v sobě do konce života (příroda a setkání s některými lidmi). Ale na druhé straně to "vyvažovaly" zážitky, které by asi většina lidí nejradši ponechala v propadlišti dějin a paměti (strasti s byrokracií, zdravotní problémy, technické problémy s motorkou...).
Dominiku obdivuju, že se na tu cestu vydala a že ji hlavně dokázala dokončit. Že to nevzdala, i když nad tím nejednou přemýšlela. Já bych to asi nezvládla, tak moc velký dobrodruh nejsem. Jsem nicméně ráda, že jsem se do audioknihy pustila a mohla tak takto zprostředkovaně nahlédnout do zemí, do kterých se asi nejspíš nikdy nevydám.

[Tereza · Rating 4 out of 5]

Děkuju Dominice, že tu cestu a související šílenosti podstoupila za nás. Ocenila bych akorát podrobněji identifikovaná navštívená místa, aby se dala vygooglit a jejich návštěva eventuálně zreplikovat. Protože teď asi budu potřebovat taky vyrazit do Paraguaye. Nebo Uruguyae. Nebo obojí? 😀

[Jakub · Rating 4 out of 5]

Dominika absolvovala desetiměsíční cestu po Jižní Americe, během které projela 8 zemí a najezdila 11 237 kilometrů. Kniha je upřímným svědectvím z dlouhé jízdy. Je znát, že jde spíše o kusé zápisky z cest, než o ucelenou knihu. To však nutně nevadí. Dominika nám v knize podává autentické svědectví o dnešní Jižní Americe z pohledu mladé motorkářky.

Mám hluboký respekt před Dominikou, že i přes tolik komplikací, kterým čelila, svou cestu nakonec dokončila. Posuďte sami: 5 píchnutí, 2 návštěvy nemocnice, 1 pád, 1 přepadení, 1 porucha a 1 opravený zub a překonávání spousty strachů. Kolik lidí by to vzdalo a jelo domů? Dominika se ovšem nevzdala a díky tomu mohla vyjít tato kniha. V ní bohužel převažují negativní zkušenosti (po vzoru trabantů) nad těmi pozitivními. Na druhou stranu, je obdivuhodné, jak se přes ně Dominika dokázala přenést a cestovat dál. Cestování nelze popisovat jen růžovými barvami. Knížka vyniká upřímností autorky a skvělými ilustracemi Dany Ledl. Současně jsou v ní krásné fotografie. Přesto bych od cestovatelské knížky čekal více zajímavostí o daném místě.

A proč je takové svědectví malé motorkářky důležité? Překvapilo mě, jak se z mnohých míst Jižní Ameriky pod náporem globalizace staly turistické atrakce zatížené náporem velkého množství lidí. Kdy se tlak globalizace asi zastaví? A zastaví se vůbec někdy? Přeju si, aby zůstalo co nejvíce takových míst jako je Paso de los Toros v Uruguayi, o kterém píše autorka v samém závěru. Autenticita, veselé tváře a nezasaženost moderním turismem.

Dominice fandím a těším se na další příběhy a fotografie z jejích cest.

[Mijazmija · Rating 3 out of 5]

Dominika napsala nepochybně upřímnou knihu o tom, jaké je cestovat za a) sama za b) na motorce a za c) Jižní Amerikou. Nicméně pokud, stejně jako já, čekáte cestopis, budete možná lehce zklamaní. Sem tam se objeví nějaká ta reálie a na konci každé kapitoly je fotoalbum, celkově mě ale knížka nudila. Autorka v ní má bohužel zdlouhavé pasáže plné vzteku (čemuž samozřejmě rozumím), na můj vkus se příliš zaměřila na to negativní a to pozitivní téměř úplně vynechala. A tak vám najednou cesta Jižní Amerikou přijde jako ukrutný boj o přežití.

P.S. Určitě to boj byl. Upřednostňuji ale cestovatele, kteří cestují s velkou dávkou vášně, setkávají se s domorodci a celou atmosférou pak dokážou čtenáře zavalit. Netuším, zda Dominika chtěla jen překonat nějaký rekord, ale člověk má pocit, že si to zkrátka vůbec neužívá.

[Nofreeusernames Nofreeusernames · Rating 4 out of 5]

V téhle knížce najdete: 1) Dominičiny zápisky z její cesty na maličké motorce přes celou Jižní Ameriku, 2) spoustu perfektních ilustrací od Myokard, 3) série nádherných fotek z cesty. Po přečtení téhle knížky: 1) bude chtít hned někam vyrazit, na motorce, 2) rozhodně vás nebude lákat Jižní Amerika. Tohle je kniha kontrastů, listujete fotkami a úplně se rozplýváte nad tím, jak je to tam nádherné a že taky chcete vyrazit za dobrodružstvím, jenomže, když čtete to, co Dominika prožila, tak vás to přejde. Co se mohlo po*rat, to se po*ralo, poruchy, nemoci, havěť, přepadení… Je sranda o tom číst, ale prožít bych to teda fakt nechtěla. Dominika píše hodně svižně, v krátkých větách, hezky to odsýpá, ale extra spisovatelské dílo to není, takový běžný cestovní blog. Boží je hlavně to provedení.

[Ziky :o) · Rating 5 out of 5]

Dominika - malá modrooká blondýnka, která umí jen trošku španělsky, a která chce projet celou Jižní Ameriku od shora dolů na pomalém Zoomeru. To nemůže dopadnout dobře. A ono ejhle. Hodně věcí se posere, ale to k takovému velkému dobrodružství patří. Domča samozřejmě dorazí do cíle v pořádku (cha spoiler).

První polovinu čtení jsem si říkala: "Joo, to bych zvládla taky. Hned co bych měla řidičák a skútr, nasednu do jakéhokoli letadla a jedu pryč. Možná by se sem tam něco pokazilo, ale hodní lidé by mi určitě pomohli. Joooo sama musím někdy někam vyrazit."

No a pak druhá polovina: "Ty vole. Já bych tam určitě chcípla. Dostat tam nějakou nemoc, tak jsem v prdeli. Byť jen s pitomou horečkou, natož s břišním tyfusem."

Takže velkej respekt. Tato kniha mi určitě dala něco do života a to to, že se nemám bát a jít do toho po hlavě. Ať je to sebevětší blbost. Takže DĚKUJI, že jsi tu cestu absolvovala a poté napsala tuto úžasnou knihu. Jsi velkou inspirací :)

Btw u některých částí jsem fakt brečela smíchy :D

[Eva · Rating 5 out of 5]

Nejlepší cestopis, co jsem kdy četla. Vřele doporučuji

[Milan Navratil · Rating 5 out of 5]

Před lety jsem viděl Dominiku mluvit na nějaké konferenci, kde vykládala o svých prvních cestách. Už tehdy mě její kuráž zaujala.

Knížka mě ohromně bavila a její příběh mi připadl nesmírně inspirativní. Klobouk dolů před množstvím problémů, které musela překonat, navíc jako drobná blondýnka bez znalosti španělštiny v Jižní Americe .

Líbil se mi styl vyprávění i přiložené fotky.

[jenn · Rating 3 out of 5]

Celá kniha je zpracovaná vskutku nádherně, hlavně díky krásným ilustracím a fotkám, které ve vás vyvolají pocit, že jste přímo v některém z jihoamerických států. Ale trochu mi vadil styl vyprávění, který byl plný negativity a soustředil se spíše na to, jak Dominika hodiny stojí na celnicích nebo marodí v pokojích jakýchsi zašlých hotelů, což není tak úplně to, co očekávám od cestopisu. Ale přesto kniha utíkala docela rychle a poté, co jsem si zvykla, byla i docela čtivá. Takže myslím, že ve výsledku i doporučuji. (Takže hodnocení spíše 3,5*.)

[Books Lucy King · Rating 5 out of 5]

Tak tohle byla vážně jízda! Doslova. Miluji Jižní Ameriku a Dominičina cesta na motorce byla neskutečná, ale zároveň ji popisovala tak reálně, bez servítek a mnohdy vážně vtipně, že jsem se rozesmála nahlas. Takovou cestu po Lat.Am bych chtěla jednou zažít. Teda já bych se obešla bez motorky, ale courat se takhle po tomto koutu světa, no dala bych si říct. Španělsky už umím :D

[Petra | LooneyCZ · Rating 4 out of 5]

Ze začátku jsem měla sto chutí autorku proplesknout a zeptat se jí, proč sakra jezdila do Jižní Ameriky, když se jí tam vůbec nelíbí a jenom nadává. A proč si vybrala tuhle motorku, na kterou nemá šanci sehnat náhradní díly. Chápu, že to, co se dělo v Kolumbii a Ekvádoru by jen těžko někoho nenaštvalo, ale kniha mi připadala až příliš negativně naladěná. Pak se to ale zlepšilo, i stylisticky mi to začalo připadat trochu čitelnější, pozitivnější. Závěr jsem si pak už vychutnala, až mi bylo líto, že cesta končí.
Hvězdička navíc za skvělé grafické zpracování (ilustrace od Myokard) a pěkné fotky. Klasický cestopis to asi není, humor ve stylu prince Ládíka se tu taky nenajde, ale je to rozhodně zajímavý náhled na odlišnou kulturu jihoamerického kontinentu.

[Petra Urbanová · Rating 2 out of 5]

Mám radši cestopisy, které ve mně probudí chuť někam vyrazit. Po přečtení tohohle mi ale vlastně ani nevadí, že teď budu pár let sedět na zadku doma s koulí u nohy. (Sorry, dítě.) Knížka je cel�� dost negativní, trochu se to zlepšilo až ke konci... A Dominika není teda žádná spisovatelka. Ani si nemyslím, že umí vybrat relevantní informace. Čekala bych víc reálií a zajímavostí, ne jen nekonečné popisy toho, jak se jí pořád rozbíjí motorka, jak je jí zas blbě a kolik času strávila na celnici. Celou knihu jsem měla dojem, že neskutečně trpí. Světlé chvilky? Třeba když konečně objevila kavárnu s dobrým cappuccinem. Nejlepší z knihy byly fotky a ilustrace...

[Hanka · Rating 4 out of 5]

Ač oba originál, srovnání se Ziburou se nabízí. Obojí pohodové čtení, Ladislav vtipnější, ale Dominika napínavější. I tak jsem se ale bavila do sytosti. Zatímco Ladislav byl detailnější, Dominika vypíchla to nejzajímavější. Obojí mělo něco do sebe. Je ale fakt, že i Dominika někdy zacházela do takových detailů, které bych snad ani vědět nemusela. :) Ale i tak za ně palec nahoru, protože díky nim to bylo takové opravdovější a snazší tomu všemu uvěřit. Oba mají můj respekt, já bych se po..... strachy už na cestě do Prahy na letiště.

[Veru Březinová · Rating 3 out of 5]

Cesta sama o sobě musela být opravdu zajímavá, plná zvratů i problémů. Kniha na mě působila dost rozporuplným dojmem, v někerých momentech jsem ani nedýchala a s Dominikou soucítila, v dalších mi vadila stylistika, věčné stěžování si i negativita, jako kdyby autorka ani cestovat na motorce nechtěla. Vrcholem mi přišlo, když popisovala, jak její motorka tu výšku určitě nezdolá, že na to není stavěná - potom nevím, proč takovou cestu podnikala.

[Keruonedz · Rating 3 out of 5]

Někde v knížce jsem objevila pasáž: "Je mi zle. Nehty jedné mojí ruky se zarývají do té druhé a snaží se tím zbavit návalu úzkosti. Čím víc si to ale všechno uvědomuju, tím je to horší, nelíbí se mi tu, nepatřím sem a nechci tu být." (Argentina) Perfektně to vystihuje celý duch knihy. Kromě posledních padesáti stran respektive cesty z Paraguaye dál je Dominičina cesta jedna velká tragédie a hlavně týrání :D Ze začátku to bylo dost vtipné, pak už to bylo tak jako...hystericky vtipné...a pak už to byl jenom "vopruz" :) Přitom mám Dominiku přidanou na facebooku a nepřipadalo mi, že by si tu cestu až tak moc protrpěla. Nevím, jestli ty prvotní země byly opravdu tak strašlivé a nebo prostě autorku děsila délka cesty a nenajeté kilometry před sebou...nicméně jakmile se začne blížit ke konci, tak se konečně dozvídáme i něco o zemích, kterými projíždí a ne jenom o jejím aktuálním zdravotním stavu...či spíše "nestavu" :) Vesměs knížka stojí za přečtení, mrzí mě ale, že Dominika chytila takovou tu cestovatelsky nadšenou pisatelskou slinu až na konci...

"V Bogotě se může jezdit autem ve špičce, jen pokud má tu správnou poznávací značku. Podle toho, co je zrovna za datum, mohou v dopravní špičce do ulic jen auta, jejichž značka končí buď na sudé, nebo liché číslo. Prý to ale moc nepomáhá, lidi si prostě koupí další auto." (Kolumbie)

"Co je to za hudbu?"
"To je státní hymna, každý den v šest večer i v šest ráno ji hrají rádia."
"Cože? Jako všechna rádia?"
"Jo, i televize. Je to povinné." (Kolumbie)

Konečně pumpa, která je ochotná prodat mi benzín. Nejrozšířenější síť benzínek v Ekvádoru totiž z nějakého důvodu odmítá vozidla se zahraniční značkou.

V Ekvádoru, jako tradičně ve všech zemích, kde pěstují kávu, dobré kafe nepijí. Míjím příjemnou kavárnu s nádherně zdobenými dorty a automatem na instantní kafe. Naštěstí jsou tu i jiné.

Nevím, jak se to přihodilo, ale zřejmě tím, že jsem se posadila, jsem si objednala čtvrtku kuřete. :) (Peru)

Když se za další půlhodinu dotrmácím do pomyslného cíle, nemám energii už na nic. Nadmořská výška mi dává zabrat. La Paz mi dává zabrat. Podivuju se ale, že na tom vlastně nikdo není líp. Ať se podívám na výraz prodavačky lamích ponožek nebo kreditu do mobilu, všem do dává zabrat. A prodavačům lamích ponožek obzvlášť. (Bolívie)

V La Paz se dá kromě trhů se suvenýry narazit i na trh čarodějnický. Prodávají se tu lektvary, léčivé byliny k rituálům, sušené žáby i kouzelnické prášky, slibující vše od výhry v loterii přes věrnost manžela až po zdraví a cesty do Evropy. Největší zvláštností k prodeji jsou však vystavené plody lam. Většina z nich údajně pochází z potratů, větší lamy pak z úmrtí při porodu. (Bolívie)

Když odcházím s narvanými taškami, vylovím z kapsy provázek s číslem a paní (z úschovny) mi podává kafe s nadšením: "Ještě nevychladlo!" Hm, možná proto tady nikdo nepije kafe, možná proto všichni pijou to podivné tereré. Ono čekat na kafe, které na poživatelnou teplotu vychladne až za půl dne, není nic moc. To se pak člověk uchyluje k divným studeným zeleným věcem jako tereré. (Paraguay)

Přece to nemůže být tak špatné, všichni to pijí. Musím tomu dát ještě šanci. Blé, Paraguayci jsou pitomci. Ale tak ještě jednou. A ještě jednou. A ještě jednou. Usrkávám ledovou bažinu znovu a znovu. Proč to piju, nechápu. A nakonec vyčerpám celý obsah nádobky. Musím si dolít tereré! Hm, chutná to čím dál líp. Dolívám celý večer, tereré je boží! Paraguayci jsou geniální! (Paraguay :D)

Před městem Tacuarembó potkávám stále více gaučů. Zní to trochu jako bych byla v Ikee, ale ve skutečnosti podél cesty vidím spoustu mužů na koních nebo i celé koňské povozy...Ale pak jsou tu ty koně. Stojím s nimi na semaforu, dávám jim přednost na kruhovém objezdu nebo za nimi parkuju v řadě aut na ulici. Zaparkuju u pobočky mobilního operátora a hned naproti parkuje před domem koňský povoz, úplně jako by byl auto. Čekám, kdy Zoomeru přinesou oves. (Uruguay)

Uruguay je jedna z nejvyspělejších zemí Jižní Ameriky. (Fakt jo? :) Jsem pozadu :))

[Marek Bílek · Rating 4 out of 5]

Dominika jede do Jižní Ameriky a já tak vlastně na druhý výlet s ní. Jako první jsem totiž četl její druhou knihu, kde byla na cestě Japonskem. A je vidět, že na svůj druhý výlet do země zapadajícího slunce se připravovala více než na Andy. Kromě nádherných fotogenických míst, které navštíví, si totiž zažije všechno, co by turista zažít nechtěl: okradení, zdravotní potíže všeho druhu, šváby, horečky, bouřky na otevřené pláni, a rozbitou motorku na těch nejnevhodnějších místech. Vlastně se Dominice divím, že po tak náročné cestě si řekla, že pojede ještě někam, a nevím, jestli po přečtení sám mám chuť se do Jižní Ameriky podívat víc nebo míň. I tak se kniha čte moc dobře a fotoalba za každou kapitolou jsou opravdu boží. Jediné, co do teď (nemotorista) nechápu, proč vyrážela na takovou cestu s motorkou, která se v Jižní Americe nikdy neprodávala a nesedí na ní žádné místní náhradní díly. Každá oprava tak víceméně znamená několika(tý)denní zdržení, kdy se čeká na závoz dílů z Evropy. To bych raději hodil motorku do škarpy a koupil první místní moped.

[Hallien · Rating 4 out of 5]

Tejto knižke k vyššiemu hodnoteniu pomáha hlavne krásne vydanie so skvelými ilustráciami a humor ktorý mi vyhovoval a pravdepodobne bude mladšej generácií čitateľov blízky. Nič tu nie je nasilu, čo oceňujem, avšak ako už trefne podotkli iní recenzenti, knižka pripomína skôr blog ako ucelený cestopis. Chýbajú podrobnejšie informácie o krajine a navštívených miestach, namiesto toho tu máme kopec informácií o motorke a zážitkoch s ňou. Musím sa priznať že epos o servise ma veľmi nudil, avšak neviem si predstaviť aké to muselo byť skutočne niečo také prežiť. Palec hore za húževnatosť. Zvyšok knihy ma však veľmi bavil - rozhodne je to zábavná kniha ktorú odporučím všetkým milovníkom rozprávaní z ciest. A teším sa keď sa mi do rúk dostane ďalší autorkin počin.

[Jana Casion Čanecká · Rating 3 out of 5]

Rozhodne chválim skvelé ilustrácie a vydarené fotografie s komentármi, ktoré sa prelínali knihou. Krátke kapitoly boli pre mňa tiež pozitívom, kniha aspoň rýchlo ubiehala. Trošku ma mrzí, že naprieka aj úsmevným príhodám tie negatívne dostávali viac priestoru. Dozvedela som sa viac o kultúre a ľuďoch, aj o papierovačkách na colnici, ale občas som mala pocit, akoby tam autorka bola za trest a tieto pasáže ma až tak veľmi nebavili. Samozrejme, veľký obdiv pre autorku za takú cestu i zážitky, nie je to zlá kniha a na to, že nečítam cestopisy ma to bavilo :-)

[Meredith · Rating 3 out of 5]

Tahle kniha má skvělé ilustrace (až na ty, které jsou přes text - tam to spíš škodí), mapu (i když více podrobná by neškodila) a je hezky rozdělená podle států. Další předností jsou fotky (tady bych ocenila víc popisu, případně je vkládat přímo do textu, aby člověk hned viděl, o čem Dominika píše).
Co už se ale tolik nepovedlo, je obsah - ze začátku se mi to neskutečně líbilo, ale jak jsem knihu dočítala, tak jsem spíš měla pocit, že čtu blogové příspěvky o nástrahách cestování, než cestopis. Určitě by neškodilo přidat víc reáliích a psát i o něčem pozitivnějším.

[Michaela · Rating 2 out of 5]

Jižní Amerika je na mém bucket listu a tak jsem sáhla po této knize hlavně pro inspiraci. Oceňuji upřímnost, už mám také procestováno několik zemí a vím, že to vždy není jednoduché. Musím ale říci, že to neustálé stěžování mě na knize také nebavilo a kolikrát jsem se tak musela nutit k tomu, abych ji vůbec dočetla.

[Daniela · Rating 3 out of 5]

Za mňa trochu sklamanie, najmä po prečítaní knihy "Dominika v Japonsku" som akosi čakala viac. Z tejto knihy som nadobudla nakoniec dojem, že to bolo hlavne o opravách motorky a zdravotných problémoch - chýbalo mi tam to, čo bolo v Japonsku: humor, trošku hlbší vhľad do kultúry danej krajiny a do života tamojších ľudí. Škoda. Veľmi pozitívne však hodnotím ilustrácie a fotky, tie mali šmrnc.

[Zuzana Malá · Rating 3 out of 5]

- slabší 3* z 5*
- čekala jsem víc
- plusy: fotky, kresby
- mínusy: styl psaní/vyprávění, málo zajímavostí a informací o zemích.. celkově bez té nadšené cestovatelské jiskry

[Jan Klusacek · Rating 2 out of 5]

Na můj vkus příliš stížností na nešťastné události, které jí po cestě postihly (od rozbité motorky až po nemoc), a málo cestopisu...

[Ivka_s_knihou · Rating 5 out of 5]

Super, super, super!!!

[Lucie Králová · Rating 3 out of 5]

Moje první audiokniha.
Bála jsem se, jak se u audioknížky zvládnu soustředit na děj, na postavy atd. Proto byl nakonec Dominiky cestopis naprosto ideální na poslouchání.

Napsáno podle mě lehkou rukou a velmi sympaticky. S cestovatelkou se lehce ocitnete na cestě, při které jde především o zajímavé zážitky než o to, vidět co nejvíc pamětihodností.

Jen tak dál, doufám že Dominika brzy sepíše další svoje zážitky!

[Kristina Holišová · Rating 3 out of 5]

Po knížce Dominiky moje ruka vystřelila v Neoluxoru rychlostí téměř nadzvukovou. Krom toho, že má kniha poutavý obal a autorka koule, mne zaujal jihoamerický kontinent. Samotný text je lehce stravitelný a čte se hravě - zkrátka idealní pro jedince znavené každodenní korporátní řeholí jako jsem já. Dominika v knize vtipně líčí, jak se v Jižní Americe postupně vyrovnala se svými strachy. Oceňuji krom její zjevné odvahy také otevřenost, díky níž alespoň pro mne vybočuje z řady a utkví vám v paměti. Místy nejde pro ostřejší výraz daleko, ale to jí v mých očích spíše polidšťuje. Mám hned chuť vyrazit do zemí, kde se cítila báječně - třeba do států s přatelskou atmosférou jako je Paraguay a Uruguay, kde dle jejích slov žijí ti nejšťastnější lidé pod sluncem!

[Librorumistka · Rating 3 out of 5]

Tak tento cestopis mě bohužel vůbec nenadchl. Myslím, že sáhnout zrovna po něm, pro mě byla špatná volba. Osobně totiž moc nemusím motorky a ani jim nerozumím, ale v této knize bylo informací o motorkách opravdu hodně, což byl největší kámen úrazu. Kniha mi přišla nedynamická, hodně se zasekávala a ani mě nepoutala. Čekala jsem více popisů zajímavého prostředí Jižní Ameriky. Nicméně opravdu to bude převážně moje osobní preference. Takže za mě je to průměrná, spíše podprůměrná kniha.