Bylo to vážně dlouhé a četla jsem to bezmála půl roku (s přestávkami), což už samo o sobě něco vypovídá. Ale bylo to všechno, co jsem se kdy chtěla dozvědět o mých oblíbených postavách. A jasně, je to "jenom" fanfikce, ale upřímně řečeno, napsaná s neuvěřitelnou noblesou. Hlavně pak v pozdějších kapitolách. Vím, že jsem asi fanfikcí nečetla dostatek na to, abych to mohla pořádně posoudit, ale vážně jsem byla nadšená z toho, jak pěkně do sebe věci zapadají a vyvíjejí se v dlouhodobém měřítku. A to i přesto a nebo možná právě proto, že většina kapitol sama o sobě působí jako ukončené příběhy, vzpomínky a povídky ze světa Pobertů.
Taky hodně oceňuji určitou soudržnost příběhu, nezapomínalo se (nebo jsem si toho alespoň nevšimla) na pravidla a zákonitosti, které se stanovily v prvních kapitolách, naopak, různé drobnosti se později připomínaly, a to bylo hrozně milé. Postavy také zůstávaly věrné svým charakterům a zároveň jim byl dopřán prostor vyrůst a dospět. To je asi dané i tím, v jak dlouhém časovém horizontu celé tohle dílko vznikalo. Myslím ale, že to vůbec nebylo na škodu a byl to docela jedinečný zážitek, projít si to s postavami celé od začátku až po svou malou bitvu o Bradavice.
Jediné moje dvě výhrady se týkají věcí, které mi nebyly komfortní a nedokážu moc dobře specifikovat proč, ale zároveň chápu, proč to tam všechno je. Zaprvé, nemohla jsem vystát Remusovo koktání, nejde mi to k němu a z mého pohledu mu to, zvláště v těch pozdějších letech, ubírá na důstojnosti takovým způsobem, že mě to bolí. Otázkou je, jestli to nebyl záměr. A pak taky...ehm, erotičtěji laděné scény ke konci bych asi klidně ráda oželela a nějak to taktněji zaobalila, obecně mi tohle do Harry Potter vesmíru prostě nepasuje, protože původní knížky se tomu celkem úspěšně vyhýbají, ale na druhou stranu, tohle nejsou původní knížky a na začátku všech kapitol, kde se něco takového objevovalo, bylo upozornění, čehož si cením.
I tak ale tohle považuji za vážně dobrou věc a takový malý důkaz, že fanfikce prostě můžou být dobré a ne všechno je Padesát odstínů nebo After. A hlavně - nechtěla jsem to nejdřív vůbec zmiňovat ale - když se podívám na to, co v poslední době (a všichni víme, co tím myslím) vychází z pera Rowlingové, jsem mnohem ochotnější považovat za kanonickou tuhle fanfikci a ne to, co se jí zrovna hodí do krámu. Protože na rozdíl od všech Prokletých dětí a Grindewaldových zločinů, tohle dává v kontextu původní série (a tedy dle mého toho "opravdového" kánonu) smysl.