Autorka slibuje náhled z dětské perspektivy za pomoci neurovědy a psychologie, rozbor každodenních situací a pomoc v porozumění dítěti.
Kniha je rozdělena do tří sekcí podle věku dítěte. Popisuje důležité milníky a stupně vývoje. Hlavní myšlenkou je utužit vztah s dítětem. Na začátku oceňuji zmínku o zkoumání vlastního dětství a vzorců, které si do rodičovství přinášíme.
Žádné převratné novinky ale nečekejte. Podle autorky je potřeba jít dítěti příkladem, řešit věci až po uklidnění sebe i dítěte, přijímat emoce a být prostě spolu.
Líbivý design a moderní pojetí nabízí konkrétní řešení častých situací, do kterých se jako rodiče s dětmi dostáváme (já sám, chci to hned, já to nebyl, nudím se).
Většina je jen o selském rozumu. Ale není na škodu na některé věci nahlédnout z pozice dítěte.
Přestože se na první pohled zdá, že kniha zastává respektující a kontaktní přístup, několik nenápadných náznaků tomu občas protiřečí (autorka připouští tresty a odměny, tvrdí, že tříleté dítě manipuluje rodičem za pomoci pláče, hodnotí, předpokládá, že dvouleté dítě spí samo a celou noc...).
Většina situací se opakuje a přijdou mi zbytečně rozdělené do více částí. Tím pádem se i řešení a reakce opakují stále dokola. Snad nejčastější radou je nastavit režim a odvést pozornost.
Další část řešení je jaksi polovičatá, bez nějaké konkrétní rady (například buďte důslední, nenechte se pohltit stresem, mějte s partnerem stejný přístup, zajistěte si...). Na můj vkus se příliš často objevují věty typu Učte ho, Cvičte ho, Trénujte. Jakoby dítě bylo cirkusové zvíře. Taky se mi nelíbilo tvrzení, že rodič rozhodne, kdy je dítě dost zralé na odevzdání dudlíku.
Osobně mi velmi chybí část do 2 let dítěte.
Zdroje jsou uvedeny až na konci, uvítala bych je přímo u daných tvrzení v textu.
Překlad je občas dost kostrbatý - souvětí jsou příliš dlouhá, slovosled je podivný a objevují se i záhadné pojmy: nárazníkový čas, bílé lži, tygři rodiče, fomo, beavers.