What do you think?
Rate this book
Hry
Reprezentativní soubor her Václava Havla (1936—2011) zastupuje v České knižnici nejen disidentskou tvorbu coby platformu pro vytyčování závažných společenských a politických otázek současnosti i budoucnosti. Zvolená koncepce svazku představuje Havlovu tvorbu v jejích čtenářsky i divácky oblíbených, dnes už klasických dílech, proslulých úspěšnými jevištními realizacemi na domácích i zahraničních scénách. Z autorova raného tvůrčího období přináší Zahradní slavnost, Vyrozumění a Ztíženou možnost soustředění, následují hry z doby disentu Žebrácká opera, Audience, Vernisáž, Largo desolato a Pokoušení.
560 pages, Hardcover
Published January 1, 2017
3 people are currently reading
22 people want to read
About the author
Václav Havel
270 books495 followersVáclav Havel was a Czech playwright, essayist, poet, dissident and politician. He was the tenth and last President of Czechoslovakia (1989–92) and the first President of the Czech Republic (1993–2003). He wrote over twenty plays and numerous non-fiction works, translated internationally. He received the US Presidential Medal of Freedom, the Philadelphia Liberty Medal, the Order of Canada, the freedom medal of the Four Freedoms Award, and the Ambassador of Conscience Award. He was also voted 4th in Prospect Magazine's 2005 global poll of the world's top 100 intellectuals. He was a founding signatory of the Prague Declaration on European Conscience and Communism.
Beginning in the 1960s, his work turned to focus on the politics of Czechoslovakia. After the Prague Spring, he became increasingly active. In 1977, his involvement with the human rights manifesto 'Charter 77' brought him international fame as the leader of the opposition in Czechoslovakia; it also led to his imprisonment. The 1989 "Velvet Revolution" launched Havel into the presidency. In this role he led Czechoslovakia and later the Czech Republic to multi-party democracy. His thirteen years in office saw radical change in his nation, including its split with Slovakia, which Havel opposed, its accession into NATO and start of the negotiations for membership in the European Union, which was attained in 2004.
Beginning in the 1960s, his work turned to focus on the politics of Czechoslovakia. After the Prague Spring, he became increasingly active. In 1977, his involvement with the human rights manifesto 'Charter 77' brought him international fame as the leader of the opposition in Czechoslovakia; it also led to his imprisonment. The 1989 "Velvet Revolution" launched Havel into the presidency. In this role he led Czechoslovakia and later the Czech Republic to multi-party democracy. His thirteen years in office saw radical change in his nation, including its split with Slovakia, which Havel opposed, its accession into NATO and start of the negotiations for membership in the European Union, which was attained in 2004.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
May 10, 2020
Po Jiný T.G.M. a Rudý Zeman pokračuji v rozšiřování znalostí o českých prezidentech. Tentokrát jsem si vzal na paškál Havlovy hry. A i když srovnávat biografie s dramatama je jako srovnávat pytel hoven s jablkama, tak je to celkem jedno, protože srovnávat jednotlivé české prezidenty je úplně to samý.
Takže dobrý den. Držte si klobouky, jdeme na to:
Zahradní slavnost trochu připomíná Kosinského Byl jsem při tom - i když vlastně zas tolik ne. Ale bohužel to není zdaleka tak vtipné, ani vymakané - přesně asi jako doba u nás za komoušů, takže to vlastně panu prezidentovi ani nemůžu zazlít.
Vyrozumění je vtipný kafkovský kancelářský drama, já se bavil. Za mne dobrý.
Pak následovalo ještě několik her, které se mi všechny velmi líbily - Audience, ta o tom jak jde pan intelektuál na návštěvu k pošahanýmu manželskýmu páru, ta Faustovská o tom vědci, Žebrácká opera i ta o tom pánovi, kterýho má jit zanalizovat ten rozbitej počítač. Autobiografické prvky obsahuje velký počet her. Ale zase ne všechny. Takže tak.
Jak vidno opět jsem si dělal při čtení poznámky a teď jsem to všechno zužitkoval.
Za mne velmi příjemné překvapení, Václav Havel <3 9/10
Takže dobrý den. Držte si klobouky, jdeme na to:
Zahradní slavnost trochu připomíná Kosinského Byl jsem při tom - i když vlastně zas tolik ne. Ale bohužel to není zdaleka tak vtipné, ani vymakané - přesně asi jako doba u nás za komoušů, takže to vlastně panu prezidentovi ani nemůžu zazlít.
Vyrozumění je vtipný kafkovský kancelářský drama, já se bavil. Za mne dobrý.
Pak následovalo ještě několik her, které se mi všechny velmi líbily - Audience, ta o tom jak jde pan intelektuál na návštěvu k pošahanýmu manželskýmu páru, ta Faustovská o tom vědci, Žebrácká opera i ta o tom pánovi, kterýho má jit zanalizovat ten rozbitej počítač. Autobiografické prvky obsahuje velký počet her. Ale zase ne všechny. Takže tak.
Jak vidno opět jsem si dělal při čtení poznámky a teď jsem to všechno zužitkoval.
Za mne velmi příjemné překvapení, Václav Havel <3 9/10
July 14, 2022
Jsem rád, že jsem se díky dobrému uvedení v Žantovského knize Havel do autorových her pustil, stojí totiž opravdu za to. A zároveň jsem rád, že až teď (nikoli jako k povinné literatuře na škole), kdy předpokládám budou o další kus mého života později asi ještě lepší. Krásné propojení kritiky, vtipu, absurdity, slovních výronů, které přes svou rozsáhlost tnou do živého, prvků autobiografických, stylistických i zábavných. Jen zdejší výběr osmi her ukazuje na specifický autorský rukopis, který se ale zároveň může uplatnit v pestré škále forem. Tato kniha je předkládá doslova na zlatém talíři, dle poznámek v závěru publikace jim byla věnována velká editorská péče, kdy se hledělo na každé písmenko i formátování textu. Navíc jsou doprovázeny jejich historií autorskou, divadelní i společenskou. Díky za to.
A samotné hry? Podrobněji se jim věnuju přímo u nich, ale zjednodušeně:
Zahradní slavnost: Příčetnost postupně z prvního dějství ke čtvrtému rapidně klesá, přesto nejde o nějaké chaotické bláznovství, ale čistou řezavou úřednickou psychopatii. Fascinující, přesto minimálně pro mě současnosti už ne tak aktuální a zábavné, jako tomu bylo v době uvedení.
Vyrozumění: Výborné. Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů.
Ztížená možnost soustředění: Když k již předpokládanému Havlovu stylu i tématům přibudou ještě hrátky s prostorem a časem, jsem jako čtenář/divák příjemně překvapen.
Žebrácká opera: Zase něco úplně jiného, přitom je v tom autora hezky vidět. Je k popukání číst hru z prostředí chudiny a zločinu, kde mezi sebou hlavní postavy mluví o přízemních věcech Havlovým vypilovaným stylem plným dlouhých vět (odstavců až stránek) a pseudoodborných jazykolamů jako ze sociologických učebnic...
Audience: Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu...
Vernisáž: No fuj toto. Přesně tyto pocity vyvolávané při čtení/sledování této jednoaktovky já opravdu nemám rád a Václav Havel je svým klasickým stylem plným opakování s neustálou gradací dokázal velmi umně zprostředkovat. Z autorského pohledu tedy paráda, z pohledu čtenáře/diváka ale nechci víc...
Largo Desolato: Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění. Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad....
Pokoušení: Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné.
...velmi rád bych proto do divadla ještě vyrazil na Vyrozumění, Žebráckou operu a Pokoušení. Zatím se mi během doby čtení povedla Ztížená možnost soustředění.
A samotné hry? Podrobněji se jim věnuju přímo u nich, ale zjednodušeně:
Zahradní slavnost: Příčetnost postupně z prvního dějství ke čtvrtému rapidně klesá, přesto nejde o nějaké chaotické bláznovství, ale čistou řezavou úřednickou psychopatii. Fascinující, přesto minimálně pro mě současnosti už ne tak aktuální a zábavné, jako tomu bylo v době uvedení.
Vyrozumění: Výborné. Hlava XXII kombinovaná s Kafkou, situačním humorem, Kanclem a dobou "reálného socialismu". Tak krátké, přitom to nabízí tolik vjemů.
Ztížená možnost soustředění: Když k již předpokládanému Havlovu stylu i tématům přibudou ještě hrátky s prostorem a časem, jsem jako čtenář/divák příjemně překvapen.
Žebrácká opera: Zase něco úplně jiného, přitom je v tom autora hezky vidět. Je k popukání číst hru z prostředí chudiny a zločinu, kde mezi sebou hlavní postavy mluví o přízemních věcech Havlovým vypilovaným stylem plným dlouhých vět (odstavců až stránek) a pseudoodborných jazykolamů jako ze sociologických učebnic...
Audience: Jak v jednoaktovce o setkání dvou lidí shrnout paradoxy totalit/autoritatitních režimů, disidentství, svědomí, jánabráchismus, socrealistickou popkulturu, situační vtípky, autobiografické prvky, absurdní divadlo (opakování, stupňování tady ještě podpořené stoupajícím množstvím alkoholu v krvi) a ještě tomu dát dvojí zajímavou pointu...
Vernisáž: No fuj toto. Přesně tyto pocity vyvolávané při čtení/sledování této jednoaktovky já opravdu nemám rád a Václav Havel je svým klasickým stylem plným opakování s neustálou gradací dokázal velmi umně zprostředkovat. Z autorského pohledu tedy paráda, z pohledu čtenáře/diváka ale nechci víc...
Largo Desolato: Sebe/kritická hra s autobiografickými prvky a kafkovskými tóny. Reálnější a o to drsnější verze Ztížené možnosti soustředění. Nátlak okolí (blízkého i vzdálenějšího, společenského i osobního), tíže režimu i vlastních myšlenek, nesoustředěnost, roztěkanost a až osobnostní rozpad....
Pokoušení: Hra je to vtipná, ale zároveň drsná. Odkazy na faustovskou legendu doplňuje reálný socialismus (s už oblíbeným motivem výzkumného ústavu) a jeho pasti. Mystiku zase tuzemsky často používaný a Havlem zdůrazňovaný vztahový propletenec, zde však zapadající do děje i zvoleného tématu. Stručné, řízné a zároveň výživné.
...velmi rád bych proto do divadla ještě vyrazil na Vyrozumění, Žebráckou operu a Pokoušení. Zatím se mi během doby čtení povedla Ztížená možnost soustředění.
September 16, 2018
4,8 ⭐️
Skvělost. 💓
Skvělost. 💓
November 19, 2025
Brilliant
January 13, 2021
Pěkný průřez autorovou tvorbou, doplnil jsem si hry, které jsem neznal. U některých se mi podařilo dohledat záznam představení, u jiných kolující audionahrávky, kde je předčítá sám autor, což je dobré pro ucelení dojmu.
Displaying 1 - 5 of 5 reviews